České vysoké učení technické v Praze

Šablona:Infobox univerzita České vysoké učení technické v Praze (ČVUT) je veřejná vysoká škola univerzitního typu se sídlem v Praze. Je nejstarší nevojenskou technickou univerzitou v Evropě.

V roce 2009 škola nabízela na 7 fakultách 85 studijních programů (323 oborů), které studovalo celkem 23 363 (z toho 13 428 v bakalářském, 5 199 v magisterském a 2 332 v doktorandském studiu) studentů.[1] Navíc v roce 2008 3 804 lidí absolvovalo kurzy celoživotního vzdělávání poskytované školou a 488 lidí se účastnilo programů tzv. univerzity 3. věku.

Studium je organizováno na fakultách a vysokoškolských ústavech a to v bakalářských, magisterských a doktorských studijních programech.

Historie

Počátky

Roku 1705 požádal Christian Josef Willenberg císaře Leopolda I. o souhlas vyučovat „ingenieurský kunst“. Teprve císařův syn Josef I., který ho na trůnu vystřídal, v roce 1707 reskriptem nařídil českým stavům zajistit v Praze inženýrskou výuku. Z různých důvodů k tomu dlouhou dobu nedošlo; v říjnu 1716 tedy Willenberg svou žádost zopakoval (českým stavům i císaři Karlu VI.) a po císařské urgenci byla konečně 9. listopadu 1717 dekretem českých stavů ustanovena Willenbergova profesura (první inženýrská profesura ve střední Evropě) a 7. ledna 1718 začala výuka. Zpočátku učil Willenberg ve svém bytě v dnešní Mostecké ulici pouhých dvanáct studentů (šest svobodných pánů, čtyři rytíře a dva měšťany, každoročně jmenované na návrh zemských stavů), postupně však studentů přibývalo (v roce 1779 jich bylo kolem 200) a výuka se přestěhovala do vhodnějších prostor. Zpočátku byla výuka zaměřena zejména na vojenství (kromě opevňování se vyučovalo zeměměřictví, kartografie, odvodňování či mechanismy zvedání těžkých břemen), což bylo i jednou z hlavních císařových motivací pro zavedení výuky. Výuka v prvním roce trvala jednu hodinu denně, ve druhém roce již dvě.

Nástupcem prof. Willenberga byl Jan Ferdinand Schor, stavitel vodních staveb v povodí Vltavy a autor na škole využívané učebnice matematiky; za jeho vedení se začala vyučovat optika, perspektiva, technické kreslení a geografie. Třetím profesorem byl František Antonín Herget, vrchní zemský stavební ředitel a významný zeměměřič; tehdy se již škola zaměřovala hlavně na civilní inženýrství, zejména stavební.

V září 1776 Hergetovi povolila Marie Terezie využívat k výuce Klementinum, v roce 1786 se škola přestěhovala do budovy bývalého Svatováclavského semináře v dnešní Husově ulici.

V roce 1787 byla Stavovská inženýrská škola na základě dekretu císaře Josefa II. spojena s pražskou univerzitou.

Polytechnika – německá a česká

Budova ČVUT na Karlově náměstí

V roce 1798 vytvořil František Josef Gerstner koncept přetvoření inženýrské stavovské školy na polytechniku, ve kterém se inspiroval nedlouho předtím vzniklou pařížskou École Polytechnique. Tento návrh v roce 1803 císař František I. schválil a 11. listopadu nová polytechnika zahájila činnost, čímž vznikla první instituce svého druhu ve střední Evropě (tehdy byla také jedinou technickou školou v Rakousku, inženýrská akademie ve Vídni již před tím zanikla). Stále však oficiálně patřila pod pražskou univerzitu, osamostatnila se až 8. září 1815.

Dne 23. listopadu 1863 schválil císař František Josef I. Organický statut Polytechnického ústavu, čímž byla provedena reforma polytechniky, v rámci které se představitelem školy stal volený rektor. Studenti byli rozděleni do čtyř odborů: pozemní stavitelství, vodní a silniční stavitelství, strojnictví a technická lučba (chemie). Jako rovnoprávný vyučovací jazyk byla k němčině uznána čeština. Rozpory mezi českou a německou částí profesorstva však necelých šest let poté vedly k rozdělení na český a německý ústav (k 8. dubnu 1869). Česká část se v roce 1874 přestěhovala do nově postavené budovy na Karlově náměstí (architekt Vojtěch Ignác Ullmann).

