Občanství: Porovnání verzí
Doplnění několika hypertextových odkazů značka: editace z Vizuálního editoru |
Reference, úprava citací, doplnění hypertextových odkazů, úprava nového zákona a jeho zapracování, oddíl o právní úpravě přepacován značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 6: | Řádek 6: | ||
== Historie == |
== Historie == |
||
Ve starověkém Římě bychom pod slovem občanství nalezli pojem status civitatis<ref>{{Citace elektronické monografie|titul = http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/status-civitatis-lat|url = }}</ref>, v českých dějinách by to byl [[inkolát]] |
Ve starověkém Římě bychom pod slovem občanství nalezli pojem status [[civitatis]]<ref>{{Citace elektronické monografie|titul = http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/status-civitatis-lat|url = }}</ref>, v českých dějinách by to byl [[inkolát]]. Současný pojem občanství vznikl ze 3. stavu (měšťanstva) během [[Velká francouzská revoluce|Velké francouzské revoluce]]. Státní občanství v moderním slova smyslu, obdobně jako [[konstitucionalismus]], politické strany či práva a svobody jednotlivce, se zformovalo v době buržoazních revolucí, kdy se formuje i to, co označujeme jako moderní stát. Za dob [[nevolnictví]] nebyl umožněn svobodný pohyb osob, a proto se tehdy uplatňovala zásada [[ius soli]]. |
||
Až Ústava Francie z roku 1791 a později Code Napoleon (občanský zákoník) obnovují zásadu [[ius sanguinis]], když zavádí pojem občanství místo [[poddanství]] (termín poddanství nebyl vhodný pro vyjádření rovnosti před zákonem, což byl jeden ze základů vytvářející se [[občanská společnost|občanské společnosti]] a [[Osvícenství|osvícenských myšlenek]]).<ref>{{Citace monografie|příjmení = FILIP|jméno = Jan|titul = Vybrané kapitoly ke studiu ústavního práva.|vydavatel = Masarykova univerzita|místo = Brno|rok = 2004|isbn = ISBN 80-210-2592-1}}</ref> |
Až Ústava Francie z roku 1791 a později [[Code Napoleon]] (občanský zákoník) obnovují zásadu [[ius sanguinis]], když zavádí pojem občanství místo [[poddanství]] (termín [[poddanství]] nebyl vhodný pro vyjádření rovnosti před zákonem, což byl jeden ze základů vytvářející se [[občanská společnost|občanské společnosti]] a [[Osvícenství|osvícenských myšlenek]]).<ref>{{Citace monografie|příjmení = FILIP|jméno = Jan|titul = Vybrané kapitoly ke studiu ústavního práva.|vydavatel = Masarykova univerzita|místo = Brno|rok = 2004|isbn = ISBN 80-210-2592-1}}</ref> |
||
== Rozměr státního občanství v právu == |
== Rozměr státního občanství v právu == |
||
Státní občanství má rozměr nejen vnitrostátní, ale i mezinárodní. Z hlediska právního zakotvení lze říci, že patří do práva veřejného, a v jeho rámci zejména do práva: |
Státní občanství má rozměr nejen vnitrostátní, ale i mezinárodní. Z hlediska právního zakotvení lze říci, že patří do [[Veřejné právo|práva veřejného]], a v jeho rámci zejména do práva: |
||
* Ústavního - základy vztahu jedince a státu, vztahy navenek |
* [[Ústavní právo|Ústavního]] - základy vztahu jedince a státu, vztahy navenek |
||
* Trestního - stíhání za porušení věrnosti státu, vlastizrada, válečná zrada atd. |
* [[Trestní právo|Trestního]] - stíhání za porušení věrnosti státu, [[vlastizrada]], válečná zrada atd. |
||
* Správního - evidence obyvatel, státoobčanské řízení, doklady |
* [[Správní právo|Správního]] - [[evidence]] obyvatel, státoobčanské řízení, doklady |
||
* Finančního - poplatky při nabývání, pozbývání a osvědčování státního občanství |
* [[Finanční právo|Finančního]] - poplatky při nabývání, pozbývání a osvědčování státního občanství |
||
* Mezinárodního veřejného - smlouvy s jinými státy o dvojím občanství, právo na diplomatickou ochranu |
* [[Mezinárodní právo veřejné|Mezinárodního veřejného]] - smlouvy s jinými státy o dvojím občanství, právo na [[Diplomacie|diplomatickou]] ochranu |
||
* Mezinárodního soukromého – státní občanství funguje jako hraniční ukazatel<ref>{{Citace monografie|poznámka = FILIP, Jan. ref. |
* [[Mezinárodní právo soukromé|Mezinárodního soukromého]] – státní občanství funguje jako hraniční ukazatel<ref>{{Citace monografie|poznámka = FILIP, Jan. ref. 4}}</ref> |
||
== Typy fyzických osob ve státě == |
== Typy fyzických osob ve státě == |
||
Řádek 29: | Řádek 29: | ||
