Euro: Porovnání verzí
Řádek 52: | Řádek 52: | ||
|align="left" |{{Vlajka a název|Belgie}} ||align="left" | [[Belgický frank]] || '''BEF''' || 40,3399 || 31.12.1998 || 1.1.1999 |
|align="left" |{{Vlajka a název|Belgie}} ||align="left" | [[Belgický frank]] || '''BEF''' || 40,3399 || 31.12.1998 || 1.1.1999 |
||
|- align="center" style="background-color: #EEEEEE;" |
|- align="center" style="background-color: #EEEEEE;" |
||
|align="left" |{{Vlajka a název|Estonsko}} ||align="left" | [[Estonská koruna]] || '''EEK''' || 15, |
|align="left" |{{Vlajka a název|Estonsko}} ||align="left" | [[Estonská koruna]] || '''EEK''' || 15,64664 || 13.7.2010 || 1.1.2011 |
||
|- align="center" |
|- align="center" |
||
|align="left" |{{Vlajka a název|Finsko}} ||align="left" | [[Markka|Finská marka]] || '''FIM''' || 5,94573 || 31.12.1998 || 1.1.1999 |
|align="left" |{{Vlajka a název|Finsko}} ||align="left" | [[Markka|Finská marka]] || '''FIM''' || 5,94573 || 31.12.1998 || 1.1.1999 |
Verze z 29. 7. 2013, 18:59
Euro (symbol €, měnový kód ISO 4217: EUR) je měna eurozóny a po americkém dolaru (USD) druhý nejdůležitější reprezentant ve světovém měnovém systému. Měnová politika eurozóny je prováděna Evropskou centrální bankou ve Frankfurtu nad Mohanem. Euro je oficiálním platidlem v 17 z 28 států Evropské unie (těchto 17 států tvoří eurozónu) a v šesti dalších zemích mimo EU.
Předcházející měnová integrace v Evropě
Za nejvýznamnější předcházejí příklad vytvoření evropské měnové unie bývá považována Latinská měnová unie, kterou v roce 1865 vytvořilo Belgické království spolu s Druhým Francouzským císařstvím, Italským královstvím a Švýcarskem (v roce 1868 se přidaly Španělské království a Řecké království a v roce 1889 se přidaly Rumunské království, Srbské království, Bulharské knížectví, Venezuela a San Marino). Unie spočívala ve stanovení obsahu stříbra v jedné minci každé členské národní měny na 4,5 gramu, případně obsahu zlata v jedné minci každé členské národní měny na 0,290322 gramu, součástí dohody byla zároveň i vzájemná volná směnitelnost všech členských měn v poměru 1:1. Latinská měnová unie byla rozpuštěna roku 1927.
Na přelomu 19. a 20. století existovala i Skandinávská měnová unie, která sdružovala Norsko, Švédsko a Dánsko.
Historie eura
Euro začalo v devizové (virtuální) podobě platit 1. ledna 1999, přičemž ve valutové podobě bylo zavedeno do oběhu 1. ledna 2002 a tak nahradilo dříve platné měny používané ve státech eurozóny.
Euro navázalo na košovou jednotku ECU v symbolickém kurzu 1 EUR = 1 ECU. Výchozí externí hodnota eura vůči americkému dolaru činila 1 EUR = 1,1789 USD a vycházela z propočtu kurzu USD/ECU v poslední obchodní den před vznikem eura (31. prosince 1998).[1]
Porovnání s USD
Euro svého historicky nejsilnějšího kurzu, který představoval 1,5990 amerického dolaru za euro, dosáhlo na devizovém trhu 15. července 2008, svůj největší propad pak zaznamenalo 26. října 2000 při kurzu 0,8252 USD za euro. Průměrný kurz v období od zavedení eura 1. ledna 1999 do 31. prosince 2008 činil 1,11 USD za euro. Průměrný kurz v roce 2007 byl 1,37 amerického dolaru za euro, v roce 2008 pak 1,46 USD za euro.
