Azyl: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
upravit
Řádek 1: Řádek 1:
{{upravit}}
[[Soubor: St Georgenberg medieval 'Right of Asylum' boundary marker from app W (detail).jpg|thumb|upright=1.0| Mezník oblasti útočiště kolem kostela <br /> (St. Georgenberg, Tyrolsko) ]]
[[Soubor: St Georgenberg medieval 'Right of Asylum' boundary marker from app W (detail).jpg|thumb|upright=1.0| Mezník oblasti útočiště kolem kostela <br /> (St. Georgenberg, Tyrolsko) ]]
'''Azyl''' (z [[řečtina|řec]]. ''asylon'', útočiště) je [[ochrana]] uprchlého cizince, který ve [[stát]]ě, jehož je státním [[Občanství|občanem]] (nebo kde bydlel, pokud jde o osobu bez [[Občanství|státního občanství]]), má opodstatněné obavy z pronásledování, z rasových, náboženských nebo [[národnost]]ních důvodů, kvůli zastávání určitých [[politika|politických]] názorů nebo příslušnosti k určité [[sociální skupina|sociální skupině]], a vzhledem k těmto obavám se nechce nebo nemůže vrátit zpět do svého domovského státu. Azyl může být udělen jak z [[humanitární důvody|humanitárních důvodů]], tak za účelem sloučení rozdělené [[rodina|rodiny]].
'''Azyl''' (z [[řečtina|řec]]. ''asylon'', útočiště) je [[ochrana]] uprchlého cizince, který ve [[stát]]ě, jehož je státním [[Občanství|občanem]] (nebo kde bydlel, pokud jde o osobu bez [[Občanství|státního občanství]]), má opodstatněné obavy z pronásledování, z rasových, náboženských nebo [[národnost]]ních důvodů, kvůli zastávání určitých [[politika|politických]] názorů nebo příslušnosti k určité [[sociální skupina|sociální skupině]], a vzhledem k těmto obavám se nechce nebo nemůže vrátit zpět do svého domovského státu. Azyl může být udělen jak z [[humanitární důvody|humanitárních důvodů]], tak za účelem sloučení rozdělené [[rodina|rodiny]].


Členské státy [[Evropská Unie|Evropské Unie]] musí zabránit situaci, aby žádosti o azyl byly podány stejnou osobou v několika státech současně, přičemž musí spolupracovat v rámci minimálních [[záruka|záruk]], jež mají být poskytnuty [[žadatel o azyl|žadatelům o azyl]] v případě [[vyhoštění]] a v době přezkumu [[žádost]]i o azyl nebo [[odvolání]] proti [[rozhodnutí]].
Členské státy [[Evropská unie|Evropské unie]] musí zabránit situaci, aby žádosti o azyl byly podány stejnou osobou v několika státech současně, přičemž musí spolupracovat v rámci minimálních [[záruka|záruk]], jež mají být poskytnuty žadatelům o azyl v případě [[vyhoštění]] a v době přezkumu [[žádost]]i o azyl nebo [[odvolání]] proti [[rozhodnutí]].


== Azylant ==
Cizinec, kterému bylo podle zákona o azylu uděleno právo azylu, a to po dobu platnosti rozhodnutí o udělení azylu. V ČR se nyní udělování azylu řídí zákonem č. 325/1999 Sb.<ref>MATOUŠEK, Oldřich. ''Slovník sociální práce''. Vyd. 2., přeprac. Praha: Portál, 2008, 271 s. ISBN 978-80-7367-368-0, str. 29</ref>
Cizinec, kterému bylo podle zákona o azylu uděleno právo azylu, a to po dobu platnosti rozhodnutí o udělení azylu. V ČR se nyní udělování azylu řídí zákonem č. 325/1999 Sb.<ref>MATOUŠEK, Oldřich. ''Slovník sociální práce''. Vyd. 2., přeprac. Praha: Portál, 2008, 271 s. ISBN 978-80-7367-368-0, str. 29</ref>


