Miniatura (malířství): Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m Konflikt vyřešen
Bez shrnutí editace
Řádek 19: Řádek 19:
Miniatury se malovaly krycími temperovými barvami na [[pergamen]], a to až po napsání rukopisu. Pozadí bývalo někdy i zlacené.
Miniatury se malovaly krycími temperovými barvami na [[pergamen]], a to až po napsání rukopisu. Pozadí bývalo někdy i zlacené.
Nejstarší miniatury pozdní antiky a raného středověku jsou celostránkové obrázky a ilustrace, většinou v [[Bible|biblích]] nebo bohoslužebných knihách. Později převládají ornamentální iniciály jen s jednotlivými postavami, až v pozdním středověku se i v knižních miniaturách opět objevují celé výjevy a krajiny.
Nejstarší miniatury pozdní antiky a raného středověku jsou celostránkové obrázky a ilustrace, většinou v [[Bible|biblích]] nebo bohoslužebných knihách. Později převládají ornamentální iniciály jen s jednotlivými postavami, až v pozdním středověku se i v knižních miniaturách opět objevují celé výjevy a krajiny.

== Orientální miniatury ==
Miniatury byly velmi oblíbeny také v Asii, zejména v [[Indie|Indii]], [[Persie|Persii]] a [[Osmanská říše|Osmanské říši]], kde rovněž doprovázejí rukopisy. Velmi známé jsou perské miniatury, vznikající v dnešním Íránu a Střední Asii především v období 12.-18. století, za nejkvalitnější jsou pokládány miniatury z doby dynastie [[Safíjovci|Sáfíjovců]] v 16. a 17. stoeltí. V Indii vznikaly v 16.-19. století miniatury zobrazující dvorský život panovníků, nebo výjevy hinduistické mytologie. Časem se v Indii utvořilo několik škol miniatur. Nejznámější je škola ''mughlaská'', spojená se dvorem [[Mughalská říše|mughalských panovníků]] v [[Dillí]] a [[Ágra|Ágře]], vynkající úroveň však měly i regionální školy miniatur, vznikající především u dvorů [[Rádžpúti|rádžputských]] a [[Kašmír|kašmírských]] [[Rádža|rádžů]]. známé jsou ''kángerské'' miniatury, hodně ovlivněné mughalskými vzory, naproti tomu miniatury ''mévarské'' a ''bašolské'' čerpají ze starších tradic indického malířství.


== Medailony ==
== Medailony ==

Verze z 20. 6. 2013, 11:33

Karel Veliký (Eginhardi vita, 11. stol., Paříž)

Miniatura znamená drobný obrázek, původně ve středověkém knižním malířství, od 16. století jako malé obrázky a medailony, nejčastěji portréty.

Původ slova

Slovo miniatura znamená původně „to, co se má vybarvit červeně“, od miniare a minium (olovnatá červeň),[1] podobně jako je slovo rubrika od rubrum, červeně.[2]. Písaři rukopisů vynechávali místo pro iniciály, které se psaly ozdobným písmem a červeným inkoustem. Ještě první tiskaři v 15. století vynechávali místo pro začáteční písmena knih a kapitol, kam se pak ručně malovaly většinou červené iniciály. Do těchto iniciál se už v raném středověku malovaly různé ozdoby, ornamenty a výjevy – miniatury.

Knižní miniatury

J.-B. Augustin: Bacchantka (Medailon, 1799)

Miniatury se malovaly krycími temperovými barvami na pergamen, a to až po napsání rukopisu. Pozadí bývalo někdy i zlacené. Nejstarší miniatury pozdní antiky a raného středověku jsou celostránkové obrázky a ilustrace, většinou v biblích nebo bohoslužebných knihách. Později převládají ornamentální iniciály jen s jednotlivými postavami, až v pozdním středověku se i v knižních miniaturách opět objevují celé výjevy a krajiny.

Orientální miniatury

Miniatury byly velmi oblíbeny také v Asii, zejména v Indii, Persii a Osmanské říši, kde rovněž doprovázejí rukopisy. Velmi známé jsou perské miniatury, vznikající v dnešním Íránu a Střední Asii především v období 12.-18. století, za nejkvalitnější jsou pokládány miniatury z doby dynastie Sáfíjovců v 16. a 17. stoeltí. V Indii vznikaly v 16.-19. století miniatury zobrazující dvorský život panovníků, nebo výjevy hinduistické mytologie. Časem se v Indii utvořilo několik škol miniatur. Nejznámější je škola mughlaská, spojená se dvorem mughalských panovníků v Dillí a Ágře, vynkající úroveň však měly i regionální školy miniatur, vznikající především u dvorů rádžputských a kašmírských rádžů. známé jsou kángerské miniatury, hodně ovlivněné mughalskými vzory, naproti tomu miniatury mévarské a bašolské čerpají ze starších tradic indického malířství.

Medailony

S rozšířením knihtisku v 16. století knižní miniatury zanikají, v téže době však vzniká jiný typ miniatur, teď už výhradně ve smyslu „malých obrazů“. Jsou to většinou portréty, kruhové, elipsovité nebo čtverhranné, malované na dřevě, na kovu, na skle a později i na porcelánu. Velké oblibě se miniatury těšily v 16. století a pak opět v 18. a 19. století, než je vytlačily fotografie.

Sběratelství miniatur

Tak jako se sbírají obrazy či jiná umělecká díla, jsou i mnozí sběratelé miniatur. V roce 1971 byla na aukci vydražena miniatura portrétu od Isaaca Olivera za 65 000 liber[2].

Středověké miniatury

Svatý Lukáš (Evangeliář sv. Augustina, 6. stol, Itálie; dnes v cambridge)
Sv. Václav (Kodex Vyšehradský, kolem 1080)
Dioskuridés, Bylinář (Irák, 13. stol.)
Vojenské ležení (Dalimilova kronika, kolem 1330)
Abatyše Kunhuta (Kolem 1310)
Bible Václava IV. (Vídeň, 1400)

Odkazy

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu miniatura na Wikimedia Commons

Reference

  1. http://www.etymonline.com/index.php?search=miniature&searchmode=none
  2. a b AUTORSKÝ KOLEKTIV. Sběratelství. Praha: Svoboda, 1983. Kapitola Sběratelství lidové / 12, s. 12.  Chybná citace: Neplatná značka <ref>; název „Sběratelství“ použit vícekrát s různým obsahem

Literatura

  • J. Krása, České iluminované rukopisy 13.-16. století. Praha: Odeon, 1990 - 455 s. ISBN 80-207-0114-1
  • J. Royt, Středověké malířství v Čechách. Praha: Karolinum, 2002 - 163 s. : obr. ISBN 80-246-0265-2
  • K. Stejskal – P. Voit, Iluminované rukopisy doby husitské. Praha: Grafit, 1991 - 239 s. ISBN 80-900380-0-X

Související články

Externí odkazy