Mont Blanc: Porovnání verzí
→Cesty výstupů: Saint-Gervais-les-Bains |
→Cesty výstupů: Ze záhadného důvodu vynechán Robert Guillaume. |
||
| Řádek 59: | Řádek 59: | ||
* Cesta přes Aiguilles Grises ([[Stupnice obtížnosti (horolezectví)|obtížnost]] PD) je standardní cestou z italské strany. |
* Cesta přes Aiguilles Grises ([[Stupnice obtížnosti (horolezectví)|obtížnost]] PD) je standardní cestou z italské strany. |
||
Z obtížnějších výstupů jsou populární ledové a kombinované výstupy ve východní stěně [[Brenva]] nad ledovcem Brenva. Zcela vpravo je Ostruha Brenvy, směrem doleva ledovcová klasika Sentinelle Rouge, dále Major a zcela vlevo Hruška – Poire. Na východní stěnu dále vlevo navazuje [[Grand Pilier d'Angle]] s řadou těžkých výstupů vyúsťujících na předvrchol [[Mont Blanc de Courmayeur]], do jehož stěn se zapsali i čeští a českoslovenští horolezci. Velmi těžké výstupy vedou pilíři stěny Frêney nad stejnojmenným ledovcem a pilíři stěny Broulliard nad ledovcem Brouillard. Výstupy těmito dvěma stěnami jsou náročné svou délkou a odlehlostí a také obtížným návratem při zhoršení počasí, protože už jen přístup ke stěnám Frêney a Brouillard by vydal na ne zrovna lehké horolezecké túry. Při pokusu o prvovýstup Centrálním pilířem Frêney, kde se náhodou sešli ve stejnou chvíli Italové [[Bonatti]], [[Galieni]] a [[Oggioni]] s Francouzským družstvem [[Mazeaud]], [[Kohlmann]] |
Z obtížnějších výstupů jsou populární ledové a kombinované výstupy ve východní stěně [[Brenva]] nad ledovcem Brenva. Zcela vpravo je Ostruha Brenvy, směrem doleva ledovcová klasika Sentinelle Rouge, dále Major a zcela vlevo Hruška – Poire. Na východní stěnu dále vlevo navazuje [[Grand Pilier d'Angle]] s řadou těžkých výstupů vyúsťujících na předvrchol [[Mont Blanc de Courmayeur]], do jehož stěn se zapsali i čeští a českoslovenští horolezci. Velmi těžké výstupy vedou pilíři stěny Frêney nad stejnojmenným ledovcem a pilíři stěny Broulliard nad ledovcem Brouillard. Výstupy těmito dvěma stěnami jsou náročné svou délkou a odlehlostí a také obtížným návratem při zhoršení počasí, protože už jen přístup ke stěnám Frêney a Brouillard by vydal na ne zrovna lehké horolezecké túry. Při pokusu o prvovýstup Centrálním pilířem Frêney, kde se náhodou sešli ve stejnou chvíli Italové [[Bonatti]], [[Galieni]] a [[Oggioni]] s Francouzským družstvem [[Mazeaud]], [[Kohlmann]], [[Vieille]] a Guillaume, se odehrála známá tragédie, kdy při několikadenní bouřce zahynuli čtyři špičkoví horolezci své doby. |
||
== Fotogalerie == |
== Fotogalerie == |
||
Verze z 24. 8. 2014, 21:29
| Mont Blanc - Monte Bianco | |
|---|---|
| Soubor:MountBlanc04.jpg | |
| Vrchol | 4810 m n. m. |
| Prominence | 4697 m ↓ Kubenské jezero |
| Izolace | 2812 km → Kjukjurtlju, Rusko |
| Poznámka | Nejvyšší hora Evropy (na západ od Kavkazu) |
| Poloha | |
| Světadíl | Evropa |
| Stát |  Francie  Itálie |
| Pohoří | Alpy / Montblanský masiv |
| Souřadnice | 45°49′57″ s. š., 6°51′52″ v. d. |
  Mont Blanc | |
| Prvovýstup | 8. srpna 1786 |
| Hornina | žula, rula, břidlice |
| Povodí | Arve → Rhôna, Isère → Rhôna, Dora Baltea → Pád |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Mont Blanc (italsky Monte Bianco, v překladu bílá hora) je nejvyšší hora Alp a států EU, vypínající se v Montblanském masivu na francouzsko-italském pomezí do výšky 4810 m n. m. Mont Blanc je tradičně považován za nejvyšší vrchol Evropy, avšak z důvodu nejednotné metodiky pro přesné určení evropsko-asijské hranice bývá tento titul připisován i kavkazské hoře Elbrus (5642 m n. m.).
Vrchol hory leží na francouzském území a hornina (tyčící se do nadmořské výšky 4792 m) je kryta ledovým příkrovem o proměnlivé tloušťce 14–23 m. Při expertním měření provedeném v září 2009 byla výška hory stanovena na 4810,45 metrů nad hladinou moře.[1]
Geologie
Mont Blanc je tvořen horninami krystalinika (žula, rula a břidlice) a je pokryt mnoha ledovci. Největší z nich nese jméno Mer de Glace.