== Azylový dům ==
== Azylový dům ==
Jedná se ubytovací zařízení pro osoby bez přístřeší, které by mělo klientům, kteří sem přicházejí motivováni ke změně vlastní situace pomoci, s integrací do společnosti. V některých azylových domech proto klienti procházejí tzv. integračními stupni, tj. fázemi pobytu, během nichž si klient klade postupně náročnější cíle. Ve většině azylových domů je délka pobytu klienta omezena na několik měsíců. Výjimkou jsou tzv. emauzské domy, v nichž klienti mají povinnost pracovat a z takto vydělaných peněz přispívat na ubytování a stravu. V tomto typu církevního zařízení není na klienta vyvíjen tlak aby svou životní situaci změnil.<ref>MATOUŠEK, Oldřich. ''Slovník sociální práce''. Vyd. 2., přeprac. Praha: Portál, 2008, 271 s. ISBN 978-80-7367-368-0, str. 29</ref>
Azylový dům je ubytovací zařízení pro osoby bez přístřeší, které by mělo klientům, kteří sem přicházejí motivováni ke změně vlastní situace pomoci, s integrací do společnosti. V některých azylových domech proto klienti procházejí tzv. integračními stupni, tj. fázemi pobytu, během nichž si klient klade postupně náročnější cíle. Ve většině azylových domů je délka pobytu klienta omezena na několik měsíců. Výjimkou jsou tzv. emauzské domy, v nichž klienti mají povinnost pracovat a z takto vydělaných peněz přispívat na ubytování a stravu. V tomto typu církevního zařízení není na klienta vyvíjen tlak aby svou životní situaci změnil.<ref>MATOUŠEK, Oldřich. ''Slovník sociální práce''. Vyd. 2., přeprac. Praha: Portál, 2008, 271 s. ISBN 978-80-7367-368-0, str. 29</ref>

== Původ a dějiny ==
== Původ a dějiny ==
Azyl je prastarý nábožensko-právní institut a původně znamená útočiště, místo, kam se pronásledovaný člověk může uchýlit před pronásledovateli, protože ho tam chrání náboženská autorita. Když se tam člověk uchýlil, přestaly se na něj vztahovat světské zákony a poddal se ochraně Bohů.Tato místa byla přesně definována jako to, kterým osobám je možné azyl poskytnout a kterým ne, případně jaké rituály musí žadatel o azyl předem podstoupit (u křesťanů např. pokání.)<ref>MATOUŠEK, Oldřich. ''Slovník sociální práce''. Vyd. 2., přeprac. Praha: Portál, 2008, 271 s. ISBN 978-80-7367-368-0, str. 29</ref> Podle [[Bible]] měli mít staří [[Izrael]]ci „útočištná města“, která však neposkytovala ochranu vrahům (Num 35,11-14; Joz 20,2nn; 1Par 6,42-52). Smysl byl zabránit okamžité pomstě a tak umožnit vyjednávání, případně nenásilné řešení konfliktu.<ref>Sokol, ''Moc, peníze a právo''. Plzeň 2007, kap. 14.</ref> Povinnost poskytovat azyl chápaly staré kultury jako velmi vážnou a [[Aischylos|Aischylova]] tragédie „Prosebnice“ líčí konflikt panovníka mezi povinností chránit uprchlice a nebezpečím válečného konfliktu s jejich pronásledovateli. V křesťanských zemích se za útočiště pokládaly všecky chrámy, proto se vraždy v kostele chápaly i jako porušení azylového práva.
Azyl je prastarý nábožensko-právní institut a původně znamená útočiště, místo, kam se pronásledovaný člověk může uchýlit před pronásledovateli, protože ho tam chrání náboženská autorita. Když se tam člověk uchýlil, přestaly se na něj vztahovat světské zákony a poddal se ochraně Bohů.Tato místa byla přesně definována jako to, kterým osobám je možné azyl poskytnout a kterým ne, případně jaké rituály musí žadatel o azyl předem podstoupit (u křesťanů např. pokání.)<ref>MATOUŠEK, Oldřich. ''Slovník sociální práce''. Vyd. 2., přeprac. Praha: Portál, 2008, 271 s. ISBN 978-80-7367-368-0, str. 29</ref> Podle [[Bible]] měli mít staří [[Izrael]]ci „útočištná města“, která však neposkytovala ochranu vrahům (Num 35,11-14; Joz 20,2nn; 1Par 6,42-52). Smysl byl zabránit okamžité pomstě a tak umožnit vyjednávání, případně nenásilné řešení konfliktu.<ref>Sokol, ''Moc, peníze a právo''. Plzeň 2007, kap. 14.</ref> Povinnost poskytovat azyl chápaly staré kultury jako velmi vážnou a [[Aischylos|Aischylova]] tragédie „Prosebnice“ líčí konflikt panovníka mezi povinností chránit uprchlice a nebezpečím válečného konfliktu s jejich pronásledovateli. V křesťanských zemích se za útočiště pokládaly všecky chrámy, proto se vraždy v kostele chápaly i jako porušení azylového práva.
Řádek 18: Řádek 19:


