Dante Alighieri (1909): Porovnání verzí
+ obrázek |
|||
| Řádek 4: | Řádek 4: | ||
| číslo trupu = |
| číslo trupu = |
||
| jméno podle = [[Dante Alighieri]] |
| jméno podle = [[Dante Alighieri]] |
||
| obrázek = |
| obrázek =Italian battleship Dante Alighieri.jpg |
||
| ⚫ | |||
| vlajka = Flag of Italy (1861-1946) crowned.svg |
| vlajka = Flag of Italy (1861-1946) crowned.svg |
||
| ⚫ | |||
| objednána = |
| objednána = |
||
| zahájení stavby = [[1909 v loďstvech|1909]] |
| zahájení stavby = [[1909 v loďstvech|1909]] |
||
Verze z 24. 8. 2013, 21:32
Dante Alighieri byl první dreadnought postavený pro italskou Regia Marina nedlouho před vypuknutím první světové války. Loď válku přečkala a po ní byla, na základě výsledku Washingtonské konference vyřazena a sešrotována.
Pozadí vzniku
Do stavby dreadnoughtů, nové kategorie bitevních lodí, vzniklé nedlouho před první světovou válkou, se zapojila rovněž Itálie. Prvním plavidlem nové kategorie se stala bitevní loď Dante Alighieri, u které byla zavedena technická novinka v podobě třídělových věží. Na ní navázala stavba pěti plavidel vylepšených tříd Conte di Cavour a Andrea Doria. Čtyři superdreadnoughty třídy Caracciolo už Itálie nedostavěla.[1] Dante Alighieri postavila v letech 1909–1913 státní loděnice v Castellamare.
Konstrukce
Hlavní výzbroj tvořilo dvanáct 305mm kanónů umístěných ve čtyřech třídělových věžích. Sekundární výzbrojí bylo dvacet 120m kanónů, z nichž osm bylo ve dvoudělových věžích a zbytek v kasematech. Další výzbroj představovalo šestnáct 76mm kanónů a tři pevné 450mm torpédomety.[2]
Operační nasazení
Plavidlo bylo v operační službě za první světové války, nebylo však prakticky bojově nasazeno, protože se italské velení obávalo jeho ztráty. Když byl na poválečné Washingtonské konferenci omezen výtlak italských bitevních lodí, země si ponechala ta nejmodernější plavidla a starších se zbavovala. Dante Alighieri byl vyřazen roku 1928.[3]
Odkazy
Reference
- ↑ HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr; ŠKŇOUŘIL, Evžen. Válečné lodě 3: První světová válka. Praha: Naše vojsko, 1988. ISBN 28-029-88. S. 30.[Dále Hynek, Klučina a Škňouřil (1988)]
- ↑ [Hynek, Klučina a Škňouřil 1988, s. 40.]
- ↑ PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 115.[Dále Pejčoch, Novák a Hájek (1993)]
Literatura
- HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr; ŠKŇOUŘIL, Evžen. Válečné lodě 3: První světová válka. Praha: Naše vojsko, 1988. ISBN 28-029-88. S. 337.
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374.