Postupně se zvyšuje role eura jako rezervní měny v mezinárodním měnovém systému na úkor amerického dolaru. Zatímco v roce 1999 držely centrální banky 18 % svých devizových rezerv v eurech a 71 % v USD, do roku 2007 narostl podíl eura v devizových rezervách na 26,5 %, kdežto podíl amerického dolaru poklesl na 64 %.
Euromince a eurobankovky
Jedno euro se člení na 100 centů (eurocentů). Euromince mají nominální hodnoty 1 c, 2 c, 5 c, 10 c, 20 c, 50 c, 1 € a 2 €. Ve Finsku a Nizozemsku se jednocentové a dvoucentové mince běžně nepoužívají, razí se pouze pro sběratele.
Euromince jednotlivých nominálních hodnot mají shodnou lícovou stranu, na které je zobrazena mapa Evropy, a odlišnou národní rubovou stranu pro každý členský stát eurozóny (podobný systém stejné lícové strany a různých rubových stran mincí používá kapverdské escudo a CFP frank). Všechny euromince mohou být používány ve všech členských zemích eurozóny. Eurobankovky mají nominální hodnoty 5 €, 10 €, 20 €, 50 €, 100 €, 200 € a 500 €, bankovky jednotlivých nominálních hodnot mají design na lícové i rubové straně shodný pro všechny členské státy eurozóny.
Členské státy eurozóny
Zúčastněný stát | Přepočítací koeficienty bývalých národních měn členů eurozóny k euru | ||||
---|---|---|---|---|---|
Bývalá měna | Kód | Přepočítací koeficient k euru |
Koeficient stanoven dne |
Vstup do eurozóny | |
Belgie | Belgický frank | BEF | 40,3399 | 31.12.1998 | 1.1.1999 |
Estonsko | Estonská koruna | EEK | 15,64664 | 13.7.2010 | 1.1.2011 |
Finsko | Finská marka | FIM | 5,94573 | 31.12.1998 | 1.1.1999 |
Francie | Francouzský frank | FRF | 6,55957 | 31.12.1998 | 1.1.1999 |
Irsko | Irská libra | IEP | 0,787564 | 31.12.1998 | 1.1.1999 |
Itálie | Italská lira | ITL | 1936,27 | 31.12.1998 | 1.1.1999 |
Kypr | Kyperská libra | CYP | 0,585274 | 10.7.2007 | 1.1.2008 |
Lucembursko | Lucemburský frank | LUF | 40,3399 | 31.12.1998 | 1.1.1999 |
Malta | Maltská lira | MTL | 0,429300 | 10.7.2007 | 1.1.2008 |
Německo | Německá marka | DEM | 1,95583 | 31.12.1998 | 1.1.1999 |
Nizozemsko | Nizozemský gulden | NLG | 2,20371 | 31.12.1998 | 1.1.1999 |
Portugalsko | Portugalské escudo | PTE | 200,482 | 31.12.1998 | 1.1.1999 |
Rakousko | Rakouský šilink | ATS | 13,7603 | 31.12.1998 | 1.1.1999 |
Řecko | Řecká drachma | GRD | 340,750 | 19.6.2000 | 1.1.2001 |
Slovensko | Slovenská koruna | SKK | 30,1260 | 8.7.2008 | 1.1.2009 |
Slovinsko | Slovinský tolar | SIT | 239,640 | 11.7.2006 | 1.1.2007 |
Španělsko | Španělská peseta | ESP | 166,386 | 31.12.1998 | 1.1.1999 |
Kromě eurozóny na evropském kontinentu používá euro několik zámořských území zapojených států. V těchto oblastech žije přibližně 4 500 000 lidí. Patří mezi ně:
- Azory a Madeira – portugalská souostroví v Atlantském oceánu
- Kanárské ostrovy a autonomní města Ceuta a Melilla – španělská území na africkém kontinentu
- Francouzská Guyana, Guadeloupe, Martinik, Réunion, Mayotte, Saint-Pierre a Miquelon, Svatý Bartoloměj a Svatý Martin – francouzská zámořská území
Státy a území mimo eurozónu používající euro
Kromě výše zmíněných členských států eurozóny používají euro i další země a území, aniž by byly členy eurozóny. Některé z těchto zemí mají o používání eura uzavřeny dohody s Evropskou unií, jiné zavedly euro jednostranně bez dohody s EU.
