Nero Caesar: Porovnání verzí
m Bot: Odstranění 15 odkazů interwiki, které jsou nyní dostupné na Wikidatech (d:q370363) |
|||
Řádek 23: | Řádek 23: | ||
[[Kategorie:Úmrtí 31]] |
[[Kategorie:Úmrtí 31]] |
||
[[Kategorie:Muži]] |
[[Kategorie:Muži]] |
||
[[bg:Нерон Цезар]] |
|||
[[ca:Neró Cèsar]] |
|||
[[de:Nero Caesar]] |
|||
[[en:Nero (son of Germanicus)]] |
|||
[[es:Nerón César]] |
|||
[[fr:Nero Iulius Caesar]] |
|||
[[it:Nerone Cesare]] |
|||
[[ja:ネロ・カエサル]] |
|||
[[nl:Nero Julius Caesar]] |
|||
[[no:Nero Julius Caesar Germanicus]] |
|||
[[pl:Klaudiusz Neron Juliusz Cezar]] |
|||
[[ru:Нерон Юлий Цезарь Германик]] |
|||
[[sh:Neron Julije Cezar Germanik]] |
|||
[[tr:Nero Caesar]] |
|||
[[uk:Нерон Юлій Цезар Германік]] |
Verze z 5. 4. 2013, 04:47
Nero Julius Caesar (6 – 31) byl člen julsko-klaudijské dynastie a po několik let faktický nástupce svého adoptivního děda, římského císaře Tiberia.
Nero Caesar se narodil jako syn slavného a populárního vojevůdce Germanika a jeho manželky Agrippiny starší. Jeho prarodiči z otcovy strany byli Nero Claudius Drusus a Antonie mladší. Jeho matka pocházela ze svazku Marka Vipsania Agrippy a Augustovy dcery Julie starší. Nero Caesar měl celkem osm sourozenců, včetně mladších bratrů Drusa Caesara a Caliguly a sester Agrippiny mladší, Julie Drusilly a Julie Livilly.
Jeho otci Germanikovi náležela jako adoptivnímu synovi císaře Tiberia pozice následníka trůnu. Nicméně Germanicus v říjnu roku 19 náhle zemřel, čímž nástupnictví přešlo na Neronova strýce Drusa mladšího. Nero Caesar přijal v následujícím roce mužskou togu, oženil se s Drusovou dcerou a svojí sestřenicí Julií a obdržel povolení ucházet se o quaesturu s pětiletým předstihem. Když Drusus mladší podlehl v roce 23 nemoci, Nero Caesar se jako Germanikův nejstarší žijící syn stal nejpravděpodobnějším uchazečem trůnu pro případ Tiberiova úmrtí. Tiberius ho proto společně s jeho bratrem Drusem Caesarem doporučil v ochranu senátu, avšak sebemenší náznaky předčasného vyzdvihovaní Germanikových potomků přijímal s nevraživostí.[1] Císař pohlížel na svého nejstaršího vnuka se stále větší podezřívavostí, která částečně pramenila z napjatých vztahů mezi Tiberiem a Neronovou ambiciózní matkou Agrippinou starší. Jeho nedůvěru navíc prohluboval svými intrikami mocný pretoriánský prefekt Lucius Aelius Seianus, usilující o zkázu celého Germanikova rodu. Seianus obklopil Nerona Caesara, sváděného vlastními propuštěnci a klienty k neuváženým řečem, svými špehy. Jimi zachycené, neobezřetné výroky prince byly pak v patřičně zveličené podobě sděleny císaři. Opatrnější jedinci se v důsledku toho začali Neronovi vyhýbat. Seianovi se proti němu podařilo získat za donašeče dokonce i jeho choť Julii a závistivého bratra Drusa Caesara.
Po smrti Livie Drusilly v roce 29 napsal císař senátu dopis, v němž Neronovi vytkl náklonnost k chlapcům a současně osočil Agrippinu ze zpupnosti.[2] Zaskočení senátoři teprve po opakovaném vznesení obvinění prohlásili Nerona Caesara za nepřítele státu (hostis). Odsouzený princ byl vsazen do vězení a záhy poté poslán do vyhnanství na ostrov Pontia. Tam byl buď přinucen k sebevraždě, anebo popraven nedlouho před Seianovým pádem roku 31.[3] O šest let později posbíral nový císař Caligula bratrovy ostatky a dopravil je do Říma, kde byly uloženy v Augustově mauzoleu.[4]
Poznámky
Literatura
- BUNSON, Matthew. Encyclopedia of the Roman Empire. New York: Infobase Publishing, 2002. ISBN 0-8160-4562-3
- SUETONIUS, Gaius Tranquillus. Životopisy dvanácti císařů. Praha: Svoboda, 1998. ISBN 80-902300-5-9
- TACITUS, Publius Cornelius. Letopisy. Praha: Svoboda, 1975