Podběl lékařský: Porovnání verzí

Podběl lékařský
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae);
Podříše	vyšší rostliny (Cormobionta);
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta );
Třída	vyšší dvouděložné rostliny (Rosopsida);
Podtřída	Asteridae;
Řád	hvězdnicotvaré (Asterales);
Čeleď	hvězdnicovité (Asteraceae);
Rod	podběl (Tussilago);
Binomické jméno
	Tussilago farfara; L.
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Interaktivně procházet historii

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálníWikitext

V textu

Verze z 24. 6. 2013, 12:56

Podběl lékařský (Tussilago farfara), někdy také podběl obecný, je vytrvalá léčivá rostlina s dlouhým plazivým oddenkem. Listy začínají růst až po odkvětu. Vyskytuje v celé Evropě a Asii. U nás se roste převážně na vlhkých místech, na polích, u vody, na loukách, na březích potoků a v příkopech.

Popis

Podběl je vytrvalá bylina s podzemním plazivým šupinatým oddenkem. Podzemní výběžky oddenku dosahují nezřídka délky přes 1 metr. Květonosná lodyha je 5 až 15 cm dlouhá, za plodu se protahuje až na 30 cm. Lodyha je přímá, tenká, porostlá šupinovitými listy a je zakončena jediným úborem. Listy jsou jednoduché, řapíkaté, uspořádané v přízemní růžici a vyvíjejí se zpravidla až po odkvětu. Čepel je okrouhlá, široce vejčitá až srdčitá, mělce dlanitě laločnatá a na okraji oddáleně zubatá. Listy jsou v mládí oboustranně bíle plstnaté, na líci později olysávající. Úbory jsou zlatožluté, v průměru 2-3 cm široké, složené ze středových trubkovitých květů a hojných okrajových jazykovitých květů s plochou ligulou. Plodem je válcovitá 3-5 mm dlouhá nažka s chmýrem. Podběl kvete od března do dubna, v horských oblastech až do srpna. ^[1]

Rozšíření

Podběl lékařský je rozšířen v celé Evropě, v horách severní Afriky, v Asii jeho areál sahá přes Sibiř po Dálný východ a přes Kavkaz a Írán po Indii. Jako zavlečený druh se vyskytuje i v Severní Americe.^[1]

Taxonomie

Podběl lékařský je jediným druhem rodu podběl.

Lidové názvy

lopušnice, koňské kopyto, májík, ubytmík, mateří líčko, líčko Panny Marie, babuška a babuše.

Obsahové látky

Květy obsahují flavonoidy, žlutá barviva xanthofyly, dále sliz, glykosidové hořčiny, třísloviny a malé množství silice. V listech je obsažen především sliz, hořčiny, třísloviny, organické kyseliny, cholin, cukry a polysacharid inulin. Z minerálních látek je významný především zinek a draslík. V listu i květu byl zjištěn obsah nežádoucích látek ze skupiny pyrolizidinových alkaloidů. ^[2]

Sběr a zpracování

Sbírá se květ a list. Žluté květy se sbírají v březnu a v dubnu. Suší se ve stínu na dobře větraných místech, v tenkých vrstvách. Zdravé a nepoškozené listy se sbírají od května do června. Suší se při teplotě do 40 °C. Lístky se mohou sušit i zavěšené.

Využití

Podběl lékařský má dezinfekční a protizánětlivé účinky. Používá se při zánětech horních cest dýchacích k lepšímu odkašlávání a k potlačení zánětů. Užívá se v nálevu, samotný nebo v čajových směsích. Čerstvé lístky z odvaru se přikládají na spáleniny, oteklé a bolavé klouby a na špatně hojící se vředy. Má mírný močopudný a antiastmaický účinek. Lidové léčitelství doporučuje obklady z jeho výluhu na záněty žil a obtížně se hojící rány.

Podběl se nedoporučuje vzhledem k obsahu pyrolizidinových alkaloidů k dlouhodobému užívání, ačkoliv je jejich obsah velmi malý a rapidně se snižuje sušením. Samostatně podávaný také není vhodný pro děti a těhotné a kojící ženy.^[2]

Příprava čaje

Jedna čajová lžička květů a řezaných lístků se dá do čtvrt litru vody. A necháme projít varem, 16 minut luhujeme. Pak scedíme. Pijeme pomalu, 1-2 hrníčky denně. Čaj nelze užívat trvale.

Příprava obkladů

Čerstvé lístky očistíme a rozmačkáme na kaši. Kaši pokládáme na poškozené místo(na popaleniny, špatně hojitelné rány, oteklé klouby.)a obvážeme obinadlem.

Inhalace

Do vařící vody dáme jednu vrchovatou polévkovou lžíci úborů a lístků. Vdechujeme pod plachtou, opakujeme několikrát denně.

