Bononské datování: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
m oprava prolinku na kalendářní měsíc
+citace
Řádek 11: Řádek 11:
| titul = Rukověť křesťanské chronologie
| titul = Rukověť křesťanské chronologie
| vydání = 2
| vydání = 2
| vydavatel = [[Paseka]]
| vydavatel = [[Nakladatelství Paseka]]
| místo = Praha
| místo = Praha
| rok = 1997
| rok = 1997
Řádek 17: Řádek 17:
| kapitola =
| kapitola =
| strany = 84
| strany = 84
| jazyk =
}}</ref> Nejstarší dochované české datování je známo z [[listina (diplomatika)|listiny]] krále [[Václav I.|Václava I.]] z 22. srpna [[1254]] (''die decimo exeunte augusto'').<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Bláhová
| jméno = Marie
| odkaz na autora = Marie Bláhová
| příjmení2 =
| jméno2 =
| odkaz na autora2 =
| titul = Historická chronologie
| vydavatel = [[Libri]]
| místo = Praha
| rok = 2001
| isbn = 80-7277-024-1
| kapitola =
| strany = 348
| jazyk =
| jazyk =
}}</ref>
}}</ref>
Řádek 257: Řádek 272:
| titul = Rukověť křesťanské chronologie
| titul = Rukověť křesťanské chronologie
| vydání = 2
| vydání = 2
| vydavatel = [[Paseka]]
| vydavatel = [[Nakladatelství Paseka]]
| místo = Praha
| místo = Praha
| rok = 1997
| rok = 1997

Verze z 27. 4. 2014, 12:23

Bononské datování je v historické chronologii způsob datování dnů v měsíci. Název je odvozen od latinského pojmenování italského města Bologna (Bononia). Bononské datování spočívá v rozdělení každého měsíce na stejné poloviny (15+15, 15+16, 14+14) a jejich samostatného číslování. Zatímco první polovina měsíce označovaná jako mensis intrants je shodná se současným datováním, data ve druhé polovině měsíce (mensis exiens) je třeba přepočítat, neboť jejich číslování bylo sestupné. Poslední dva dny v měsíci čísla neměly – označovaly se jako předposlední den (dies penultimus) a poslední den (dies ultimus).

Historie

Systém tohoto datování vznikl v 8. století a rozšířil se prostřednictvím notářů, kteří studovali na zdejší univerzitě, po celé Itálii, do Dalmácie a také do zaalpské Evropy, především do Francie. V českých zemích se téměř nepoužíval, sporadicky se objevuje v Čechách v polovině 13. století.[1] Nejstarší dochované české datování je známo z listiny krále Václava I. z 22. srpna 1254 (die decimo exeunte augusto).[2]

Rozdělení dnů v měsíci

Současné datum 31denní měsíc 30denní měsíc únor únor - přestupný rok
1. 1. 1. 1. 1. intrants
2. 2. 2. 2. 2.
3. 3. 3. 3. 3.
4. 4. 4. 4. 4.
5. 5. 5. 5. 5.
6. 6. 6. 6. 6.
7. 7. 7. 7. 7.
8. 8. 8. 8. 8.
9. 9. 9. 9. 9.
10. 10. 10. 10. 10.
11. 11. 11. 11. 11.
12. 12. 12. 12. 12.
13. 13. 13. 13. 13.
14. 14. 14. 14. 14.
15. 15. 15. 14. 15.
16. 16. 15. 13. 14. exiens
17. 15. 14. 12. 13.
18. 14. 13. 11. 12.
19. 13. 12. 10. 11.
20. 12. 11. 9. 10.
21. 11. 10. 8. 9.
22. 10. 9. 7. 8.
23. 9. 8. 6. 7.
24. 8. 7. 5. 6.
25. 7. 6. 4. 5.
26. 6. 5. 3. 4.
27. 5. 4. dies
penultimus
3.
28. 4. 3. dies
ultimus
dies
penultimus
29. 3. dies
penultimus
dies
ultimus
30. dies
penultimus
dies
ultimus
31. dies
ultimus

Ukázka převodu

dobová datace současný tvar
MCCLVIII die XI intrante Iunio 11. června 1258
MCCLXXXIV die VI exeunte Maio 26. května 1284
MCCCII die penultimo Novembris 29. listopadu 1302
MCCCXXXVII die XIV exeunte Augusto 18. srpna 1337

Reference

  1. FRIEDRICH, Gustav. Rukověť křesťanské chronologie. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Paseka, 1997. ISBN ISBN 80-7185-118-3. S. 84. 
  2. BLÁHOVÁ, Marie. Historická chronologie. Praha: Libri, 2001. ISBN 80-7277-024-1. S. 348. 

Literatura