Roku 1875 byly do té doby zemské ústavy zestátněny. Na základě říšského zákona z roku 1878 směli ti, kteří složili na technice dvě státní zkoušky, používat tehdy ještě stavovské označení inženýr. Od roku 1879 bylo škole dovoleno nazývat se vysokou školou technickou. V roce 1901 získala škola říšským zákonem z 13. dubna právo udělovat doktoráty technických věd. V roce 1902 vydal profesorský sbor doporučení přijímat ženy jako řádné posluchačky.

Na počátku 20. století škola využívala rozmachu průmyslu, v roce 1909 měla přes 3 000 posluchačů.

České vysoké učení technické

Po vytvoření ČSR byla škola výnosem Ministerstva školství a národní osvěty Československé republiky z 1. září 1920 přeorganizována – název se změnil na České vysoké učení technické, místo odborů řízených přednosty byly zavedeny vysoké školy řízené děkany, v čele akademického senátu stál rektor.

Tehdy ČVUT tvořilo svazek sedmi vysokých škol:

• inženýrského stavitelství,
• kulturního inženýrství,
• zemědělského a lesního inženýrství,
• architektury a pozemního stavitelství,
• strojního a elektrotechnického inženýrství,
• chemicko-technologického inženýrství,
• speciálních nauk.

Vysoká škola kulturního inženýrství byla v roce 1921 začleněna pod Vysokou školu inženýrského stavitelství, od roku 1929 se plnohodnotnou součástí ČVUT stala Vysoká škola obchodní, do té doby pouze tříletá.

V roce 1921 založil František Klokner při vysoké škole inženýrského stavitelství Výzkumný a zkušební ústav hmot a konstrukcí stavebních.

I ČVUT postihlo násilné uzavření českých vysokých škol za nacistické okupace, od 17. listopadu 1939 do 4. června 1945. Kvůli němu zůstala nedokončena i výstavba budov ČVUT v Dejvicích, započatá roku 1925. Německá technika byla zrušena Benešovým dekretem 123/1945 Sb. ze dne 18. října 1945.

1948, 50. léta

Rok 1948 znamenal pro stovky studentů vyhazov, postupně byla také zrušena vysoká škola obchodní (tehdy největší fakulta ČVUT, v té době již pod názvem Vysoká škola věd hospodářských). Zároveň s ukončením výuky na VŠO (Vysoké škole věd hospodářských) r. 1952 byla zřízena na ČVUT Fakulta ekonomicko-inženýrská (FEI – zrušena r. 1960). V průběhu let 1949–1960 byla univerzita přeorganizována, vznikla celoškolská pracoviště jako např. katedry vojenské, marxismu-leninismu, branné výchovy. Roku 1952 byly z ČVUT vyděleny Vysoká škola chemicko-technologická a Vysoká škola zemědělská.

V roce 1957 byl škole udělen Řád republiky.

60. až 90. léta

Po roce 1960 sestávalo ČVUT ze čtyř fakult:

• stavební (architektura, stavební inženýrství),
• strojní,
• elektrotechnická,
• jaderná a fyzikálně inženýrská.

V roce 1976 byla zřízena fakulta architektury (do té doby část stavební fakulty), v roce 1993 pak fakulta dopravní. V roce 1995 bylo otevřeno detašované pracoviště fakult dopravní a jaderné a fyzikálně inženýrské v Děčíně. Ústav biomedicínského inženýrství, založený roku 1996, se k 27. květnu 2005 přetransformoval na fakultu biomedicínského inženýrství se sídlem v Kladně. V roce 2009 vznikla Fakulta informačních technologií.

Organizace

ČVUT dnes má osm fakult, které se dále podle oborů dělí na katedry/ústavy. Výuku také nabízejí tři vysokoškolské ústavy, univerzita také dále zahrnuje celoškolská účelová zařízení a specializovaná pracoviště.

Fakulty

• Fakulta stavební
• Fakulta strojní
  • Detašované pracoviště Sezimovo Ústí
• Fakulta elektrotechnická
• Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská
  • Detašované pracoviště Děčín
• Fakulta architektury
• Fakulta dopravní
  • Detašované pracoviště Děčín
• Fakulta biomedicínského inženýrství
• Fakulta informačních technologií

Vysokoškolské ústavy

• Kloknerův ústav
• Masarykův ústav vyšších studií
• Ústav tělesné výchovy a sportu

Jiná pracoviště

• Výpočetní a informační centrum
• Technologické a inovační centrum
• Výzkumné centrum průmyslového dědictví
• Ústav technické a experimentální fyziky ČVUT
• Útvar výstavby a investiční činnosti ČVUT
• Ústřední knihovna ČVUT

Účelová zařízení

• Rektorát ČVUT
• Správa účelových zařízení (zahrnuje i studentské koleje, menzy, správu Betlémské kaple atd.)
• Česká technika – nakladatelství ČVUT

Fakulty a VŠ ústavy

Fakulta stavební

Související informace naleznete také v článku Fakulta stavební ČVUT.

