Aristarchus (kráter): Porovnání verzí
doplnění |
|||
Řádek 26: | Řádek 26: | ||
==Plošina Aristarchus== |
==Plošina Aristarchus== |
||
Kráter Aristarchus se nachází na plošině Aristarchus na západním okraji Mare Imbrium (Moře |
Kráter Aristarchus se nachází na plošině Aristarchus na západním okraji [[Mare Imbrium]] (Moře dešťů). Plošina Aristarchus má kosočtvercový tvar s rozměry 170 km x 200 km. V dalekohledu má mírně načervenalé zbarvení a je tmavší než okolní krajina.<ref name="Gabzyl138">Gabzdyl P.: Měsíc, AVENTINUM s.r.o., Praha 2006, ISBN 80-86858-22-7, str. 138</ref> Zvedá se asi 2 km nad okolí a svažuje se na severozápad. [[William K. Hartman]] a [[Gerard Kuiper|Gerard P. Kuiper]] se domnívají, že plošina Aristarchus byla vyzdvižena při vzniku [[pánev Imbrium|pánve Imbrium]].<ref name="Gabzyl138"/> |
||
Kráter samotný vypadá v dalekohledu v porovnání s okolím jako velmi jasný útvar <ref name="rukl"/> a lze u jeho svahů lze pozorovat světlé a tmavé pruhy vyvrženin. Ty jsou tvořeny měsíčními bazalty (čediči) a [[anortozit]]y. |
Kráter samotný vypadá v dalekohledu v porovnání s okolím jako velmi jasný útvar <ref name="rukl"/> a lze u jeho svahů lze pozorovat světlé a tmavé pruhy vyvrženin. Ty jsou tvořeny měsíčními bazalty (čediči) a [[anortozit]]y. Je to také centrum jasných paprsků.<ref name="rukl50">[[Antonín Rükl]]: ''Atlas Měsíce'', Aventinum (Praha 1991), kapitola 50 pohledů na Měsíc, str. 199, ISBN 80-85277-10-7</ref> |
||
V oblasti kráteru byly několikrát pozorovány záblesky, které jsou vysvětlovány úniky plynů jako jsou [[radon]] nebo [[argon]].<ref>[http://www.lidovky.cz/unikaji-mesici-plyny-05c-/ln_noviny.asp?c=A090515_000109_ln_noviny_sko&klic=231544&mes=090515_0 Unikají na Měsíci plyny?]</ref> |
V oblasti kráteru byly několikrát pozorovány záblesky či různé zákaly<ref name="rukl50"/>, které jsou vysvětlovány úniky plynů jako jsou [[radon]] nebo [[argon]].<ref>[http://www.lidovky.cz/unikaji-mesici-plyny-05c-/ln_noviny.asp?c=A090515_000109_ln_noviny_sko&klic=231544&mes=090515_0 Unikají na Měsíci plyny?]</ref> |
||
== |
== Satelitní krátery == |
||
[[Soubor:Aristarchus satellite craters.jpg|thumb|300px|Obrázek znázorňující kráter Aristarchus se svými satelitními krátery.]] |
[[Soubor:Aristarchus satellite craters.jpg|thumb|300px|Obrázek znázorňující kráter Aristarchus se svými satelitními krátery.]] |
||
V okolí kráteru se nachází síť sekundárních kráterů. Ty byly označeny podle zavedených zvyklostí jménem hlavního kráteru a velkým písmenem abecedy. Pouze dva krátery byly [[IAU|Mezinárodní astronomickou unií]] přejmenovány. Jsou to Aristarchus A (dnes [[Väisälä (kráter)|Väisälä]]) a Aristarchus C (dnes [[Toscanelli (kráter)|Toscanelli]]). |
V okolí kráteru se nachází síť sekundárních kráterů. Ty byly označeny podle zavedených zvyklostí jménem hlavního kráteru a velkým písmenem abecedy. Pouze dva krátery byly [[IAU|Mezinárodní astronomickou unií]] přejmenovány. Jsou to Aristarchus A (dnes [[Väisälä (kráter)|Väisälä]]) a Aristarchus C (dnes [[Toscanelli (kráter)|Toscanelli]]). |
Verze z 30. 11. 2013, 10:17
Šablona:Infobox Kráter na Měsíci
Aristarchus je impaktní kráter nacházející se na západním okraji přivrácené strany Měsíce. Jeho stáří se odhaduje na 450 milionů let.[1][2] Má průměr 40 km [2] a je hluboký 3,7 km. Nazván byl podle starořeckého astronoma Aristarcha ze Samu, který položil první základy pokusům o geometrické změření vzdáleností Slunce a Měsíce od Země.
Plošina Aristarchus
Kráter Aristarchus se nachází na plošině Aristarchus na západním okraji Mare Imbrium (Moře dešťů). Plošina Aristarchus má kosočtvercový tvar s rozměry 170 km x 200 km. V dalekohledu má mírně načervenalé zbarvení a je tmavší než okolní krajina.[3] Zvedá se asi 2 km nad okolí a svažuje se na severozápad. William K. Hartman a Gerard P. Kuiper se domnívají, že plošina Aristarchus byla vyzdvižena při vzniku pánve Imbrium.[3]
Kráter samotný vypadá v dalekohledu v porovnání s okolím jako velmi jasný útvar [2] a lze u jeho svahů lze pozorovat světlé a tmavé pruhy vyvrženin. Ty jsou tvořeny měsíčními bazalty (čediči) a anortozity. Je to také centrum jasných paprsků.[4]
V oblasti kráteru byly několikrát pozorovány záblesky či různé zákaly[4], které jsou vysvětlovány úniky plynů jako jsou radon nebo argon.[5]
Satelitní krátery
V okolí kráteru se nachází síť sekundárních kráterů. Ty byly označeny podle zavedených zvyklostí jménem hlavního kráteru a velkým písmenem abecedy. Pouze dva krátery byly Mezinárodní astronomickou unií přejmenovány. Jsou to Aristarchus A (dnes Väisälä) a Aristarchus C (dnes Toscanelli).
Aristarchus | Sel. šířka | Sel. délka | Průměr |
---|---|---|---|
B | 26.3° S | 46.8° Z | 7 km |
D | 23.7° S | 42.9° Z | 5 km |
F | 21.7° S | 46.5° Z | 18 km |
H | 22.6° S | 45.7° Z | 4 km |
N | 22.8° S | 42.9° Z | 3 km |
S | 19.3° S | 46.2° Z | 4 km |
T | 19.6° S | 46.4° Z | 4 km |
U | 19.7° S | 48.6° Z | 4 km |
Z | 25.5° S | 48.4° Z | 8 km |
Reference
- ↑ Gabzdyl P.: Měsíc, AVENTINUM s.r.o., Praha 2006, ISBN 80-86858-22-7, str. 142
- ↑ a b c RÜKL, Antonín. Atlas Měsíce. Praha: Aventinum, 1991. ISBN 80-85277-10-7. Kapitola Aristarchus, s. 62/18.
- ↑ a b Gabzdyl P.: Měsíc, AVENTINUM s.r.o., Praha 2006, ISBN 80-86858-22-7, str. 138
- ↑ a b Antonín Rükl: Atlas Měsíce, Aventinum (Praha 1991), kapitola 50 pohledů na Měsíc, str. 199, ISBN 80-85277-10-7
- ↑ Unikají na Měsíci plyny?