Přímá demokracie

Přímá demokracie označuje demokratickou formu vlády, ve které je vůle lidu přímo přenášena do procesu politického rozhodování. V pojetí některých autorů tento termín popisoval státní zřízení antické polis jako byly například starověké Athény. V tomto pojetí jde o protipól zastupitelské demokracie.

Moderní význam termínu zahrnuje celý soubor tzv. „doplňků“ zastupitelské demokracie, kterými je volič vtažen do procesu politického spolurozhodování.

Charakteristika

V pojetí některých autorů (teoretiků) přímá demokracie popisuje zřízení, ve kterém by (pouze) „politický lid“ skrze lidové hlasování (výlučně) rozhodoval o politickém obsahu. Toto zřízení by, podle nich, bylo realizovatelné pouze ve státě s maximálně desítkami tisíc obyvatel[citace?!?], jelikož by se na vládě podílel každý občan přímo a spolurozhodoval by v každém hlasování.

Jiní, v ČR např. Alžběta Floreková, uvádějí, že v moderní zastupitelské liberální demokracii jsou často začleňovány prvky přímé demokracie, jako referendum, přímá volba atd., jde však pouze o doplňky zastupitelské demokracie, které se snaží o vyšší participaci občanů. Podle Florekové má přímá demokracie z pravidla tři efekty, a to za prvé začlenění témat, které vycházejí z požadavků lidu, do politické diskuse, za druhé mohou lidové iniciativy zrychlovat politický rozhodovací proces a za třetí funguje jako efektivní vyjádření nespokojenosti se současným politickým stavem.

Principy přímé demokracie

Principy athénské přímé demokracie

Počátek přímé demokracie je možné datovat do 6. století př. n. l., kdy archont Solón zavedl reformy vedoucí k demokratizaci systému. Politické pravomoci byly postupně rozděleny mezi Radu pěti set, Lidový sněm a Porotní soudy. Vrchol athénské demokracie nastal za vlády Perikla v 5. století př. n. l. Athénská přímá demokracie byla vysoce exkluzivní. Na věcech veřejných se podíleli jen svobodní občané mužského pohlaví a určitého věku. Ze čtvrt milionu obyvatel Athén se na politickém rozhodování podílela sotva čtvrtina. Systém athénské přímé demokracie si vynucoval několik podmínek: za prvé existenci otroků, kteří zajišťovali volný čas občanům, kteří ho věnovali věcem veřejným, za druhé odlišné chápání svobody, jíž chápali jako svobodu kolektivní, narozdíl od současného chápání individuální svobody a za třetí vysokou vzdělanost občanů v oboru správy věcí veřejných, rétoriky apod. Lidový sněm byl vrcholem procesu tvorby politiky, účastnili se ho všichni svobodní občané a drželi určitou míru zákonodárné, výkonné i soudní moci. Rada pěti set fungovala jako procedurální a přípravný výbor sněmu. K ochraně demokracie sloužil tzv. ostrakismus, ve kterém občané rozhodovali, zda nějaký demagog neohrožuje demokracii. Ostatní soudní záležitosti spravovali Porotní soudy, jež tvořili svobodní občané vybráni losem.

Principy moderní přímé demokracie

V moderních státních zřízeních jde o „doplnění zastupitelské demokracie o prvky přímé demokracie“.

Typologie (některých) nástrojů moderní přímé demokracie (dle Helge Batt):

• Pozitivní nástroje:

1. Občanský podnět – nezávazné vyjádření veřejného mínění o navrhovaných zákonech. (viz též petice)
2. Referendum – návrh zákona je předložen k posouzení občanů.
   1. Fakultativní referendum (nepovinné, konzultativní): v tomto případě přichází návrh na referendum buď z Parlamentu, nebo je referendum iniciováno voliči (splňuje-li počet jejich hlasů příslušné kvorum pro vypsání tohoto druhu referenda);
   2. Mandatorní referendum (povinné, obligatorní): pro případy předepsané zákonem nebo Ústavou (zpravidla pro změny ústavy);
3. Lidová iniciativa – umožňuje lidu navrhnout zákon, pokud získají dostatečný počet podpisů občanů a/nebo podporu Parlamentu. Dalšími podobnými iniciativami můžou být tzv. pokyny voličů (jako petice a deputace) či všelidová diskuse (nezávazně používána v lidových demokraciích).
4. Plebiscit – forma lidového zákonodárství, iniciována a vyhlášena Parlamentem či Vládou ad hoc

