Wilsonova socha ve Vrchlického sadech

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Woodrow Wilson
(originál)
Základní údaje
AutorAlbín Polášek
Rok vzniku1928
Popis
Materiálbronz
Umístění
UmístěníVrchlického sady v Praze
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice50°5′1,69″ s. š., 14°25′58,73″ v. d.
Map
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Tento box:
Woodrow Wilson
(replika)
Základní údaje
AutorVáclav Frýdecký,
Michal Blažek,
Daniel Talavera
Rok vzniku2011
Popis
Výška3,5 metru
Materiálbronz
Umístění
UmístěníVrchlického sady v Praze
StátČeskoČesko Česko
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Tento box:
Wilsonova socha (pohled zprava) ve Vrchlického sadech
Wilsonova socha (pohled zleva) ve Vrchlického sadech

Wilsonova socha ve Vrchlického sadech je pomník věnovaný 28. americkému prezidentovi Thomasi Woodrowovi Wilsonovi (1856–1924) nacházející se v pražských Vrchlického sadech naproti odbavovací hale Hlavního (Wilsonova) nádraží.

Historické pozadí sochy[editovat | editovat zdroj]

Socha je spjata s počátky československé státnosti a se jmény W. Wilsona a T. G. Masaryka. Masaryk získával podporu pro československý autonomní stát mezi Američany dlouhou dobu. Podpora W. Wilsona a Spojených států amerických v Masarykově snaze o vytvoření samostatného československého státu se datuje ke konci první světové války (září 1918). Tehdy tato podpora umožnila národům Rakouska-Uherska, aby utvářely svůj vlastní osud. Socha symbolizuje i partnerství duchovního rázu obou státníků na úrovni společných vizí i přes fakt, že se osobně spolu setkali jen jednou a to v New Yorku.[1] [p 1] Z pohledu současného má socha symbolizovat spojenecké vztahy mezi Čechy a Američany.[3]

Příběh vzniku sochy[editovat | editovat zdroj]

Čtvrtého, pátého a šestého července 1926 Albín Polášek navštívil VII. Všesokolský slet a byl dokonce pozván do prezidentské lóže. Tam ho požádali zástupci kanceláře prezidenta republiky a krajané z Ameriky, že v roce 1928 k 10. výročí vzniku Československa bude odhalena Poláškova socha prezidenta USA Woodrowa Wilsona. Ve výboru pro postavení pomníku byl Alfons Maria Mucha, Bohumil Hübschmann, nebo třeba Ladislav Šaloun. Po přidělení pomníku Poláškovi, Polášek okamžitě odjíždí do Frenštátu a vytváří první návrhy podoby pomníku. Už na konci roku 1926 jedná s výborem pro postavení pomníku a komise i Polášek se shodují na podobě. Celý rok 1927 pracuje Polášek spolu s jeho studentem Jonesem Geayerem v Praze v ateliéru sochaře Karla Nováka, který měl na jižních stráních Nuselského údolí ateliér a dílny, ve kterých k produkci soch používal jako první v Československu pantograf. Pro sochu byl také důležitý František Anýž, který v roce 1926 dostavěl u jeho továrny v Holešovicích největší slévárnu ve střední Evropě, která byla vybavena na odlévání extrémně velkých soch. V roce 1927 ukázal Polášek výboru definitivní podobu sochy, která byla podle drobných připomínek výboru upravena a po té dostal povolení k její realizaci. Polášek pak se vrací do Frenštátu a pak 15. června 1928 klade základní kámen pomníku, přímo na místě, které Polášek pro pomník a sochu vybral - a to ve Vrchlického sadech, naproti nádraží, které se od roku 1925 jmenovalo Wilsonovo. Při odhalení pomníku prezident Tomáš Garrigue Masaryk poděkoval Poláškovi za jeho netradiční pojetí. Na pomníku je umístěn citát z Wilsonova projevu a to: Svět musí být zabezpečen pro demokracii“, což bylo také Poláškovým nápadem tam ten citát umístit. [4]