Monako, San Marino, Vatikán a Andorra používají euro na základě dohod s Evropskou unií. Euro jako svou měnu zavedly s ohledem na existenci měnové unie s Francií (v případě Monaka), respektive s Itálií (v případě San Marina a Vatikánu). V Monaku euro nahradilo dříve obíhající francouzský frank a monacký frank, v San Marinu italskou liru a sanmarinskou liru a ve Vatikánu italskou liru a vatikánskou liru. V Andoře euro nahradilo francouzský frank a španělskou pesetu. Monako, Vatikán a San Marino emitují své vlastní euromince již od roku 2002. Andorra získala právo razit andorrské euromince od 1. července 2013[2], první mince se však do oběhu dostanou 1. ledna 2014.
Dohody s EU o používání eura mají uzavřeny rovněž dvě francouzská zámořská společenství – Mayotte a Saint-Pierre a Miquelon. Tato francouzská území sice nejsou součástí Evropské unie, a tedy ani eurozóny, ale na základě dohod s EU používají euro jako svou měnu. Nemají však povoleno vydávat euromince se svou vlastní rubovou stranou.
Jednostranně bez dohody s EU euro zavedla Černá Hora a Kosovo, kde euro nahradilo německou marku.
Bez formální dohody s EU se euro jako měna de iure používá rovněž ve dvou neobydlených francouzských zámořských územích (Francouzská jižní a antarktická území a Clippertonův ostrov) a také na britských vojenských základnách Akrotiri a Dhekelia na Kypru. Zimbabwe od ledna 2009 omezilo užívání domácí měny a oficiálně místo ní povolilo užívání hlavních zahraničních měn včetně eura.[3]
Maastrichtská kritéria
Maastrichtská konvergenční kritéria jsou souborem pěti ekonomických ukazatelů, které musí splnit stát usilující o zavedení jednotné evropské měny euro. Mezi kritéria patří:
- Kritérium cenové stability – členský stát musí vykazovat dlouhodobě udržitelnou cenovou stabilitu a průměrnou míru inflace, sledovanou během jednoho roku před šetřením, která nepřekračuje o více než 1,5 procentního bodu míru inflace tří států Unie, které dosáhly nejlepších výsledků v oblasti cenové stability.
- Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb – v průběhu jednoho roku před šetřením průměrná dlouhodobá nominální úroková sazba členského státu nesmí přesahovat o více než 2 procentní body úrokovou sazbu tří států Unie, které dosáhly nejlepších výsledků v oblasti cenové stability.
- Kritérium deficitu veřejných rozpočtů – poměr plánovaného nebo skutečného schodku veřejných financí k hrubému domácímu produktu v tržních cenách nepřekročí 3 %.
- Kritérium hrubého veřejného dluhu – poměr hrubého veřejného dluhu k hrubému domácímu produktu v tržních cenách nepřekročí 60 %, s výjimkou případů, kdy se poměr dostatečně rychle snižuje a blíží se uspokojivým tempem referenční 60% hodnotě.
- Kritérium stability měnového kurzu – členský stát dodržuje normální kurzová rozpětí, která jsou stanovena mechanizmem směnných kurzů II (ERM II) Evropského měnového systému, a to minimálně v průběhu dvou posledních let před šetřením. Země zapojené do ERM II musí kurzy svých měn udržovat v povoleném fluktuačním pásmu ± 15 % od stanoveného středního kurzu (centrální parity) k euru, Dánsko musí dodržovat užší fluktuační pásmo ± 2,25 %. Zároveň nesmí dojít k devalvaci centrální parity.
