Matthias Alexander Castrén: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m {{Commons}} -> {{Commonscat}}; kosmetické úpravy
Řádek 4: Řádek 4:
== Studium ==
== Studium ==


Matthias Alexander Castrén pocházel z rodiny finských Švédů. Jeho otec Christian Castrén († 1825) působil jako farář ve [[farnost|farnosti]] [[Rovaniemi]]. Matthias, kterého vychovával jeho strýc Mathias Castrén, navštěvoval finskojazyčnou školu v [[Oulu]].
Matthias Alexander Castrén pocházel z rodiny finských Švédů. Jeho otec Christian Castrén († 1825) působil jako farář ve [[farnost]]i [[Rovaniemi]]. Matthias, kterého vychovával jeho strýc Mathias Castrén, navštěvoval finskojazyčnou školu v [[Oulu]].


V roce 1828 začal studovat [[starořečtina|starořečtinu]] a [[hebrejština|starověkou hebrejštinu]] na [[univerzita|univerzitě]] v Helsinkách. Poté, co upustil od svých původních plánů na [[teologie|teologickou]] kariéru, věnoval se intenzivněji studiu [[finština|finského jazyka]]. Již v průběhu studia rovněž začal psát práci týkající se finské [[mytologie]]. Svá studia ukončil v roce 1836.
V roce 1828 začal studovat [[starořečtina|starořečtinu]] a [[hebrejština|starověkou hebrejštinu]] na [[univerzita|univerzitě]] v Helsinkách. Poté, co upustil od svých původních plánů na [[teologie|teologickou]] kariéru, věnoval se intenzivněji studiu [[finština|finského jazyka]]. Již v průběhu studia rovněž začal psát práci týkající se finské [[mytologie]]. Svá studia ukončil v roce 1836.
Řádek 10: Řádek 10:
== Badatelské cesty ==
== Badatelské cesty ==


Již v témže roce se Castrén, veden jazykovědným a filologickým zájmem, vydal se svým přítelem, lékařem Dr. Ehrenströmem, na badatelskou cestu po [[Laponsko|Laponsku]] a v roce 1839 pak do [[Karélie]]. V roce 1841 vydal první [[Švédština|švédský]] překlad finského národního [[epos|eposu]] [[Kalevala]]. Mezi lety 1841 a 1844 navštívil společně s [[Elias Lönnrot|Eliasem Lönnrotem]] ugrofinské národy v severním [[Rusko|Rusku]] na druhé straně [[Ural|Uralu]]. V roce 1844 vycházejí Castrénova díla ''Elementa grammatices Syrjaenae'' o [[komijština|komijštině]] a ''Elementa grammatices Tscheremissae'' o [[marijština|marijštině]], která jsou považována za průkopnické práce v oblasti výzkumu [[ugrofinské jazyky|ugrofinských jazyků]] na území Ruska.
Již v témže roce se Castrén, veden jazykovědným a filologickým zájmem, vydal se svým přítelem, lékařem Dr. Ehrenströmem, na badatelskou cestu po [[Laponsko|Laponsku]] a v roce 1839 pak do [[Karélie]]. V roce 1841 vydal první [[Švédština|švédský]] překlad finského národního [[epos]]u [[Kalevala]]. Mezi lety 1841 a 1844 navštívil společně s [[Elias Lönnrot|Eliasem Lönnrotem]] ugrofinské národy v severním [[Rusko|Rusku]] na druhé straně [[Ural]]u. V roce 1844 vycházejí Castrénova díla ''Elementa grammatices Syrjaenae'' o [[komijština|komijštině]] a ''Elementa grammatices Tscheremissae'' o [[marijština|marijštině]], která jsou považována za průkopnické práce v oblasti výzkumu [[ugrofinské jazyky|ugrofinských jazyků]] na území Ruska.