• Negativní nástroje:

1. Lidové veto (ratifikační referendum) – umožňuje lidu vyjádřit se pro potvrzení přijetí či zamítnutí zákona. Dle působnosti se dělí na lokální a celostátní.
2. Odvolatelnost poslanců (imperativní mandát) – nepatří do základních rysů přímé demokracie a v praxi vedl k deformaci systému a závislosti poslanců. V současnosti se téměř nepoužívá.

Tento, poněkud/příliš zúžený pohled ale opomíjí další podstatné prvky, zejména procesy, které jsou pro vyspělou, moderní demokracii nezbytné.

Elektronická přímá demokracie

Elektronická (přímá) demokracie je považována za jednu z forem (přímé) demokracie, pro sběr hlasů využívající telekomunikační techniku. Související pojmy jsou open source governance a collaborative governance.

Na internetu je dostupná spousta aplikací pro podporu elektronické přímé demokracie, některé z nich jsou sdruženy např. v komunitě metagovernment, další z řady komunit, sloužících pro sdílení standardů a dalších informací o projektech. Dále např. Piráti používají tzv. LiquidDemocracy a LiquidFeedback.

Ideál elektronické demokracie (e-demokracie) vznikl při rozvoji internetu, který nabízí levnou a rychlou informovanost a možnost podpory participace občanů a současně by měl zprostředkovávat komunikaci s poslanci. Nicméně má i řadu kritiků, kteří upozorňují na nebezpečí populismu a manipulace. Přímá e-demokracie „nabízí možnost navrácení athénské formy“, nicméně nepřináší výše zmíněné nutné podmínky pro její fungování.

Nezbytné je spojení e-demokracie s demokratickou praxí, která je (pokud už je), zaručena politickými právy občanů – aby „forma neodvedla od podstaty věci“.

Přímá demokracie v praxi

V Evropě, vyjma Švýcarska, proběhlo v letech 1945 až 1995 tři sta celostátních referend. Častými jsou referenda v Itálii, Irsku a samozřejmě především ve Švýcarsku. Kde probíhají lidová hlasování pravidelně každý třetí měsíc, dnes převážně tzv. „korespondenčí formou“.

Polopřímá demokracie

Související informace naleznete také v článku Politický systém Švýcarska.

V současnosti neexistuje žádný stát s, pohledu teorie ostře vykládanou, přímou demokracií. V praxi, teoreticky viděno, existuje jen kombinace přímé a zastupitelské demokracie s větší převahou přímých prvků v podobě tzv. „polopřímé demokracie“, a to zejména ve Švýcarsku, jež je ovšem specifickým výsledkem kontinuity staletého vývoje a tím je někteří autoři považují za prakticky nepřenositelný..

Moderní demokracie Švýcarska se vyvíjí od poloviny 19. století, kdy se – po poslední válce, občanské v roce 1847 – Švýcaři rozhodli, neúčastnit se jakýchkoliv válek, ani jiných násilných konfliktů. Praxe moderní švýcarské demokracie je nejen předmětem řady vědeckých rozborů a činnosti renomovaných institutů, tak zejména i inspiruje řadů hnutí, která se zasazují o více demokracie, včetně demokracie přímé, na lokální a státní úrovní, ale i na úrovni tzv. transnacionální.

Požadavky

Např. podle názoru Jiřího Poláka a jeho skupiny Direct Democracy Euro-Vision (DDEV) by „polopřímá demokracie“ měla mít charakter následujících 8 podmínek:^[zdroj⁠?]