V roce 2011 používaly měny navázané na euro 3 francouzská zámořská území, 3 malé ostrovní státy v Africe, 14 států střední a západní Afriky, 3 evropské státy zapojené do ERM II a 2 balkánské státy.[4]
- Z 11 států EU, které nejsou členy eurozóny, jich mají čtyři svou měnu navázánu na euro. Tři z nich – Dánsko, Litva a Lotyšsko – jsou členy mechanismu směnných kurzů II (ERM II). Bulharsko má svou měnu navázánu na euro v pevném kurzu od 1. ledna 1999.
- Bosna a Hercegovina má svou měnu (konvertibilní marka) navázánu na euro v pevném poměru od 22. června 1999.
- Kapverdy a Komory mají své měny pevně navázány na euro od 1. ledna 1999.
- 14 zemí střední a západní Afriky (Čad, Benin, Burkina Faso, Gabon, Guinea-Bissau, Kamerun, Kongo, Mali, Niger, Pobřeží slonoviny, Rovníková Guinea, Senegal, Středoafrická republika a Togo) používá CFA frank, který byl dříve navázán v pevném poměru na francouzský frank. Od 1. ledna 1999 je CFA frank pevně navázán na euro.
- Francouzská Polynésie, Nová Kaledonie a Wallis a Futuna jsou území Francie, ale nejsou součástí Evropské unie. Používají CFP frank, který byl stejně jako CFA frank dříve v pevném kurzu navázán na francouzský frank. Od 1. ledna 1999 je CFP frank pevně navázán na euro.
- Svatý Tomáš a Princův ostrov navázal svoji měnu na euro 1. ledna 2010.
Jazykové otázky
Podle evropských předpisů[zdroj?] se v nominativu jednotného čísla ve všech úředních nebo státních jazycích zemí EU užívá tvar euro. V ostatních případech používání názvu euro plně podléhá pravidlům úředních nebo státních jazyků členských států EU.
Psaná podoba eura
V rámci celé Evropské unie se používají tři různá písma – latinka, cyrilice a řecké písmo. Název společné měny států eurozóny v jednotlivých písmech má následující podobu.
Latinka | Řecké písmo | Bulharská cyrilice | |||||
---|---|---|---|---|---|---|---|
EURO | CENT | ΕΥΡΩ | ΛΕΠΤΟ | EBPO | ЦЕНТ | ||
Euro | Cent | Ευρώ | Λεπτό | Евро | Цент | ||
euro | cent | ευρώ | λεπτό | евро | цент |
Euro v českém jazyce
Z kodifikovaných pravidel českého jazyka plyne, že euro je slovo ohebné, středního rodu, skloňované standardně podle vzoru město. Cent (eurocent) je slovo ohebné, mužského rodu a skloňuje se podle vzoru hrad. Psaná podoba názvu měny euro se odlišuje od psané podoby názvu kontinentu Evropa; kromě toho se předpona euro- standardně používá pro záležitosti spojené s EU (Evropskou unií).
Výslovnost psaných slov euro a cent v češtině je /eu.ro/ a /cent/.
Pro používání slova euro platí následující skutečnosti.