Promoval v roce 1844 a získal titul doktora filozofie. I přes svůj nepříznivý zdravotní stav podnikl v letech 1845 až 1848 na doporučení [[Andreas Johan Sjögren|Andrease Johana Sjögrena]] a za podpory [[Akademie věd v Sankt-Petěrburgu]] a helsinské univerzity další badatelskou cestu na [[Sibiř]]. Výsledkem cesty bylo publikování práce ''Versuch einer ostjakischen Sprachlehre nebst kurzem Wörterverzeichnis'' (1849) (o [[chantyjština|chantyjštině]]) a ''De affixis personalibus linguarum Altaicarum'' (1850).
Promoval v roce 1844 a získal titul doktora filozofie. I přes svůj nepříznivý zdravotní stav podnikl v letech 1845 až 1848 na doporučení [[Andreas Johan Sjögren|Andrease Johana Sjögrena]] a za podpory [[Akademie věd v Sankt-Petěrburgu]] a helsinské univerzity další badatelskou cestu na [[Sibiř]]. Výsledkem cesty bylo publikování práce ''Versuch einer ostjakischen Sprachlehre nebst kurzem Wörterverzeichnis'' (1849) (o [[chantyjština|chantyjštině]]) a ''De affixis personalibus linguarum Altaicarum'' (1850).
Řádek 16: Řádek 16:
== Profesorská činnost na helsinské univerzitě ==
== Profesorská činnost na helsinské univerzitě ==


V roce 1851 byl jmenován prvním profesorem nově vytvořené katedry finského jazyka a literatury na univerzitě v Helsinkách. Bohužel hned následující rok umírá na [[tuberkulóza|tuberkulózu]]. Jeho práce zabývající se gramatikou [[samojedské jazyky|samojedských jazyků]] zůstaly nedokončeny. V rozmezí let 1852 a 1858 vyšla posmrtně jeho díla ''Reseminnen från åren 1838-1844'', ''Reseberättelser och bref åren 1845-1849'', ''Föreläsningar i finsk mytolog'', ''Ethnologiska föreläsningar öfver altaiska folken'' a ''Smärre afhandlingar och akademiska dissertationer''. Mezi lety 1853 a 1862 vydal v němčině [[Franz Anton Schiefner]] dvanáctisvazkové souborné vydání ''Nordische Reisen und Forschungen von Dr. M. Alexander Castrén'' (česky: Severské cesty a bádání dr. M. Alexandra Castréna).
V roce 1851 byl jmenován prvním profesorem nově vytvořené katedry finského jazyka a literatury na univerzitě v Helsinkách. Bohužel hned následující rok umírá na [[tuberkulóza|tuberkulózu]]. Jeho práce zabývající se gramatikou [[samojedské jazyky|samojedských jazyků]] zůstaly nedokončeny. V rozmezí let 1852 a 1858 vyšla posmrtně jeho díla ''Reseminnen från åren 1838-1844'', ''Reseberättelser och bref åren 1845-1849'', ''Föreläsningar i finsk mytolog'', ''Ethnologiska föreläsningar öfver altaiska folken'' a ''Smärre afhandlingar och akademiska dissertationer''. Mezi lety 1853 a 1862 vydal v němčině [[Franz Anton Schiefner]] dvanáctisvazkové souborné vydání ''Nordische Reisen und Forschungen von Dr. M. Alexander Castrén'' (česky: Severské cesty a bádání dr. M. Alexandra Castréna).


=== Severské cesty a bádání dr. M. Alexandra Castréna ===
=== Severské cesty a bádání dr. M. Alexandra Castréna ===
Řádek 46: Řádek 46:
**** Osťákové (dnes [[chantyjština|Chantyjci]]) – etnografický popis, zvyky, způsob života
**** Osťákové (dnes [[chantyjština|Chantyjci]]) – etnografický popis, zvyky, způsob života
**** Vogulové (dnes [[mansijština|Mansijci]]) – blízce příbuzní s Osťáky, území, náboženství
**** Vogulové (dnes [[mansijština|Mansijci]]) – blízce příbuzní s Osťáky, území, náboženství
**** [[Maďaři]] – nejstarší osídlení v oblasti [[Ural|Uralu]], dobytí [[Panonie]], pozdější dějiny
**** [[Maďaři]] – nejstarší osídlení v oblasti [[Ural]]u, dobytí [[Panonie]], pozdější dějiny


