Soukromá listina

Soukromá listina je v diplomatice označení pro listinu vydavatele, který neměl obecné právní uznání v záležitostech, kterých se přímo neúčastnil. Jedná se o rozmanité druhy listin z okruhu církve (biskupů, klášterů apod.), šlechty nebo listiny z městského prostředí (měst i jednotlivých měšťanů). Soukromá listina proto nepocházela z kanceláře vládce (krále, císaře) nebo papeže, neboť ty měly statut veřejné listiny. S postupným upevňováním písemného pořízení ve společnosti se k veřejným listinám přiřadily též notářské instrumenty.

Podle současné právní úpravy existují listiny soukromé a veřejné, o soukromých listinách pojednává občanský zákoník v §§ 565–566. Soukromá listina je sepsána fyzickou nebo právnickou osobou (např. kvitance) a má nižší právní průkaznost než listina veřejná. Veřejná listina může být vydána orgánem veřejné moci, školou, soudem nebo notářem.

Související články

• Veřejná listina

Literatura

• HLAVÁČEK, Ivan; KAŠPAR, Jaroslav; NOVÝ, Rostislav. Vademecum pomocných věd historických. 3. vyd. Jinočany: H&H, 1997. ISBN 80-86022-09-9. Kapitola Diplomatika, s. 175–176.