Elefter Luarsabovič Andronikašvili: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
m narovnání přesměrování
m úprava dat
Řádek 1: Řádek 1:
'''Elefter Luarsabovič Andronikašvili''' ({{Vjazyce|ru}} {{Cizojazyčně|ru|Элевтер Луарсабович Андроникашвили}}, 25. prosince 1910 – 9. září 1989) byl [[Sovětský svaz|sovětský]] experimentální fyzik [[Gruzíni|gruzínské]] národnosti, akademik Gruzínské [[akademie věd]], který přispěl k výzkumu [[supratekutost|supratekutého]] [[hélium II|hélia II]].
'''Elefter Luarsabovič Andronikašvili''' ({{Vjazyce|ru}} {{Cizojazyčně|ru|Элевтер Луарсабович Андроникашвили}}, [[25. prosinec|25. prosince]] [[1910]][[9. září]] [[1989]]) byl [[Sovětský svaz|sovětský]] experimentální fyzik [[Gruzíni|gruzínské]] národnosti, akademik Gruzínské [[akademie věd]], který přispěl k výzkumu [[supratekutost|supratekutého]] [[hélium II|hélia II]].


== Biografie ==
== Biografie ==

Verze z 9. 3. 2014, 18:07

Elefter Luarsabovič Andronikašvili (rusky Элевтер Луарсабович Андроникашвили, 25. prosince 19109. září 1989) byl sovětský experimentální fyzik gruzínské národnosti, akademik Gruzínské akademie věd, který přispěl k výzkumu supratekutého hélia II.

Biografie

E. L. Andronikašvili absolvoval v roce 1932 leningradskou polytechniku, v letech 1935 – 1940 přednášel na tbiliské univerzitě. Poté do roku 1948 pracoval v moskevském Ústavu fyzikálních problémů u Pjotra Kapicy, kde v roce 1948 obhájil doktorskou disertaci. Od roku 1948 pracoval opět v Tbilisi, nejdříve jako profesor na tbiliské univerzitě, od roku 1951 byl ředitelem Fyzikálního ústavu Gruzínské akademie věd. V roce 1952 obdržel Stalinovu cenu. Od roku 1955 byl plným členem Gruzínské akademie věd. V roce 1978 byl vyznamenán Státní cenou SSSR.

Přínos pro fyziku

Pracoval ve fyzice nízkých teplot, kosmického záření, v jaderné technice a biofyzice. Jeho práce v oboru kvantové hydrodynamiky patří k základním. V Ústavu fyzikálních problémů se začal zabývat experimenty se supratekutým héliem II. Provedl tzv. Andronikašviliho experiment, který potvrdil správnost dvousložkového modelu supratekutosti. Předmětem experimentu bylo měření periody a útlumu torzních kmitů soustavy disků v kapalném héliu. Disky byly vyrobeny z hliníkové fólie a navlečené na tyčku v malých vzdálenostech od sebe. Perioda kmitů byla pod teplotou přechodu od hélia I k supratekutému héliu II teplotně závislá. S klesající teplotou se perioda prodlužovala, až se v blízkosti absolutní nuly blížila teoretické periodě ve vakuu. To odpovídalo přibývání supratekuté složky na úkor normální.

Literatura

  • ANDRONIKAŠVILI, E. L. Vzpomínky na kapalné hélium. Praha: Mladá Fronta, 1983. Autobiografie.