*** [[Finsko-volžské jazyky|Volžské národy]]
*** [[Finsko-volžské jazyky|Volžské národy]]
Řádek 55: Řádek 55:
**** Permové, [[zyrjanština|Zyrjané]] (dnes mluvčí jazyka [[Komi]]), [[Voťáci]] (dnes obyvatelé [[udmurtština|Udmurtska]]) – původní [[Bjarmaland]] u [[Bílé moře|Bílého moře]], povodí řeky [[Kama|Kamy]], rozdíl mezi Permy ve skandinávských ságách a permskými národy u ruských kronikářů, obchodní cesty, podrobení permských kmenů, moskevská nadvláda, biskup [[Štěpán Permský]]
**** Permové, [[zyrjanština|Zyrjané]] (dnes mluvčí jazyka [[Komi]]), [[Voťáci]] (dnes obyvatelé [[udmurtština|Udmurtska]]) – původní [[Bjarmaland]] u [[Bílé moře|Bílého moře]], povodí řeky [[Kama|Kamy]], rozdíl mezi Permy ve skandinávských ságách a permskými národy u ruských kronikářů, obchodní cesty, podrobení permských kmenů, moskevská nadvláda, biskup [[Štěpán Permský]]


*** [[Finové]] v užším smyslu – první zmínky, územní rozšíření finských kmenů, hlavní větve ([[Karelové]], [[Tavastové]], [[Votové]], [[kvenština|Kvenové]], [[Čudové]], [[Estonci]], [[Livonci]] aj.), nejstarší osídlení v Bjarmalandu, křížová výprava krále Erika Emundssona, vztahy Karelů a novgorodských Rusů, mír v [[Nöteborg|Nöteborgu]] [[1323]]
*** [[Finové]] v užším smyslu – první zmínky, územní rozšíření finských kmenů, hlavní větve ([[Karelové]], [[Tavastové]], [[Votové]], [[kvenština|Kvenové]], [[Čudové]], [[Estonci]], [[Livonci]] aj.), nejstarší osídlení v Bjarmalandu, křížová výprava krále Erika Emundssona, vztahy Karelů a novgorodských Rusů, mír v [[Nöteborg]]u [[1323]]


* ''Samojedské pohádky a tatarské hrdinské ságy''
* ''Samojedské pohádky a tatarské hrdinské ságy''
Řádek 84: Řádek 84:


=== Externí odkazy ===
=== Externí odkazy ===
{{Sisterlinks|commons=Category:M. A. Castrén}}
{{Sisterlinks|commonscat=M. A. Castrén}}
* [https://portal.dnb.de/opac.htm?query=Woe%3D118667467&method=simpleSearch Literatura o Matthiasi Alexandru Castrénovi] (uvedeno v katalogu [[Německá národní knihovna|Německé národní knihovny]])
* [https://portal.dnb.de/opac.htm?query=Woe%3D118667467&method=simpleSearch Literatura o Matthiasi Alexandru Castrénovi] (uvedeno v katalogu [[Německá národní knihovna|Německé národní knihovny]])
* [http://www.helsinki.fi/jarj/macastren/ Společnost M. A. Castréna] (finsky a anglicky)
* [http://www.helsinki.fi/jarj/macastren/ Společnost M. A. Castréna] (finsky a anglicky)

Verze z 19. 7. 2013, 11:03

Matthias Alexander Castrén

Matthias Alexander Castrén (2. prosince 1813 v Tervola, Finsko7. května 1852 v Helsinkách) byl finský filolog a etnolog. Je považován za zakladatele jazykovědných disciplín zabývajících se uralskými jazyky.

Studium

Matthias Alexander Castrén pocházel z rodiny finských Švédů. Jeho otec Christian Castrén († 1825) působil jako farář ve farnosti Rovaniemi. Matthias, kterého vychovával jeho strýc Mathias Castrén, navštěvoval finskojazyčnou školu v Oulu.