Původní pomník[editovat | editovat zdroj]

Původní pomník byl darem Američanů českého a slovenského původu. Byl slavnostně odhalen 4. července 1928 v rámci oslav výročí deseti let od vzniku Československa. Autorem sochy byl Albín Polášek a autorem návrhu pomníku pak architekt Bohumil Hübschmann. Pomník byl věnován americkému prezidentu Woodrow Wilsonovi, jenž úřadoval v USA v rozmezí let 1913 až 1921 a který se podstatně zasloužil o poválečnou organizaci Evropy včetně vzniku Československa.[3][5] Původně pomník stával naproti historické budově Wilsonova nádraží v místech, kde se dnes nachází nová nádražní hala.[6] Krátce poté (12. prosince 1941), co Německo vyhlásilo válku USA (7. prosince roku 1941) německá okupační správa přikázala německému vojsku Wilsonovu sochu strhnout a zničit.[6] Pomník byl umístěn na výsostném území zakoupeném a vlastněném vládou USA a proto až po vyhlášení války vstoupili německé úřady na pozemek.[4] Původní místo ve Vrchlického sadech, kde socha stávala bylo pak v letech 1972 až 1977 zastavěno novou nádražní halou.[7] Model sochy vznikl v Umělecké zahradě v Nuslích.

Replika sochy[editovat | editovat zdroj]

Možnost zhotovit repliku Poláškovy sochy co nejvíce totožné s původním originálem byla celkem reálná. Podobnost s původním (originálním) pomníkem si přála Nadace Albína Poláška, která vlastní autorská práva po tvůrci původního monumentu.[8] Zachovaly se totiž fotografie, Poláškovy pracovní postupy a další detaily. Také se zachovala původní hlava Poláškova modelu sochy, uložená v depozitáři Lapidária Národního muzea[3] i fotodokumentace rozlámaného modelu celého pomníku, který tam byl za druhé světové války tajně převezen a uschován. Teprve počátkem 60. let byl pracovníky muzea komisionelně zlikvidován.[9]

Výběrové řízení[editovat | editovat zdroj]

Americká nevládní a nezisková organizace – společnost American Friends of the Czech Republic (AFoCR) vyhlásila 16. června 2008 výběrové řízení, jehož tématem bylo obnovení pomníku prezidenta Woodrowa Wilsona v Praze. Do soutěže se přihlásilo celkem třináct jednotlivců a týmů sochařů.[10] Nakonec byli vybráni tři finalisté:

Po další diskuzi komise zvolila (s přihlédnutím k výraznému duchovnímu obsahu návrhu pomníku) jako vítěze tým složený z Václava Frýdeckého, Michala Blažka a Daniela Talavery. Tým měl na realizaci sochy 18 měsíců. Podstavec pro sochu měl být (a také je) dílem kanceláře Hulec & Špička Architekti[14] (Mikuláš Hulec, Daniel Špička).[10]

Spory o odlitek hlavy[editovat | editovat zdroj]

Jádrem sporu byl odlitek hlavy původní Wilsonovy sochy od Albína Poláška. Když společnost Američtí přátelé České republiky vyhlásila soutěž na zhotovení pomníku, zapůjčil si sochař Oldřich Hejtmánek [p 5] od správce Lapidária originál původní hlavy v Lapidáriu Národního muzea a vytvořil podle něj pro AFoCR kopii (odlitek).[3] To bylo ještě před vyhlášením výsledků soutěže. Výběrová komise ale stanovila jiného vítěze (sochařský tým ve složení: Václav Frýdecký, Michal Blažek a Daniel Talavera). Po prohraném výběrovém řízení odmítl Hejtmánek poskytnout odlitek vítězi soutěže. Realizační tým tak musel hlavu podle originálu opět nezávisle vymodelovat.[16]

Spory Hejtmánka a Blažka[editovat | editovat zdroj]