1. Státní občan - má specifický státoobčanský poměr ke státu |
1. Státní občan - má specifický státoobčanský poměr ke státu |
||
2. Cizinec - má tentýž poměr jako státní občan, avšak k jinému státu, platí pro něj cizinecký režim, řídí se cizineckým právem |
2. [[Cizinec]] - má tentýž poměr jako státní občan, avšak k jinému státu, platí pro něj cizinecký režim, řídí se [[Cizinecké právo|cizineckým právem]] |
||
3. Bezdomovec - je bez státoobčanského poměru k jakémukoli státu (apatridé)<ref>{{Citace monografie|poznámka = PAVLÍČEK a kol. ref. 1}}</ref> |
3. [[Bezdomovec]] - je bez státoobčanského poměru k jakémukoli státu ([[apatridé]])<ref>{{Citace monografie|poznámka = PAVLÍČEK a kol. ref. 1}}</ref> |
||
== Problém bipolitismu a apatrismu == |
== Problém bipolitismu a apatrismu == |
||
a) Bipolité - osoby s dvojím státním občanstvím |
a) [[Bipolité]] - osoby s dvojím státním občanstvím |
||
Dítě získá dvojí státní občanství např. proto, že se narodilo rodičům, kteří jsou státními občany státu, jehož právní normy upravující občanství vycházejí z principu ius sanguinis, ale narodí se na území jiného státu, který svoji právní úpravu staví na principu ius soli - narozené dítě tak získává státní občanství státu, jehož občany jsou rodiče, a zároveň občanství státu, na jehož území se narodilo. |
Dítě získá dvojí státní občanství např. proto, že se narodilo rodičům, kteří jsou státními občany státu, jehož právní normy upravující občanství vycházejí z principu [[ius sanguinis]], ale narodí se na území jiného státu, který svoji právní úpravu staví na principu [[ius soli]] - narozené dítě tak získává státní občanství státu, jehož občany jsou rodiče, a zároveň občanství státu, na jehož území se narodilo. |
||
b) Apatridé - osoby bez státního občanství (bezdomovci) |
b) [[Apatridé]] - osoby bez státního občanství ([[Bezdomovec|bezdomovci]]) |
||
Apatridy se například stávají děti apatridů narozené na území státu, který svojí právní úpravu státního občanství staví výlučně na principu ius sanguinis a děti tak nezískají občanství podle práva žádného státu. Nad apatridy není vykonávána diplomatická ochrana, mohou být vyhoštěni, nebo jim nemusí být povolen vstup na území státu. |
Apatridy se například stávají děti apatridů narozené na území státu, který svojí právní úpravu státního občanství staví výlučně na principu [[ius sanguinis]] a děti tak nezískají občanství podle práva žádného státu. Nad apatridy není vykonávána [[diplomatická ochrana]], mohou být [[Vyhoštění|vyhoštěni]], nebo jim nemusí být povolen vstup na území státu. |
||
Oba tyto jevy se považují za nežádoucí.<ref>{{Citace monografie|poznámka = FILIP, Jan. ref. |
Oba tyto jevy se považují za nežádoucí.<ref>{{Citace monografie|poznámka = FILIP, Jan. ref. 4}}</ref> |
||
== Právní úprava občanství v ČR == |
== Právní úprava občanství v ČR == |
||
O právní úpravě občanství v ČR pojednává hned několik [[Právní předpis|právních předpisů]]. Z [[Ústava České republiky|Ústavy České republiky]] lze zmínit tato ustanovení: |
|||
* <u>Ústava ČR (Preambule + Hlava I., čl. 12): </u> |
|||
”Nabývání a pozbývání státního občanství stanoví zákon.“ |
|||
⚫ | ”Nabývání a pozbývání státního občanství stanoví zákon.“ a ”Nikdo nemůže být proti své vůli zbaven státního občanství.“. [[Listina základních práv a svobod]] k tomu dodává, že ”pokud dosavadní právní předpisy používají pojmu ”občan“, rozumí se tím každý člověk, jde-li o základní práva a svobody, které LZPS přiznává bez ohledu na státní občanství.“ |
||
”Nikdo nemůže být proti své vůli zbaven státního občanství.“ |
|||
⚫ | |||
⚫ | |||
* <u>Listina základních práv a svobod (Hlava VI., čl. 42):</u> |
|||
”Pokud Listina používá pojmu ”občan“, rozumí se tím státní občan České a Slovenské Federativní republiky.“ |
|||
⚫ | Jak Ústava ČR, tak Listina, oba tyto dokumenty pracují s pojmem občanství jako s pojmem hotovým. Definici pojmu však provedl až [[Ústavní soud České republiky|Ústavní soud]] v odůvodnění svého nálezu z 13. září 1994 a charakterizoval jej jako: časově relativně trvalý, místně neomezený právní svazek (nebo vztah či [[status]]) [[Fyzická osoba|fyzické osoby]] a daného státu. Tím je řečeno zejména, že státní občanství je regulováno právním řádem jednotlivého státu – vzniká, trvá i zaniká na základě práva.<ref>{{Citace elektronické monografie|titul = Listina základních práv a svobod|url = }}</ref> |
