Svatováclavská zbroj

Svatováclavská zbroj je součástí korunovačního pokladu chrámu sv. Víta v Praze. Skládá se z přílby, kroužkové košile a pláštíku.

Přilba svatého Václava

Je vykována z jednoho kusu železa. Je to typ kónické přílby s nánosníkem hojně užívaný po celý raný středověk. Její výška je 17 cm a rozměry oválné základny jsou 24x21 cm. K přílbě je po jejím obvodu přinýtována železná obroučka a nánosník ve tvaru kříže. Rozměy nánosníku jsou výška 15 cm a šířka 19 cm. Výzdoba je tvořena připlátováním stříbrné folie na zdrsněný železný základ, obroučka je zdobena pletencovým motivem nánosník pak stylizovanou postavou.

Nánosník byl nejspíše zhotoven ve Skandinávii (toto je pouze jedna z teorií, doplnit odbornou citaci) a přilbě připevněn dodatečně. Technika plátování stříbra na železo, která byla použita k výrobě nánosníku, byla rozšířena v kovotepeckých dílnách zejména ve druhé polovině 11. a první polovině 12. století.

Kontroverzní tvrzení v této části je potřeba upravit nebo doplnit citací. Zvláště důležitý je pak také motiv Krista nikoliv přibitého ke kříži, nýbrž upoutaného provazy, známý spolehlivě pouze ze skandinávského prostředí raně křesťanského období. Rovněž pletencový ornament nad Kristovou hlavou známe jako tzv. řetězcový motiv typu Borre např. z mnohých vikingských opaskových nákončí - byl oblíben zvláště u Varjagů. Stylizovaná postava Krista vychází z byzantských závěsných litých křížků, oblíbených zvláště v jihovýchodní a severní Evropě. Naopak znázornění Kristových otevřených úst je zde prvek veskrze pohanský - hrozivou lidskou tvář nebo dračí hlavu s otevřenými ústy známe z výzdoby severských přileb 8. století, jejich funkcí bylo děsit démony a tak odvracet od bojovníka nebezpečí. Kristus zde tuto úlohu vlastně převzal od starých germánských božstev . Někdy se také předpokládá, že by zde nemusel být zobrazen nutně Ježíš Kristus, ale právě nejvyšší bůh germánského severského pantheonu Odin - připoután nikoli na kříži, ale na posvátném stromu Yggdrasilu sám sobě za oběť a odkazujíce se na jeden ze stěžejních příběhů germánské mytologie.

Nánosník byl tedy vytvořen v jutských nebo gotlanských dílnách v době kolem přelomu tisíciletí. Do Čech se dostal buď darem nebo koupí o něco později, pravděpodobně až za vlády knížete Boleslava II. V této souvislosti bývá zvláště upozorňováno na osobu kněžny Emmy, anglosaské manželky Boleslava II. Právě ona byla největší propagátorkou vznikajícího kultu sv. Václava. Z jejího podnětu vznikl například nádherný iluminovaný rukopis s Gumpoldovou legendou o sv. Václavu. Mohla to být tedy právě ona, která přilbu získala a založila její svatováclavskou tradici.

Zvon přilbice pochází pravděpodobně z domácích dílen, vykazuje největší podobnost s nalezenými přilbami z Hradska, Olomouce či Ostrova Lednickego. Zvon vykazuje poškození a opravu, ke které došlo ještě před vznikem otvorů vlivem pozdější koroze. Nánosník k původní přilbici nepatří a byl k ní dán dodatečně později,pravděpodobně účelově pro potřeby legendy. Nánosník i lem totiž nedosedá přesně k plášti zvonu a obě části - tedy zvon i nánosník byly vyrobeny v různém období. Zvon přilby má navíc jiný tvar než Václavova lebka. Kníže Václav by tak sice přilbu na hlavu dát mohl i včetně vycpávek nebo čapky, ale zatímco jeho lebka je výrazně protáhlá, přilba je mnohem více kruhovitá a tak by knížeti v této podobě na hlavě dobře neseděla (názor a výpočet Miroslava Ivanova z roku 1970, počítající s tím , že Sv. Václav měl vlasy i na čele).

Zbroj svatého Václava

Klasické spojení kroužků, kdy jsou čtyři kroužky v jednom - tato metoda je přímo nazývána Svatováclavskou. Kroužky jsou pro zamezení roztrhnutí spojeny nýtky.

Součástí svatovítského pokladu je také tzv. "zbroj svatého Václava". Unikátní zbroj se skládá ze dvou kusů - zbroje samotné a pláštíku zajišťujícího ochranu krku a zesilujícího ochranu ramen bojovníka. Celý komplet pochází zřejmě již z počátku 10. století. Starší prameny uvádí, že jde pravděpodobně o orientální import.

Technologií použitou na tuto zbroj je klasické řetězení kroužků stylem „čtyři na jeden“. Podobná brň měla v této době stále ještě astronomickou cenu a dovolit si ji tedy mohl zřejmě pouze příslušník vládnoucího rodu.

Zbroj samotná je dlouhá pod kolena bojovníka, má dlouhý široký, nezužovaný rukáv (ten se mohl uvazovat k ruce koženým řemínkem) a váží kolem 10 kg. Není bez zajímavosti, že je opatřena rozparkem pouze vepředu, vzadu nikoli.

Pláštík zesilující ochranu ramen a krku je vyroben stejným postupem, váží přibližně 1 kg a jeho obvod měří 126 cm. Na pravém rameni byl dělený a spínaný zřejmě šněrováním. Je lemován zlatými či pozlacenými kroužky.