Boris Uherský: Porovnání verzí
m Bot: Odstranění 5 odkazů interwiki, které jsou nyní dostupné na Wikidatech (d:q527687) |
m →Život |
||
| Řádek 4: | Řádek 4: | ||
Narodil se jako syn uherského krále [[Koloman Uherský|Kolomana]] a jeho pro cizoložství zapuzené choti [[Eufémie Kyjevská|Eufémie]], dcery kyjevského knížete [[Vladimír II. Monomach|Vladimíra Monomacha]]. Zřejmě roku 1128 se zúčastnil neúspěšné revolty vůči králi [[Štěpán II. Uherský|Štěpánovi]]. Poté odešel do Byzance, kde se oženil a snažil se získat podporu [[Seznam byzantských císařů|císaře]] [[Jan II. Komnenos|Jana II. Komnéna]]. |
Narodil se jako syn uherského krále [[Koloman Uherský|Kolomana]] a jeho pro cizoložství zapuzené choti [[Eufémie Kyjevská|Eufémie]], dcery kyjevského knížete [[Vladimír II. Monomach|Vladimíra Monomacha]]. Zřejmě roku 1128 se zúčastnil neúspěšné revolty vůči králi [[Štěpán II. Uherský|Štěpánovi]]. Poté odešel do Byzance, kde se oženil a snažil se získat podporu [[Seznam byzantských císařů|císaře]] [[Jan II. Komnenos|Jana II. Komnéna]]. |
||
Roku 1131 bezdětný Štěpán zemřel a na trůn nastoupil jako jeho dědic oslepený bratranec [[Béla II. Uherský|Béla]]. Tehdy Boris znovu vystoupil se svými nároky na uherský trůn a získal zastání na polském dvoře [[Boleslav III. Křivoústý|Boleslava Křivoústého]]. Roku 1132 vpadl do Uher a z prohrané bitvy se spasil útěkem. Bélu vojensky podpořil švagr [[Adalbert II. Babenberský|Adalbert Babenberský]] a [[Soběslav I.]] opakovaně vtrhl do Boleslavova [[Slezsko|Slezska]]. Až v srpnu 1135 se na říšském sněmu Boleslav vzdal svého chráněnce Borise a uznal Bélu uherským králem.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Bláhová | jméno = Marie | odkaz na autora = Marie Bláhová | příjmení2 = Frolík | jméno2 = Jan | odkaz na autora2 = Jan Frolík | příjmení3 = Profantová | jméno3 = Naďa | odkaz na autora3 = Naďa Profantová | titul = Velké dějiny zemí Koruny české I. Do roku 1197 | vydavatel = Paseka | místo = Praha ; Litomyšl | rok = 1999 | počet stran = 800 | isbn = 80-7185-265-1| strany = 549-550}}</ref> Boris se svého snu o uherské koruně nevzdal, roku 1146 se utkal v marném boji s Bélovým synem [[Gejza II. Uherský|Gejzou]]. O rok později se připojil k druhé křížové výpravě jejíž vůdce, francouzský král [[Ludvík VII. Francouzský|Ludvík VII.]] |
Roku 1131 bezdětný Štěpán zemřel a na trůn nastoupil jako jeho dědic oslepený bratranec [[Béla II. Uherský|Béla]]. Tehdy Boris znovu vystoupil se svými nároky na uherský trůn a získal zastání na polském dvoře [[Boleslav III. Křivoústý|Boleslava Křivoústého]]. Roku 1132 vpadl do Uher a z prohrané bitvy se spasil útěkem. Bélu vojensky podpořil švagr [[Adalbert II. Babenberský|Adalbert Babenberský]] a [[Soběslav I.]] opakovaně vtrhl do Boleslavova [[Slezsko|Slezska]]. Až v srpnu 1135 se na říšském sněmu Boleslav vzdal svého chráněnce Borise a uznal Bélu uherským králem.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Bláhová | jméno = Marie | odkaz na autora = Marie Bláhová | příjmení2 = Frolík | jméno2 = Jan | odkaz na autora2 = Jan Frolík | příjmení3 = Profantová | jméno3 = Naďa | odkaz na autora3 = Naďa Profantová | titul = Velké dějiny zemí Koruny české I. Do roku 1197 | vydavatel = Paseka | místo = Praha ; Litomyšl | rok = 1999 | počet stran = 800 | isbn = 80-7185-265-1| strany = 549-550}}</ref> Boris se svého snu o uherské koruně nevzdal, roku 1146 se utkal v marném boji s Bélovým synem [[Gejza II. Uherský|Gejzou]]. O rok později se připojil k druhé křížové výpravě jejíž vůdce, francouzský král [[Ludvík VII. Francouzský|Ludvík VII.]], Borise odmítl Gejzovi vydat. Roku [[1150]] napadl ve službách císaře [[Manuel I. Komnenos|Manuela]] jižní část Uherska. Zemřel v bitvě s [[Pečeněhové|Pečeněhy]] roku [[1154]]. |
||
== Reference == |
== Reference == |
||
Verze z 18. 12. 2013, 17:43
Boris Uherský (maďarsky Borisz, rusky Борис Коломанович; 1113/1114 – 1154) byl pretendent uherského trůnu.
Život
Narodil se jako syn uherského krále Kolomana a jeho pro cizoložství zapuzené choti Eufémie, dcery kyjevského knížete Vladimíra Monomacha. Zřejmě roku 1128 se zúčastnil neúspěšné revolty vůči králi Štěpánovi. Poté odešel do Byzance, kde se oženil a snažil se získat podporu císaře Jana II. Komnéna.
Roku 1131 bezdětný Štěpán zemřel a na trůn nastoupil jako jeho dědic oslepený bratranec Béla. Tehdy Boris znovu vystoupil se svými nároky na uherský trůn a získal zastání na polském dvoře Boleslava Křivoústého. Roku 1132 vpadl do Uher a z prohrané bitvy se spasil útěkem. Bélu vojensky podpořil švagr Adalbert Babenberský a Soběslav I. opakovaně vtrhl do Boleslavova Slezska. Až v srpnu 1135 se na říšském sněmu Boleslav vzdal svého chráněnce Borise a uznal Bélu uherským králem.[1] Boris se svého snu o uherské koruně nevzdal, roku 1146 se utkal v marném boji s Bélovým synem Gejzou. O rok později se připojil k druhé křížové výpravě jejíž vůdce, francouzský král Ludvík VII., Borise odmítl Gejzovi vydat. Roku 1150 napadl ve službách císaře Manuela jižní část Uherska. Zemřel v bitvě s Pečeněhy roku 1154.
Reference
- ↑ BLÁHOVÁ, Marie; FROLÍK, Jan; PROFANTOVÁ, Naďa. Velké dějiny zemí Koruny české I. Do roku 1197. Praha ; Litomyšl: Paseka, 1999. 800 s. ISBN 80-7185-265-1. S. 549-550.