Sichote-Aliň: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 18. 2. 2014, 00:13

Sichote-Aliň (Сихотэ-Алинь) je pohoří sopečného původu v Přímořském a Chabarovském kraji na ruském dálném východě. Na severu a severozápadě je ohraničeno Amurem a jeho přítoky a na severovýchodě Tatarským průlivem, který odděluje od pevniny ostrov Sachalin. Na východě a jihu hraničí s Japonským mořem a na západě s údolím Ussuri. Ussuri sama a její pravé přítoky, například Chor a Bikin, v něm také pramení. Jeho délka je zhruba 1350 kilometrů a šířka až 250 kilometrů. Jeho nejvyšším vrcholem je Tordoki Jani vysoký 2077 metrů nad mořem, významná města jsou (od severu k jihu) Komsomolsk na Amuru, Chabarovsk, Ussurijsk, Vladivostok a Nachodka.

Od roku 1935 je v pohoří stejnojmenná přírodní rezervace a od roku 2001 je část oblasti zařazena mezi Světová dědictví UNESCO mimo jiné „pro svůj význam pro přežití ohrožených druhů jako je morčák šupinatý, výr Blakistonův a tygr ussurijský“.^[1]

Pohoří je tvořeno převážně čedičovými až andezitovými horninami, při pobřeží Japonského moře převažují tholeitické čediče. Stáří převážné části hornin se odhaduje do miocénu a pliocénu, nejstarší projevy sopečné činnosti zasahují až do konce druhohor a nejmladší horniny jsou z počátku holocénu.

Oblast patří k největším oblastem nejméně zasaženým lidskou činností. Doposud se tu nacházejí staré jehličnaté i širokolisté lesy. Díky poloze oblasti se na velkém území zachovala pestré smíšení různorodých rostlin a živočichů. Oblast se nachází v mírném podnebném pásu a žijí zde společně druhy ze tajgy (například sob polární) spolu s druhy typicky tropickými (například medvěd ušatý). Řada z nich je vzácná či ohrožená a některé se nevyskytují nikde jinde na světě, například mikrobiota křížolistá. Zvláště významné jsou například zdejší populace tygra ussurijského, levharta mandžuského, jeřába mandžuského a jeřába kápového, ale z velkých savců zde žije i medvěd ušatý, medvěd hnědý, rosomák sibiřský, kočka bengálská, rys ostrovid, vlk obecný, vydra říční, lasice hranostaj, prase divoké, jelen wapiti, jelen sika, srnec sibiřský, kabar nebo goral východní.

V desátých a dvacátých letech dvacátého století oblast prozkoumal Vladimir Klavdijevič Arseňjev, který o svých cestách napsal několik knih. Nejznámější z nich, Děrsu Uzala (1923) byla v roce 1975 zfilmována japonským režisérem Akirem Kurosawou a tento film získal ve světě mnohá ocenění.

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Sichote-Aliň na slovenské Wikipedii, Sichote-Alin-Naturreservat na německé Wikipedii a Sikhote-Alin na anglické Wikipedii.

↑ Central Sikhote-Alin [online]. UNESCO [cit. 2013-09-19]. Dostupné online. (anglicky)

Obrázky, zvuky či videa k tématu Sichote-Aliň na Wikimedia Commons

@@ Řádek 12: / Řádek 12: @@
 == Geologie ==
-Pohoří je tvořeno převážně [[čedič]]ovými až [[andezit]]ovými [[hornina]]mi, při pobřeží Japonského moře převažují [[tholeitický čedič|tholeitické čediče]]. Stáří převážné části hornin se odhaduje do [[miocén]]u a [[pliocén]]u, nejstarší projevy sopečné činnosti zasahují až do konce [[druhohory|druhohor]] a nejmladší horniny jsou z počátku [[holocén]]u.
+Pohoří je tvořeno převážně [[čedič]]ovými až [[andezit]]ovými [[hornina]]mi, při pobřeží Japonského moře převažují [[tholeitický čedič|tholeitické čediče]]. Stáří převážné části hornin se odhaduje do [[miocén]]u a [[pliocén]]u, nejstarší projevy sopečné činnosti zasahují až do konce [[Mezozoikum|druhohor]] a nejmladší horniny jsou z počátku [[holocén]]u.
 == Rostlinstvo a živočišstvo ==