||
”Cizinci požívají na území ČSFR lidských práv a základních svobod zaručených LZPS, pokud nejsou přiznána výslovně občanům.“ |
|||
⚫ | |||
⚫ | |||
* <u>Zákon o státním občanství některých bývalých československých státních občanů 193/1999 Sb.</u> |
|||
⚫ | Jak Ústava ČR, tak Listina, oba dokumenty pracují s pojmem občanství jako s pojmem hotovým. Definici pojmu však provedl až Ústavní soud v odůvodnění svého nálezu z 13. září 1994 a charakterizoval jej jako: časově relativně trvalý, místně neomezený právní svazek (nebo vztah či status) fyzické osoby a daného státu. Tím je řečeno zejména, že státní občanství je regulováno právním řádem jednotlivého státu – vzniká, trvá i zaniká na základě práva.<ref>{{Citace elektronické monografie|titul = |
||
== Získání státního občanství == |
== Získání státního občanství == |
||
Obecně můžeme nabýt státní občanství následujícími způsoby: |
Obecně můžeme nabýt státní občanství následujícími způsoby: |
||
Řádek 66: | Řádek 57: | ||
1. Narozením |
1. Narozením |
||
Právní kultura kontinentální Evropy preferuje zásadu ius sanguinis ("právo krve"), tedy vznik státního občanství podle pokrevní příbuznosti - podle státního občanství rodičů. Právní kultura angloamerická preferuje zásadu ius soli ("právo místa"), tedy vznik státního občanství podle místa narození. |
[[Právní kultura]] kontinentální [[Evropa|Evropy]] preferuje zásadu [[ius sanguinis]] ("právo krve"), tedy vznik státního občanství podle pokrevní příbuznosti - podle státního občanství rodičů. [[Angloamerická právní kultura|Právní kultura angloamerická]] preferuje zásadu [[ius soli]] ("právo místa"), tedy vznik státního občanství podle místa narození. |
||
2. Naturalizací |
2. Naturalizací |
||
Do tohoto způsobu patří sňatek, osvojení, určení otcovství, legitimace, udělení státního občanství, přijetí do státní služby, nalezení apod. V českém ústavním právu je pojetí naturalizace zúženo jen na nabytí státního občanství udělením. |
Do tohoto způsobu patří [[Sňatek (rozcestník)|sňatek]], [[osvojení]], [[určení otcovství]], [[legitimace]], udělení státního občanství, přijetí do [[Státní služba|státní služby]], nalezení apod. V českém ústavním právu je pojetí [[naturalizace]] zúženo jen na nabytí státního občanství udělením. |
||
3. Opcí |
3. Opcí |
||
Opcí se rozumí právo volby mezi dvěma či více státními občanstvími. Nejčastěji se používá při změně suveréna státního území. V případě okupace či anexe cizího státu, je nutno považovat nové vynucené státní občanství okupujícího státu za neplatné.<ref>{{Citace monografie|poznámka = FILIP, Jan. ref. |
[[Opce (právo)|Opcí]] se rozumí právo volby mezi dvěma či více státními občanstvími. Nejčastěji se používá při změně [[suverén|suveréna]] státního území. V případě [[okupace]] či [[anexe]] cizího státu, je nutno považovat nové vynucené státní občanství okupujícího státu za neplatné.<ref>{{Citace monografie|poznámka = FILIP, Jan. ref. 4}}</ref> |
||
=== Získání státního občanství v ČR === |
=== Získání státního občanství v ČR === |
||
Získání státního občanství je upraveno v Zákoně o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky |
Získání státního občanství je upraveno v Zákoně o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky 186/2013 Sb. Státní občanství lze tedy v České republice nabýt: |
||
<u>1. Narozením (filiace) </u> |
<u>1. Narozením ([[filiace]]) </u> |
||
Dítě nabývá státní občanství České republiky narozením, je-li v den jeho narození alespoň jeden z rodičů státním občanem České republiky. Státní občanství zároveň nabývá narozením i dítě, které se narodí na jejím území a které by se jinak stalo osobou bez státního občanství (bezdomovcem), pokud jsou oba rodiče dítěte bezdomovci a alespoň jeden z nich má na území České republiky ke dni narození dítěte povolen pobyt na dobu delší než 90 dnů. |
|||
<u>2. Osvojením </u> |
<u>2. Osvojením </u> |
||
Dítě nabývá státního občanství, |
Dítě nabývá státního občanství ČR, je-li alespoň jeden z [[Osvojitel|osvojitelů]] státním občanem České republiky, a to dnem nabytí právní moci rozhodnutí o [[osvojení]]. |
||