V češtině jsou správná tato užití názvu/zkratky/symbolu euro po číslovkách:
- 1 euro / 1 EUR / 1 € / 1 Eur – obdoba výrazu 1 koruna / 1 CZK / – / 1 Kč
- 2 (3, 4) eura / 2 EUR / 2 € / 2 Eur – obdoba výrazu 2 (3, 4) koruny / 2 CZK / – / 2 Kč
- 5 (6, 7...) eur / 5 EUR / 5 € / 5 Eur – obdoba výrazu 5 (6, 7...) korun / 5 CZK / – / 5 Kč
Slovo euro (po číslovkách nebo samostatně) se skloňuje takto:
- jednotné číslo: euro (N) – eura (G) – euru (D) – euro (A) – euru (L) – eurem (I)
- množné číslo: eura (N) – eur (G) – eurům (D) – eura (A) – eurech (L) – eury (I)
Vysloveně nesprávné jsou kupříkladu tvary:
- 1 Euro, 2 Euro, 5 Euro (slovo euro se píše s malým e a skloňuje se)
Kromě toho je nutné poznamenat, že:
- zkratka Eur je podle některých názorů ekvivalentem zkratky Kč (stejně jako EUR je ekvivalentem zkratky CZK), tato zkratka však není žádným předpisem oficiálně zavedená (slovo euro je už dost krátké), a není tedy jako zkratka měny právně závazná (na rozdíl od zkratky Kč, která jako zkratka měny česká koruna právně závazná je)
- znak € se v češtině podle zvyklostí – jako analogie umístění zkratek typu EUR nebo znaků typu $ – umísťuje za číslovku (nikoli před číslovku jako např. v britské angličtině), avšak tato záležitost není závazně předepsaná
Jiné snahy o „kontinentální měnu“
- Přibližně od roku 1999 začaly hovory o společné měnové unii mezi USA, Kanadou a Mexikem s perspektivou rozšíření na všechny státy Severní Ameriky. Tato instituce by měla nést jméno Severoamerická unie a její měna byla nazvána Amero (symbol: 1 ).
- Společná měna Africké unie, založené roku 2001, je jedním z jejích cílů (i když ne tolik prioritním jako ostatní). Realita společné africké měny je zatím ještě několik let vzdálená. Jeden z návrhů na její jméno je Afro nebo SHEBA.[5] V současné době vznikají snahy o regionální měnové unie částí afrického kontinentu. Kromě již existující měnové unie mezi 14 zeměmi střední a západní Afriky používajích CFA frank mají vzniknout další dvě pětičlenné regionální měnové unie. Na východě Afriky má být zaveden východoafrický šilink, na západě kontinentu měna eco.
- V Asii je realita společné měny nejvzdálenější. Existuje Asijská měnová unie (ACU)[6], stejně tak ale existuje již několik unií nebo uskupení, spojujících několik zemí určité části asijského světadílu (ASEAN, tzv. ASEAN+3, SAARC), z nichž nejvýznamnější je Jihoasijská unie (SAU). Budoucí společná asijská měna by se navíc potýkala s nevýhodami nerovnoměrně rozložené ekonomické síly států unie, zejména Číny a Japonska. Zdroje:[7],[8],[9].
Galerie
-
Mince s hodnotou dvou eur
-
Mince s hodnotou jednoho eura
Aktuální kurz
Odkazy
CHYBA: {{Wikislovník}} — Nespecifikovaný typ odkazu. Použijte některý z parametrů „heslo“, „kategorie“, „příloha“. Galerie euro na Wikimedia Commons
Reference
- ↑ Zavedení eura v České republice: Výkladový slovníček
- ↑ Měnová dohoda mezi Evropskou unií a Andorrským knížectvím [online]. Úřední věstník Evropské unie [cit. 2012-01-06]. Dostupné online.
- ↑ http://news.bbc.co.uk/2/hi/7859033.stm/
- ↑ THE INTERNATIONAL ROLE OF THE EURO JULY 2011 [online]. Evropská centrální banka [cit. 2012-01-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ http://www.africanfront.com/sheba.php
- ↑ http://english.chosun.com/w21data/html/news/200601/200601130018.html
- ↑ http://www.southasiabiz.com/2006/05/asian_currency_unit_acu_what_a.html
- ↑ http://www.bankresearch.org/economicpolicyblog/2006/01/single_asian_cu.html
- ↑ http://post.economics.harvard.edu/faculty/barro/papers/OCApaper.pdf
Související články
- Kódy měnových jednotek
- Členské státy Evropské unie
- Petroeuro
- Evropská měnová jednotka (ECU)
- Seznam měn Evropy
- Dluhová krize v eurozóně
Externí odkazy
- Bankovky eura na stránce ECB
- Mince eura na stránce ECB
- Aktuální kurzy měn ECB
- Zavedení eura v České republice - stránky Ministerstva financí
- Přehled eurobankovek (katalog, galerie a další informace)
Šablona:Link FA Šablona:Link FA Šablona:Link GA Šablona:Link GA