Borovice těžká: Porovnání verzí
m řádková verze {{Commons}}; kosmetické úpravy |
úprava odkazů |
||
Řádek 52: | Řádek 52: | ||
V [[Česko|Česku]] je vhodným krajinářským prvkem [[lesopark]]ů a [[park]]ů. |
V [[Česko|Česku]] je vhodným krajinářským prvkem [[lesopark]]ů a [[park]]ů. |
||
== Odkazy == |
|||
⚫ | |||
=== Literatura === |
|||
* BUSINSKÝ, R. 2004. Komentovaný světový klíč rodu ''Pinus'' L. – Závěrečná zpráva „Výzkum a hodnocení genofondu dřevin z aspektu sadovnického použití“, Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, Průhonice. |
* BUSINSKÝ, R. 2004. Komentovaný světový klíč rodu ''Pinus'' L. – Závěrečná zpráva „Výzkum a hodnocení genofondu dřevin z aspektu sadovnického použití“, Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, Průhonice. |
||
* KAŇÁK, J. 2004. Možnosti a úskalí introdukce některých druhů rodu Pinus. [Possibilities and difficulties of introduction of some species of Pinus genus.] In: Karas, J. |
|||
* |
* Kobliha, J. (eds.): Perspektivy lesnické dendrologie a šlechtění lesních dřevin. Sborník z konference. Kostelec n. Č. lesy, 12. – 13. 5. 2004. Praha, FLE ČZU, s. 76-84. ISBN 80-213-1164-9. |
||
* PILÁT, A. 1964. Jehličnaté stromy a keře našich zahrad a parků. – Nakladatelství ČSAV, Praha. |
* PILÁT, A. 1964. Jehličnaté stromy a keře našich zahrad a parků. – Nakladatelství ČSAV, Praha. |
||
* POKORNÝ, J. 1963. Jehličnany lesů a parků. – SZN, Praha. |
* POKORNÝ, J. 1963. Jehličnany lesů a parků. – SZN, Praha. |
||
⚫ | |||
* {{Commons|Pinus ponderosa}} |
* {{Commons|Pinus ponderosa}} |
||
{{Borovice}} |
{{Borovice}} |
Verze z 4. 7. 2014, 11:10
Borovice těžká (žlutá) | |
---|---|
Stupeň ohrožení podle IUCN | |
málo dotčený[1] | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | rostliny (Plantae) |
Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
Oddělení | nahosemenné (Pinophyta) |
Třída | jehličnany (Pinopsida) |
Řád | borovicotvaré (Pinales) |
Čeleď | borovicovité (Pinaceae) |
Rod | borovice (Pinus) |
Podrod | Pinus |
Sekce | Pseudostrobus |
Podsekce | Ponderosae |
Binomické jméno | |
Pinus ponderosa Douglas ex C. Lawson, 1836 | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Borovice těžká (žlutá) (Pinus ponderosa) je jedna z nejrozšířenějších a hospodářsky nejvýznamnějších severoamerických borovic. Patří mezi tříjehličné druhy a mezi borovicemi dosahuje také největších dimenzí: až 80 m výšky a téměř 3 m v průměru. Občas je možné se s ní setkat i v Česku v parkových a zahradních výsadbách, zřídka i v lesních porostech. Její dříve používané české jméno „žlutá“ vzniklo překladem amerického jména (Yellow Pine), které je patrně odvozeno od barvy letorostů.
Synonyma
- Pinus resinosa Torrey, 1828
- Pinus brachyptera Engelmann, 1848
- borovice žlutá
Taxonomické členění, rozdíly a výskyt
Rozlišují se 2 subspecie (poddruhy):
- Pinus ponderosa subsp. ponderosa – jehlice obvykle pouze po 3 ve svazku nebo s ojediněle vtroušenými dvoučetnými svazky.
Výskyt: v západní části areálu druhu, především Sierra Nevada, Coast Ranges a Kaskádové pohoří; dále od jihu Kalifornie po jih Brit. Columbie, na východě Montany.
- Pinus ponderosa subsp. scopulorum (Engelm.) E. Murray, 1982 – jehlice po 2-3 ve svazku s podílem cca 1/5 dvoučetných svazků (u starších stromů nižší).
Výskyt: ve východní části areálu druhu, především v Skalistých horách: od Sierra del Carmen u hranic USA po střed státu Montana, na západě k východnímu okraji Velké pánve (Nevada).
Vzhled
60 (80) m vysoký strom, kmen až 2 (3) m v průměru, se silnými trochu převislými větvemi, tvořící úzkou hustou kuželovitou korunu. Vytváří mohutný kořenový systém s hluboko jdoucím hlavním (kůlovým) kořenem. Letorosty jsou žlutohnědé. Pupeny válcovité, pryskyřičnaté. Jehlice po 3, řidčeji po 3-4, tuhé, 12-26 cm, vzpřímené, zahnuté, světle až tmavě zelené.
Z nepůvodních jehličin běžně pěstovaných v Česku má nejdelší jehlice.
Šišky 5-15 cm dlouhé, přisedlé, jednotlivě nebo 2-3 v přeslenu, osten umba (pupku) přímý nebo zahnutý mírně zpět. Otevírají se po dozrání (podzim) a po opadu zanechávají několik šupin na větvi. Opadané šišky jsou proto nezaměnitelné, u báze po chybějících šupinách v šišce vzniká jakýsi vějíř zbývajících šupin, obrazně připomínají částečně rozkvetlý květ. Semena jsou tmavě hnědá, nepřeléhavá, s křídlem 2-3 cm.
Ekologie
Vyskytuje se na nejrůznějších půdách od pahorkatin až po vysoké hory (3200 m n. m.) především v sušších oblastech. Je velmi geograficky variabilní, výrazně světlomilná, mrazuvzdorná, ale jižní provenience v Česku omrzají. Dosahuje úctyhodného stáří, 300 (500) let. Tvoří mezidruhové hybridy s borovicí arizonskou (viz Arboretum Sofronka).
Využití
Na severoamerickém kontinentu je důležitým zdrojem dřeva a patří zde mezi 5 hospodářsky nejvýznamnějších druhů borovice. V Česku je vhodným krajinářským prvkem lesoparků a parků.
Odkazy
Literatura
- BUSINSKÝ, R. 2004. Komentovaný světový klíč rodu Pinus L. – Závěrečná zpráva „Výzkum a hodnocení genofondu dřevin z aspektu sadovnického použití“, Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, Průhonice.
- KAŇÁK, J. 2004. Možnosti a úskalí introdukce některých druhů rodu Pinus. [Possibilities and difficulties of introduction of some species of Pinus genus.] In: Karas, J.
- Kobliha, J. (eds.): Perspektivy lesnické dendrologie a šlechtění lesních dřevin. Sborník z konference. Kostelec n. Č. lesy, 12. – 13. 5. 2004. Praha, FLE ČZU, s. 76-84. ISBN 80-213-1164-9.
- PILÁT, A. 1964. Jehličnaté stromy a keře našich zahrad a parků. – Nakladatelství ČSAV, Praha.
- POKORNÝ, J. 1963. Jehličnany lesů a parků. – SZN, Praha.
Externí odkazy
- Galerie borovice těžká na Wikimedia Commons
- ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]