Svobodná Francie: Porovnání verzí
m Bot: Odstranění 33 odkazů interwiki, které jsou nyní dostupné na Wikidatech (d:q152582) |
m robot odstranil interwiki, které je na Wikidatech: fr, ja; kosmetické úpravy |
||
Řádek 7: | Řádek 7: | ||
== Složení == |
== Složení == |
||
Mnoho členů FFL nebylo [[Francouzi|francouzského]] původu. Celkově 65 |
Mnoho členů FFL nebylo [[Francouzi|francouzského]] původu. Celkově 65 % byli branci ze [[Západní Afrika|Západní Afriky]], převážně ze [[Senegal]]u. Mnoho členů bylo také z [[Maroko|Maroka]], [[Alžírsko|Alžírska]] a [[Tahiti]]. Například 2. pancéřová divize měla 25 % černošských vojáků. |
||
== Zápas o kontrolu nad francouzskými koloniemi == |
== Zápas o kontrolu nad francouzskými koloniemi == |
||
Řádek 14: | Řádek 14: | ||
== Konec války == |
== Konec války == |
||
Do roku [[1944]] čítalo FFL 560 000 členů. Toto číslo vystouplo do konce roku na milion. FFL bojovalo v [[Alsasko|Alsasku]], [[Alpy|Alpách]] a [[Bretaň|Bretani]]. Od roku [[1945]] až do konce války v Evropě se FFL skládalo z 1 300 000 členů, a zahrnovalo sedm pěších divizí a tři bojové pancéřové divize, což z FFL dělalo čtvrtou největší spojeneckou armádu hned za [[Rudá armáda|Rudou armádou]], [[Armáda Spojených států amerických|americkou armádou]] a [[Britská armáda|britskou armádou]]. FFL nabídlo poslat polovinu členů do [[Tichý oceán| |
Do roku [[1944]] čítalo FFL 560 000 členů. Toto číslo vystouplo do konce roku na milion. FFL bojovalo v [[Alsasko|Alsasku]], [[Alpy|Alpách]] a [[Bretaň|Bretani]]. Od roku [[1945]] až do konce války v Evropě se FFL skládalo z 1 300 000 členů, a zahrnovalo sedm pěších divizí a tři bojové pancéřové divize, což z FFL dělalo čtvrtou největší spojeneckou armádu hned za [[Rudá armáda|Rudou armádou]], [[Armáda Spojených států amerických|americkou armádou]] a [[Britská armáda|britskou armádou]]. FFL nabídlo poslat polovinu členů do [[Tichý oceán|Pacifiku]], aby podpořilo boje proti [[Japonsko|Japonsku]], ale než mohli být vojáci posláni, [[druhá světová válka]] skončila. |
||
== Jednotky == |
== Jednotky == |
||
Řádek 112: | Řádek 112: | ||
}} |
}} |
||
[[Kategorie:Zaniklé mezinárodní |
[[Kategorie:Zaniklé mezinárodní organizace]] |
||
[[Kategorie:Francouzský odboj během druhé světové války]] |
[[Kategorie:Francouzský odboj během druhé světové války]] |
||
{{Link FA|he}} |
{{Link FA|he}} |
||
[[fr:Forces françaises libres]] |
|||
[[ja:自由フランス軍]] |
Verze z 29. 4. 2013, 08:04
Forces Françaises Libres (známější pod zkratkou FFL, česky Svobodní Francouzi) bylo francouzské hnutí ve druhé světové válce, které bojovalo proti nacismu po německé okupaci Francie.
Vznik
V roce 1940 byl Charles de Gaulle povýšen na brigádního generála. Protože francouzská armáda začala slábnout, našel de Gaulle malou skupinu politiků, kteří argumentovali proti Ose. Když byla Francie 17. června poražena, uprchl de Gaulle do Anglie, kde začal budovat hnutí FFL. Své hnutí propagoval přes rozhlas a časem se setkal s úspěchem. Za dva měsíce měla FFL již 7000 členů.
Složení
Mnoho členů FFL nebylo francouzského původu. Celkově 65 % byli branci ze Západní Afriky, převážně ze Senegalu. Mnoho členů bylo také z Maroka, Alžírska a Tahiti. Například 2. pancéřová divize měla 25 % černošských vojáků.