V roce 1828 začal studovat starořečtinu a starověkou hebrejštinu na univerzitě v Helsinkách. Poté, co upustil od svých původních plánů na teologickou kariéru, věnoval se intenzivněji studiu finského jazyka. Již v průběhu studia rovněž začal psát práci týkající se finské mytologie. Svá studia ukončil v roce 1836.

Badatelské cesty

Již v témže roce se Castrén, veden jazykovědným a filologickým zájmem, vydal se svým přítelem, lékařem Dr. Ehrenströmem, na badatelskou cestu po Laponsku a v roce 1839 pak do Karélie. V roce 1841 vydal první švédský překlad finského národního eposu Kalevala. Mezi lety 1841 a 1844 navštívil společně s Eliasem Lönnrotem ugrofinské národy v severním Rusku na druhé straně Uralu. V roce 1844 vycházejí Castrénova díla Elementa grammatices Syrjaenae o komijštině a Elementa grammatices Tscheremissae o marijštině, která jsou považována za průkopnické práce v oblasti výzkumu ugrofinských jazyků na území Ruska.

Promoval v roce 1844 a získal titul doktora filozofie. I přes svůj nepříznivý zdravotní stav podnikl v letech 1845 až 1848 na doporučení Andrease Johana Sjögrena a za podpory Akademie věd v Sankt-Petěrburgu a helsinské univerzity další badatelskou cestu na Sibiř. Výsledkem cesty bylo publikování práce Versuch einer ostjakischen Sprachlehre nebst kurzem Wörterverzeichnis (1849) (o chantyjštině) a De affixis personalibus linguarum Altaicarum (1850).

Profesorská činnost na helsinské univerzitě

V roce 1851 byl jmenován prvním profesorem nově vytvořené katedry finského jazyka a literatury na univerzitě v Helsinkách. Bohužel hned následující rok umírá na tuberkulózu. Jeho práce zabývající se gramatikou samojedských jazyků zůstaly nedokončeny. V rozmezí let 1852 a 1858 vyšla posmrtně jeho díla Reseminnen från åren 1838-1844, Reseberättelser och bref åren 1845-1849, Föreläsningar i finsk mytolog, Ethnologiska föreläsningar öfver altaiska folken a Smärre afhandlingar och akademiska dissertationer. Mezi lety 1853 a 1862 vydal v němčině Franz Anton Schiefner dvanáctisvazkové souborné vydání Nordische Reisen und Forschungen von Dr. M. Alexander Castrén (česky: Severské cesty a bádání dr. M. Alexandra Castréna).

Severské cesty a bádání dr. M. Alexandra Castréna

Dvanáctisvazkové souborné vydání

[1] Vzpomínky z cest z let 1838-1844.--[2] Zprávy a dopisy z cest z let 1845-1849.--[3] Přednášky o finské mytologii.--[4] Etnologické přednášky o altajských národech, samojedské pohádky a tatarské hrdinské ságy.--5. Drobné spisy.--[6] Pokus o vytvoření gramatiky a stručného slovníku jazyka osťáckého. --[7] Gramatika samojedských jazyků.--[8] Slovníky samojedských jazyků.--[9] Hlavní rysy tunguzské gramatiky a stručný slovník.--[10] Pokus o vytvoření gramatiky a stručného slovníku jazyka burjatského.--[11] Pokus o vytvoření gramatiky jazyka kojbalského a karagaského, jakož i stručné mluvnice jazyka jenisejských Osťáků a jazyka kottského jakož i stručných slovníků těchto jazyků.

4. svazek: Etnologické přednášky o altajských národech, samojedské pohádky a tatarské hrdinské ságy

Ze švédštiny do němčiny přeložil Carl Gustav Borg. Castrén své etnologické přednášky v žádném případě nevypracoval kompletně a nezanechal je ve stavu připraveném do tisku.

