Pitva: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
G3robot (diskuse | příspěvky)
m oprava opakovaných referencí (data z WP:WCW)
→‎Pitva anatomická: ... že anatomický ústav má právo tělo odmítnou ---> odmítnout
Řádek 18: Řádek 18:
==== Pitva anatomická ====
==== Pitva anatomická ====
Účelem pitvy je provést systematickou pitvu těla zemřelého pro výuku studentů zdravotnických oborů. Pitva se provádí na anatomických ústavech lékařských fakult. Pitvu provádějí studenti pod dozorem vyučujících a samotní vyučující. Náklady spojené s pitvou hradí lékařská fakulta, lékařská fakulta hradí i náklady spojené s pohřbem. Anatomická pitva smí být provedena jen pokud při úmrtí nenastaly okolnosti, které by vyžadovaly provedení patologicko-anatomické, zdravotní nebo soudní pitvy. S provedením anatomické pitvy musel zemřelý ještě před smrtí projevit výslovný souhlas. Souhlas se obvykle projevuje tak, že dotyčný uzavře s vybraným anatomickým ústavem smlouvu o darování.
Účelem pitvy je provést systematickou pitvu těla zemřelého pro výuku studentů zdravotnických oborů. Pitva se provádí na anatomických ústavech lékařských fakult. Pitvu provádějí studenti pod dozorem vyučujících a samotní vyučující. Náklady spojené s pitvou hradí lékařská fakulta, lékařská fakulta hradí i náklady spojené s pohřbem. Anatomická pitva smí být provedena jen pokud při úmrtí nenastaly okolnosti, které by vyžadovaly provedení patologicko-anatomické, zdravotní nebo soudní pitvy. S provedením anatomické pitvy musel zemřelý ještě před smrtí projevit výslovný souhlas. Souhlas se obvykle projevuje tak, že dotyčný uzavře s vybraným anatomickým ústavem smlouvu o darování.
Po dokončení pitvy jsou ostatky pohřbeny. Vzhledem k organizačním možnostem jsou obvykle pohřbeny společně ostatky všech pitvaných během pitevního turnusu, ovšem pitvaný může ještě za života projevit přání mít své ostatky oddělené a anatomický ústav toto musí respektovat. Dárce není za poskytnutí svého těla nijak finančně odměněn. Součástí darovací smlouvy bývá obvykle i klauzule, že anatomický ústav má právo tělo odmítnou.
Po dokončení pitvy jsou ostatky pohřbeny. Vzhledem k organizačním možnostem jsou obvykle pohřbeny společně ostatky všech pitvaných během pitevního turnusu, ovšem pitvaný může ještě za života projevit přání mít své ostatky oddělené a anatomický ústav toto musí respektovat. Dárce není za poskytnutí svého těla nijak finančně odměněn. Součástí darovací smlouvy bývá obvykle i klauzule, že anatomický ústav má právo tělo odmítnout.


Anatomická pitva člověka provádí na tzv. fixovaných tělech. Mrtvý je napuštěn fixačním roztokem obsahujícím obvykle formaldehyd, aceton, alkohol a glycerín a do podobného roztoru je na jistou dobu uložen. Výsledkem je, že mtrvé tělo je zbaveno většiny potenciálně nebezpečných choroboplodných zárodků. Fixací jsou zároveň zastaveny přirozené autolytické (rozkladné) procesy, dochází ke koagulaci bílkovin. Některé orgány získávají tužší konzistenci (např. játra) a lze snáze studovat jejich tvar. Běžnou fixací se obvykle nepodaří zastavil autolýzu mozku.
Anatomická pitva člověka provádí na tzv. fixovaných tělech. Mrtvý je napuštěn fixačním roztokem obsahujícím obvykle formaldehyd, aceton, alkohol a glycerín a do podobného roztoru je na jistou dobu uložen. Výsledkem je, že mtrvé tělo je zbaveno většiny potenciálně nebezpečných choroboplodných zárodků. Fixací jsou zároveň zastaveny přirozené autolytické (rozkladné) procesy, dochází ke koagulaci bílkovin. Některé orgány získávají tužší konzistenci (např. játra) a lze snáze studovat jejich tvar. Běžnou fixací se obvykle nepodaří zastavil autolýzu mozku.

