Šindel: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace
Bez shrnutí editace
Řádek 17: Řádek 17:
Pro dlouhou životnost šindele je nezbytná jeho povrchová údržba, kdy je nutné opakovat nátěry v periodě cca 8 let. O trvanlivosti a odolnosti materiálu jasně vypovídá skutečnost, že jsou s ním obkládány dodnes stavby v drsných horských podmínkách, kde beton selhává.
Pro dlouhou životnost šindele je nezbytná jeho povrchová údržba, kdy je nutné opakovat nátěry v periodě cca 8 let. O trvanlivosti a odolnosti materiálu jasně vypovídá skutečnost, že jsou s ním obkládány dodnes stavby v drsných horských podmínkách, kde beton selhává.


[[File:Muzeum Držková - strýcova stolica.JPG|thumb|Strýcova stolica - pomocník na výrou šindele v [[Muzeu dřevěného porculánu]]]]
[[File:Muzeum Držková - strýcova stolica.JPG|thumb|Strýcova stolica - pomocník na výrou šindele v [[Muzeum dřevěného porculánu|Muzeu dřevěného porculánu]]]]
Jeden čtvereční [[metr]] šindelové krytiny váží podle způsobu pokládání 30 až 50 [[kilogram|kg]]. Používá se jednoduché nebo dvojité krytí. U dvojitého krytí se šindele pokládají tak, že následující překrývá polovinu předchozího, čímž ve všech místech je alespoň dvojitá vrstva, která lépe odolává průniku vody (zejména první déšť po delším suchu, kdy se dřevo stáhne a mezi břitem a drážkou vzniknou drobné spáry). Vzdálenost mezi jednotlivými [[krokev|krokvemi]] bývá až dva metry (u pálené krytiny bývá do jednoho metru). Životnost může být při kvalitním položení a vhodné údržbě až 60 let.
Jeden čtvereční [[metr]] šindelové krytiny váží podle způsobu pokládání 30 až 50 [[kilogram|kg]]. Používá se jednoduché nebo dvojité krytí. U dvojitého krytí se šindele pokládají tak, že následující překrývá polovinu předchozího, čímž ve všech místech je alespoň dvojitá vrstva, která lépe odolává průniku vody (zejména první déšť po delším suchu, kdy se dřevo stáhne a mezi břitem a drážkou vzniknou drobné spáry). Vzdálenost mezi jednotlivými [[krokev|krokvemi]] bývá až dva metry (u pálené krytiny bývá do jednoho metru). Životnost může být při kvalitním položení a vhodné údržbě až 60 let.



Verze z 1. 1. 2014, 23:39

Tento článek je o střešní krytině. Další významy jsou uvedeny na stránce Šindel (rozcestník).
Dřevěný kostelík v Dobříkově se šindelovou střechou.

Šindel je jednou z tradičních střešních krytin lidových staveb. Jedná se o dřevěnou destičku břitovitého tvaru, širokou 8 až 15 a dlouhou 50 až 60 cm. Tloušťka je asi 1,5 až 2,5 cm. Jedna strana je opatřena drážkou a na druhé straně je břit.

Původně se šindele vyráběly štípáním;

  • šindel štípaný má až trojnásobnou životnost než
  • šindel řezaný, vyrobený z prkna, protože při řezání prken se poruší vlákna dřeva

Klasický řezaný šindel je vyráběn z prken, řezaných po délce kmene. Je však možné vyrábět řezaný šindel s vlastnostmi štípaného. Kmen nařezaný na délku šindele se rozřeže na čtvrtiny a z nich se potom úhlopříčně odřezávají jednotlivé šindele stejné tloušťky. Tím se dosáhne lepších vlastností než u štípaného šindele, kde je velice různá tloušťka jednotlivých šindelů.

Detail střechy s šindelovou krytinou

Pro dlouhou životnost šindele je nezbytná jeho povrchová údržba, kdy je nutné opakovat nátěry v periodě cca 8 let. O trvanlivosti a odolnosti materiálu jasně vypovídá skutečnost, že jsou s ním obkládány dodnes stavby v drsných horských podmínkách, kde beton selhává.

Strýcova stolica - pomocník na výrou šindele v Muzeu dřevěného porculánu

Jeden čtvereční metr šindelové krytiny váží podle způsobu pokládání 30 až 50 kg. Používá se jednoduché nebo dvojité krytí. U dvojitého krytí se šindele pokládají tak, že následující překrývá polovinu předchozího, čímž ve všech místech je alespoň dvojitá vrstva, která lépe odolává průniku vody (zejména první déšť po delším suchu, kdy se dřevo stáhne a mezi břitem a drážkou vzniknou drobné spáry). Vzdálenost mezi jednotlivými krokvemi bývá až dva metry (u pálené krytiny bývá do jednoho metru). Životnost může být při kvalitním položení a vhodné údržbě až 60 let.

Až do 19. století měla šindelovou střechu převážná většina budov, zámky, hrady a kostely nevyjímaje. V souvislosti s požárními předpisy se však starý šindel překrýval břidlicí a později eternitem. Ještě dnes mnoho domů ve městech má původní šindelovou krytinu pod novějším krytím.

Výrobou a údržbou šindelových střech se zabývá dnes již téměř zaniklé truhlářské a tesařské řemeslo šindelářství. V současnosti se jedná spíše o luxusní a památkovou záležitost, protože většina umělých krytin nedosahuje kvality a tedy i ceny šindelové krytiny, kterou lze vykrýt všechny tvary, které si na střeše můžete vymyslet bez kousku oplechování.

Ručně štípaný a strouhaný šindel - Masivní kus dřeva, který musí po desítky let odolávat nepřízni počasí, větru, dešti, sněhu a slunci. Toto ručně štípaný a strouhaný šindel zvládne. Šindel musí splňovat léty ověřené vlastnosti, které jsou pro použití nezbytné, nelze "zjednodušovat" jeho výrobu, protože takové řešení vždy vede k fatálnímu snížení životnosti. Šindel řezaný, hoblovaný, ale také "štípaný, částečně pořízem porovnaný s dohoblovaným či dofrézovaným perem" nemá na střeše co dělat. Pro laika je určitě těžké tyto "úsporné řešení" poznat. Nepřerušená dřevní vlákna jsou důležitá pro pevnost a zejména trvanlivost šindele. Štípáním nedochází k přerušení dřevních vláken, což je důležité pro nemožnost vzínání vody do šindele, pro rychlý odtok vody po vláknech ze střechy a samozřejmě také na pevnost šindele. zdroj: www.drevenesindele.cz

Související články

Šablona:Sisterlinks