Dítě, které bylo osvojeno rozhodnutím orgánu cizího státu a alespoň jedním z osvojitelů je státní občan České republiky, nabývá státní občanství České republiky dnem nabytí právní moci rozhodnutí o uznání osvojení, pokud bylo osvojení v České republice podle zákona o mezinárodním právu soukromém uznáno. |
|||
<u>3. Určením otcovství </u> |
<u>3. Určením otcovství </u> |
||
Dítě narozené mimo manželství, jehož matka je cizí státní občankou nebo bezdomovkyní a otec státním občanem ČR, nabývá státní občanství ČR dnem prohlášení rodičů o určení otcovství nebo dnem právní moci rozsudku o určení otcovství. |
Dítě narozené mimo [[manželství]], jehož matka je cizí státní občankou nebo [[Bezdomovec|bezdomovkyní]] a otec státním občanem ČR, nabývá státní občanství ČR dnem prohlášení rodičů o [[určení otcovství]] nebo dnem právní moci [[Rozsudek|rozsudku]] o určení otcovství. |
||
<u>4. Nalezením na území ČR </u> |
<u>4. Nalezením na území ČR </u> |
||
Dítě mladší 3 let [[nalezení|nalezené]] na území České republiky, jehož totožnost se nepodaří zjistit, nabývá státní občanství České republiky dnem nalezení na území České republiky, pokud do 6 měsíců ode dne nalezení nevyjde najevo, že nabylo státní občanství jiného státu. |
|||
Fyzická osoba se stává státním občanem, neprokáže-li se, že svým narozením nabyla státního občanství jiného státu. |
|||
<u>5. Prohlášením</u> |
<u>5. Prohlášením</u> |
||
Fyzická osoba, která byla k 31. prosinci 1992 státním občanem |
Fyzická osoba, která byla k 31. prosinci 1992 státním občanem [[Česká a Slovenská Federativní Republika|České a Slovenské Federativní Republiky]], ale neměla státní občanství ČR ani státní občanství SR, si může zvolit státní občanství České republiky [[prohlášení|prohlášením]]. Nabytí státního občanství České republiky tímto způsobem není umožněno fyzické osobě, která je ke dni učinění prohlášení státním občanem Slovenské republiky. Prohlášení může samostatně učinit [[fyzická osoba]], která nabyla [[Zletilost|zletilosti]]. Rodiče, popř. jeden z nich, mohou do svého prohlášení zahrnout i dítě, popř. učinit pro dítě samostatné prohlášení. |
||
Fyzická osoba, jež je v přímé linii potomkem bývalého občana podle předchozího odstavce, může státní občanství České republiky nabýt prohlášením, pokud nebyla českým státním občanem ani státním občanem Slovenské republiky. |
|||
Potomci fyzické osoby, která byla k 31. prosinci 1992 státním občanem České a Slovenské federativní republiky, ale neměla státní občanství České ani Slovenské republiky, v linii přímé, kteří nabyli zletilosti, si mohou zvolit státní občanství České republiky prohlášením pouze za předpokladu, že nemají jiné státní občanství. |
|||
<u>6. Udělením (naturalizace) </u> |
<u>6. Udělením ([[naturalizace]]) </u> |
||
<nowiki> </nowiki>Státní občanství ČR lze na žádost udělit osobě, která splňuje tyto podmínky: |
<nowiki> </nowiki>Státní občanství ČR lze na žádost [[uděliení|udělit]] osobě, která splňuje tyto podmínky: |
||
* Má na území ČR ke dni podání žádosti po dobu nejméně pěti let povolen trvalý pobyt a po tuto dobu se zde převážně zdržuje |
* Má na území ČR ke dni podání žádosti po dobu nejméně pěti let povolen [[trvalý pobyt]] a po tuto dobu se zde převážně zdržuje |
||
* Prokáže, že nabytím státního občanství České republiky pozbyde dosavadní státní občanství, nebo prokáže, že pozbyla dosavadní státní občanství, nejde-li o bezdomovce (osoba bez státního občanství) nebo azylanta |
* Prokáže, že nabytím státního občanství České republiky pozbyde dosavadní státní občanství, nebo prokáže, že pozbyla dosavadní státní občanství, nejde-li o [[Bezdomovec|bezdomovce]] (osoba bez státního občanství) nebo [[Azylová a přistěhovalecká politika EU|azylanta]] |
||
* Nebyla v posledních 5 letech trestána za úmyslně spáchaný trestný čin (prokazuje se výpisem z rejstříku trestů v ČR) |
* Nebyla v posledních 5 letech trestána za úmyslně spáchaný [[trestný čin]] (prokazuje se [[výpis z rejstříku trestů|výpisem z rejstříku trestů]] v ČR) |
||
* Prokáže znalost úředního jazyka (českého) |
* Prokáže znalost [[úřední jazyk|úředního jazyka]] (českého) |
||
* Plní povinnosti vyplývající ze zvláštních předpisů upravujících veřejné zdravotní pojištění, sociální zabezpečení, důchodové pojištění, daně, odvody a poplatky |