Je nejstarší fakultou ČVUT a jednou z největších stavebních fakult v ČR. V akademickém roce 2012/2013 ji studovalo 3420 studentů v bakalářských, 1480 studentů v magisterských a 600 studentů v doktorských programech. Na celkem 40 studijních oborech vyučuje na 450 akademických pracovníků.

V roce 2007 otevřelo ČVUT nové podzemní výukové středisko v rekonstruované bývalé štole Josef u Smilovic na Příbramsku, které je jediné svého druhu v Evropě.

Fakulta strojní

Související informace naleznete také v článku Fakulta strojní ČVUT.

Fakulta elektrotechnická

Související informace naleznete také v článku Fakulta elektrotechnická ČVUT.

Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská

Související informace naleznete také v článku Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská ČVUT.

Na FJFI funguje mimo jiné Centrum podpory samostatného studia zrakově postižených TEREZA, kde zrakově postižení studenti získávají nejen technickou podporu studia.

Fakulta také zajišťuje provoz a organizuje využívání školního jaderného reaktoru VR-1 VRABEC. Jedná se o unikátní zařízení v celém rezortu školství. Výuky na reaktoru (exkurze s ukázkou provozu, experimentální úlohy podle výběru, výcvikové kurzy) se kromě kmenových posluchačů fakulty v různé míře účastní i studenti zhruba 12 různých fakult v ČR a stále rostoucího počtu středních škol.

Fakulta architektury

Související informace naleznete také v článku Fakulta architektury ČVUT.

Fakulta dopravní

Související informace naleznete také v článku Fakulta dopravní ČVUT.

Fakulta biomedicínského inženýrství

Související informace naleznete také v článku Fakulta biomedicínského inženýrství ČVUT.

Fakulta informačních technologií

Související informace naleznete také v článku Fakulta informačních technologií ČVUT.

Fakulta informačních technologií je nejmladší osmou fakultou ČVUT. Vznikla 1. července 2009.

Kloknerův ústav

Kloknerův ústav je největší a nejvýznamnější vědecko-výzkumné pracoviště Českého vysokého učení technického v Praze v oboru stavebnictví. Vědecko-výzkumná práce je zaměřena na oblast materiálového inženýrství, zejména oceli, betonu a kompozitních konstrukcí, na technologii betonu, mechaniku, spolehlivost konstrukcí, rizikové inženýrství a diagnostiku.

Odborné veřejnosti nabízí možnost využití akreditovaných zkušeben v oborech mechaniky konstrukcí, betonu, zátěžových testů či aerodynamického tunelu.

Studium a praxe v zahraničí

České vysoké učení technické v Praze má uzavřenu řadu smluv buď v rámci mezivládních dohod či na principu meziuniverzitní výměny studentů. Je zapojeno do celoevropských programů Erasmus a Leonardo.

Ubytování a stravování studentů

Masarykova kolej ČVUT v Praze v Dejvicích

Škola má vlastní stravovací zařízení i ubytovací zařízení – celkem 8 000 lůžek.

Koleje ČVUT

• Strahov
• Podolí
• Bubeneč (Dejvice)
• Dejvická (Dejvice)
• Orlík (Dejvice)
• Hlávkova kolej (Praha 2)
• Sinkuleho (Dejvice)
• Masarykova kolej (Dejvice)

Menzy ČVUT

• Studentský dům (kampus Dejvice)
• Strahovská (na kolejích Strahov)
• Technická (kampus Dejvice)
• Podolská (na kolejích v Podolí)
• Masarykova kolej (Dejvice)
• Výdejna Karlovo náměstí (Praha 2)
• Menza Kladno (na Fakultě biomedicínského inženýrství)
• Výdejna Horská (v Praze na Albertově)

Studentské organizace

Studentské organizace jsou nedílnou součástí vysokoškolského studentského života a zájem o ně se mezi studenty rok od roku zvyšuje. Aktivity studentských organizací jsou velmi rozmanité, od kulturních a sportovních, přes odborné až po mezinárodní. Členové studentských organizací a klubů vykonávají mnohdy vysoce kvalifikované činnosti spojené s jejich provozem či s jejich vlastní náplní, a to zpravidla bez nároků na honorář.