Jeho profesura na univerzitě v Helsinkách byla potvrzena rychleji, než očekával. Měl okamžitě začít na univerzitě přednášet. Jeho úvodní přednáška se konala 6. května 1851 a poté následoval přednáškový kurz o etnologii altajských národů, přičemž Castrén přednášel čtyřikrát týdně v průběhu května.

Své přednášky psal téměř bez přípravy, mezi tím vyřizoval úřední záležitosti. Vzhledem k blížícímu se konci jarního semestru měl v úmyslu přednášet pouze o etnografii finských a čudských jazykových rodin, o čemž sepsal pojednání, které později s malými obměnami použil pro přednášky.

Druhou část svazku tvoří samojedské pohádky a hrdinské ságy Tatarů, které Castrén převedl do švédštiny.

Obsah

  • Přednášky o altajských národech
    • Úvod (str. 1 – 21) – vymezení předmětu přednášek, filologie, lingvistika, etnografie, názory fyziologů a filologů na původ altajských národů, dělení jazyků do tří skupin (jednoslabičné, aglutinační a flektivní jazyky)
    • Tunguzské národy (str. 21 – 33) – původ, rozdělení a způsob života ruských Tunguzů, čínští Tunguzové, zprávy čínských kronikářů, Tunguzové pod mongolskou a čínskou nadvládou, nástup dynastie Mandžu, vliv čínské kultury
    • Mongolské národy (str. 33 – 53) – rozšíření mongolského kmene na území Vysoké Asie, jižní Sibiře a Ruska, dělení na Východní Mongoly, Burjaty a Kalmyky, nejstarší dějiny, zmínky v čínských kronikách, čtyři kalmycké (ojratské) kmeny – Džúngarové, Torguti, Chošudi, Dörvöti
    • Turkické národy (str. 53 – 79) – nejstarší dějiny, dynastické posloupnosti, Ujgurové, Uzbekové, Seldžukové a další turkické kmeny, přehled zmiňovaných dynastií, stručné pojednání o původu a dějinách turkických kmenů v Evropě (Skythové, Hunové, Avaři, Alani, Roxolani, Chazaři, Kumáni aj.)
    • Samojedské národy (str. 79 – 87) – názory fyziologů na původ samojedských národů, jazyková blízkost s finštinou, dělení samojedských národů (Jurakové – dnešní Něnci, Tavgijští Samojedi – dnes Nganasani, Osťáko-Samojedi – dnes Selkupové, Jenisejští Samojedi – dnes Enci, Kamasínci)
    • Jenisejští Osťákové – sajánský původ, způsob života, náboženství
    • Finové (dnes ugrofinské národy) – první zmínky, rozdělení finských národů
      • Ugrické národy – dějiny, příbuznost s turkickými Ujgury
        • Osťákové (dnes Chantyjci) – etnografický popis, zvyky, způsob života
        • Vogulové (dnes Mansijci) – blízce příbuzní s Osťáky, území, náboženství
        • Maďaři – nejstarší osídlení v oblasti Uralu, dobytí Panonie, pozdější dějiny
  • Samojedské pohádky a tatarské hrdinské ságy
    • Samojedské pohádky (str. 157 – 181)
    • Tatarské hrdinské ságy (str. 181 – 257)


Castrén se oženil s Lovisou Natalií Tengströmovou (1830-1881), jejíž otec, arcibiskup Johan Jakob Tengström, působil jako profesor teoretické a praktické filozofie. V roce 1921 byl v Helsinkách na Castrénovu počest odhalen pomník, který se nachází v bezprostřední blízkosti finského Národního muzea.

Význam

Matthias Alexander Castrén byl jedním z průkopníků jazykovědného bádání v oblasti uralských jazyků a významný jazykovědec a etnolog. Zasloužil se o zahájení vědeckého zkoumání jazyka, zvyků a mytologie ugrofinských a samojedských národů.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Matthias Alexander Castrén na německé Wikipedii.

Literatura

  • Werner, Heinrich: M. A. Castrén und die Jenissejistik. Die Jenissej-Sprachen des 19. Jahrhunderts. Wiesbaden, 2003

Externí odkazy

Šablona:Sisterlinks