Jan Křtitel: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 6. 4. 2014, 01:36

Svatý Jan Křtitel, v pravoslavné tradici zvaný též Předchůdce, je prorok z 1. století, jenž figuruje ve vyprávěných evangelií. Zmiňuje se o něm také židovský historik Flavius Iosephus ve spise Židovské starožitnosti.

Životopis

Narodil se postarším rodičům (Zacharjáši a Alžbětě), toto narození zvěstoval archanděl Gabriel Zachariášovi, ten mu nevěřil, proto oněměl až do provedení obřízky Jana Křtitele.

Jako mladý odešel do pouště, aby se připravil na své budoucí povolání. V poušti se živil medem divokých včel, kobylkami a kořínky rostlin. Ve věku 30 let se stal kazatelem, aby připravoval lidi na příchod Vykupitele. Svým příkladným a asketickým životem se stal velmi populární, proto za ním přicházelo mnoho lidí, které křtil v řece Jordánu; takto pokřtil i Ježíše Krista.

V jednom ze svých kázání odsoudil i Héróda Antipu za zavržení manželky a sňatek se ženou vlastního bratra. Héródés ho za tuto kritiku nechal uvěznit. Jeho žena řekla své dceři Salomé, ať si přeje jeho hlavu, což se brzy poté stalo - Heródés Salomé vyhověl a Jana Křtitele nechal stít.^[1]

Janův životopis, který prezentuje Flavius Josephus, je mírně odlišný: Jan je charakterizován jako nekompromisní kazatel ctnosti a pokání, jehož vnějším znamením je křest. Herodes ho nechá zabít v pevnosti Machairús, protože se obává, že by mohl podnítit povstání.

Uctívání ve světě

Narození Jana Křtitele církev slaví 24. června a stětí 29. srpna. Stal se patronem křižáckého řádu johanitů - později nazvaných maltézští rytíři, a proto i patronem Malty a tamní katedrály v městě La Valetta, dále Burgundska, Provence a slezského města Wroclaw. Ochraňuje celou řadu profesí: tkalce, krejčí, kožešníky, koželuhy, sedláře, vinaře, hospodské, bednáře, kominíky, kováře, tesaře, architekty, zedníky, kameníky, majitele biografů, hudebníky, tanečníky a zpěváky atd. Atributem Jana Křtitele v ikonografii je velbloudí rouno, tedy kožešina oděná na nahém těle na znamení toho, že Jan žil na poušti jako poustevník. Dále mívá poutnickou hůl a dlouhé neupravené vlasy a plnovous. Nejznámějším zvykem o svátku sv. Jana je pálení tzv. svatojánských ohňů.

Hlava Jana Křtitele, setnutá na příkaz Heroda Antipy, je nyní - alespoň podle legendy - uložena v Umajjovské mešitě v syrském Damašku.

Česká úcta

Jan Křtitel byl uctíván od konce 10.století, stal se patronem mnoha kostelů, řádových chrámů benediktinů v Ostrově u Davle a u sv.Jana pod Skalou, benediktinek v Teplicích (a města Teplice), také kláštera cisterciáků v Oseku u Duchcova, kde byl chován relikviář s paží sv. Jana. Další paže byl uctívána ve Svatovítském pokladu v Praze. Dřevěné relikviáře ve tvaru uťaté hlavy na talíři byly uctívány na růných místech, jeden příklad se dochoval ve sbírce Národního muzea v Praze. stříbrné poprsí sv. jana Křtitele z pražské zlatnické dílny doby gotické je vystaveno v klášteře cisterciaček v lužickém St.Mariensternu. Některé ostatky Svatého Jana Křtitele jsou uloženy v relikviáři svatého Maura na zámku v Bečově nad Teplou.

Odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Křtitel na Wikimedia Commons

Reference

↑ Mt 14, 6–11 (Kral, ČEP).

Literatura

Lexikon der christlichen Ikonographie, ed. Wolfgang Brauenfels, Band A-J, Basel-Freiburg-Rom-Wien 1992.
SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4.

Šablona:Link FA

[1] Mt 14, 6–11 (Kral, ČEP).

[1]

@@ Řádek 32: / Řádek 32: @@
 [[Soubor:Rejlander St. John the Baptist.jpg|thumb|left|Hlava Jana Křtitele, autor [[Oscar Gustave Rejlander]], fotomontáž, cca [[1858]]]]
 Narození Jana Křtitele [[křesťanská církev|církev]] slaví [[24. červen|24. června]] a stětí [[29. srpen|29. srpna]].
-Stal se patronem křiáckého řádu johanitů -později zvaných maltézští rytíři, a proto i patronem [[Malta|Malty]] a tamní katedrály v městě [[La Valetta]], dále [[Burgundsko|Burgundska]] a [[Provence]]. Ochraňuje celou řadu profesí: tkalce, [[krejčí]], [[kožešník]]y, [[koželuh]]y, [[sedlář]]e, [[vinař]]e, hospodské, [[bednář]]e, [[kominík]]y, [[kovář]]e, [[tesař]]e, [[architekt]]y, [[zedník]]y, [[kameník]]y, majitele biografů, [[hudebník]]y, [[tanečník]]y a [[zpěvák]]y atd. [[Atribut]]em Jana Křtitele v [[ikonografie|ikonografii]] je [[velbloud]]í rouno, tedy kožešina oděná na nahém těle na znamení toho, že Jan žil na poušti jako poustevník. Dále mívá poutnickou hůl a dlouhé neupravené vlasy a plnovous. Nejznámějším zvykem o svátku sv. Jana je pálení tzv. [[svatojánský oheň|svatojánských ohňů]].
+Stal se patronem křižáckého řádu johanitů - později nazvaných maltézští rytíři, a proto i patronem [[Malta|Malty]] a tamní katedrály v městě [[La Valetta]], dále [[Burgundsko|Burgundska]], [[Provence]] a slezského města [[Wroclaw]]. Ochraňuje celou řadu profesí: tkalce, [[krejčí]], [[kožešník]]y, [[koželuh]]y, [[sedlář]]e, [[vinař]]e, hospodské, [[bednář]]e, [[kominík]]y, [[kovář]]e, [[tesař]]e, [[architekt]]y, [[zedník]]y, [[kameník]]y, majitele biografů, [[hudebník]]y, [[tanečník]]y a [[zpěvák]]y atd. [[Atribut]]em Jana Křtitele v [[ikonografie|ikonografii]] je [[velbloud]]í rouno, tedy kožešina oděná na nahém těle na znamení toho, že Jan žil na poušti jako poustevník. Dále mívá poutnickou hůl a dlouhé neupravené vlasy a plnovous. Nejznámějším zvykem o svátku sv. Jana je pálení tzv. [[svatojánský oheň|svatojánských ohňů]].
 Hlava Jana Křtitele, setnutá na příkaz Heroda Antipy, je nyní - alespoň podle legendy - uložena v Umajjovské mešitě v syrském [[Damašek|Damašku]].