Okolí
V letech 1957-1965 byl pod Montblanským masivem vybudován 11,6 km dlouhý tunel spojující města Chamonix (Horní Savojsko, Francie) a Courmayeur (Valle d'Aosta, Itálie).
Po východním úbočí Mont Blanku vede visutá lanovka z francouzského Chamonix (1030 m) do italského Courmayeru (1370 m). Překonává horní část ledovce Mer de Glace zvanou Vallée Blanche celkem v šesti úsecích. Nejvyšší přestupní stanice je na Aiguille du Midi (3842 m)
Prvovýstup
Na vrchol poprvé vystoupili Francouzi 8. srpna 1786 Jacques Balmat a Michel Paccard. První ženou zdolavší Mont Blanc byla 14. července 1808 Marie Paradisová. Datum jejího výstupu však není jisté: uvádí se i léta 1809 či 1811.
První fotografie na vrcholu Mont Blancu pořídili bratři Louis-Auguste Bisson a Auguste-Rosalie Bisson (1826–1900) v roce 1861. Putovalo s nimi pětadvacet nosičů technického vybavení, museli nahoru dopravit celou temnou komoru včetně kamínek na rozehřátí sněhu, vše okolo 250 kg. Fotografie byly provedeny s využitím kolodiového procesu na velkoformátové negativy, často až 30 × 40 cm.[2]
Cesty výstupů
Na vrchol Mont Blancu je možné vystoupit čtyřmi výstupovými trasami nižší obtížnosti (tzv. normálky) a značným množství horolezeckých výstupů vyšších obtížností. Trasami nižší obtížnosti jsou:
- Cesta přes Dôme du Goûter (obtížnost PD−). V létě nejfrekventovanější cesta výstupu na Mont Blanc, nejčastější cesta vůdců s klienty a cestovních kanceláří. Východiskem je Chamonix nebo Saint-Gervais-les-Bains na francouzské straně. Ve vrcholový den se obvykle vyráží z chaty Gouter ve výšce 3817 m n.m.
- Cesta přes Aiguille du Midi (obtížnost PD+). Též zvaná cestou tří Mont Blanců, neboť sleduje hřeben, kde se nachází několik dalších významných vrcholů masivu Mont Blancu[3]. Technicky nejnáročnější ze snadných výstupů, při sestupu se v jednom místě krátký úsek slaňuje. Východiskem je Chamonix, resp. koncová stanice lanovky Aiguille du Midi v 3842 m n.m.. Cesta vede přes Mont Blanc du Tacul a Mont Maudit.
- Cesta přes Grand Mulets (obtížnost F/PD−) je technicky nejsnazším výstupem a z větší části je shodná s cestou prvovýstupců. Obtíže a nebezpečí cesty v letních měsících spočívají v množství ledovcových trhlin a ohrožení pádem seraků.
- Cesta přes Aiguilles Grises (obtížnost PD) je standardní cestou z italské strany.
Z obtížnějších výstupů jsou populární ledové a kombinované výstupy ve východní stěně Brenva nad ledovcem Brenva. Zcela vpravo je Ostruha Brenvy, směrem doleva ledovcová klasika Sentinelle Rouge, dále Major a zcela vlevo Hruška – Poire. Na východní stěnu dále vlevo navazuje Grand Pilier d'Angle s řadou těžkých výstupů vyúsťujících na předvrchol Mont Blanc de Courmayeur, do jehož stěn se zapsali i čeští a českoslovenští horolezci. Velmi těžké výstupy vedou pilíři stěny Frêney nad stejnojmenným ledovcem a pilíři stěny Broulliard nad ledovcem Brouillard. Výstupy těmito dvěma stěnami jsou náročné svou délkou a odlehlostí a také obtížným návratem při zhoršení počasí, protože už jen přístup ke stěnám Frêney a Brouillard by vydal na ne zrovna lehké horolezecké túry. Při pokusu o prvovýstup Centrálním pilířem Frêney, kde se náhodou sešli ve stejnou chvíli Italové Bonatti, Galieni a Oggioni s Francouzským družstvem Mazeaud, Kohlmann, Vieille a Guillaume, se odehrála známá tragédie, kdy při několikadenní bouřce zahynuli čtyři špičkoví horolezci své doby.
Fotogalerie
Odkazy
Reference
- ↑ 'Mont Blanc ztratil podle nových měření pár desítek centimetrů' České noviny, 5. 11. 2009
- ↑ TAUSK, Petr. Dějiny fotografie. Praha: Akademie múzických umění v Praze, Fakulta filmová a televizní, SPN Praha, 1980. ISBN 17-332-79. S. 39.
- ↑ Three Monts, popis túry
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Mont Blanc na Wikimedia Commons
- Přechod nejdelšího hřebene Mont Blanc od Miage k Midi – z Itálie do Francie
- Výstup na Mont Blanc od sedla Midi – z Francie
- Výstup na Mont Blanc přes Gouter – z Francie
- Výstup na Mont Blanc od ledovce Miage – z Itálie
- Popisy horolezeckých výstupů v oblasti Mont Blancu
- Mont Blanc z Itálie – popis pokusu o výstup
- Dom a pravda o normálce na Mont Blanc – výstup přes Gouter
- Mont Blanc objíždí visutá lanovka – z Chamonix do Courmayeuru a zpět