Vznik pomníku byl poznamenán osobním sporem dvojice sochařů Michala Blažka a Oldřicha Hejtmánka. Soutěž na vytvoření repliky vyhrál Blažek a jeho společníci. Hejtmánek zpochybňoval objektivitu soutěže. Blažek tvrdil, že Hejtmánek zcizil odlitek hlavy původní sochy.[6] Na to reagoval Blažek nadávkami a fyzickým napadením Hejtmánka. K napadení došlo na veřejnosti ve Vrchlického sadech dne 7. září 2009 dopoledne, během prostorové zkoušky umístění polystyrénového modelu sochy, při níž architekti hledali optimální výšku podstavce památníku.[17] Prvoinstanční Obvodní soud pro Prahu 1 za to odsoudil Blažka k podmíněnému trestu v délce trvání jeden měsíc vězení (se zkušební dobou jednoho roku[18]) a verdikt začátkem ledna 2011 potvrdil i odvolací pražský městský soud.[16][3]

Realizace[editovat | editovat zdroj]

Realizační tým zahájil práci v červnu 2008. Hlavu sochy museli vymodelovat znovu podle originálu. Pak vytvořili sádrový model sochy. Po jeho rozřezání na díly byly jednotlivé části finální sochy odlity do bronzu ve slévárně v pražských Lysolajích.[3][6] V nitru bronzové sochy (3,5 metru vysoké) jsou (pro příští generace) uloženy i písemné dokumenty a fotografie. Ty popisují historii pomníku i proces jeho znovuobnovení.

Pomník je umístěn poblíž křižovatky ulic Jeruzalémská a Opletalova a to tak, že socha státníka je lícovou stranou orientována směrem k budově nádraží. Na podstavci pomníku je nápis „WOODROW WILSON“. Podstavec spočívá na čtyřech schůdcích. Čelní hrana předposledního nese nápis „SVĚT MUSÍ BÝT ZABEZPEČEN PRO DEMOKRACII“, vrchní hrana posledního pak totéž ale v jazyce anglickém („THE WORLD MUST BE MADE SAFE FOR DEMOCRACY“). Součástí pomníku je i symbolická „cesta svobody“. Jedná se o dvojici úzkých pásů složených z tmavě cihlově zbarvených desek se jmény lidí, kteří na projekt finančně přispěli. „Cesta“ vede trávníkem symetricky jak napravo tak i nalevo od centrálního podstavce, na kterém je socha ve výšce umístěna.[3]

Odhalení pomníku[editovat | editovat zdroj]