* Plní povinnosti vyplývající ze zvláštních předpisů upravujících veřejné [[zdravotní pojištění]], [[Sociální zabezpečení v Česku|sociální zabezpečení]], [[důchodové pojištění]], [[Daněk evropský|daně]], odvody a poplatky |
||
Státní občanství uděluje Ministerstvo vnitra ČR. Žádost se podává u úřadu příslušného podle místa trvalého pobytu žadatele. Fyzická osoba, které bylo uděleno státní občanství ČR, nabývá tohoto občanství dnem složení státoobčanského slibu |
Státní občanství uděluje [[Ministerstvo vnitra České republiky|Ministerstvo vnitra]] ČR. Žádost se podává u úřadu příslušného podle místa [[Trvalý pobyt|trvalého pobytu]] žadatele. Fyzická osoba, které bylo uděleno státní občanství ČR, nabývá tohoto občanství dnem složení [[státoobčanský slib|státoobčanského slibu]] a na toto udělaní není [[právní nárok]]. |
||
== Zánik občanství == |
== Zánik občanství == |
||
Pozbytí občanství se nazývá expatriace. |
Pozbytí občanství se nazývá [[expatriace]]. Ztratit státní občanství tedy můžeme např. nabytím cizího státního občanství i na vlastní žádost, [[Sňatek (rozcestník)|sňatkem]], propuštěním ze státního svazku, prohlášením nabytí státního občanství za neplatné apod. Článek 15 [[Všeobecná deklarace lidských práv|Všeobecné deklarace lidských práv]] přijatý [[Valné shromáždění OSN|Valným shromážděním OSN]] 10. 12. 1948 stanovuje, že nikdo nemůže být proti své vůli zbaven státního občanství. To přináší významnou [[garance|garanci]] státoobčanského [[status|statusu]].<ref>{{Citace monografie|poznámka = FILIP, Jan. ref. 4}}</ref> |
||
=== Zánik státního občanství v ČR === |
=== Zánik státního občanství v ČR === |
||
<u>1. Prohlášením</u> |
<u>1. Prohlášením</u> |
||
Státní občan České republiky pozbývá státní občanství České republiky prohlášením o vzdání se státního občanství České republiky, jestliže splňuje současně tyto podmínky: |
|||
Státní občan ČR, který se zdržuje v cizině a současné je státním občanem cizího státu, může nejdříve dnem, kdy dosáhne zletilosti prohlásit před zastupitelským úřadem, že se vzdává státního občanství ČR. Rodiče, popřípadě jeden z nich mohou do svého prohlášení zahrnout i dítě, které je státním občanem ČR a současně občanem cizího státu. |
|||
* trvale se zdržuje v cizině, |
|||
* není v České republice přihlášen k trvalému pobytu a |
|||
* je zároveň státním občanem cizího státu, nebo žádá o nabytí cizího státního občanství a prohlášení o vzdání se státního občanství České republiky činí v souvislosti s nabytím tohoto státního občanství. |
|||
<u>2. Nabytím cizího státního občanství</u> |
<u>2. Nabytím cizího státního občanství</u> |
||
Státní občan České republiky pozbývá státní občanství České republiky okamžikem, kdy na vlastní žádost nabyl cizí státní občanství s výjimkou, kdy cizí státní občanství nabyl v souvislosti s uzavřením manželství nebo narozením. |
Státní občan České republiky pozbývá státní občanství České republiky okamžikem, kdy na vlastní žádost nabyl cizí státní občanství s výjimkou, kdy cizí státní občanství nabyl v souvislosti s uzavřením manželství nebo narozením. |
||
== Doklady o státním občanství == |
== Doklady o státním občanství == |
||
* Občanský průkaz |
* [[Občanský průkaz]] |
||
* Cestovní doklad |
* [[Cestovní pas|Cestovní doklad]] |
||
* Osvědčení, popřípadě potvrzení o státním občanství ČR |
* Osvědčení, popřípadě potvrzení o státním občanství ČR |
||
Řádek 133: | Řádek 130: | ||
* Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen |
* Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen |
||
* Úmluva o právní postavení osob bez státní příslušnosti |
* Úmluva o právní postavení osob bez státní příslušnosti |
||
Dle článku 10 Ústavy mají mezinárodní smlouvy v případě rozporu aplikační přednost před vnitrostátním právem.<ref>{{Citace elektronické monografie|titul = |
Dle článku 10 Ústavy mají mezinárodní smlouvy v případě rozporu aplikační přednost před vnitrostátním právem.<ref>{{Citace elektronické monografie|titul = Listina základních práv a svobod|url = }}</ref> |
||
== Odkazy == |
== Odkazy == |
||
Řádek 142: | Řádek 139: | ||
* {{Otto|heslo=Občanství státní}} |
* {{Otto|heslo=Občanství státní}} |
||
=== Legislativa === |
|||
* Zákon č. 186/2013 Sb. o státním občanství České republiky, dostupný např. na [http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2013-186 zakonyprolidi.cz] |
