Fokker Scourge: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
m typo
+ ext. odkaz, + wikilinky, menší opravy smyslu a drobné rozšíření
Řádek 1: Řádek 1:
[[Soubor:Max Immelmann Fokker EI.jpg|thumb|[[Letecké eso]] [[Max Immelmann]] v kokpitu svého [[Fokker E.I|Fokkeru E.I]]]]
[[Soubor:Max Immelmann Fokker EI.jpg|thumb|[[Letecké eso]] [[Max Immelmann]] v kokpitu svého [[Fokker E.I|Fokkeru E.I]]]]
Termínem '''Fokkerův bič''' ([[angličtina|anglicky]] '''Fokker Scourge''') označoval [[Spojené království|britský]] tisk v období neúspěchů spojeneckých pilotů od léta [[1915]] na [[fronta (válka)|frontě]] během [[první světová válka|první světové války]] nový typ [[stíhací letoun|stíhacího letounu]] [[Fokker Eindecker|Fokker E.I]] v [[Německo|německém]] letectvu. Typ E.I byl vybaven [[synchronizovaný kulomet|synchronizovaným kulometem]], který mohl střílet přímo okruhem vrtule a tak dovoloval pilotům jednodušší a přesnější střelbu.
Termín '''Fokkerův bič''' ([[angličtina|anglicky]] '''Fokker Scourge''') začal v létě [[1915]] používat [[Spojené království|britský]] tisk<ref>Důvodem měla zřejmě být paralela s [[Attila|Attilou]] přezdívaným ''Bič boží'' (anglicky: ''The Scourge of God'').</ref>. Vztahoval se k období [[první světová válka|první světové války]], kdy se na západní [[fronta (válka)|frontě]] objevil nový německý [[stíhací letoun]] [[Fokker Eindecker]] (postupně verze [[Fokker E.I|E.I]], [[Fokker E.II|E.II]], [[Fokker E.III|E.III]] a [[Fokker E.IV|E.IV]]). Byl vyzbrojen [[synchronizovaný kulomet|synchronizovaným kulometem]], který mohl střílet přímo okruhem vrtule a tak dovoloval pilotům jednodušší, přesnější a hlavně účinnější střelbu. Systém poskytoval letadlu obrovskou převahu nad spojeneckými letouny, které měly [[kulomet]]y namontovány v méně výhodných pozicích. Němečtí piloti, jako například [[Ernst Udet]], [[Max Immelmann]] nebo [[Oswald Boelcke]], sestřelili během relativně krátké doby značné množství spojeneckých letadel. Koncem léta mělo německé letectvo drtivou vzdušnou převahu, znemožňující spojencům provádění životně důležitého leteckého průzkumu a pozorování.
Systém poskytoval letadlu obrovskou převahu nad všemi spojeneckými letouny, používající [[kulomet]] v jakékoli jiné pozici. Němečtí piloti jako například [[Ernst Udet]], [[Max Immelmann]] nebo [[Oswald Boelcke]] sestřelili během relativně krátké doby mnoho spojeneckých letadel. Koncem léta mělo německé letectvo drtivou vzdušnou převahu, znemožňující spojencům provádění životně důležitého leteckého průzkumu a pozorování.


Letoun známý jako ''Eindecker'', ([[jednoplošník]]) byl prvním strojem tohoto typu vyvinutým pro německé letectvo.
Fokker ''Eindecker'' (česky: ''[[Jednoplošník]]'') byl prvním jednoplošným stíhačem vyvinutým pro německé letectvo.


Nová spojenecká letadla s tlačnou vrtulí, [[Royal Aircraft Factory F.E.2|F.E.2]] a [[Airco D.H.2]] a nový [[Nieuport 11]], která se zakrátko dostala do výroby, se s technickou výhodou Fokkerů na čas vyrovnala. Když však Němci v srpnu [[1916]] nasadili nová letadla [[Albatros D.II]] a po něm v prosinci [[Albatros D.III]], situace se znovu obrátila. V dubnu [[1917]] „decimovali“ němečtí piloti jednotky [[Royal Flying Corps|RFC]] znovu. Toto období vešlo do historie jako „[[Krvavý duben]]“.
Nová spojenecká letadla s tlačnou vrtulí, [[Royal Aircraft Factory F.E.2|F.E.2]] a [[Airco D.H.2]] a nový [[Nieuport 11]], která se zakrátko dostala do výroby, se s technickou výhodou Fokkerů na čas vyrovnala. Když však Němci v srpnu [[1916]] nasadili nový letoun [[Albatros D.II]] a po něm v prosinci [[Albatros D.III]], situace se znovu obrátila a v dubnu [[1917]] němečtí piloti opět decimovali jednotky [[Royal Flying Corps|RFC]]. Toto období vešlo do historie jako „[[Krvavý duben]]“.