== Odkazy ==
== Odkazy ==
⚫
=== Externí odkazy ===
⚫
* {{Wikislovník|heslo=azyl}}
⚫
* {{Otto|heslo=Asyl}}

=== Reference ===
=== Reference ===
<references />
<references />

=== Související články ===
=== Související články ===
* [[Azylová a přistěhovalecká politika EU]]
* [[Azylová a přistěhovalecká politika EU]]
* [[Základní lidská práva|Lidská práva]]
* [[Základní lidská práva]]
* [[Uprchlík]]
* [[Uprchlík]]
* [[Vznik práva]]
* [[Vznik práva]]

=== Literatura ===
=== Literatura ===
* {{Citace monografie
* {{Citace monografie
Řádek 54: Řádek 53:
* Čepelka – Jílek – Šturma, ''Azyl a uprchlictví v mezinárodním právu''. Brno: Masarykova univerzita, 1997 - 262 s. ISBN 80-210-1493-8.
* Čepelka – Jílek – Šturma, ''Azyl a uprchlictví v mezinárodním právu''. Brno: Masarykova univerzita, 1997 - 262 s. ISBN 80-210-1493-8.
* L. V. Wellner, ''Právo azylu''. Praha: Argo, 1997 - 591 s. ISBN 80-7203-162-7.
* L. V. Wellner, ''Právo azylu''. Praha: Argo, 1997 - 591 s. ISBN 80-7203-162-7.

⚫
=== Externí odkazy ===
⚫
* {{Wikislovník|heslo=azyl}}
⚫
* {{Otto|heslo=Asyl}}


{{Portály|Právo}}
{{Portály|Právo}}

Verze z 28. 5. 2014, 10:21

ikona
Tento článek potřebuje úpravy.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.
Mezník oblasti útočiště kolem kostela
(St. Georgenberg, Tyrolsko)

Azyl (z řec. asylon, útočiště) je ochrana uprchlého cizince, který ve státě, jehož je státním občanem (nebo kde bydlel, pokud jde o osobu bez státního občanství), má opodstatněné obavy z pronásledování, z rasových, náboženských nebo národnostních důvodů, kvůli zastávání určitých politických názorů nebo příslušnosti k určité sociální skupině, a vzhledem k těmto obavám se nechce nebo nemůže vrátit zpět do svého domovského státu. Azyl může být udělen jak z humanitárních důvodů, tak za účelem sloučení rozdělené rodiny.

Členské státy Evropské unie musí zabránit situaci, aby žádosti o azyl byly podány stejnou osobou v několika státech současně, přičemž musí spolupracovat v rámci minimálních záruk, jež mají být poskytnuty žadatelům o azyl v případě vyhoštění a v době přezkumu žádosti o azyl nebo odvolání proti rozhodnutí.

Cizinec, kterému bylo podle zákona o azylu uděleno právo azylu, a to po dobu platnosti rozhodnutí o udělení azylu. V ČR se nyní udělování azylu řídí zákonem č. 325/1999 Sb.[1]

Azylový dům

Azylový dům je ubytovací zařízení pro osoby bez přístřeší, které by mělo klientům, kteří sem přicházejí motivováni ke změně vlastní situace pomoci, s integrací do společnosti. V některých azylových domech proto klienti procházejí tzv. integračními stupni, tj. fázemi pobytu, během nichž si klient klade postupně náročnější cíle. Ve většině azylových domů je délka pobytu klienta omezena na několik měsíců. Výjimkou jsou tzv. emauzské domy, v nichž klienti mají povinnost pracovat a z takto vydělaných peněz přispívat na ubytování a stravu. V tomto typu církevního zařízení není na klienta vyvíjen tlak aby svou životní situaci změnil.[2]