|||
* Ústava České republiky, dostupná např. na [http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-1 zakonyprolidi.cz] |
|||
⚫ | |||
* Listina základních práv a svobod, dostupná např. na [http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-2 zakonyprolidi.cz] |
|||
=== Související články === |
=== Související články === |
||
* [[Apatrida]] |
* [[Apatrida]] |
||
Řádek 151: | Řádek 153: | ||
* [[Občanství Evropské unie]] |
* [[Občanství Evropské unie]] |
||
* [[Měšťanské právo]] |
* [[Měšťanské právo]] |
||
{{Pahýl}} |
|||
[[Kategorie:Ústavní právo]] |
[[Kategorie:Ústavní právo]] |
Verze z 19. 6. 2014, 14:54
Občanství je časově relativně trvalý, místně neomezený právní svazek (nebo vztah či status) fyzické osoby a daného státu. Státní občanství je jedním z hlavních znaků moderního státu. Žádný stát nemůže existovat, aniž by měl své občany. Tento právní svazek mezi občanem a státem je zpravidla proti vůli fyzické osoby nezrušitelný a na jeho základě vznikají jeho subjektům vzájemná práva a povinnosti (závazky), které tak určují i obsah státního občanství.[1]
Tyto vzájemné vztahy jsou zejména právo fyzické osoby na ochranu ze strany státu a povinnosti občana jako věrnost státu, závazek k jeho obraně, výkon určitých funkcí a dodržování právních předpisů státu i mimo jeho území.
Pojem občanství bývá někdy ztotožňován s pojmem státní příslušnost, ale ten je obsahově širší, neboť do sebe zahrnuje i právnické osoby příslušné k danému státu.[2]
Historie
Ve starověkém Římě bychom pod slovem občanství nalezli pojem status civitatis[3], v českých dějinách by to byl inkolát. Současný pojem občanství vznikl ze 3. stavu (měšťanstva) během Velké francouzské revoluce. Státní občanství v moderním slova smyslu, obdobně jako konstitucionalismus, politické strany či práva a svobody jednotlivce, se zformovalo v době buržoazních revolucí, kdy se formuje i to, co označujeme jako moderní stát. Za dob nevolnictví nebyl umožněn svobodný pohyb osob, a proto se tehdy uplatňovala zásada ius soli.
Až Ústava Francie z roku 1791 a později Code Napoleon (občanský zákoník) obnovují zásadu ius sanguinis, když zavádí pojem občanství místo poddanství (termín poddanství nebyl vhodný pro vyjádření rovnosti před zákonem, což byl jeden ze základů vytvářející se občanské společnosti a osvícenských myšlenek).[4]
Rozměr státního občanství v právu
Státní občanství má rozměr nejen vnitrostátní, ale i mezinárodní. Z hlediska právního zakotvení lze říci, že patří do práva veřejného, a v jeho rámci zejména do práva:
- Ústavního - základy vztahu jedince a státu, vztahy navenek
- Trestního - stíhání za porušení věrnosti státu, vlastizrada, válečná zrada atd.
- Finančního - poplatky při nabývání, pozbývání a osvědčování státního občanství
- Mezinárodního veřejného - smlouvy s jinými státy o dvojím občanství, právo na diplomatickou ochranu
- Mezinárodního soukromého – státní občanství funguje jako hraniční ukazatel[5]
Typy fyzických osob ve státě
Dle právního vztahu fyzické osoby ke státu rozlišujeme tři typy fyzických osob ve státě:
1. Státní občan - má specifický státoobčanský poměr ke státu
2. Cizinec - má tentýž poměr jako státní občan, avšak k jinému státu, platí pro něj cizinecký režim, řídí se cizineckým právem
3. Bezdomovec - je bez státoobčanského poměru k jakémukoli státu (apatridé)[6]
Problém bipolitismu a apatrismu
a) Bipolité - osoby s dvojím státním občanstvím
Dítě získá dvojí státní občanství např. proto, že se narodilo rodičům, kteří jsou státními občany státu, jehož právní normy upravující občanství vycházejí z principu ius sanguinis, ale narodí se na území jiného státu, který svoji právní úpravu staví na principu ius soli - narozené dítě tak získává státní občanství státu, jehož občany jsou rodiče, a zároveň občanství státu, na jehož území se narodilo.
b) Apatridé - osoby bez státního občanství (bezdomovci)
Apatridy se například stávají děti apatridů narozené na území státu, který svojí právní úpravu státního občanství staví výlučně na principu ius sanguinis a děti tak nezískají občanství podle práva žádného státu. Nad apatridy není vykonávána diplomatická ochrana, mohou být vyhoštěni, nebo jim nemusí být povolen vstup na území státu.