Zápas o kontrolu nad francouzskými koloniemi
První akce FFL začala roku 1941, když se jim podařilo dobýt Damašek. Po pádu Francie v roce 1940 se francouzské kolonie Kamerun a Francouzská rovníková Afrika (s výjimkou Gabonu) připojily k FFL, zatímco zbytek kolonií sympatizoval s Vichystickou Francií. S přidáváním francouzských Afrických kolonií do FFL přišlo velké množství Afrických koloniálních vojenských jednotek. Koncem roku 1940 začala válka FFL a Vichystické Francie. K FFL se připojila i Francouzská Polynésie. Roku 1941 uzavřela FFL spojenectví s britskou armádou Commonwealthu a podporovala je v bojích v Severní Africe. Do roku 1941 byli Henri Dentz a jeho Vichystická armáda poražena. Generál Georges Catroux byl jmenován jedním z velitelů. Tehdy FFL řídila Sýrii a Libanon. V Africe padaly vichystické kolonie postupně do rukou vojáků FFL. Ti se účastnili bojů v Libyi a Egyptě proti Erwinu Rommelovi a jeho Afrika Korps. Po těchto úspěších začali roku 1943 vstupovat do FFL také obyvatelé Guadeloupe, Martiniku a Francouzské Guyany. Roku 1944 boje o kolonie utichly v důsledku vylodění spojenců v Normandii a spojení Vichystické Francie s FFL.
Konec války
Do roku 1944 čítalo FFL 560 000 členů. Toto číslo vystouplo do konce roku na milion. FFL bojovalo v Alsasku, Alpách a Bretani. Od roku 1945 až do konce války v Evropě se FFL skládalo z 1 300 000 členů, a zahrnovalo sedm pěších divizí a tři bojové pancéřové divize, což z FFL dělalo čtvrtou největší spojeneckou armádu hned za Rudou armádou, americkou armádou a britskou armádou. FFL nabídlo poslat polovinu členů do Pacifiku, aby podpořilo boje proti Japonsku, ale než mohli být vojáci posláni, druhá světová válka skončila.
Jednotky
Armády
- Francouzská první armáda
- Atlantické armádní oddělení
- Alpinské armádní oddělení
Sbory
- 1. armáda sbor
- 2. armádní sbor
- 3. armádní sbor
Dělení a divize
- 1. volné francouzské dělení
- 2. Marocká pěší divize
- 3. Alžírská pěší divize
- 4. Marocké horské dělení
- 9. koloniální pěší divize
- 27. Alpinská pěší divize
- 1. pancéřová divize
- 2. pancéřová divize
- 3. pancéřová divize
- 5. pancéřová divize
- 1. pěší divize
- 10. pěší divize
- 14. pěší divize
- 19. pěší divize
- 23. pěší divize
- 25. pěší divize
- 36. pěší divize
- 1. vzdálené Orientální koloniální dělení
- 2. vzdálené Orientální koloniální dělení
- 3. a 4. volné francouzské S.A.S.(speciální letecké služby) prapory
Známí členové FFL
- Dimitri Amilakhvari
- Georges Thierry d'Argenlieu
- Josephine Baker
- Georges Bidault
- Pierre Billotte
- Pierre Bourgoin
- Claude Hettier de Boislambert
- René Cassin
- Georges Catroux
- Pierre Clostermann
- Geoffroy Chodron de Courcel
- Eve Curie
- Suzanne David Hall
- André Dewavrin
- Félix Éboué
- René Iché
- Jean Gabin
- Charles de Gaulle
- Henri Giraud
- Alphonse Juin
- Joseph Kessel
- Marie Pierre Koenig
- Edgard de Larminat
- Pierre-Olivier Lapie
- Philippe Leclerc de Hauteclocque
- Paul Legentilhomme
- Marcel Marceau
- Pierre Marienne
- Anna Marly
- Pierre Mendès-France
- Pierre Messmer
- Jean Monnet
- Joseph de Goislard de Monsabert
- Jean Moulin
- Émile Muselier
- Gaston Palewski
- Zinovij Peškov
- René Pleven
- Gabriel Brunet de Sairigné
- Antoine de Saint-Exupéry
- Maurice Schumann
- Jean de Lattre de Tassigny
- Tereska Torres
- Susan Travers
- Martin Valin
- Raoul Magrin-Vernerey
- Simone Weil
- Raymonde Reimbert
- Pierre Bertaux
- Antoine Béthouart
- Jean René Champion
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Free French Forces na anglické Wikipedii.