Pavel Alexejevič Čerenkov: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
m + kategorie den Narození a Úmrtí + commons
m fixlink
Řádek 6: Řádek 6:
Narodil se v rodině zemědělce a po absolvování základní školy a gymnázia roku [[1928]] úspěšně dokončil studium [[Fyzika|Fyzikálně]]-[[Matematika|matematické]] [[univerzita|univerzity]] ve [[Voroněž]]i. Od roku [[1930]] pracoval ve fyzikálním institutu AV [[Sovětský svaz|SSSR]] v [[Moskva|Moskvě]], kde se vypracoval až na vedoucího oddělení a současně vyučoval jako profesor v Moskevském [[energetika|energetickém]] institutu.
Narodil se v rodině zemědělce a po absolvování základní školy a gymnázia roku [[1928]] úspěšně dokončil studium [[Fyzika|Fyzikálně]]-[[Matematika|matematické]] [[univerzita|univerzity]] ve [[Voroněž]]i. Od roku [[1930]] pracoval ve fyzikálním institutu AV [[Sovětský svaz|SSSR]] v [[Moskva|Moskvě]], kde se vypracoval až na vedoucího oddělení a současně vyučoval jako profesor v Moskevském [[energetika|energetickém]] institutu.


Společně s [[C. I. Vavilov]]em se zabýval [[luminescence|luminescencí]] uranových solí při ozařování γ zářením. V roce [[1934]] Čerenkov pozoroval záření modrého [[světlo|světla]] z láhve [[voda|vody]] vystavené [[radioaktivní záření|radioaktivnímu ozařování]]. Tzv. ''Čerenkovův efekt'' spojil s působením elektronů, uvolněných gama zářením. Jev vysvětlili fyzici Frank a Tamm, jako vlny, vznikající pohybem elektronů rychlostí vyšší, než je rychlost světla ve vodě.
Společně s [[C. I. Vavilov]]em se zabýval [[luminescence|luminescencí]] uranových solí při ozařování γ zářením. V roce [[1934]] Čerenkov pozoroval záření modrého [[světlo|světla]] z láhve [[voda|vody]] vystavené [[radioaktivita|radioaktivnímu ozařování]]. Tzv. ''Čerenkovův efekt'' spojil s působením elektronů, uvolněných gama zářením. Jev vysvětlili fyzici Frank a Tamm, jako vlny, vznikající pohybem elektronů rychlostí vyšší, než je rychlost světla ve vodě.


Později se věnoval studiu [[kosmické záření|kosmického záření]], zejména vícenásobné [[ionizace|ionizaci]] [[molekula|molekul]] v druhotné složce kosmického záření.
Později se věnoval studiu [[kosmické záření|kosmického záření]], zejména vícenásobné [[ionizace|ionizaci]] [[molekula|molekul]] v druhotné složce kosmického záření.

Verze z 28. 5. 2014, 20:03

Pavel Čerenkov.
Diagram Čerenkovova efektu

Pavel Alexejevič Čerenkov (rusky: Павел Алексеевич Черенков) (28. června 1904 Voroněž6. ledna 1990) byl ruský (sovětský) fyzik, který objasnil tzv. Čerenkovův efekt. Také se podílel na vývoji urychlovačů částic.

Narodil se v rodině zemědělce a po absolvování základní školy a gymnázia roku 1928 úspěšně dokončil studium Fyzikálně-matematické univerzity ve Voroněži. Od roku 1930 pracoval ve fyzikálním institutu AV SSSR v Moskvě, kde se vypracoval až na vedoucího oddělení a současně vyučoval jako profesor v Moskevském energetickém institutu.

Společně s C. I. Vavilovem se zabýval luminescencí uranových solí při ozařování γ zářením. V roce 1934 Čerenkov pozoroval záření modrého světla z láhve vody vystavené radioaktivnímu ozařování. Tzv. Čerenkovův efekt spojil s působením elektronů, uvolněných gama zářením. Jev vysvětlili fyzici Frank a Tamm, jako vlny, vznikající pohybem elektronů rychlostí vyšší, než je rychlost světla ve vodě.

Později se věnoval studiu kosmického záření, zejména vícenásobné ionizaci molekul v druhotné složce kosmického záření.

V roce 1940 získal Čerenkov vědeckou hodnost doktor fyzikálně-matematických věd. V roce 1953 se stal profesorem experimentální fyziky.

Čerenkov byl vyznamenán státní cenou SSSR a to v letech 1946, 1951 a 1977. V roce 1958 se Pavel Alexejevič Čerenkov stal spolu s Iljou Michajlovičem Frankem a Igorem Jevgeňjevičem Tammem laureátem Nobelovy ceny za objev čerenkovova záření.

Odkazy

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Pavel Alexejevič Čerenkov na Wikimedia Commons

Literatura

  • Lubomír Sodomka, Magdalena Sodomková, Nobelovy ceny za fyziku, Praha : SET OUT, 1997. ISBN 80-902058-5-2

Externí odkazy


Šablona:Nositelé Nobelovy ceny za fyziku 1951-1975