Oba tyto jevy se považují za nežádoucí.[7]
Právní úprava občanství v ČR
O právní úpravě občanství v ČR pojednává hned několik právních předpisů. Z Ústavy České republiky lze zmínit tato ustanovení:
”Nabývání a pozbývání státního občanství stanoví zákon.“ a ”Nikdo nemůže být proti své vůli zbaven státního občanství.“. Listina základních práv a svobod k tomu dodává, že ”pokud dosavadní právní předpisy používají pojmu ”občan“, rozumí se tím každý člověk, jde-li o základní práva a svobody, které LZPS přiznává bez ohledu na státní občanství.“
Mezi stěžejní zákony, které pojednávají o občanství patří Zákon o nabývání a pozbývání státního občanství ČR č. 186/2013 Sb., který nabyl účinnosti 1. ledna 2014.
Jak Ústava ČR, tak Listina, oba tyto dokumenty pracují s pojmem občanství jako s pojmem hotovým. Definici pojmu však provedl až Ústavní soud v odůvodnění svého nálezu z 13. září 1994 a charakterizoval jej jako: časově relativně trvalý, místně neomezený právní svazek (nebo vztah či status) fyzické osoby a daného státu. Tím je řečeno zejména, že státní občanství je regulováno právním řádem jednotlivého státu – vzniká, trvá i zaniká na základě práva.[8]
Získání státního občanství
Obecně můžeme nabýt státní občanství následujícími způsoby:
1. Narozením
Právní kultura kontinentální Evropy preferuje zásadu ius sanguinis ("právo krve"), tedy vznik státního občanství podle pokrevní příbuznosti - podle státního občanství rodičů. Právní kultura angloamerická preferuje zásadu ius soli ("právo místa"), tedy vznik státního občanství podle místa narození.
2. Naturalizací
Do tohoto způsobu patří sňatek, osvojení, určení otcovství, legitimace, udělení státního občanství, přijetí do státní služby, nalezení apod. V českém ústavním právu je pojetí naturalizace zúženo jen na nabytí státního občanství udělením.
3. Opcí
Opcí se rozumí právo volby mezi dvěma či více státními občanstvími. Nejčastěji se používá při změně suveréna státního území. V případě okupace či anexe cizího státu, je nutno považovat nové vynucené státní občanství okupujícího státu za neplatné.[9]
Získání státního občanství v ČR
Získání státního občanství je upraveno v Zákoně o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky 186/2013 Sb. Státní občanství lze tedy v České republice nabýt:
1. Narozením (filiace)
Dítě nabývá státní občanství České republiky narozením, je-li v den jeho narození alespoň jeden z rodičů státním občanem České republiky. Státní občanství zároveň nabývá narozením i dítě, které se narodí na jejím území a které by se jinak stalo osobou bez státního občanství (bezdomovcem), pokud jsou oba rodiče dítěte bezdomovci a alespoň jeden z nich má na území České republiky ke dni narození dítěte povolen pobyt na dobu delší než 90 dnů.
2. Osvojením
Dítě nabývá státního občanství ČR, je-li alespoň jeden z osvojitelů státním občanem České republiky, a to dnem nabytí právní moci rozhodnutí o osvojení.
Dítě, které bylo osvojeno rozhodnutím orgánu cizího státu a alespoň jedním z osvojitelů je státní občan České republiky, nabývá státní občanství České republiky dnem nabytí právní moci rozhodnutí o uznání osvojení, pokud bylo osvojení v České republice podle zákona o mezinárodním právu soukromém uznáno.
3. Určením otcovství
Dítě narozené mimo manželství, jehož matka je cizí státní občankou nebo bezdomovkyní a otec státním občanem ČR, nabývá státní občanství ČR dnem prohlášení rodičů o určení otcovství nebo dnem právní moci rozsudku o určení otcovství.
4. Nalezením na území ČR
Dítě mladší 3 let nalezené na území České republiky, jehož totožnost se nepodaří zjistit, nabývá státní občanství České republiky dnem nalezení na území České republiky, pokud do 6 měsíců ode dne nalezení nevyjde najevo, že nabylo státní občanství jiného státu.
5. Prohlášením
Fyzická osoba, která byla k 31. prosinci 1992 státním občanem České a Slovenské Federativní Republiky, ale neměla státní občanství ČR ani státní občanství SR, si může zvolit státní občanství České republiky prohlášením. Nabytí státního občanství České republiky tímto způsobem není umožněno fyzické osobě, která je ke dni učinění prohlášení státním občanem Slovenské republiky. Prohlášení může samostatně učinit fyzická osoba, která nabyla zletilosti. Rodiče, popř. jeden z nich, mohou do svého prohlášení zahrnout i dítě, popř. učinit pro dítě samostatné prohlášení.
Fyzická osoba, jež je v přímé linii potomkem bývalého občana podle předchozího odstavce, může státní občanství České republiky nabýt prohlášením, pokud nebyla českým státním občanem ani státním občanem Slovenské republiky.
