Svatokrádež: Porovnání verzí
přesun části textu z hesla Vykrádání církevních objektů v Česku |
globalizace --> z nedávno vloženého textu vytvořen vhodnější úvod, svatokrádež v kat. církvi do sam. sekce; -duplicitní a nehodící se interní odkazy, hostie s malým "h" |
||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
'''Svatokrádež''' (lat. sacrilegium, něm. Kirchenraub, Gottesraub) |
'''Svatokrádež''' (lat. sacrilegium, něm. Kirchenraub, Gottesraub) je zneuctění posvátné věci, osoby či místa. Posvátnost (svatost) je v různých věcech podle jejich povahy formálně, příčinně nebo [[vztah]]ově. |
||
⚫ | Podle starověkého egyptského, řeckého a římského názoru platilo odcizení předmětů ze svatyně za jeden z největších [[zločin]]ů. Na vrahy a svatokrádežníky se nevztahovala [[amnestie]] a nesměli být pohřbeni v domácí půdě. Stejně tak křesťané chápali krádež na posvátném místě, vykradení kostela, jako ''svatokrádež'' (sacrilegium). V dřívějších dobách byly za svatokrádeže nejtěžší tresty církevní, jimž odpovídaly i státní zákony. Např. [[zákoník|trestní zákon]] [[císař]]e Svaté říše římské Karla V. (+1558) stanovil za násilí na řeholnici nebo krádež [[monstrance]] se sv. [[hostie|hostií]] smrt upálením. Současné světské trestní zákony však dnes většinou termín svatokrádež neznají a tak je krádež na posvátných místech obvykle vyčíslena v penězích a hodnocena jako [[krádež]] památky nebo čehokoliv jiného. |
||
== Svatokrádež z hlediska katolické církve == |
|||
Rozlišují se tři druhy svatokrádeže: |
Rozlišují se tři druhy svatokrádeže: |
||
#Osobní, týkající se osob, zasvěcených Božímu [[kult]]u svěcením (kněží) nebo veřejným slibem čistoty (řeholní osoby). |
#Osobní, týkající se osob, zasvěcených Božímu [[kult]]u svěcením (kněží) nebo veřejným slibem čistoty (řeholní osoby). |
||
#Místní, týkající se míst, konsekrovaných nebo posvěcených k Božímu kultu ([[kostel]]y, [[kaple]], církevní [[hřbitov]]y) - tedy vykradení, [[odcizení]] předmětu z posvátného místa. |
#Místní, týkající se míst, konsekrovaných nebo posvěcených k Božímu kultu ([[kostel]]y, [[kaple]], církevní [[hřbitov]]y) - tedy vykradení, [[odcizení]] předmětu z posvátného místa. |
||
#Věcná, týkající se prostředků k výkonu Božího kultu: svátosti (sv. [[ |
#Věcná, týkající se prostředků k výkonu Božího kultu: svátosti (sv. [[hostie]]), ostatky ([[relikvie]]) svatých, slova Písma svatého; dále svěcené předměty určení ([[Kalich (nádoba)|kalich]]y, [[monstrance]], [[ornát]]y, svátostky aj.). |
||
Svatokrádeží je též nehodné [[svaté přijímání]], kdy přijímající není v milosti posvěcující (tzn. bez těžkých [[hřích]]ů); fyzické napadení zasvěcených osob ([[kněz]]e, [[řeholnice]]), dále [[krádež]]e v kostelech a kaplích ( |
Svatokrádeží je též nehodné [[svaté přijímání]], kdy přijímající není v milosti posvěcující (tzn. bez těžkých [[hřích]]ů); fyzické napadení zasvěcených osob ([[kněz]]e, [[řeholnice]]), dále [[krádež]]e v kostelech a kaplích (vykrádání kostelů), [[svatokupectví]] (simonie). Svatokrádež je těžký [[hřích]]. |
||
Světské trestní zákony starší doby ukládaly [[trest smrti]] za svedení [[řeholnice]], za vyloupení kostela ([[vykrádání kostelů]]) a krádež posvátných věcí. |
Světské trestní zákony starší doby ukládaly [[trest smrti]] za svedení [[řeholnice]], za vyloupení kostela ([[vykrádání kostelů]]) a krádež posvátných věcí. |
||
⚫ | Podle starověkého egyptského, řeckého a římského názoru platilo odcizení předmětů ze svatyně za jeden z největších [[zločin]]ů. Na vrahy a svatokrádežníky se nevztahovala [[amnestie]] a nesměli být pohřbeni v domácí půdě. Stejně tak křesťané |
||
== Literatura == |
== Literatura == |
Verze z 30. 9. 2013, 22:56
Svatokrádež (lat. sacrilegium, něm. Kirchenraub, Gottesraub) je zneuctění posvátné věci, osoby či místa. Posvátnost (svatost) je v různých věcech podle jejich povahy formálně, příčinně nebo vztahově.
Podle starověkého egyptského, řeckého a římského názoru platilo odcizení předmětů ze svatyně za jeden z největších zločinů. Na vrahy a svatokrádežníky se nevztahovala amnestie a nesměli být pohřbeni v domácí půdě. Stejně tak křesťané chápali krádež na posvátném místě, vykradení kostela, jako svatokrádež (sacrilegium). V dřívějších dobách byly za svatokrádeže nejtěžší tresty církevní, jimž odpovídaly i státní zákony. Např. trestní zákon císaře Svaté říše římské Karla V. (+1558) stanovil za násilí na řeholnici nebo krádež monstrance se sv. hostií smrt upálením. Současné světské trestní zákony však dnes většinou termín svatokrádež neznají a tak je krádež na posvátných místech obvykle vyčíslena v penězích a hodnocena jako krádež památky nebo čehokoliv jiného.
Svatokrádež z hlediska katolické církve
Rozlišují se tři druhy svatokrádeže:
- Osobní, týkající se osob, zasvěcených Božímu kultu svěcením (kněží) nebo veřejným slibem čistoty (řeholní osoby).
- Místní, týkající se míst, konsekrovaných nebo posvěcených k Božímu kultu (kostely, kaple, církevní hřbitovy) - tedy vykradení, odcizení předmětu z posvátného místa.
- Věcná, týkající se prostředků k výkonu Božího kultu: svátosti (sv. hostie), ostatky (relikvie) svatých, slova Písma svatého; dále svěcené předměty určení (kalichy, monstrance, ornáty, svátostky aj.).
Svatokrádeží je též nehodné svaté přijímání, kdy přijímající není v milosti posvěcující (tzn. bez těžkých hříchů); fyzické napadení zasvěcených osob (kněze, řeholnice), dále krádeže v kostelech a kaplích (vykrádání kostelů), svatokupectví (simonie). Svatokrádež je těžký hřích.
Světské trestní zákony starší doby ukládaly trest smrti za svedení řeholnice, za vyloupení kostela (vykrádání kostelů) a krádež posvátných věcí.
Literatura
Encyklopedické heslo Svatokrádež v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
- Lexikon für Theologie und Kirche, Freiburg im Breisgau 1932, s. 614
- Merell J.: Malý bohovědný slovník, Praha 1963