Jan Procházka (spisovatel): Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 9. 8. 2013, 12:00

Jan Procházka (4. února 1929 Ivančice – 20. února 1971 Praha) byl politik, český spisovatel a scenárista, otec spisovatelek Ivy Procházkové a Lenky Procházkové.

Životopis

Pocházel z rolnické rodiny. Vystudoval Střední zemědělskou školu v Olomouci a pak nastoupil do módního mládežnického statku v blízkém Ondrášově.^[1]. Pak změnil působiště i zaměstnání. Pracoval na zemědělském referátu krajského, brzy poté Ústředního výboru Čs.svazu mládeže. V roce 1956 napsal svou první knihu. V roce 1959 se stal dramaturgem a scenáristou Filmového studia Barrandov. V 60. letech byl členem ideologické komise ÚV KSČ, patřil k tzv. "reformnímu" křídlu KSČ. V letech 1968–1969 zastával funkci místopředsedy Svazu československých spisovatelů. Po roce 1969 byl během normalizace z politických důvodů zakázán a filmy, které byly podle jeho scénářů natočeny, neobsahovaly v titulcích jeho jméno (např. Už zase skáču přes kaluže, Páni kluci). Mezi jeho další scénáře patří Kočár do Vídně, který napsal spolu s Karlem Kachyňou, ten ho také v roce 1966 natočil.

Próza

Zelené obzory – mladý agronom musí řešit v pohraničí problémy s místními lidmi, ale také své vlastní citové
Přestřelka – moravské pohraničí, milostný vztah mladého pohraničníka a stíhání ilegálních uprchlíků
Politika pro každého – publicistická kniha, zobrazující negativní jevy ve společnosti, v době normalizace hodně čtena studenty

"Tři panny a Magdaléna" - Čtyři scénáře k úspěšným filmům (Vysoká zeď, Trápení, Závrať, Naděje), které autor převedl na novely a příběhy nazval jmény jejich hrdinek. Zachytil v nich s neobyčejnou znalostí ženské duše "citové procitání na rozcestí puberty" v prvních dvou (Jitka, Lenka), probouzející se ženství v postavě studentky ve třetí (Božena) a drama ženy, prošlé úskalími manželství, ve čtvrté (Magdalena).

Ucho - filmová povídka o odposleších v 50. letech, které se nevyhýbaly ani komunistické smetánce. Pomocí krátkých, úderných vět vykresluje atmosféru strachu, která postihla dům náměstka ministra. Ministra Košaru zatkli a po noci hrůzy, kdy náměstek Ludvík očekává tajnou policii, zazvoní telefon: Jmenují ho ministrem. Povídka byla zfilmována Karlem Kachyňou a patřila mezi nejdůkladněji uložené trezorové filmy. Na veřejnost se dostala až roku 1990.
Ať žije republika
Kočár do Vídně
Svatá noc - psychologická drobnokresba, ve které se střetávají dva světy víry - křesťanské a komunistické.

Další filmy podle scénářů Jana Procházky: Vysoká zeď, Trápení, Závrať, Naděje

Odkazy

Reference

↑ BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL. Osobnosti českých dějin. Olomouc: ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola Procházka Jan, s. 287.

Literatura

PROKOP, Vladimír. Přehled české literatury 20. století. Sokolov: O.K. - Soft, 2003.
PROCHÁZKA, Jan. Ucho. Praha: Art-servis, 1990.
TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 630.

Externí odkazy

CHYBA: {{Wikicitáty}} — Nespecifikovaný typ odkazu. Použijte některý z parametrů „dílo“, „kategorie“, „osoba“, „téma“. Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Procházka (spisovatel)

Jan Procházka na serveru totalita.cz
Jan Procházka ve Slovníku české literatury po roce 1945
Jan Procházka v Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století
Šablona:Čfn osoba
Jan Procházka v Internet Movie Database (anglicky)

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[Bartoš-1] BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL. Osobnosti českých dějin. Olomouc: ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola Procházka Jan, s. 287.

[1]

@@ Řádek 26: / Řádek 26: @@
 * ''Přestřelka'' – moravské pohraničí, milostný vztah mladého pohraničníka a stíhání ilegálních uprchlíků
 * ''Politika pro každého'' – publicistická kniha, zobrazující negativní jevy ve společnosti, v době normalizace hodně čtena studenty
+"Tři panny a Magdaléna" - Čtyři scénáře k úspěšným filmům (Vysoká zeď, Trápení, Závrať, Naděje), které autor převedl na novely a příběhy nazval jmény jejich hrdinek. Zachytil v nich s neobyčejnou znalostí ženské duše "citové procitání na rozcestí puberty" v prvních dvou (Jitka, Lenka), probouzející se ženství v postavě studentky ve třetí (Božena) a drama ženy, prošlé úskalími manželství, ve čtvrté (Magdalena).
 * ''[[Ucho (film)|Ucho]]'' - filmová povídka o odposleších v 50. letech, které se nevyhýbaly ani komunistické smetánce. Pomocí krátkých, úderných vět vykresluje atmosféru strachu, která postihla dům náměstka ministra. Ministra Košaru zatkli a po noci hrůzy, kdy náměstek Ludvík očekává tajnou policii, zazvoní telefon: Jmenují ho ministrem. Povídka byla zfilmována [[Karel Kachyňa|Karlem Kachyňou]] a patřila mezi nejdůkladněji uložené trezorové filmy. Na veřejnost se dostala až roku 1990.
 * ''Ať žije republika''
 * ''Kočár do Vídně''
 * ''Svatá noc'' - psychologická drobnokresba, ve které se střetávají dva světy víry - křesťanské a komunistické.
+Další filmy podle scénářů Jana Procházky: Vysoká zeď, Trápení, Závrať, Naděje
 == Odkazy ==