6. Udělením (naturalizace)
Státní občanství ČR lze na žádost udělit osobě, která splňuje tyto podmínky:
- Má na území ČR ke dni podání žádosti po dobu nejméně pěti let povolen trvalý pobyt a po tuto dobu se zde převážně zdržuje
- Prokáže, že nabytím státního občanství České republiky pozbyde dosavadní státní občanství, nebo prokáže, že pozbyla dosavadní státní občanství, nejde-li o bezdomovce (osoba bez státního občanství) nebo azylanta
- Nebyla v posledních 5 letech trestána za úmyslně spáchaný trestný čin (prokazuje se výpisem z rejstříku trestů v ČR)
- Prokáže znalost úředního jazyka (českého)
- Plní povinnosti vyplývající ze zvláštních předpisů upravujících veřejné zdravotní pojištění, sociální zabezpečení, důchodové pojištění, daně, odvody a poplatky
Státní občanství uděluje Ministerstvo vnitra ČR. Žádost se podává u úřadu příslušného podle místa trvalého pobytu žadatele. Fyzická osoba, které bylo uděleno státní občanství ČR, nabývá tohoto občanství dnem složení státoobčanského slibu a na toto udělaní není právní nárok.
Zánik občanství
Pozbytí občanství se nazývá expatriace. Ztratit státní občanství tedy můžeme např. nabytím cizího státního občanství i na vlastní žádost, sňatkem, propuštěním ze státního svazku, prohlášením nabytí státního občanství za neplatné apod. Článek 15 Všeobecné deklarace lidských práv přijatý Valným shromážděním OSN 10. 12. 1948 stanovuje, že nikdo nemůže být proti své vůli zbaven státního občanství. To přináší významnou garanci státoobčanského statusu.[10]
Zánik státního občanství v ČR
1. Prohlášením
Státní občan České republiky pozbývá státní občanství České republiky prohlášením o vzdání se státního občanství České republiky, jestliže splňuje současně tyto podmínky:
- trvale se zdržuje v cizině,
- není v České republice přihlášen k trvalému pobytu a
- je zároveň státním občanem cizího státu, nebo žádá o nabytí cizího státního občanství a prohlášení o vzdání se státního občanství České republiky činí v souvislosti s nabytím tohoto státního občanství.
2. Nabytím cizího státního občanství
Státní občan České republiky pozbývá státní občanství České republiky okamžikem, kdy na vlastní žádost nabyl cizí státní občanství s výjimkou, kdy cizí státní občanství nabyl v souvislosti s uzavřením manželství nebo narozením.
Doklady o státním občanství
- Občanský průkaz
- Cestovní doklad
- Osvědčení, popřípadě potvrzení o státním občanství ČR
Mezinárodní smlouvy vztahující se k úpravě státního občanství
- Evropská úmluva o státním občanství č. 76/2004 Sb. m. s.
- Úmluva o státním občanství vdaných žen č. 72/1962 Sb.
- Úmluva o omezení případů bezdomovectví č. 43/2002 Sb.
- Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen
- Úmluva o právní postavení osob bez státní příslušnosti
Dle článku 10 Ústavy mají mezinárodní smlouvy v případě rozporu aplikační přednost před vnitrostátním právem.[11]
Odkazy
Reference
- ↑ PAVLÍČEK A KOL. Ústavní právo a státověda, 1. díl, Obecná státověda. Praha: Linde, 1998. ISBN ISBN 80-7201-141-3.
- ↑ [s.l.]: [s.n.] PAVLÍČEK a kol. ref. 1.
- ↑ http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/status-civitatis-lat [online].
- ↑ FILIP, Jan. Vybrané kapitoly ke studiu ústavního práva.. Brno: Masarykova univerzita, 2004. ISBN ISBN 80-210-2592-1.
- ↑ [s.l.]: [s.n.] FILIP, Jan. ref. 4.
- ↑ [s.l.]: [s.n.] PAVLÍČEK a kol. ref. 1.
- ↑ [s.l.]: [s.n.] FILIP, Jan. ref. 4.
- ↑ Listina základních práv a svobod [online].
- ↑ [s.l.]: [s.n.] FILIP, Jan. ref. 4.
- ↑ [s.l.]: [s.n.] FILIP, Jan. ref. 4.
- ↑ Listina základních práv a svobod [online].
Externí odkazy
- Encyklopedické heslo Občanství státní v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
Legislativa
- Zákon č. 186/2013 Sb. o státním občanství České republiky, dostupný např. na zakonyprolidi.cz
- Ústava České republiky, dostupná např. na zakonyprolidi.cz
- Ústavní zákon č. 4/1993 Sb., o opatřeních souvisejících se zánikem ČSFR, dostupný např. na zakonyprolidi.cz
- Listina základních práv a svobod, dostupná např. na zakonyprolidi.cz