Reference

↑ ^a ^b SLAVÍK, Bohumil (editor). Květena České republiky 7. Praha: Academia, 2004. ISBN 80-200-1161-7.
↑ ^a ^b JANČA, Jiří; ZENTRICH, Josef. Herbář léčivých rostlin 4. díl. Praha: Eminent, 2008. ISBN 978-80-7281-378-0.

Externí odkazy

Galerie podběl lékařský na Wikimedia Commons CHYBA: {{Wikidruhy}} — Nespecifikovaný typ odkazu. Použijte některý z parametrů „kategorie“, „taxon“.

[kv7-1] SLAVÍK, Bohumil (editor). Květena České republiky 7. Praha: Academia, 2004. ISBN 80-200-1161-7.

[janca4-2] JANČA, Jiří; ZENTRICH, Josef. Herbář léčivých rostlin 4. díl. Praha: Eminent, 2008. ISBN 978-80-7281-378-0.

[1]

[2]

@@ Řádek 19: / Řádek 19: @@
 == Popis ==
+Podběl je vytrvalá bylina s podzemním plazivým šupinatým oddenkem. Podzemní výběžky oddenku dosahují nezřídka délky přes 1 metr. Květonosná [[lodyha]] je 5 až 15 cm dlouhá, za plodu se protahuje až na 30 cm. Lodyha je přímá, tenká, porostlá šupinovitými listy a je zakončena jediným [[úbor]]em. Listy jsou jednoduché, řapíkaté, uspořádané v přízemní růžici a vyvíjejí se zpravidla až po odkvětu. Čepel je okrouhlá, široce vejčitá až srdčitá, mělce dlanitě laločnatá a na okraji oddáleně zubatá. Listy jsou v mládí oboustranně bíle plstnaté, na líci později olysávající. Úbory jsou zlatožluté, v průměru 2-3 cm široké, složené ze středových trubkovitých květů a hojných okrajových jazykovitých květů s plochou [[ligula|ligulou]]. [[Plod]]em je válcovitá 3-5 mm dlouhá nažka s chmýrem. Podběl kvete od března do dubna, v horských oblastech až do srpna.
-Není
+<ref name="kv7">{{Citace monografie
+ | příjmení = Slavík
+ | jméno = Bohumil (editor)
+ | odkaz na autora =
+ | titul = Květena České republiky 7
+ | vydavatel = Academia
+ | místo = Praha
+ | rok = 2004
+ | isbn = 80-200-1161-7
+ | kapitola =
+ | strany =
+ | jazyk =
+}}</ref>
 == Rozšíření ==
+Podběl lékařský je rozšířen v celé Evropě, v horách severní Afriky, v Asii jeho areál sahá přes Sibiř po Dálný východ a přes Kavkaz a Írán po Indii. Jako zavlečený druh se vyskytuje i v Severní Americe.<ref name="kv7"/>
-Není
 == Taxonomie ==
+Podběl lékařský je jediným druhem rodu podběl.
-Není
 == Lidové názvy ==
+lopušnice, koňské kopyto, májík, ubytmík, mateří líčko, líčko Panny Marie, babuška a babuše.
-Není
 == Obsahové látky ==
+Květy obsahují [[flavonoidy]], žlutá barviva [[xanthofyly]], dále [[sliz]], glykosidové [[hořčiny]], třísloviny a malé množství silice. V listech je obsažen především sliz, [[hořčiny]], [[třísloviny]], organické kyseliny, [[cholin]], cukry a polysacharid [[inulin]]. Z minerálních látek je významný především [[zinek]] a [[draslík]]. V listu i květu byl zjištěn obsah nežádoucích látek ze skupiny pyrolizidinových [[alkaloidy|alkaloidů]]. <ref name="janca4">{{Citace monografie
-Není
+ | příjmení = Janča
+ | jméno = Jiří
+ | odkaz na autora =
+ | příjmení2 = Zentrich
+ | jméno2 = Josef
+ | autor2 =
+ | titul = Herbář léčivých rostlin 4. díl
+ | vydavatel = Eminent
+ | místo = Praha
+ | rok = 2008
+ | isbn = 978-80-7281-378-0
+ | kapitola =
+ | strany =
+ | jazyk =
+}}</ref>
 == Sběr a zpracování ==
+Sbírá se [[květ]] a [[list]]. Žluté květy se sbírají v březnu a v dubnu. Suší se ve stínu na dobře větraných místech, v tenkých vrstvách. Zdravé a nepoškozené listy se sbírají od května do června. Suší se při teplotě do 40&nbsp;°C. Lístky se mohou sušit i zavěšené.
-Není
 == Využití ==