Verze z 2. 6. 2013, 17:24

Obraz Anatomie doktora Tulpa od Rembrandta znázorňující přednášku Nicolaese Tulpa

Pitva (také obdukce,[1] sekce[1] nebo autopsie[2]) je druh medicínského nebo veterinárního úkonu, při kterém odborný specialista rozděluje mrtvé tělo na části. Cílem pitvy je určit příčinu smrti daného člověka či zvířete nebo pochopit tvar a funkci jednotlivých orgánů a soustav. Pitvy se používá i při výuce zdravotníků a veterinárních či zemědělských specialistů.

Místnost, ve které se pitvá, se obecně nazývá pitevna, v případě patologicko-anatomických, zdravotních a soudních pitev se někdy používá též název autoptický sál, spíše historicky i prosektura. Pro pitvajícího se někdy používá pojem prosektor nebo sekant. Podle druhu pitvy může pitvu provádět lékař-patolog, soudní lékař, anatom, veterinární lékař, zoolog a podobně.

Vzhledem k tomu, že jde o úkon na mrtvém těle, může se pitva stát překážkou pro zdárný průběh posmrtných rituálů některých náboženských skupin.

Historie

Na prvních evropských univerzitách ve 12. a 13. století se upouštělo od pitev k vědeckým účelům. Církev deklarovala lidskou mrtvolu jako nedotknutelnou. Hlavními pracemi do té doby byly díla Galénova, který pitval jen zvířata, i když pitvy nebyly v jeho době výslovně zakázány. Také Arabové s největší pravděpodobností neprováděli pitvy, přestože je Korán nezakazoval.

První tzv. anatomické divadlo ve formě amfiteátru založil v roce 1594 basilejský profesor Felix Platter. V něm předvedl okolo 300 veřejných pitev. První taková veřejná pitva v Čechách byla provedena 8. až 12. června 1600 v Rejčkově koleji profesorem Jánem Jesenským. Vydal o ní spis s názvem Johannis Jessenii á Jessen, Anatomiae Pragae, Anno MDC ab se solemniter administratatae historia (Jana Jesenského z Jeseného historie o pitvě provedené v Praze roku 1600), dílo bylo vydáno ve Wittenbergu.[3]

Rozdělení pitev

Pitvy se dělí podle účelu. Měla by se provést vždy pitva celého těla, někdy je prováděna pitva částečná (parciální), která však nemá takovou výtěžnost (v nepitvaných částech těla mohou být zásadní nálezy, ovlivňující pitevní závěry). Obecně lze též říci, že pitvu platí ten, kdo ji nařídil.

Pitvy člověka podle zákona o zdravotních službách

Zákon o zdravotních službách rozlišuje čtyři druhy pitev:

Pitva anatomická

Účelem pitvy je provést systematickou pitvu těla zemřelého pro výuku studentů zdravotnických oborů. Pitva se provádí na anatomických ústavech lékařských fakult. Pitvu provádějí studenti pod dozorem vyučujících a samotní vyučující. Náklady spojené s pitvou hradí lékařská fakulta, lékařská fakulta hradí i náklady spojené s pohřbem. Anatomická pitva smí být provedena jen pokud při úmrtí nenastaly okolnosti, které by vyžadovaly provedení patologicko-anatomické, zdravotní nebo soudní pitvy. S provedením anatomické pitvy musel zemřelý ještě před smrtí projevit výslovný souhlas. Souhlas se obvykle projevuje tak, že dotyčný uzavře s vybraným anatomickým ústavem smlouvu o darování. Po dokončení pitvy jsou ostatky pohřbeny. Vzhledem k organizačním možnostem jsou obvykle pohřbeny společně ostatky všech pitvaných během pitevního turnusu, ovšem pitvaný může ještě za života projevit přání mít své ostatky oddělené a anatomický ústav toto musí respektovat. Dárce není za poskytnutí svého těla nijak finančně odměněn. Součástí darovací smlouvy bývá obvykle i klauzule, že anatomický ústav má právo tělo odmítnout.

