Česká přídavná jména: Porovnání verzí

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
m typo; požadavek na zdroj
+typy, drobnosti
Řádek 1: Řádek 1:
Článek '''česká přídavná jména''' pojednává o [[přídavné jméno|přídavných jménech]] v [[čeština|češtině]]. Česká přídavná jména se dělí podle typu skloňování na tvrdá, měkká a přivlastňovací.
Článek '''česká přídavná jména''' pojednává o [[přídavné jméno|přídavných jménech]] v [[čeština|češtině]]. Podle skloňovacího typu se dělí na tvrdá, měkká a přivlastňovací; podle významu je lze rozdělit do několika skupin.

== Typy přídavných jmen ==
Podle významu se přídavná jména rozdělují na:<ref name="cermak">{{Citace monografie
| příjmení = Čermák
| jméno = František
| titul = Lexikon a sémantika
| vydavatel = NLN
| místo = Praha
| rok = 2010
| strany = 169
}}</ref>
* '''deskriptivní''' (odpovídají na otázku ''jaký?''): ''červený, páchnoucí, stoletý'' – popisují nějakou (relativně) stabilní vlastnost rozvíjeného jména. Proto se obvykle nespojují s aktuálností (''*Zrovna teď je dřevěný.'') ani s imperativem (''*Buď černý!'')
* '''posesivní''' (''čí?''): ''otcův, babiččina, drakovo'' - uvádějí, komu dané jméno patří. Odvozují se pouze od "živých" entit - které v mužském rodě reprezentují jména životná, v ženském rodě se "živost" řídí empiricky, od jmen středního rodu se posesiva nevytvářejí. V běžné mluvě se navíc posesiva odvozená od jmen zvířat obvykle nahrazují deskriptivy (''psí bouda, dračí doupě'') a posesiva se užívají pouze tehdy, pokud má mluvčí na mysli konkrétního jedince (''psova bouda, drakovo doupě'').
* '''evaluativní''' – (''dobrý?''): ''slušný, obstojný, mizerný'' - hodnotí pozici na škále dobrý – špatný.
* '''intenzifikační''' (v jaké míře?) – ''celý, dokonalý, úplný'' – zdůrazňují či oslabují platnosti substantiva.
* '''restriktivní''' (''který?''): ''hlavní, celkový, pouhý'' – referují, jestli substantivum platí plně nebo je omezeno.
* '''eponymní''' (''jaký?''): ''buddhistický, cimrmanovský, pražský'' - jsou odvozená od vlastních jmen.


== Skloňování==
== Skloňování==
Řádek 18: Řádek 35:


=== Tvrdé skloňování ===
=== Tvrdé skloňování ===
krásně

{|class=wikitable
{|class=wikitable
|-
|-
Řádek 254: Řádek 269:


== [[Stupňování]] ==
== [[Stupňování]] ==
Stupňování znamená tvoření tvarů 2. a 3. stupně, vyjadřujících stupeň vlastnosti [[přídavné jméno|přídavných jmen]]. Tradičně se považuje za způsob [[odvozování]] [[Slovo|slov]]. Na stupňování je však možné pohlížet i jako na druh [[ohýbání]] (flexe) – vedle [[skloňování]] a [[časování]]. Stupňování může být prosté (pomocí příslovcí, např. ''velmi chytrý'') nebo poměrné (stupeň vlastnosti). Přivlastňovací přídavná jména nelze stupňovat. U většiny přídavných jmen není stupňování obvyklé, běžně se stupňuje jen asi 10 % všech adjektiv.{{Zdroj?}}
Stupňování znamená tvoření tvarů 2. a 3. stupně, vyjadřujících stupeň vlastnosti [[přídavné jméno|přídavných jmen]]. Tradičně se považuje za způsob [[odvozování]] [[Slovo|slov]]. Na stupňování je však možné pohlížet i jako na druh [[ohýbání]] (flexe) – vedle [[skloňování]] a [[časování]]. Stupňování může být prosté (pomocí příslovcí, např. ''velmi chytrý'') nebo poměrné (stupeň vlastnosti). Přivlastňovací přídavná jména nelze stupňovat. U většiny přídavných jmen není stupňování obvyklé, běžně se stupňuje jen asi 10 % všech adjektiv.<ref name="cermak">{{Citace monografie
| příjmení = Čermák
| jméno = František
| titul = Lexikon a sémantika
| vydavatel = NLN
| místo = Praha
| rok = 2010
| strany = 169
}}</ref>