Studentská unie ČVUT

Studentská unie ČVUT je největší studentskou organizací svého druhu v České republice. Studentskou unii tvoří kluby (kolejní, kulturní, sportovní, zahraniční).

Studentská unie ČVUT nebo její kluby jsou členem řady mezinárodních organizací: International Student Club pracuje s mezinárodní organizací Erasmus Student Network, IAESTE je mezinárodní studentskou organizací, která působí na technických vysokých školách, tzn. i na ČVUT, Board of European Students of Technology apod.

Kluby Studentské unie ČVUT

Kolejní týmy

poskytují svým členům připojení k internetu a další služby, jako je tisk dokumentů, vlastní emailová schránka, webový prostor, digitální televize po síti a její nahrávání. Komunikují s vedením koleje spravují a půjčují zájmové místnosti. Mimo to pořádají společenské, sportovní a vzdělávací akce.

Kulturní kluby

Studenti ČVUT nejsou žádní suchaři a jejich technická duše si čas od času také potřebuje povyrazit. Kulturní kluby přináší do života studentů zábavu, poučení i oddech. Nabízejí jak příjemné prostředí, tak možnost otevřené diskuse na různá témata nebo možnost poměřit síly v různých hrách.

Sportovní kluby

Nebaví vás sedět na zadku? Zapište se do sportovní ligy či se zúčastněte nějakého sportovního turnaje. Přidejte se o víkendu a pojeďte s námi někam na výlet, horskou túru, jízdu na kolečkách různých rozměrů nebo přijďte aspoň na zajímavé promítání. Udělejte něco pro svoje tělo!

Zahraniční kluby

Kluby zahraničního typu se starají o zahraniční studenty, kteří přijedou na ČVUT a pomáhají jim překonávat počáteční obtíže v neznámém prostředí. Také nabízejí studentům vycestovat na praxi do zahraničí, přivydělat si nějakou korunku, podívat se do světa a něco se přiučit. Aktivity zahraničních klubů jsou však podstatně širší a zahrnují pořádání různých akcí a mnoho dalšího. Zahraniční kluby zahrnují IAESTE, International Student Club a Local BEST observer Group.

Hudební kultura na ČVUT

Pěvecký sbor

Část sboru s presidentským párem a rektorem ČVUT na Hradčanském náměstí v Praze po vystoupení u příležitosti oslav 28.října 1918

Smíšený pěvecký sbor ČVUT vznikl v roce 1949. Jedná se o amatérské uskupení, které sdružuje nejen studenty, absolventy a zaměstnance ČVUT, ale i další zájemce o sborový zpěv. Uskupení se účastní řady koncertů a hudebních festivalů u nás i v zahraničí. Spolupracovalo například i se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu i s orchestrem ČVUT při jeho koncertě ve Španělském sálu Pražského hradu.

Sbormistrem tělesa je Jan Steyer.

Symfonický a Komorní orchestr

V roce 1979 byl založen Symfonický orchestr a v roce 1984 pak Komorní orchestr. Obě tělesa vznikla jako orchestry SÚDOP, následně od roku 1990 po dobu cca tří let působila jako orchestry ČSD a v roce 1993 se stala orchestry ČVUT. Byť orchestry původně sdružovaly hráče z řad zaměstnanců SÚDOPu, mohou se dnes do orchestru přihlásit i ti, kteří nejsou s touto firmou spojeni a ani nemusejí být studenty či absolventy ČVUT.

Orchestry jako dirigent vedl Ivo Kraupner, který byl vystřídán Janem Štrosem a od roku 2009 stojí v jeho čele Lukáš Kovařík. Tělesa vystupovala jak u nás (například v Miličíně či v pražské Betlémské kapli, Smetanově síni Obecního domu nebo Dvořákově síni Rudolfina), tak i v zahraničí (Rakousko, Německo, Španělsko nebo Vatikán). S orchestry spolupracovali též i významní hudebníci (například houslista Čeněk Pavlík).

Řídící a správní orgány

Vrcholným představitelem a reprezentantem ČVUT navenek je rektor jmenovaný prezidentem republiky.

Rektor má k dispozici jako poradní orgány kolegium rektora (prorektoři, děkani jednotlivých fakult a kvestor) a grémium rektora (oproti kolegiu obsahující navíc ředitele ČVUT a zástupce studentů). Některé činnosti rektor deleguje na prorektory (pro vnější vztahy a marketing, pro vědeckou a výzkumnou činnost, pro zahraniční styky, pro studium, pro studentské záležitosti, pro rozvoj a pro výstavbu).