V následujících dvou letech převyšovaly spojenecké jednotky Němce jak v počtech tak i kvalitou svých letadel novější konstrukce. Výsledkem bylo, že Němci dokázali získat pod svou (omezenou) kontrolu jen malé úseky fronty. Německé velení požadovalo nový typ letounu, který by ztracenou převahu pomohl opět získat. Tímto strojem se stal skvělý a slavný [[Fokker D.VII]], který zapříčinil druhé, sice kratší, ale nezanedbatelné období ''Fokkerova biče''. Letouny Fokker D.VII byly tak úspěšné, že byly jako jediná zbraň výslovně jmenovány v podmínkách [[Versailleská smlouva|Versailleské smlouvy]] a všechny stroje musely být předány spojencům v rámci reparací.

==Poznámky==
<references />

== Externí odkazy ==
* [http://www.raindesert.com/great_war/204_fokker_scourge.htm Great War In The Air – Fokker Scourge] (video, anglicky)


V následujících dvou letech převyšovaly spojenecké jednotky Němce jak v počtech tak i kvalitou svých letadel novější konstrukce. Výsledkem bylo, že Němci měli pod kontrolou jen malé úseky fronty. Německé velení požadovalo nový typ letounu, který by ztracenou převahu pomohl opět získat. Tímto strojem se stal skvělý a slavný [[Fokker D.VII]], který začal druhé, sice kratší, ale nezanedbatelné období ''Fokkerova biče''.
Letouny Fokker D.VII byly tak úspěšné, že byly jako jediná zbraň výslovně jmenovány v podmínkách [[Versailleská smlouva|Versailleské smlouvy]] a všechny stroje musely být předány spojencům v rámci reparací.
[[Kategorie:Letectví]]
[[Kategorie:Letectví]]
[[Kategorie:První světová válka]]
[[Kategorie:První světová válka]]

[[en:Fokker Scourge]]
[[en:Fokker Scourge]]
[[ru:Бич Фоккера]]
[[ru:Бич Фоккера]]

Verze z 4. 1. 2007, 03:31

Letecké eso Max Immelmann v kokpitu svého Fokkeru E.I

Termín Fokkerův bič (anglicky Fokker Scourge) začal v létě 1915 používat britský tisk[1]. Vztahoval se k období první světové války, kdy se na západní frontě objevil nový německý stíhací letoun Fokker Eindecker (postupně verze E.I, E.II, E.III a E.IV). Byl vyzbrojen synchronizovaným kulometem, který mohl střílet přímo okruhem vrtule a tak dovoloval pilotům jednodušší, přesnější a hlavně účinnější střelbu. Systém poskytoval letadlu obrovskou převahu nad spojeneckými letouny, které měly kulomety namontovány v méně výhodných pozicích. Němečtí piloti, jako například Ernst Udet, Max Immelmann nebo Oswald Boelcke, sestřelili během relativně krátké doby značné množství spojeneckých letadel. Koncem léta mělo německé letectvo drtivou vzdušnou převahu, znemožňující spojencům provádění životně důležitého leteckého průzkumu a pozorování.

Fokker Eindecker (česky: Jednoplošník) byl prvním jednoplošným stíhačem vyvinutým pro německé letectvo.

Nová spojenecká letadla s tlačnou vrtulí, F.E.2 a Airco D.H.2 a nový Nieuport 11, která se zakrátko dostala do výroby, se s technickou výhodou Fokkerů na čas vyrovnala. Když však Němci v srpnu 1916 nasadili nový letoun Albatros D.II a po něm v prosinci Albatros D.III, situace se znovu obrátila a v dubnu 1917 němečtí piloti opět decimovali jednotky RFC. Toto období vešlo do historie jako „Krvavý duben“.

V následujících dvou letech převyšovaly spojenecké jednotky Němce jak v počtech tak i kvalitou svých letadel novější konstrukce. Výsledkem bylo, že Němci dokázali získat pod svou (omezenou) kontrolu jen malé úseky fronty. Německé velení požadovalo nový typ letounu, který by ztracenou převahu pomohl opět získat. Tímto strojem se stal skvělý a slavný Fokker D.VII, který zapříčinil druhé, sice kratší, ale nezanedbatelné období Fokkerova biče. Letouny Fokker D.VII byly tak úspěšné, že byly jako jediná zbraň výslovně jmenovány v podmínkách Versailleské smlouvy a všechny stroje musely být předány spojencům v rámci reparací.

Poznámky

  1. Důvodem měla zřejmě být paralela s Attilou přezdívaným Bič boží (anglicky: The Scourge of God).

Externí odkazy