Valencia CF

Šablona:Infobox medaile Šablona:Infobox medaile soutěž Šablona:Infobox medaile položka Šablona:Infobox medaile položka Šablona:Infobox medaile soutěž Šablona:Infobox medaile položka Šablona:Infobox medaile položka Šablona:Infobox medaile položka Šablona:Infobox medaile soutěž Šablona:Infobox medaile položka Šablona:Infobox medaile soutěž Šablona:Infobox medaile položka Šablona:Infobox medaile položka |}

Valencia CF je španělský fotbalový klub hrající nejvyšší soutěž - La Ligu. Od roku 2002 je členem organizace fotbalových klubů G-14. Valencii trápí finanční krize a potřebuje nový stadion. Proto v létě 2010 prodala tři největší hvězdy. Kanonýr David Villa zamířil do Barcelony, a do stejného klubu málem přestoupil i David Silva, jenže ho nakonec přemluvili boháči z Manchesteru City. Třetí do party Carlos Marchena přestoupil do ambiciozního Villarrealu. Za tyto hráče přišli jiní a za méně peněz. Jako Aritz Aduriz z Mallorky, Roberto Soldado z Getafe, Tino Costa z Montpellier nebo Mehmet Topal z Galatasaraye.

Historie

Znak Valencie CF

Původní znak Valencie C.F. byl sestaven z kruhu a kosočtverce s pruhy a barvy z vlajky valencie s korunou, nad níž byl netopýr lemovan klubovými monogramy. Písmena byla napsaná zlatou barvou na černém pozadí. Velmi brzy byl znak upraven a Valencia CF měla ten, který zná celý fotbalový svět: netopýr nad valencian vlajkou se jménem klubu psaného na modrém pruhu s míčem uprostřed.

Historie klubu

Psal se 18 březen 1919. V centru hlavního města řeky Turie, V baru Turín vznikl nápad na založení fotbalového klubu Valencia Club de Fútbol S.A.D. První prezident Octavio Augusto Milezo Díaz byl zvolený s přispěním štěstí: hod mincí pomohl rozhodnout mezi ním a Gonzalem Medinou Pernásem. Klub ale potřeboval stadión. Jeho koupě byla dohodnuta na 16. ledna 1923. Jeho jméno bylo Mestalla. Vlastníkem pozemku byl Baron z Belleveru. Klub neměl dost peněz a tak si stadión pořídil na splátky. A dluh splácel dobrými výsledky. Mestalla byla tenkrát dřevěná, na hřišti byla jen hlína. 20 května se na ní odehrál první zápas. Proti Valencii stanul městský rival Levante. Stadión byl pokřtěný výhrou 1-0. Gól dal Arturo Montes. Výtěžek ze střetnutí, které sledovalo 17 000 diváků byl věnován na charitu. V sezoně 1926-27 už byla na hřišti tráva a byla vybudována nová hlavní tribuna.

Historicky první sestava týmu s přezdívkou CHE anebo CHESter byla složená převážně hráčů z Valencie: Marco, Peris, Julio Gasco, Marzal, Llobert, Ferré, Fernandés, Umbert, Martinéz Ibarra, Aliaga, Arturo Montes a Gomes Chuaneca. Valencia produkovala hru s dobrou obranou a rychlým přechodem do útoku, což jí zůstalo dodnes. Rychle po svém vzniku se klub dostal do centra pozornosti médií a když v sezoně 1931-32 poprvé oblékli hráči dres s nášivkou LFP na rukávě, hned skončili na sedmém místě tabulky. Nejúspěšnější období zažila Valencia v letech 1941-47, kdy se stala třikrát mistrem Španělska a jednou vítězem poháru Copa del Rey. Postupně se stala třetím nejúspěšnějším týmem země, když vykoukla zpoza nadvlády tehdy Atlétika Madrid, Realu Madrid a Barcelony. Dalším úspěšným obdobím byli roky 1961 a 1962, kdy Che vyhráli dvakrát po sobě Pohár UEFA.

Další slavné období přišlo na Valencii od sezony 1976-77, když se stal trenérem Paraguayec Heriberto Herrera. Přivedl několik novým hráčů a zejména vlasatého Argentince Mario Alberta Kempese. Forward se stal králem střelců v sezoně 1976-77 (24 gólů). Na Mestalle v těch časech znamenalo jméno Kempés to samé co slovo gól. V té doby působil ve Valencii i další skvělý hráč Ricardo Arias a vydržel v ní dlouhých 16 sezon.