Za výkon své činnosti rektor zodpovídá akademickému senátu, který je samosprávným zastupitelským orgánem, voleným akademickou obcí ČVUT na tříleté funkční období. V senátu je každá fakulta zastoupena třemi akademickými pracovníky a dvěma studenty. Rektorát, vysokoškolské ústavy a další součásti ČVUT jsou dohromady zastoupeny dvěma pracovníky a jedním studentem. Senát mimo jiné schvaluje vnitřní předpisy, rozpočet předložený rektorem, kontroluje hospodaření a schvaluje výroční zprávu a dlouhodobý záměr.

Řízení hospodaření a vnitřní správu školy má na starosti kvestor.

Dlouhodobý záměr školy a studijní programy projednává a schvaluje vědecká rada ČVUT, jejímiž členy jsou významní představitelé oborů, ve kterých škola působí.

Na činnost univerzity dohlíží správní rada ČVUT (jmenovaná ministrem školství), která kontroluje hlavně rozpočet či dlouhodobý záměr školy.

Každá fakulta má v čele děkana jako nejvyššího představitele, akademický senát fakulty, tedy zastupitelský orgán, který děkana volí, a vědeckou radu, která spravuje studijní plány. Poradním orgánem děkana jsou kolegium děkana a grémium děkana. Svými zástupci pro některé činnosti jmenuje děkan proděkany a svého tajemníka.

Každá fakulta má svou disciplinární komisi, která projednává přestupky studentů zapsaných na dané fakultě. Přestupky studentů ČVUT zapsaných na mimofakultních vysokoškolských ústavech projednává disciplinární komise ČVUT.

Plán rozvoje ČVUT v letech 2007–2017 lze nalézt v Generelu ČVUT.

Významné osobnosti

V historii univerzity na ní působilo mnoho významných osobností, mezi nimi například:

• František Josef Gerstner, autor projektu koněspřežní železnice z Českých Budějovic do Lince
• Christian Doppler, profesor matematiky a praktické geometrie
• Gustav Schmidt, profesor für Maschinenbau (strojírenství), rektor 1868
• Antonín Frič, profesor, paleontolog, zoolog
• Karel Kořistka, profesor, rektor
• Jan Krejčí, profesor geologie
• František Křižík, student
• Josef Zítek, profesor architektury
• Jan Zvoníček, profesor teorie a návrhu parních strojů a kompresorů
• František Běhounek, profesor fyziky
• Simon Wiesenthal, student
• Emil Votoček, profesor chemie
• Rudolf Lukeš, profesor organické chemie
• Vladimir Prelog (1906–1998), absolvent ČVUT (1929), profesor ETH a držitel Nobelovy ceny za chemii za rok 1975
• Johann Puluj, profesor fyziky
• Heinrich Mandel, student

Odkazy

Literatura

• VELFLÍK, Albert Vojtěch. Dějiny technického učení v Praze s dějinným přehledem nejstarších inženýrských škol, jakož i akademií a ústavů v Rakousku, na nichž bylo vědám inženýrským nejdříve vyučováno : Pamětní spis na oslavu založení inženýrské školy v Praze před 200 lety a stoletého trvání polytechnického ústavu Pražského ; Díl 1. Od prvního vyučování inženýrským vědám v Rakousku 1686, až do zakončení utraquistického období polytechnického ústavu v království Českém r. 1869. Praha: Česká vysoká škola technická, 1906. Dostupné online. 
• VELFLÍK, Albert Vojtěch; KOLÁŘ, Jan. Dějiny technického učení v Praze s dějinným přehledem nejstarších inženýrských škol, jakož i akademií a ústavů v Rakousku, na nichž bylo vědám inženýrským nejdříve vyučováno : Pamětní spis na oslavu založení stavovské inženýrské školy v Praze před 200 lety a stoletého trvání polytechnického ústavu Pražského. Praha: Česká matice technická, 1925. Dostupné online. 

Externí odkazy

• www.cvut.cz – Domácí stránky ČVUT
• Historie ČVUT k oslavám 295. výročí založení v časopise Pražská technika
• Stručná historie ČVUT v datech na stránkách univerzity
• Milada Sekyrková: Rozdělení polytechniky – precedens pro univerzitu? in Práce z dějin vědy, svazek 11. Výzkumné centrum pro dějiny vědy, Praha 2003. ISBN 80-7285-027-X
• Studentská unie ČVUT