Anatomická pitva člověka provádí na tzv. fixovaných tělech. Mrtvý je napuštěn fixačním roztokem obsahujícím obvykle formaldehyd, aceton, alkohol a glycerín a do podobného roztoru je na jistou dobu uložen. Výsledkem je, že mtrvé tělo je zbaveno většiny potenciálně nebezpečných choroboplodných zárodků. Fixací jsou zároveň zastaveny přirozené autolytické (rozkladné) procesy, dochází ke koagulaci bílkovin. Některé orgány získávají tužší konzistenci (např. játra) a lze snáze studovat jejich tvar. Běžnou fixací se obvykle nepodaří zastavil autolýzu mozku.

Pitva patologicko-anatomická

Účelem pitvy je především dát zpětnou vazbu lékaři, který pacienta ošetřoval, tedy ověřit (potvrdit či vyvrátit) veškeré jeho diagnózy uvedené v lékařské zprávě. Pitva je prováděna na odděleních patologie. Tuto pitvu může provádět patolog či soudní lékař. Náklady na pitvu jsou hrazeny ze zdravotního pojištění zemřelého. Patologicko-anatomická pitva je prováděna na zemřelých ve zdravotnických zařízeních. Zákon o zdravotních službách taxativně vyjmenovává situace, kdy je patologicko-anatomická pitva nezbytná:

  • U žen, které zemřely v souvislosti s těhotenstvím, porodem, potratem, umělým přerušením těhotenství nebo v šestinedělí.
  • U plodů z uměle přerušených těhotenství provedených z důvodů genetické indikace nebo indikace vrozené vývojové vady plodu.
  • U dětí mrtvě narozených a u dětí zemřelých do 18 let věku.
  • U pacientů, kteří zemřeli při operaci, při nechirurgickém intervenčním výkonu, v souvislosti s komplikací navazující na operaci nebo nechirurgický intervenční výkon nebo při úvodu do anestézie.
  • jestliže byl z těla zemřelého proveden odběr orgánu pro účely transplantací, tkání nebo buněk pro použití u člověka nebo odebrána část těla pro výzkum nebo k výukovým účelům.
  • V případě, že k úmrtí došlo v souvislosti se závažnou nežádoucí příhodou při klinickém hodnocení humánního léčivého přípravku nebo s nežádoucí příhodou při klinických zkouškách zdravotnického prostředku nebo v souvislosti s ověřováním nových poznatků použitím metod, které dosud nebyly v klinické praxi na živém člověku zavedeny, nebo v případě podezření na tyto skutečnosti.
  • V případě podezření, že k úmrtí došlo v souvislosti s odběrem orgánu za účelem transplantace nebo tkání nebo buněk pro použití u člověka.
  • V ostatních případech je prováděna na návrh lékaře provádějícího ohledání nebo dle zvážení patologa.

Pitva je prováděna na mrtvole, která není dále připravována, od okamžiku smrti do pitvy neuplynulo mnoho času. Pitva probíhá standardizovaným způsobem. Z mrtvého se někdy odebítají vzorky pro další analýzu histologickou (nekropsie), mikrobiologickou nebo i jinou. O pitvě vypracuje pitvající lékař pitevní protokol a závěrečnou zprávu, na řadě pracovišť se z důvodů tradice používá zejména pro pitevní protokol latina.