*'''[[Pozitiv (lingvistika)|Pozitiv]]''' (1. stupeň) vyjadřuje základní míru vlastnosti. Při srovnávání znamená stejnou míru, např. ''Petr je stejně '''starý''' jako Pavel''.
*'''[[Pozitiv (lingvistika)|Pozitiv]]''' (1. stupeň) vyjadřuje základní míru vlastnosti. Při srovnávání znamená stejnou míru, např. ''Petr je stejně '''starý''' jako Pavel''.

Verze z 16. 11. 2013, 20:25

Článek česká přídavná jména pojednává o přídavných jménech v češtině. Podle skloňovacího typu se dělí na tvrdá, měkká a přivlastňovací; podle významu je lze rozdělit do několika skupin.

Typy přídavných jmen

Podle významu se přídavná jména rozdělují na:[1]

  • deskriptivní (odpovídají na otázku jaký?): červený, páchnoucí, stoletý – popisují nějakou (relativně) stabilní vlastnost rozvíjeného jména. Proto se obvykle nespojují s aktuálností (*Zrovna teď je dřevěný.) ani s imperativem (*Buď černý!)
  • posesivní (čí?): otcův, babiččina, drakovo - uvádějí, komu dané jméno patří. Odvozují se pouze od "živých" entit - které v mužském rodě reprezentují jména životná, v ženském rodě se "živost" řídí empiricky, od jmen středního rodu se posesiva nevytvářejí. V běžné mluvě se navíc posesiva odvozená od jmen zvířat obvykle nahrazují deskriptivy (psí bouda, dračí doupě) a posesiva se užívají pouze tehdy, pokud má mluvčí na mysli konkrétního jedince (psova bouda, drakovo doupě).
  • evaluativní – (dobrý?): slušný, obstojný, mizerný - hodnotí pozici na škále dobrý – špatný.
  • intenzifikační (v jaké míře?) – celý, dokonalý, úplný – zdůrazňují či oslabují platnosti substantiva.
  • restriktivní (který?): hlavní, celkový, pouhý – referují, jestli substantivum platí plně nebo je omezeno.
  • eponymní (jaký?): buddhistický, cimrmanovský, pražský - jsou odvozená od vlastních jmen.

Skloňování

Skloňování přídavných jmen závisí na rodu podstatného jména, které rozvíjejí:

mladý muž (m)
mladá žena (ž)
mladé víno (s)

Vzory přídavných jmen

  • mladý (dobrý) – tvrdý vzor
  • jarní – měkký vzor
  • otcův – přivlastňovací mužský
  • matčin – přivlastňovací ženský

Kromě uvedených vzorů se v češtině vyskytuje malá skupina nesklonných přídavných jmen, přejatých z cizích jazyků. Tato přídavná jména jsou zpravidla hovorového rázu - prima Vánoce, fér jednání.

Tvrdé skloňování

    Mužský
životný 		Mužský
neživotný 		Ženský Střední
J. č. Nominativ mladý mladá mladé
Genitiv mladého mladé mladého
Dativ mladému mladé mladému
Akuzativ mladého mladý mladou mladé
Vokativ mladý! mladá! mladé!
Lokál mladém mladé mladém
Instrumentál mladým mladou mladým
Mn. č. Nominativ mladí mladé mladá
Genitiv mladých
Dativ mladým
Akuzativ mladé mladá
Vokativ mladí! mladé! mladá!
Lokál mladých
Instrumentál mladými

Měkké skloňování

    Mužský
životný 		Mužský
neživotný 		Ženský Střední
J. č. Nominativ jarní
Genitiv jarního jarní jarního
Dativ jarnímu jarní jarnímu
Akuzativ jarního jarní
Vokativ jarní!
Lokál jarním jarní jarním
Instrumentál jarním jarní jarním
Mn. č. Nominativ jarní
Genitiv jarních
Dativ jarním
Akuzativ jarní
Vokativ jarní!
Lokál jarních
Instrumentál jarními

Přivlastňovací přídavná jména

Přivlastňovací přídavná jména se tvoří od životných podstatných jmen (mužského a ženského rodu) v jednotném čísle:

otec → otcův
matka → matčin

Přivlastňovací přídavná jména se od podstatných jmen mužského rodu odvozují příponou -ov (před nulovou koncovkou -ův). K podstatným jménům ženského rodu se přidává přípona -in. Koncovky, které se připojují při skloňování, jsou pro oba vzory (otcův i matčin) shodné.

    Mužský
životný 		Mužský
neživotný 		Ženský Střední
J. č. Nominativ otcův, matčin otcova, matčina otcovo, matčino
Genitiv otcova, matčina otcovy, matčiny otcova, matčina
Dativ otcovu, matčinu otcově, matčině otcovu, matčinu
Akuzativ otcova, matčina otcův, matčin otcovu, matčinu otcovo, matčino
Vokativ otcův, matčin otcova, matčina otcovo, matčino
Lokál otcově, matčině
Instrumentál otcovým, matčiným otcovou, matčinou otcovým, matčiným
Mn. č. Nominativ otcovi, matčini otcovy, matčiny otcova, matčina
Genitiv otcových, matčiných
Dativ otcovým, matčiným
Akuzativ otcovy, matčiny otcova, matčina
Vokativ otcovi, matčini otcovy, matčiny otcova, matčina
Lokál otcových, matčiných
Instrumentál otcovými, matčinými

Příklady:

otcův dům
matčino auto

Přivlastňovací přídavná jména jsou často součástí názvů ulic, náměstí, budov atd.:

Neruda → Nerudova ulice

ale:

Jan Neruda → ulice Jana Nerudy
partyzáni → ulice Partyzánů

Přivlastňovací přídavná jména nelze utvořit od víceslovných pojmenování a podstatných jmen v množném čísle.

Stupňování

Stupňování znamená tvoření tvarů 2. a 3. stupně, vyjadřujících stupeň vlastnosti přídavných jmen. Tradičně se považuje za způsob odvozování slov. Na stupňování je však možné pohlížet i jako na druh ohýbání (flexe) – vedle skloňování a časování. Stupňování může být prosté (pomocí příslovcí, např. velmi chytrý) nebo poměrné (stupeň vlastnosti). Přivlastňovací přídavná jména nelze stupňovat. U většiny přídavných jmen není stupňování obvyklé, běžně se stupňuje jen asi 10 % všech adjektiv.[1]

  • Pozitiv (1. stupeň) vyjadřuje základní míru vlastnosti. Při srovnávání znamená stejnou míru, např. Petr je stejně starý jako Pavel.
  • Komparativ (2. stupeň) slouží k porovnávání, vyjadřuje větší (příp. menší) míru vlastnosti. Tvoří se příponami -ejší, -ější, -ší nebo -í (neexistuje jednoduché pravidlo, podle kterého je možné vybrat správnou příponu; první dvě jsou nejvíce používané). Samostatně použitý komparativ (tzv. komparativ absolutní) slouží ke zmírnění určitého tvrzení, např. Paní Nováková je starší dáma (místo Paní Nováková je stará). Komparativ absolutní se v češtině vyskytuje poměrně málo.[zdroj?]
  • Superlativ vyjadřuje nejvyšší (příp. nejnižší) míru vlastnosti. Tvoří se přidáním předpony nej- k tvaru komparativu.

Příklady:

krásný – krásnější – nejkrásnější
hladký – hladší – nejhladší

Tvary komparativu a superlativu lze rovněž tvořit opisně pomocí slov více a nejvíce:

spokojený – více spokojený – nejvíce spokojený

Nižší a nejnižší míra vlastnosti se vyjadřuje pomocí stupňování přídavného jména opačného významu:

velký – menší – nejmenší
starý – mladší – nejmladší

V případě, že opozitní přídavné jméno není zřetelné, tvoří se druhý a třetí stupeň rovněž opisně:

zelený – méně zelený – nejméně zelený

Nepravidelné stupňování:

dobrý – lepší – nejlepší
špatný – horší – nejhorší
velký – větší – největší
malý – menší – nejmenší
snadný – snazší – nejsnazší

Jmenné tvary

U některých přídavných jmen existují tzv. jmenné neboli krátké tvary. Vyskytují se pouze u přídavných jmen tvrdého vzoru (mladý), a to jen u některých. V současnosti se používají ve tvaru nominativu (jako součást jmenného přísudku), méně často v akuzativu a považují se za knižní. Souvisejí s příčestími sloves. (Viz České časování.)

J. č. Mn. č.
Mužský Ženský Střední Mužský
životný 		Mužský
neživotný
& ženský 		Střední
mlád
rád 		mláda
ráda 		mládo
rádo 		mládi
rádi 		mlády
rády 		mláda
ráda

Příklady:

On je ještě příliš mlád. = On je ještě příliš mladý.

Rád se používá pouze ve jmenném tvaru: Jsem rád, že jste přišli.

Poznámka:
Je třeba rozlišovat vyjádření stavu od trpného rodu. Zatímco k vyjádření stavu je možné použít jak jmenný, tak i plný tvar přídavného jména, v trpném rodě je třeba (ve spisovné češtině) použít trpné příčestí, které je často formálně shodné se jmenným tvarem:

Výrobek byl včera pro velký zájem vyprodaný/vyprodán (ale nyní už ho máme opět skladem). (stav)
Výrobek byl včera definitivně vyprodán (a dále už se nebude prodávat). (trpný rod)

Přípona přídavných jmen

U přídavného jména utvořeného od podstatného jména pomocí přípony -ný (-ní) je třeba dbát na zdvojování hlásek:

  • den – denní (srv. noc – noční), kámen - kamenný (srv. sůl – solný)

Naproti tomu přídavná jména utvořená od názvů zvířat se tvoří pomocí koncovky í, hláska se nezdvojuje:

  • beran – beraní (srv. slepice – slepičí). Výraz bažantní, který se občas vyskytuje (např. i v názvech ulic) je vytvořen nesprávně[2] a je jedním z dokladů, že jazykový úzus se nemusí vždy shodovat s jazykovou normou.

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b ČERMÁK, František. Lexikon a sémantika. Praha: NLN, 2010. S. 169. 
  2. ↑ Jazyková poradna Ústavu pro jazyk český [1]

Související články

Literatura

  • KARLÍK, P.; NEKULA, M.; RUSÍNOVÁ, Z. (eds.). Příruční mluvnice češtiny. Praha: Nakladelství Lidové noviny, 1995. ISBN 80-7106-134-4. 
  • NOVOTNÝ, Jiří a kolektiv. Mluvnice češtiny pro střední školy. Praha: Fortuna, 1992. ISBN 80-85298-32-5. 
  • ŠAUR, Vladimír. Pravidla českého pravopisu s výkladem mluvnice. Praha: Ottovo nakladatelství, 2004. ISBN 80-7181-133-5. 
Čeština
Bohemistika
Variety češtiny
Lexikografie
Gramatika
Fonologie
Pravopis
Příručky
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Česká_přídavná_jména&oldid=10948172“