Francisco Real, který byl v té době členem technického sekretariátu klubu vyměnil Hiddinka s tím, že už nemůže tým vést, když ten utrpěl pět proher za sebou. Vyměnil ho bývalý uruguayská útočník Héctor Núnez, který v šedesátých letech působil ve Valencii. Začali být problémy s financemi a to vyvrcholilo až odchodem presidenta klubu Tuzóna. Ten byl na krátkou dobu vystřídaný Melchorem Hoyosem. V této době byla též Lubovi Penevovi, hvězdě klubu, nalezená rakovina ze které se později vyléčil. Tehdy do Valencie přestoupil mladý Gaizka Mendieta. Už v prvních zápasech se ukázal v dobrém světle a stal se nejlepším hráčem Che v historii. Při dalších volbách byl pak do čela klubu zvolen Francisco Roig. Hned po svém příchodu opět zaměstnal jako trenéra Guuse Hiddinka. Valencia se zklidnila a přišly i výsledky. Dalším úlovkem byl tehdy reprezentační gólman Andoni Zubizarreta. V roce 1995 Valencia vyhrála Copa del Rey, i když kurizitou bylo, že ve finále nevedl tým žádný trenér.

Nejlepším obdobím tohoto desetiletí byli sezony 1999-2000 a 2000-01, když se Blanquinegros probojovali dvakrát do finále LM, ale ani jednou neuspěli. Poprvé prohráli 0-3 s Realem Madrid, napodruhé na penalty s Bayernem Mnichov 1-1 (4-5). Veleúspěšný byl rok 2004, když tým vedený Rafou Benítezem vyhrál ligu i Pohár UEFA. Po jeho odchodu výkonnost celku opadla a Valencia čeká na trenéra, který by ji opět vytáhl do nejužší evropské špičky a získal trofeje.

Získané trofeje

Vyhrané domácí soutěže

Trofeje ze síně slávy Valencie

• Primera División ( 6x )
  • 1941/42, 1943/44, 1946/47, 1970/71, 2001/02, 2003/04
• Copa del Rey ( 7x )
  • 1940/41, 1948/49, 1953/54, 1966/67, 1978/79, 1998/99, 2007/08
• Supercopa de España ( 1x )
  • 1999

Vyhrané mezinárodní soutěže

Trofeje ze síně slávy Valencie

• Evropská liga UEFA ( 1x )
  • 2003/04
• Pohár Veletržních měst ( 2x )
  • 1961/62, 1962/63
• Superpohár UEFA ( 2x )
  • 1981, 2004
• Pohár vítězů pohárů ( 1x )
  • 1979/80
• Pohár Intertoto ( 1x )
  • 1998

Estadio Mestalla

Estadio Mestalla

Název: Mestalla, Camp de Valencia Stadio Mestalla

Otevřen: 20. května 1923

Ředitelství: Avda de Suecia,Valencia

Kapacita: 55 000 míst

Rozměry hřiště: 105 x 70 metrů

Historie stadionu Mestalla

Stadion Mestalla je místo, kde se odehrála většina historie Valencie Club de Fútbol. Velký dům Valencianism byl pokřtěn se jménem jednoho ze zavlažovacích kanálů, jménem, které dnes vyvolává velké sportovní události a důležité přehlídky všeho druhu, ale především znamenité fotbalové večery. Početné generace Valencian lidí prošli Mestallou, všichni z nich spojení stejným pocitem: láskou k barvám Valencie.

20. května 1923 byl stadion Mestalla slavnostně otevřen přátelským utkáním, které přivedlo tváří v tvář Valencii a Levante. Byl to začátek nové éry, což znamenalo konec starého Algirós, jenž zůstává ve vzpomínkách jako první domov klubu.

Dlouhé kroky historie Mestally začínaly, když tým Valencie ještě nepůsobil ve First Division. V té době stadion čítal místo pro 17.000 diváků a klub tehdy začal ukazovat potenciál v oblastních soutěžích, které přivedly manažera k provedení první změny na Mestalle. V roce 1927 byla kapacita navýšena na 25.000 míst předtím, než se stal jedním z nejvíce poškozených stadionů občanskou válkou. Mestalla byla využívána jako soustřeďovací tábor a odpadní skladiště. V pořádku zůstala jen struktura, zbytek byla osamělá parcela bez střechy a rozbitými tribunami.

Jakmile byl Valencian stadion zrekonstruován, Mestalla viděla, jak se týmu podařilo získat první titul a pohár v roce 1941. Ohromný tým hrál na hřišti přestavěného stadionu v desetiletí, kdy tým slavil třikrát ligový titul a dvakrát vítězství v poháru s legendárními ‘elektrickými útočníky’ Epi, Amadeo, Mundo, Asensi a Gorostiza. Léta sportovních úspěchů také sloužila jako podpora pro obnovení Mestally.

Panoramatický pohled

Během padesátých let se Valencie pokoušela o největší změnu v celé své historii. Tento projekt měl za následek stadion s kapacitou 45.500 diváků. Byl to sen, který zničily záplavy Valencie v říjnu 1957 po vylití řeky Turie. Život na Mestalle se pomalu vracel do normálu a během festivalu Fallas 1959 byla uvedene do provozu umělé osvětlení.

Zatímco v šedesátých letech se podoba města rychle měnila , stadion zůstával beze změn a Netopýři dominovali na evropské scéně. Nottingham Forest byl první zahraniční klub, který odehrál oficiální utkání na Mestalle s klubem “Che”. Utkání proběhlo 15. září 1961 a bylo to první střetnutí zlatého věku plného kontinentálních úspěchů, posílené výhrou Fairs Cupu v roce 1962 a 1963. Mestalla právě vstoupila do evropských soutěží jako stadion, kde se konaly nejdůležitější utkání.

Od roku 1969 vítal všechny fanoušky na stadionu nápis “Anem a Mestalla” (Pojďte na Mestallu), tak běžný stadion mezi příznivci začal upadat v zapomnění. Důvodem byla změna jména, která znamenala poctu prezidentovi klubu, která trvala čtvrtinu století. Luis Casanova Giner přiznal, že byl přemožen ctí a požádal samotného prezidenta v roce 1994, aby jeho jméno bylo znovu nahrazeno jménem Mestalla.

Na začátku sedmého desetiletí trenérský post obsadil Alfredo di Stéfano, který byl ověnčen jedním vítězstvím v lize, jedním druhým místem a dvěva prohranými finálemi poháru nejtěsnějším rozdílem. Navíc se Valencie poprvé účastnila evropského poháru a odbyla si debut v Poháru UEFA. Všechno bylo řadou událostí, které způsobily, že každé utkání na stadionu lokalizovaném v Suecia Avenue se změnilo ve velkou podívanou.

V roce 1972 ředitelství klubu představilo zadní zastřešení. Skládalo se z kanceláře avantgardního stylu a také trofejní haly, kde se vztyčkovala vlajku klubu. V letě 1973 bylo čtrnáct řad na stání nahraze sedačkamy, což znamenalo více komfortu. Management Valencie začal uvažovat o možnosti přestěhování Mestally ze současného místa na okraj města, ale nakonec byl projekt zamítnut a o několik let později, v roce 1978 byla Mestalla zrekonstruována se záměrem na pořádání Mistrovství světa 1982.

V té době byl Mario Alberto Kempes nejlepším fotbalistou světa a hájil barvy Valencie. S Matadorem v týmu Valencie vyhrála postupně King’s Cup, Cup Winners a Evropský Superpohár. Tým “Che” se stal kontinentálním vítězem v posledním evropském finále hraném na Mestalle. To se odehrálo v roce 1980 symbloicky proti Nottingham Forest.

Mestalla, kde se v roce 1925 konalo první utkání Španělského národního týmu, byla vybraná jako ideální dějiště debutu Španělska na Mistrovství světa 1982, avšak výkon národního mužstva nakonec nepotvrdil očekávání. O deset let později, olympijský tým si opěět vybrat za domov Valencian stadionu, tentokrát rozdílným výsledkem, neboť mladí fotbalisté nakonec získali zlaté medaile z Olympijský her v Barceloně 92.

Mestalla byla dějiště důležitých mezinárodních utkání, konaly se zde finále pohárů, byla vstupenkou pro Levante UD, domovem Španělského týmu, exilem pro Castellón a Real Madrid v evropském poháru; viděla důležité fotbalisty jako Kempes, Maradona nebo Pelé a především zažila nejdůležitější výkony Valencie Club de Fútbol. Historická Mestalla po několika projektech, které obklopují nový stadion, má kapacitu 55.000 míst a bude stále v srdcích domovem pro všechny příznivce Valencie.

Soupiska

'

# Pozice Hráč 1 B Diego Alves 3 O Aly Cissokho 4 O Adil Rami 5 Z Fernando Gago 6 Z David Albelda 7 Ú Jonas 8 Z Sofiane Feghouli 9 Ú Roberto Soldado 10 Z Éver Banega 11 Z Pablo Piatti 12 O João Pereira 13 B Vicente Guaita

# Pozice Hráč 14 O Antonio Barragán 15 Z Jonathan Viera 16 Ú Nelson Valdez 17 Z Andrés Guardado 18 O Víctor Ruiz 20 O Ricardo Costa 21 Z Daniel Parejo 22 O Jérémy Mathieu 23 Z Sergio Canales 24 Z Tino Costa 28 Z Juan Bernat

Zdroje

• Oficiální stránka klubu (http://www.www.valenciacf.es)
• Překlad z cizojazyčných WIKI (anglicky)(italsky)(španělsky)
• Česko-slovenský servis pro fanoušky Valencie CF (http://www.valenciacf.cz)

Portály: Fotbal | Španělsko