NK buňka: Porovnání verzí
m Bot: Odstranění 27 odkazů interwiki, které jsou nyní dostupné na Wikidatech (d:q332181) |
m uvozovky kolem identifikátoru reference, kosmetické úpravy za použití AWB |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
[[File:NK-recognition.png|thumb|Vazba NK buňky na virem infikovanou buňku, jíž chybí MHC]] |
[[File:NK-recognition.png|thumb|Vazba NK buňky na virem infikovanou buňku, jíž chybí MHC]] |
||
'''NK buňka''' (z [[angličtina|angl]]. ''natural killer cell'', tedy „přirozený zabíječ“) je velká granulární buňka [[imunitní systém|imunitního systému]], která je řazena mezi [[lymfocyt]]y po bok [[B-lymfocyt|B-buněk]] a [[T-lymfocyt|T-buněk]]. Jsou schopné zabít [[nádorová buňka|nádorové buňky]] či buňky napadené [[virus|viry]]. Řadí se do vrozené (přirozené, nespecifické) [[imunita (biologie)|imunity]] těla. |
'''NK buňka''' (z [[angličtina|angl]]. ''natural killer cell'', tedy „přirozený zabíječ“) je velká granulární buňka [[imunitní systém|imunitního systému]], která je řazena mezi [[lymfocyt]]y po bok [[B-lymfocyt|B-buněk]] a [[T-lymfocyt|T-buněk]]. Jsou schopné zabít [[nádorová buňka|nádorové buňky]] či buňky napadené [[virus|viry]]. Řadí se do vrozené (přirozené, nespecifické) [[imunita (biologie)|imunity]] těla. |
||
== Stavba == |
== Stavba == |
||
Od ostatních lymfocytů se histochemicky liší přítomností diferenciačních skupin [[CD56]], [[CD57]] a [[CD16]] na povrchu buňky.<ref name=microbio>{{Citace monografie | příjmení = Murray |
Od ostatních lymfocytů se histochemicky liší přítomností diferenciačních skupin [[CD56]], [[CD57]] a [[CD16]] na povrchu buňky.<ref name="microbio">{{Citace monografie | příjmení = Murray |
||
| jméno = Patrick R. |
| jméno = Patrick R. |
||
| příjmení2 = Rosenthal |
| příjmení2 = Rosenthal |
||
| Řádek 12: | Řádek 12: | ||
| rok = 2005 |
| rok = 2005 |
||
| vydavatel = Elsevier |
| vydavatel = Elsevier |
||
}}</ref> Naopak [[CD3]] není přítomna. Tvoří 5–10 % celkové populace lymfocytů v periferní krvi. Morfologicky reprezentují heterogenní populaci s nejvyšším podílem velkých granulárních lymfocytů (LGL – large granular lymphocyte). Jejich granule obsahují dva typy cytotoxických látek – [[perforin]]y a [[granzym]]y. |
}}</ref> Naopak [[CD3]] není přítomna. Tvoří 5–10 % celkové populace lymfocytů v periferní krvi. Morfologicky reprezentují heterogenní populaci s nejvyšším podílem velkých granulárních lymfocytů (LGL – large granular lymphocyte). Jejich granule obsahují dva typy cytotoxických látek – [[perforin]]y a [[granzym]]y. |
||
== Funkce == |
== Funkce == |
||
Verze z 13. 7. 2013, 23:05
NK buňka (z angl. natural killer cell, tedy „přirozený zabíječ“) je velká granulární buňka imunitního systému, která je řazena mezi lymfocyty po bok B-buněk a T-buněk. Jsou schopné zabít nádorové buňky či buňky napadené viry. Řadí se do vrozené (přirozené, nespecifické) imunity těla.
Stavba
Od ostatních lymfocytů se histochemicky liší přítomností diferenciačních skupin CD56, CD57 a CD16 na povrchu buňky.[1] Naopak CD3 není přítomna. Tvoří 5–10 % celkové populace lymfocytů v periferní krvi. Morfologicky reprezentují heterogenní populaci s nejvyšším podílem velkých granulárních lymfocytů (LGL – large granular lymphocyte). Jejich granule obsahují dva typy cytotoxických látek – perforiny a granzymy.
Funkce
Likvidují hlavně nádorové buňky a buňky napadené virem a to buď přes ADCC (antibody-dependent cell-mediated cytotoxicity) mechanismus nebo spontánně – tj. bez porovnání specifických protilátek se strukturami na povrchu cílové buňky. Dnes je známo, že NK buňky nesou na povrchu dva typy receptorů. Lektinové receptory aktivují cytotoxicitu (zničení cílové buňky), zatímco receptory rozpoznávající MHC první třídy (HLA I.) ji zase vypínají. Pokud tedy NK buňka pozná na povrchu jiné buňky komplex HLA I, buňka je ponechána naživu. Pokud se ovšem NK buňka setká s buňkou, která tyto komplexy postrádá, je okamžitě zničena. Buňky bez těchto komplexů totiž bývají nádorové či napadené virem.
Odkazy
Reference
- ↑ MURRAY, Patrick R.; ROSENTHAL, Ken S.; PFALLER, Michael A. Medical Microbiology, Fifth edition. [s.l.]: Elsevier, 2005.