Dědické právo: Porovnání verzí
m Robot automaticky nahradil text: (-[[dědictví +[[pozůstalost) |
m Robot automaticky nahradil text: (-[[pozůstalost +[[dědictví) |
||
Řádek 2: | Řádek 2: | ||
'''Dědické právo''' může být: |
'''Dědické právo''' může být: |
||
* [[právní odvětví]], resp. pododvětví [[občanské právo hmotné|občanského práva]] – jako ''[[právo|objektivní právo]]'' |
* [[právní odvětví]], resp. pododvětví [[občanské právo hmotné|občanského práva]] – jako ''[[právo|objektivní právo]]'' |
||
* ''[[subjektivní právo]]'' konkrétního [[Právní osobnost|subjektu práva]] na [[ |
* ''[[subjektivní právo]]'' konkrétního [[Právní osobnost|subjektu práva]] na [[dědictví]] nebo její poměrnou část |
||
== Objektivní právo == |
== Objektivní právo == |
||
Řádek 15: | Řádek 15: | ||
== Subjektivní právo == |
== Subjektivní právo == |
||
Subjektivním dědickým právem, tj. právem dědit se rozumí oprávnění [[Právní osobnost|konkrétní osoby]] získat [[ |
Subjektivním dědickým právem, tj. právem dědit se rozumí oprávnění [[Právní osobnost|konkrétní osoby]] získat [[dědictví]] po určitém [[zůstavitel]]i nebo její poměrnou část, založené na '''předpokladech dědění''', jimiž jsou: |
||
* [[smrt]] zůstavitele |
* [[smrt]] zůstavitele |
||
* existence [[ |
* existence [[dědictví]] |
||
* [[dědický titul]] – [[dědici ze zákona|zákon]] nebo [[závěť]] (popř. [[dědická smlouva]]) |
* [[dědický titul]] – [[dědici ze zákona|zákon]] nebo [[závěť]] (popř. [[dědická smlouva]]) |
||
* způsobilý dědic (tj. absence důvodů pro [[dědická nezpůsobilost|dědickou nezpůsobilost]]) |
* způsobilý dědic (tj. absence důvodů pro [[dědická nezpůsobilost|dědickou nezpůsobilost]]) |
Verze z 6. 8. 2014, 15:45
Dědické právo může být:
- právní odvětví, resp. pododvětví občanského práva – jako objektivní právo
- subjektivní právo konkrétního subjektu práva na dědictví nebo její poměrnou část
Objektivní právo
Právní úpravu dědění v České republice v současné době upravuje občanský zákoník ve své části sedmé. Současné české dědické právo je založeno na těchto zásadách:
- Dědictví se nabývá smrtí zůstavitele.
- Právním důvodem dědění může být zákon, závěť nebo kombinace obou.
- Dědic má právo dědictví odmítnout.
- Dědictví, které nenabyl žádný dědic, připadne státu jako odúmrť.
- Přechod práv a závazků děděním má charakter univerzální sukcese.
- O dědictví se vede civilní soudní řízení, nabytí dědictví nebo jeho vypořádání potvrzuje soud (princip ingerence státu při nabývání dědictví).
- Při dědění se použije hmotné i procesní právo platné v době úmrtí zůstavitele.
Subjektivní právo
Subjektivním dědickým právem, tj. právem dědit se rozumí oprávnění konkrétní osoby získat dědictví po určitém zůstaviteli nebo její poměrnou část, založené na předpokladech dědění, jimiž jsou:
- smrt zůstavitele
- existence dědictví
- dědický titul – zákon nebo závěť (popř. dědická smlouva)
- způsobilý dědic (tj. absence důvodů pro dědickou nezpůsobilost)
Promlčení dědického práva
Dědické právo se podle současné české právní úpravy nepromlčuje, protože dědictví se nabývá smrtí zůstavitele, takže již tím okamžikem přejde vlastnické právo k věcem náležejícím do dědictví na zůstavitelovy dědice, o čemž je však rozhodováno až následně (zpětně s účinky ke dni úmrtí zůstavitele).
Promlčení však podléhá právo oprávněného dědice na vydání majetkového prospěchu od nepravého dědice.
Externí odkazy
- Encyklopedické heslo Dědické právo v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích