Hans Bethe: Porovnání verzí

Hans Albrecht
Hans Albrecht
	Hans Bethe z doby práce v Los Alamos
Narození	2. července; Štrasburk, Německo, dnešní Francie
Úmrtí	6. března; Ithaca, New York, USA
Národnost	Židé
Alma mater	Univerzita Johanna Wolfganga Goetheho Frankfurt (1924–1926); Mnichovská univerzita (1926–1928); Univerzita v Cambridgi (1929–1930); Univerzita La Sapienza (1930–1931); Goethe-Gymnasium
Povolání	fyzik a vysokoškolský učitel
Zaměstnavatelé	Univerzita Tübingen (1931–1933); Cornellova univerzita (1933–1975); Projekt Manhattan (od 1943)
Ocenění	Medaile Henryho Drapera (1948); medaile Maxe Plancka (1955); Member of the National Academy of Sciences of the United States (1957); zahraniční člen Královské společnosti (1957); Franklinova medaile (1959); … více na Wikidatech
Nábož. vyznání	ateismus
Choť	Rose Ewald
Rodiče	Albrecht Bethe
Příbuzní	Paul Peter Ewald (tchán)
Funkce	předseda (American Physical Society; 1955)
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Interaktivně procházet historii

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálníWikitext

V textu

Verze z 20. 10. 2013, 14:14

Hans Albrecht Bethe (2. července 1906, Štrasburk, Německo (dnešní Francie) – 6. března 2005, Ithaca (New York), USA) byl jedním z nejvýznamnějších fyziků 20. století. Vysvětlil principy fungování termonukleárních procesů ve hvězdách, podílel se na vývoji atomové bomby a byl známým bojovníkem proti šíření jaderných zbraní.

Biografie

Hans Bethe se narodil ve německém Štrasburku, doktorát získal v roce 1928 na univerzitě v Mnichově. Když se ve 30. letech dostali v Německu k moci nacisté, byl donucen kvůli svému židovskému původu opustit místo přednášejícího na univerzitě v Tübingen. V roce 1933 proto emigroval do Anglie a posléze se usadil ve Spojených státech, kde v roce 1935 nastoupil jako profesor fyziky na Cornellovu univerzitu, na které zůstal s několika málo přestávkami až do své smrti.

Za 2. světové války pracoval nejprve na MIT v projektu mikrovlnného radaru, poté v laboratořích Los Alamos, kde se účastnil Projektu Manhattan na výrobu atomové bomby. Po skončení druhé světové války pracoval s Edwardem Tellerem na projektu vodíkové bomby, v letech 1956–1964 byl členem týmu vědeckých poradců amerického prezidenta, v roce 1958 vedl tým, který pro prezidenta vytvářel studii o jaderném odzbrojení. Pomáhal s vyjednáním dohody se Sovětským svazem o částečném zákazu jaderných testů z roku 1963 a fungoval i jako neformální vědecký poradce prezidentům Eisenhowerovi, Kennedymu a Johnsonovi.

Hlavní část Betheho práce se zabývá teorií atomových jader, v průběhu let 1935–1938 studoval jaderné reakce a účinné průřezy reakcí, zdokonalil Bohrův model atomu. Jeho práce ho přivedla k objevu mechanismů reakcí, které hvězdám dodávají energii. Zvláště tyto výsledky mu roku 1967 přinesly Nobelovu cenu za fyziku.

V roce 1975 odešel do důchodu, přičemž získal na Cornellově univerzitě titul emeritního profesora.

V průběhu 80. a 90. let se aktivně zapojoval do kampaně za mírové využití atomové energie; v roce 1995 zveřejnil otevřený dopis žádající všechny vědce, aby „přerušili a odmítali“ práci na jakékoli části vývoje a výroby jaderných zbraní. V roce 2004 podepsal s dalšími 47 laureáty Nobelových cen dopis podporující prezidentského kandidáta Johna Kerryho.

Bethe je také podepsán jako jeden z autorů slavného článku o teorii velkého třesku, který 1. dubna 1948 vydali Ralph Alpher a George Gamow; jeho jméno pod článkem je však pouhým vtipem – George Gamow využil podobnosti jejich jmen s prvními písmeny řecké abecedy (alfa, beta, gama).

Je po něm pojmenována planetka (30828) Bethe.

Literatura

Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Hans Bethe

Lubomír Sodomka, Magdalena Sodomková, Nobelovy ceny za fyziku, Praha : SET OUT, 1997. ISBN 80-902058-5-2

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Hans Bethe na Wikimedia Commons

Biografie na stránkách Los Alamos National Laboratory (anglicky)
Nobelova ceny za fyziku za rok 1967 (anglicky)
Nekrolog na Wikizprávách (anglicky)

Šablona:Nositelé Nobelovy ceny za fyziku 1951-1975

↑ Dostupné online.

[4b6e181071d24e4498104cb2007fc46f3e35b9e3-1] Dostupné online.

[1]

@@ Řádek 17: / Řádek 17: @@
 Hans Bethe se narodil ve německém Štrasburku, doktorát získal v roce [[1928]] na [[univerzita|univerzitě]] v [[Mnichov]]ě. Když se ve 30. letech dostali v Německu k moci [[nacismus|nacisté]], byl donucen kvůli svému [[Židé|židovskému]] původu opustit místo přednášejícího na univerzitě v Tübingen. V roce [[1933]] proto emigroval do [[Anglie]] a posléze se usadil ve Spojených státech, kde v roce [[1935]] nastoupil jako [[profesor]] fyziky na Cornellovu univerzitu, na které zůstal s několika málo přestávkami až do své smrti.
-Za [[Druhá světová válka|2. světové války]] pracoval nejprve na [[Massachusetts Institute of Technology|MIT]] v projektu [[mikrovlny|mikrovlnného]] [[Radar|radaru]], poté v laboratořích [[Los Alamos]], kde se účastnil [[Projekt Manhattan|Projektu Manhattan]] na výrobu atomové bomby. Po skončení druhé světové války pracoval s [[Edward Teller|Edwardem Tellerem]] na projektu [[termonukleární zbraň|vodíkové bomby]], v letech [[1956]]–[[1964]] byl členem týmu vědeckých poradců amerického prezidenta, v roce [[1958]] vedl tým, který pro prezidenta vytvářel studii o jaderném odzbrojení. Pomáhal s vyjednáním dohody se [[Sovětský svaz|Sovětským svazem]] o částečném zákazu jaderných testů z roku [[1963]] a fungoval i jako neformální vědecký poradce prezidentům [[Dwight D. Eisenhower|Eisenhowerovi]], [[John Fitzgerald Kennedy|Kennedymu]] a [[Lyndon Johnson|Johnsonovi]].
+Za [[Druhá světová válka|2. světové války]] pracoval nejprve na [[Massachusettský technologický institut|MIT]] v projektu [[mikrovlny|mikrovlnného]] [[Radar|radaru]], poté v laboratořích [[Los Alamos]], kde se účastnil [[Projekt Manhattan|Projektu Manhattan]] na výrobu atomové bomby. Po skončení druhé světové války pracoval s [[Edward Teller|Edwardem Tellerem]] na projektu [[termonukleární zbraň|vodíkové bomby]], v letech [[1956]]–[[1964]] byl členem týmu vědeckých poradců amerického prezidenta, v roce [[1958]] vedl tým, který pro prezidenta vytvářel studii o jaderném odzbrojení. Pomáhal s vyjednáním dohody se [[Sovětský svaz|Sovětským svazem]] o částečném zákazu jaderných testů z roku [[1963]] a fungoval i jako neformální vědecký poradce prezidentům [[Dwight D. Eisenhower|Eisenhowerovi]], [[John Fitzgerald Kennedy|Kennedymu]] a [[Lyndon Johnson|Johnsonovi]].
 Hlavní část Betheho práce se zabývá teorií [[atomové jádro|atomových jader]], v průběhu let [[1935]]–[[1938]] studoval [[jaderná reakce|jaderné reakce]] a [[účinný průřez|účinné průřezy]] reakcí, zdokonalil [[Bohrův model]] atomu. Jeho práce ho přivedla k objevu mechanismů reakcí, které hvězdám dodávají energii. Zvláště tyto výsledky mu roku [[1967]] přinesly [[Nobelova cena|Nobelovu cenu]] [[Nobelova cena za fyziku|za fyziku]].