Pitva zdravotní

Pitvy zdravotní se provádějí za účelem zjištění příčiny smrti a objasnění dalších ze zdravotního hlediska závažných okolností a mechanismu úmrtí u osob, které zemřely mimo zdravotnické zařízení nebo v něm náhlým, neočekávaným nebo násilným úmrtím, včetně sebevraždy. Pitva je prováděna na odděleních soudního lékařství. Tuto pitvu by měl provádět soudní lékař, může ji provádět i patolog. Náklady na pitvu jsou v ČR hrazeny ze zdravotního pojištění zemřelého.

Svým průběhem i provedením se zdravotní pitva nijak výrazně neliší od pitvy patologicko-anatomické.

Pitva soudní

Účelem pitvy je zodpovědět otázky kladené policií, státním zástupcem či soudem a měla by se provádět vždy, když je podezření, že na smrti měla účast jiná osoba. Pitva může být provedena kdekoliv (v libovolném způsobilém zařízení), měli by ji však vždy provádět 2 soudní znalci. Pitva je hrazena tím, kdo ji nařídil (policie, státní zastupitelství, soud). Provádí se podle § 115 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád).

Soudní pitva může být zahájena jako pitva zdravotní nebo patologicko-anatomická, ke konverzi v soudní pitvu může dojít při zjištění podezřelých okolností. V takovém případě pitvající lékař pitvu přerušuje a pokračovat může až když jsou splněny podmínky pro provedení soudní pitvy, tedy pitvu předá soudnímu lékaři zapsanému do seznamu soudních znalců.

Protože součástí soudní pitvy je i zajištění ev. stop na těle mrtvého, bývá mnohem podrobnější než pitva patologicko-anatomická. Protože dokumentace bude sloužit především nelékařům, měla by být alespoň zpráva vyhotovena česky.

Další druhy pitev a podobných výkonů

Pitva veterinární

Svým provedením se podstatně neliší od pitvy člověka. Cílem pitvy je obvykle určit příčinu úhynu, proto jde o obdobu pitvy zdravotní resp. soudní. Budoucí veterináři provádějí i pitvy anatomické, ovšem na rozdíl od zvyklostí v humánní medicíně jsou prováděny veterinární anatomické pitvy obvykle na čerstvě uhynulých zvířatech. Vzhledem k ceně jsou veterinární pitvy mimo výukové účely prováděny spíše výjimečně.

Pitva virtuální

Virtuální pitva je potenciálním řešením situace, kdy zemřelý nemůže být pitván např. z náboženských důvodů. Vlastní podstatou virtuální pitvy je pořízení podrobných snímků těla pomocí techniky umožňující provést 3D rekonstrukci, obvykle pomocí CT. Vlastní pitva je pak realizována pouze jako manipulace s trojrozměrnými daty pomocí technik počítačové grafiky a virtuální reality.

Balzamace

Účelem tohoto procesu je připravit tělo tak, aby nepodléhalo posmrtným rozkladným pochodům (fixace). Lze ho provést v libovolném způsobilém zařízení speciálně vyškoleným personálem (v ČR ji mohou provádět i pohřební ústavy pokud získají koncesi). Náklady platí ten, kdo si balzamaci vyžádal (musí mít právo s tělem zemřelého takto nakládat - obvykle jsou to pozůstalí příbuzní zemřelého). Z hlediska soudního lékařství se nejedná o pitvu. Tato metoda se používá např. při přepravě letadlem do země původu zemřelého. Zvláštním druhem balzamace je plastinace spočívající v prosycení těla silikonem.

Ohledávání kosterních pozůstatků

Ohledávání kosterních pozůstatků je obvykle prováděno antropologem. Vedle získání co nejvíce informací nezbytných pro identifikaci je klíčové i určení stáří nálezu. Právní předpisy totiž upravují další postup podle stáří a okolností nálezu.

Odkazy

Reference

  1. a b http://ssjc.ujc.cas.cz/search.php
  2. http://lekarske.slovniky.cz/pojem/autopsie
  3. Biermann, K. – Hanus, F. et al.: Kronika medicíny. Praha: Fortuna Print, 1994. ISBN 80-85873-16-8.

Související články

Externí odkazy