Vladimír Krajina: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
m →‎Literatura: +článek z Hist. obzoru
m kat.
Řádek 201: Řádek 201:
[[Kategorie:Českoslovenští politici české národnosti]]
[[Kategorie:Českoslovenští politici české národnosti]]
[[Kategorie:Čeští emigranti a exulanti]]
[[Kategorie:Čeští emigranti a exulanti]]
[[Kategorie:Čeští političtí spisovatelé]]
[[Kategorie:Osobnosti československého protikomunistického odboje]]
[[Kategorie:Osobnosti československého protikomunistického odboje]]
[[Kategorie:Narození 1905]]
[[Kategorie:Narození 1905]]

Verze z 10. 4. 2013, 12:38

Šablona:Infobox Politik Prof. Vladimír Krajina (30. ledna 1905 Slavice u Třebíče – 1. června 1993 Vancouver, Kanada) byl vědec, pedagog, politik a jeden z hlavních představitelů domácího nekomunistického odboje za 2. světové války. Byl generálním tajemníkem Československé strany národně socialistické a jejím poválečným poslancem. Po roce 1948 byl exilovým politikem.

Osobní a profesní život

Narodil se v roce 1905 v učitelské rodině. Vystudoval gymnázium a následně Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy. Jeho odborným zaměřením byla botanika[1]. Doktorát získal v roce 1927, v roce 1934 se habilitoval a v roce 1945 byl pak jmenován profesorem.[1]

Protinacistický odboj

Patřil k vedení Politického ústředí, neboť spravoval jeho ilegální vysílačku Sparta I., která obstarávala styk se zahraničním odbojem vedeným prezidentem republiky Edvardem Benešem. Vysílala od 15. srpna 1939 do 15. prosince 1939, od dubna 1940 do 7. května 1941, od června 1941 do 4. října 1941 a od dubna 1942 do 27. května 1942. Všechny byly vyzrazeny.

Patřil k mladší generaci PÚ. Po sloučení Politického ústředí, Obrany národa a Petičního výboru Věrni zůstaneme v ÚVOD (Ústřední vedení odboje domácího) na jaře 1940 byl jedním ze šesti členů jeho koordinačního orgánu. Protestoval proti vytvoření společného orgánu s komunistickým odbojem, neboť KSČ nepodléhala Edvardu Benešovi, ale sovětskému vedení v Moskvě.

Jako jediný z vedení ÚVOD nebyl odhalen za Heydrichiády. Nicméně se z něj stal psanec, který se musel od 15. června 1942 ukrývat na venkově v Českém ráji. Přesto navázal kontakt s parašutisty a pokračoval od 1. prosince 1942 do 15. ledna 1943 ve vysílání do Velké Británie. Úkryt mu poskytovaly českobratrské rodiny. Většina z nich byla popravena do posledního člena. Dne 3. února 1943 byl Gestapem zatčen i sám Vladimír Krajina.[2] Jakožto vůdci domácího odboje se mu dostalo zvláštního zacházení. Byl držen ve zvláštní vazbě v Malé pevnosti v Terezíně.

Při výsleších ve snaze zachránit si život prozradil gestapu šifrovací klíče pro spojení s Londýnem. Díky tomu se Němcům podařilo dešifrovat řadu telegramů a rozkrýt komunikaci domácího odboje s Londýnem. Navíc si v rozporu s přísným zákazem schovával kopie odesílaných telegramů včetně zpráv od agenta A-54. Ty po nalezení gestapem posloužily k doplnění poznatků o československých šifrovacích klíčích i o činnosti ÚVODu. K. H. Frank s ním po německém vítězství počítal jako s hlavním svědkem obžaloby proti E. Benešovi.[3]

Poválečný osud

Po válce Krajina vstoupil do národně socialistické strany a stal se jejím generálním sekretářem. Zasedal za ni v letech 1945-1946 v Prozatímním Národním shromáždění a po parlamentních volbách v roce 1946 v Ústavodárném Národním shromáždění.[4][5]

Komunistická strana Československa se ho, jako jejího zásadního odpůrce, pokusila ještě před Únorem 1948 politicky zdiskreditovat na základě vykonstruovaných obvinění. Komunisté z politického zpravodajství vložili do spisu K. H. Franka zfalšovanou Frankovu výpověď, uvádějící, že Krajina po svém zatčení začal s Němci spolupracovat. Následně se pokusili Krajinu postavit před Národní soud, což se jim nepodařilo. Falšování výpovědi stálo místo přednostu zpravodajského odboru politického zpravodajství Bedřicha Pokorného.[6][7]

