Svářková ocel: Porovnání verzí
m Bot: Odstranění 20 odkazů interwiki, které jsou nyní dostupné na Wikidatech (d:q860451) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 3: | Řádek 3: | ||
'''Svářková ocel''' se vyráběla zkujňováním [[surové železo|surového železa]] v [[pudlovna|plamenné pudlovací peci]]. Surové železo a [[šrot]] se při míchání (pudlování) a za přístupu vzduchu zpracovával v těstovitou hmotu při 1300 °C (tj. nebyla dosažena teplota tavení<ref name="dejfiltech"/>),<ref name="Lapcik"/> ze které se následně [[buchar]]em vykovaly tyče a zároveň se tak odstraňovala struska. Tyče se následně rozválcovaly na tlusté plechy, které se ve svazích na válcích kovářsky nebo tavením [[svařování|svařovaly]]. Pak se z nich vyválcovala [[tvarová ocel]] (profily). Postup byl vynalezen angličanem [[Henry Cort|Henrim Cortem]] v letech 1783–1784.<ref name="dejfiltech"/><ref name="Faltus-35"/><ref name="AngliaCampus "/> |
'''Svářková ocel''' se vyráběla zkujňováním [[surové železo|surového železa]] v [[pudlovna|plamenné pudlovací peci]]. Surové železo a [[šrot]] se při míchání (pudlování) a za přístupu vzduchu zpracovával v těstovitou hmotu při 1300 °C (tj. nebyla dosažena teplota tavení<ref name="dejfiltech"/>),<ref name="Lapcik"/> ze které se následně [[buchar]]em vykovaly tyče a zároveň se tak odstraňovala struska. Tyče se následně rozválcovaly na tlusté plechy, které se ve svazích na válcích kovářsky nebo tavením [[svařování|svařovaly]]. Pak se z nich vyválcovala [[tvarová ocel]] (profily). Postup byl vynalezen angličanem [[Henry Cort|Henrim Cortem]] v letech 1783–1784.<ref name="dejfiltech"/><ref name="Faltus-35"/><ref name="AngliaCampus "/> |
||
Velký obsah zaválcované [[struska|strusky]] způsoboval vrstevnatost materiálu. Pro malý obsah uhlíku dosahuje ocel [[mez pevnosti|meze pevnosti]] v tahu 330 až 400 MPa, [[tažnost]] se pohybuje od 12 do 25 %. Vlastnosti oceli jsou značně rozdílné ve směru válcování (vyšší) a kolmo ke směru válcování. Svářková ocel se používala v českých zemích do konce [[19. století]].<ref name="Faltus-35"/> Ze svářkové oceli je vyroben např. [[Menai Suspension Bridge|řetězový most Menai]] v roce 1826, [[Britannia Bridge|most Britannia]] v roce 1850, a další.<ref name="wald"/> |
Velký obsah zaválcované [[struska|strusky]] způsoboval vrstevnatost materiálu. Pro malý obsah uhlíku dosahuje ocel [[mez pevnosti|meze pevnosti]] v tahu 330 až 400 MPa, [[tažnost]] se pohybuje od 12 do 25 %. Vlastnosti oceli jsou značně rozdílné ve směru válcování (vyšší) a kolmo ke směru válcování. Svářková ocel se používala v českých zemích do konce [[19. století]].<ref name="Faltus-35"/> Ze svářkové oceli je vyroben např. [[Menai Suspension Bridge|řetězový most Menai]] v roce 1826, [[Britannia Bridge|most Britannia]] v roce 1850, a další. V Čechách byl touto metodou výroby zkonstruován např. původní Železniční most v Praze pod Vyšehradem (1871), nahrazený teprve v letech 1900-1901 novým, vyrobeným již z plávkové oceli.<ref name="wald"/> |
||
== Odkazy == |
== Odkazy == |
Verze z 22. 5. 2013, 09:13
Svářková ocel se vyráběla zkujňováním surového železa v plamenné pudlovací peci. Surové železo a šrot se při míchání (pudlování) a za přístupu vzduchu zpracovával v těstovitou hmotu při 1300 °C (tj. nebyla dosažena teplota tavení[1]),[2] ze které se následně bucharem vykovaly tyče a zároveň se tak odstraňovala struska. Tyče se následně rozválcovaly na tlusté plechy, které se ve svazích na válcích kovářsky nebo tavením svařovaly. Pak se z nich vyválcovala tvarová ocel (profily). Postup byl vynalezen angličanem Henrim Cortem v letech 1783–1784.[1][3][4]
Velký obsah zaválcované strusky způsoboval vrstevnatost materiálu. Pro malý obsah uhlíku dosahuje ocel meze pevnosti v tahu 330 až 400 MPa, tažnost se pohybuje od 12 do 25 %. Vlastnosti oceli jsou značně rozdílné ve směru válcování (vyšší) a kolmo ke směru válcování. Svářková ocel se používala v českých zemích do konce 19. století.[3] Ze svářkové oceli je vyroben např. řetězový most Menai v roce 1826, most Britannia v roce 1850, a další. V Čechách byl touto metodou výroby zkonstruován např. původní Železniční most v Praze pod Vyšehradem (1871), nahrazený teprve v letech 1900-1901 novým, vyrobeným již z plávkové oceli.[5]
Odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu svářková ocel na Wikimedia Commons
Reference
- ↑ a b Dějiny a filosofie techniky – Metalurgie železa [online]. VUT [cit. 2012-01-28]. Dostupné online.
- ↑ VLADIMÍR, Lapčík. Výrobní a environmentální technologie [online]. Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava, 2008, rev. 2009-03-09 [cit. 2012-01-29]. S. 12. Dostupné online.
- ↑ a b Faltus, str. 35
- ↑ AngliaCampus : Henry Cort's First Paten [online]. jeron.je, 20. 2001-04-20 [cit. 2012-01-28]. Dostupné online.
- ↑ FRANTIŠEK, Wald. Ocelové konstrukce [online]. ČVUT v Praze, 2009-03-04 [cit. 2012-01-29]. S. 15. Dostupné online.
Literatura
- FALTUS, František, 1962. Prvky ocelových konstrukcí. III. vyd. Praha: Nakladatelství ČSAV. 696 s. [reference viz Faltus].
Související články