• Ústava musí být přijata výhradně referendem
• Zákonodárná a výkonná moc musí být důsledně oddělené a výkonná musí být podřízena zákonodárné
• Volby zastupitelů všech stupňů musí být voleni v jednomandátových obvodech jako fyzické osoby. Volební kandidátky podle stran jsou nepřípustné.
• Volení zastupitelé musí být odvolatelní kdykoli v průběhu svého mandátu, když o tom rozhodnou jejich voliči
• „Prezidenti“ (federace, spolkových států, kantonů, krajů, obcí: primátoři a starostové) všech stupňů musí být voleni přímou volbou občanů
• Občané-voliči musí mít právo vyvolat referendum o jakékoli otázce, zejména v zahraniční politice a obraně)
• Zastupitelé musí pracovat v hranicích svého mandátu, ke kterému se zavázali
• Občané musí být plně-transparentně informováni o rozhodnutích, přijímaných (bez referenda) zastupitelskými orgány

Literatura

česky

• Vít Hloušek, L. Kopeček: Demokracie – Teorie, modely, osobnosti, podmínky, nepřátelé a perspektivy, MU Brno, 2003
• Petr Chmelík:
  • Význam nástrojů přímé demokracie pro kvalitu politické konkurence na národní i lokální úrovni, Acta Oeconomica Pragensia, 5/2009, p. 70-88, VŠE Praha, ISSN 0572-3043
  • Požadavek minimální volební účasti pro platnost místních referend jako bariéra rozvoje politicko-ekonomického systému ČR, in: Sborník příspěvků z mezinárodní konference Sociální ekonomika jako faktor demokratizace společnosti a regionálního rozvoje; měření a audit, 15 p., PU Ústí nad Labem 2008, ISBN 978-80-7414-090-7
  • Vliv instituce místního referenda na kvalitu politicko-ekonomických procesů v České republice, MU Brno 2007
  • Vliv nástrojů přímé demokracie na kvalitu politické konkurence s důrazem na lokální dimenzi, in: Zvyšování konkurenceschopnosti aneb nové výzvy pro rozvoj regionů, států a mezinárodních trhů, 15 p., VŠB TU Ostrava 2007, ISBN 978-80-248-1601-2
  • Vliv institucí přímé demokracie na hospodářskou politiku ve světle empirického výzkumu, WP 1/2005, Centrum výzkumu konkurenční schopnosti české ekonomiky, MU Brno 2005
• Karel Klíma: Teorie veřejné moci (vládnutí); ASPI, a.s., Praha 2006
• Miloš Krejčí: Deklarace nezávislosti a Ústava USA, Otakar II / Praha 2000
• Milan Valach: Přímá demokracie pro Českou republiku, HzPD, Brno 2004

anglicky

• Petr Chmelík: Discussing effects of direct democracy institutions on mitigation of basic political market failures with emphasis on local level, in: Sborník z mezinárodní vědecké konference: 2nd Central European Conference in Regional Science, 15 p., TU Košice 2007, ISBN 978-80-8073-957-7, (Vliv institucí přímé demokracie na zmírnění základních selhání trhu s důrazem na místní úroveň)

německy

Gebhard Kirchgässner, Lars P. Feld, Marcel R. Savioz: Die direkte Demokratie. Modern, erfolgreich, entwicklungs- und exportfähig (Přímá demokracie. Moderní, úspěšná, vývoje a exportu schopná), Helbling & Lichtenhahn, Basel Genf München 1999, ISBN 3719018377

Externí odkazy

hnutí/sdružení za více demokracie/za přímou demokraci

• hzpd.cz – české Hnutí za přímou demokracii (HzPD)
• priamademokracia.sk – slovenské hnutí/občanské sdružení Priama demokracia, také OZ PD
• mehr-demokratie.de – německé hnutí/sdružení Mehr Demokratie e.V. (mezi zakladately byl i Jaroslav Langer)
• mehr-demokratie.at – rakouské hnutí/sdružení mehr demokratie!

instituty IRI

• iandrinstitute.org – Initiative & Referendum Institute (IRI), Dane Waters
• iri-europe.org Initiative and Referendum Institute Europe (IRI-E), Bruno Kaufmann, Andi Gross, Dane Waters a další

vědecké instituty

• c2d.ch – Centre for Research on Direct Democracy (c2d), Prof. Andreas Auer, Uni Zürich
• zdaarau.ch – Zentrum für Demokratie Aarau / Centre for Democracy Studies (ZDA), Prof. Andreas Auer, Uni Zürich

další

• spravedlivi.cz – Hnutí za spravedlivou společnost (HZSS)
• ...

Reference, poznámky

Portály: Politika