Jiřina Šiklová: Porovnání verzí
m {{NK ČR}} jako položka seznamu |
Bez shrnutí editace značka: editace z Vizuálního editoru |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
[[Soubor:Jirina Siklova.JPG|thumb|Jiřina Šiklová v poslaneckém klubu Strany zelených]] |
[[Soubor:Jirina Siklova.JPG|thumb|Jiřina Šiklová v poslaneckém klubu Strany zelených]] |
||
[[Soubor:Jiřina Šiklová, RR, 20090228.jpg|thumb|Jiřina Šiklová (2009)]] |
[[Soubor:Jiřina Šiklová, RR, 20090228.jpg|thumb|Jiřina Šiklová (2009)]] |
||
[[Doktor filozofie|PhDr.]] '''Jiřina Šiklová''', [[Kandidát věd|CSc.]], rozená '''Heroldová'''<ref name="matky"/> (* [[17. červen|17. června]] [[1935]] |
[[Doktor filozofie|PhDr.]] '''Jiřina Šiklová''', [[Kandidát věd|CSc.]], rozená '''Heroldová'''<ref name="matky"/> (* [[17. červen|17. června]] [[1935]] [[Praha]]) je [[Češi|česká]] [[sociologie|socioložka]] a [[publicistika|publicistka]]. Je též angažovaná v politice, v minulosti se během svého 12letého členství propracovala do reformního křídla [[Komunistická strana Československa|KSČ]], podepsala [[Charta 77|Chartu 77]] a v posledních letech kandidovala za [[Strana zelených|Stranu zelených]]. |
||
== Životopis == |
== Životopis == |
||
Verze z 7. 7. 2014, 09:51
PhDr. Jiřina Šiklová, CSc., rozená Heroldová[1] (* 17. června 1935 Praha) je česká socioložka a publicistka. Je též angažovaná v politice, v minulosti se během svého 12letého členství propracovala do reformního křídla KSČ, podepsala Chartu 77 a v posledních letech kandidovala za Stranu zelených.
Životopis
Pochází z rodiny lékaře a sociálního demokrata, její matka byla učitelka. Vystudovala historii a filosofii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (studium ukončila v roce 1958).
Spoluzakládala Katedru sociologie FF UK, kde se zabývala problematikou mládeže a studentského hnutí. V řadách KSČ působila už od roku 1956, tedy od doby potlačení Maďarského povstání. Její aktivní angažmá v komunistické straně začalo na podzim roku 1967 po zavření Literárních novin, kdy přemlouvala spolustraníky, aby z KSČ nevystupovali, ale zůstali tam a podpořili tím tu část, která se snažila o reformu. V roce 1968 se stala funkcionářkou a vedoucí stranické skupiny na FF UK. Poté za tuto skupinu podepsala manifest Dva tisíce slov a působila v tzv. nátlakové skupině Červení proti. V roce 1969 stranu opustila. Léta členství Šiklové v KSČ byla po roce 1989 v některých publikacích uváděna nepřesně.[2][3][4] Po propuštění z univerzity[5] pracovala jako uklízečka a sociální pracovnice na geriatrickém oddělení Thomayerovy nemocnice v Praze, kde se podílela na výzkumu, avšak bez možnosti publikovat pod svým jménem. Od 70. let spolupracovala s Petrem Pithartem na distribuci zahraničních i exilových knih do tehdejšího Československa, podepsala Chartu 77.
V normalizačních letech byla perzekvována a od května 1981 vězněna za pašování nelegální[5] literatury (byla obviněna z podvracení republiky ve skupině ve spojení se zahraničím). Spolupracovala také s Dokumentačním střediskem československé nezávislé kultury v Scheinfeldu (SRN), kde na zámku Schwarzenberg shromažďoval Vilém Prečan veškerou exilovou a samizdatovou literaturu.
Po změně režimu v roce 1989 byla pozvána opět přednášet sociologii, iniciovala založení Katedry sociální práce (nikoli aplikované sociologie) na FF UK v Praze, kterou do roku 2000 vedla. Založila také Centrum a knihovnu Gender Studies v Praze (která se později rozrostla na obecně prospěšnou společnost s mnohem širším záběrem).
Je členkou správních rad několika nadací (Nadace rozvoje občanské společnosti, Vize 97, Nadace Charty 77 – Konto Bariéry, Nadace VIA), členkou redakčních rad zahraničních i domácích odborných časopisů (např. Listy,[6] European Journal of Social Work, East Central Europe, Social Research).
V roce 1995 získala ocenění Žena Evropy za svůj přínos integraci Evropy.[1] V roce 1999 jí prezident Václav Havel udělil Medaili za zásluhy I. stupně. V únoru 2000 získala plaketu Alice Masarykové za zásluhy o rozvoj sociální práce v ČR.
Zastávala se myšlenky na vybudování radarové vojenské základny Spojených států v České republice.[7]
Knihy
- Jiřina Šiklová: Deník staré paní. Kalich, Praha 2003.
- Jiřina Šiklová: Dopisy vnučce. Kalich, Praha 2007.
- Jiřina Šiklová: Matky po e-mailu. Kalich, Praha 2009.
- Michal Plzák - Magdalena Čechlovská : Jiřina Šiklová - Bez ohlávky - rozhovory. Kalich, Praha 2011.
- Jiřina Šiklová: Stoupenci proměn. Kalich, Praha 2012. Studie o studentském protestním hnutí 60. let.
- Jiřina Šiklová: Vyhoštěná smrt. Kalich, Praha 2013. Úvahy o umírání a smrti.
Odkazy
Reference
- ↑ a b ŠIKLOVÁ, Jiřina. Matky po e-mailu. Praha: Kalich, 2009. 159 s. ISBN 978-80-7017-124-0. Kapitola Jiřina Šiklová, s. 157–159.
- ↑ http://www.worldonline.cz/wome/livechat_st.php?asa=17&id_clanku=130&rdr=
- ↑ Podivný případ Jiřiny Šiklové
- ↑ Jiřina Šiklová a společnost s ručením omezeným
- ↑ a b MÜLLEROVÁ, Alena; HANZEL, Vladimír. Albertov 16:00 Příběhy sametové revoluce. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7422-002-9. Kapitola Slovníček, s. 282.
- ↑ Články v Listech
- ↑ KOUŘIL, Vít. Ženy u nás mají slušnou pozici. Sedmá generace [online]. 2007-05 [cit. 2008-03-17]. Roč. 14, čís. 05. Dostupné online.
Literatura
- KOSATÍK, Pavel. Česká inteligence : od Jaroslava Golla po Magora. Praha: Mladá fronta, 2011. 392 s. ISBN 978-80-204-2373-3.
Externí odkazy
Osoba Jiřina Šiklová ve Wikicitátech
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jiřina Šiklová na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jiřina Šiklová
- Článek v sociálním revue
- Článek na www.feminismus.cz
- Článek Šedá zóna z roku 1990/2004.
- Rozhovor v Salonu Práva (2004)
- Rozhovor v pořadu ČRo O Roma vakeren (2004)
- Rozhovor s Václavem Moravcem na BBC (2005)
- Kouřil, Vít: Ženy u nás mají slušnou pozici - rozhovor s Jiřinou Šiklovou v časopise Sedmá generace 5/2007
- Jiřina Šiklová - video z cyklu České televize 13. komnata
- Názory Jiřiny Šiklové v pořadu Jak to vidí Českého rozhlasu 2