Krajina byl následně v roce 1947 jedním z aktérů Krčmaňské aféry, která spočívala v neúspěšném pokusu o atentát na členy čs. vlády Petra Zenkla, Jana Masaryka a Prokopa Drtinu. Těm byly lidmi spojenými s KSČ 10. září 1947 odeslány poštou tři balíčky obsahující výbušninu, což odhalil právě V. Krajina.[1] Dokončení vyšetřování případu zabránil únorový převrat.[8]

Dalším zlomem byl převrat v únoru 1948. Krajina byl Akčním výborem vyloučen z vedení Univerzity Karlovy a později byl zatčen a až po Benešově intervenci byl propuštěn. Podařilo se mu uprchnout za hranice, které překročil poblíž Železné Rudy.[1]

V září 1948 pak proběhl politický proces s tzv. Krajinovou kanceláří ve kterém bylo souzeno 51 osob, převážně funkcionářů ČSNS. Ti byli obžalováni z toho, že pod vedení Vladimíra Krajiny vytvořili „vyzvědačskou kancelář“. Vykonstruovaný proces byl ale tehdy ještě připraven špatně a skončil propuštěním řady obžalovaných.[9]

V exilu se Krajina stal místopředsedou Rady svobodného Československa a také předsedou Čs. strany nacionální v exilu. Václav Havel mu v roce 1990 udělil Řád Bílého lva I. třídy.[10] Vladimír Krajina zemřel v roce 1993 v kanadském Vancouveru. Urna s jeho popelem je uložena na Vyšehradském hřbitově.

Literatura

  • KAPLAN, Karel. Útěky do emigrace 1948. Historický obzor. 1999, roč. 10, čís. 9/10, s. 225-226. ISSN 1210-6097. 
  • KOCIAN, Jiří. Československá strana národně socialistická v letech 1945–1948. Brno: Doplněk, 2002. ISBN 80-7239-138-0. S. 262. 
  • ŠOLC, Jiří. Smrt přála statečným. Osudy doc. Vladimíra Krajiny a jeho spolupracovníků v českém domácím odboji za druhé světové války.. Praha: Vyšehrad, 1995. S. 232. 
  • TICHÝ, Antonín. Živé nás nedostanou. Historie parašutistické skupiny ANTIMONY.. Liberec: Severočeské nakladatelství, 1969. S. 304. 
  • UHLÍŘ, Jan B. Vladimír J.Krajina - vědec a politik. (K jeho nedožitým 90. narozeninám). Historický obzor. 1995, roč. 6, čís. 1, s. 16-20. 

Reference

  1. ↑ a b c d KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století – KRAJINA Vladimír [online]. Libri [cit. 2009-05-26]. Dostupné online. 
  2. ↑ KAPLAN, Karel; PALEČEK, Pavel. Komunistický režim a politické procesy v Československu. Brno: Barrister & Principal, 2008. ISBN 978-80-7364-049-1. S. 11. 
  3. ↑ PACNER, Karel. Československo ve zvláštních službách (1939-1945) díl II.. Praha: Themis, 2002. ISBN 80-7312-008-9. S. 219-220. 
  4. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-28]. Dostupné online. 
  5. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-28]. Dostupné online. 
  6. ↑ Kaplan, Paleček (2008), s. 12.
  7. ↑ DVOŘÁKOVÁ, Jiřina. Bedřich Pokorný – vzestup a pád [online]. Praha: Ministerstvo vnitra ČR [cit. 2009-05-26]. Dostupné online. 
  8. ↑ Kaplan, Paleček (2008), s. 14.
  9. ↑ Kaplan, Paleček (2008), s. 55-56.
  10. ↑ Řád bílého lva – Seznam vyznamenaných [online]. Praha: Kancelář prezidenta republiky [cit. 2009-05-26]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vladimír Krajina

CHYBA: {{Wikicitáty}} — Nespecifikovaný typ odkazu. Použijte některý z parametrů „dílo“, „kategorie“, „osoba“, „téma“.

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vladimír_Krajina&oldid=10190204“