Původ a dějiny

Azyl je prastarý nábožensko-právní institut a původně znamená útočiště, místo, kam se pronásledovaný člověk může uchýlit před pronásledovateli, protože ho tam chrání náboženská autorita. Když se tam člověk uchýlil, přestaly se na něj vztahovat světské zákony a poddal se ochraně Bohů.Tato místa byla přesně definována jako to, kterým osobám je možné azyl poskytnout a kterým ne, případně jaké rituály musí žadatel o azyl předem podstoupit (u křesťanů např. pokání.)[3] Podle Bible měli mít staří Izraelci „útočištná města“, která však neposkytovala ochranu vrahům (Num 35,11-14; Joz 20,2nn; 1Par 6,42-52). Smysl byl zabránit okamžité pomstě a tak umožnit vyjednávání, případně nenásilné řešení konfliktu.[4] Povinnost poskytovat azyl chápaly staré kultury jako velmi vážnou a Aischylova tragédie „Prosebnice“ líčí konflikt panovníka mezi povinností chránit uprchlice a nebezpečím válečného konfliktu s jejich pronásledovateli. V křesťanských zemích se za útočiště pokládaly všecky chrámy, proto se vraždy v kostele chápaly i jako porušení azylového práva.

Od 19. století je zřetelná snaha vytvářet mezinárodní systém zacházení s uprchlíky, jenž však byl v širším měřítku uplatněn až v roce 1951 v Úmluvě o právním postavení uprchlíků (neboli Ženevské konvenci o postavení uprchlíků). V souvislosti s uprchlíky má azyl význam práva na ochranu, jež je poskytováno cizímu státnímu příslušníkovi stíhanému z politických nebo rasových důvodů. Azyl takovému člověku zajišťuje, aby nebyl vydán do státu, kde by byl ohrožen.[5]

Teprve se vznikajícím absolutismem raného novověku byl azyl v Evropě zrušen a myšlenka se obnovila až s potřebou chránit uprchlíky z totalitních států ve 20. století.

Odkazy

Reference

  1. ↑ MATOUŠEK, Oldřich. Slovník sociální práce. Vyd. 2., přeprac. Praha: Portál, 2008, 271 s. ISBN 978-80-7367-368-0, str. 29
  2. ↑ MATOUŠEK, Oldřich. Slovník sociální práce. Vyd. 2., přeprac. Praha: Portál, 2008, 271 s. ISBN 978-80-7367-368-0, str. 29
  3. ↑ MATOUŠEK, Oldřich. Slovník sociální práce. Vyd. 2., přeprac. Praha: Portál, 2008, 271 s. ISBN 978-80-7367-368-0, str. 29
  4. ↑ Sokol, Moc, peníze a právo. Plzeň 2007, kap. 14.
  5. ↑ MATOUŠEK, Oldřich. Slovník sociální práce. Vyd. 2., přeprac. Praha: Portál, 2008, 271 s. ISBN 978-80-7367-368-0, str. 29

Související články

Literatura

  • PETRÁČKOVÁ, Věra; KRAUS, Jiří, a kol. Akademický slovník cizích slov A-Ž. Praha: Academia, 2000. 834 s. ISBN 80-200-0607-9. 
  • Lojek, Antonín: K otázce rakouského azylového práva 16. až 18. století.Právněhistorické studie, č. 41/2012,Praha, s. 199-212. ISSN 0079-4929.
  • Lojek, Antonín, Brezina, Peter: Církevní azyl a intercese, Bibliotheca Strahoviensis, č. 10/2011, Praha, s. 7-26. ISSN 1213-6514.
  • Adamová Karolina, Lojek Antonín: Zamyšlení nad historií diplomacie a diplomatického azylu, Praha, Právník 2/2011, 166-180 s. ISSN 0231-6625
  • Adamová Karolina, Lojek Antonín: České církevní azylové právo 17. a 18. století (Případ Karla Škréty), Praha, Aplikované právo 1/2010, 39-49 s. ISSN 1214-4878.
  • Lojek, Antonín: Formy azylového práva v raném novověku, Praha, Právník 3/2010, 273-294 s. ISSN 0231-6625.
  • Lojek, Antonín: České azylové právo 16. až 18. století; kořeny pozdější úpravy nebo možné inspirace pro současnost?, Praha: Universita Karlova, Právnická fakulta, 2011, Prameny a nové proudy právní vědy 47, 139 s. ISBN 978-80-87146-43-9.
  • Lojek, Antonín, Tobíšek Jiří: K otázce poskytování azylu a ochrany židům, Praha, Právník 7/2011, 680-696 s. ISSN 0231-6625.
  • Čepelka – Jílek – Šturma, Azyl a uprchlictví v mezinárodním právu. Brno: Masarykova univerzita, 1997 - 262 s. ISBN 80-210-1493-8.
  • L. V. Wellner, Právo azylu. Praha: Argo, 1997 - 591 s. ISBN 80-7203-162-7.

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Azyl&oldid=11491863“