Společnost Američtí přátelé České republiky (American Friends of the Czech Republic – AFoCR)[10] inicializovala myšlenku vytvořit kopii sochy. Ke zdaru celé akce (především získání finančních prostředků) přispělo hlavní město Praha, městská část Praha 1 a společnost AFoCR. Slavnostní odhalení pomníku se uskutečnilo za účasti tehdejšího prezidenta Václava Klause i jeho předchůdce Václava Havla dne 5. října 2011, tedy po 70 letech od zničení originálu.[6][3][19]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Jiný pramen uvádí, že se po bolševickém převratu v Rusku přesunula politická aktivita TGM (směřující k zahraničnímu uznání samostatného Československa) do USA. Vlastní cestu pro Masaryka připravil Milan Rastislav Štefánik. V USA byl TGM přijat americkým prezidentem Thomasem Woodrow Wilsonem a tento státník se s TGM několikrát sešel. Wilson se zajímal hlavně o Rusko. S vlastním „projektem“ československé státnosti souhlasil. Jako první z dohodových státníků Wilson svůj souhlas veřejně deklaroval 28. června 1918.[2]
  2. ↑ Akademický sochař Václav Frýdecký (* 1931) se vyučil řezbářem v Olomouci u mistra Jaroslava Kubečky. V letech 1950 až 1958 studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. V letech 1958 až 1971 pracoval jako odborný asistent v ateliéru monumentálního sochařství na Akademii výtvarných umění v Praze. Od roku 1971 se věnuje výhradně sochařské práci. Jeho monumentální sochy jsou v majetku českých i zahraničních galerií a organizací. Jeho díla jsou instalována v městech po celé České republice.[10]
  3. ↑ Akademický sochař a restaurátor Michal Blažek (* 1955) vystudoval v roce 1983 Akademii výtvarných umění v Praze, obor monumentální sochařství. Od roku 1979 se věnuje restaurování sgrafit, sádrových a štukových plastik. Od roku 2006 byl vedoucím restaurátorských a konzervátorských prací v chrámovém komplexu Angkoru (Kambodža). Přednáší o sochařství a restaurování, pořádá výstavy, sochařská symposia a výtvarné dílny, publikuje v časopisech Respekt a Revolver Revue.[10]
  4. ↑ Akademický sochař a restaurátor Mgr. Daniel Talavera (* 1969) absolvoval Střední průmyslovou školu kamenickou v Hořicích a Akademii výtvarných umění v Praze, obor restaurování sochařských děl. V současné době (2009) se věnuje výtvarné činnosti a restaurování. Jeho díla je možné vidět například ve Vlašimském zámeckém parku.[10]
  5. ↑ Oldřich Hejtmánek (* 1964) se narodil v Praze. Po absolvování Střední průmyslové školy grafické pokračoval ve studiu restaurátorství na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze. V letech 1990 až 1991 působil v restaurátorském oddělení National Gallery of Art ve Washingtonu. Po návratu do vlasti se věnoval obchodní a poradenské činnosti (obor výtvarného umění a starožitností) kromě jiného i v rámci firmy Art Consulting. Ve Washingtonu vedl v letech 1999 až 2001 galerii Metternich, která se specializuje na středoevropské umění. V Praze v roce 2009 založil aukční Galerii Arcimboldo. V roce 2011 otevřel na Malé Straně prodejní galerii Kunstkomora.[15]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ -SEN-. Woodrow Wilson a T. G. Masaryk se sešli podruhé [online]. www.ceskatelevize.cz, 2011-10-04 [cit. 2015-10-13]. Dostupné online. 
  2. ↑ EMMERT, František. TGM (Tomáš Garrigue Masaryk). 1. vyd. Praha: Nakladateství BRÁNA, 2014. 192 s. Dostupné online. ISBN 978-80-7243-726-9. S. 109, 110. 
  3. ↑ a b c d e f g h -KET-. Do Vrchlického sadů se po 70 letech vrátila Wilsonova socha [online]. www.ceskatelevize.cz, 2011-09-08 [cit. 2015-10-12]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b https://neviditelnypes.lidovky.cz/kultura/umeni-vy-jste-ten-druhy-rekl-charles-grafly.A220714_100601_p_kultura_nef/tisk. Lidovky.cz [online]. [cit. 2022-11-24]. Dostupné online. 
  5. ↑ PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, s. 28–30, 48–51, 73–100, 108–121, 123–134, 136–144, 164–167
  6. ↑ a b c d e -MLK-. Socha prezidenta Wilsona je zpět před nádražím [online]. www.ceskatelevize.cz, 2011-10-05 [cit. 2015-10-12]. Dostupné online. 
  7. ↑ FILIPOVÁ LEJSALOVÁ, Ivana. Pražské zahrady, zastavení třicáté deváté – Vrchlického sady (Seriál: Kouzlo pražských zahrad; Témata: Parky a zahrady, Praha) [online]. www.cestovatel.cz, 2008-03-07 [cit. 2015-10-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-12-08. 
  8. ↑ DOLEJŠÍ, Milan. Socha prezidenta Wilsona se možná vrátí k hlavnímu nádraží [online]. www.ceskatelevize.cz, 2008-06-20 [cit. 2015-10-13]. Dostupné online. 
  9. ↑ Dana Stehlíková: Josef Opitz v Národním muzeu 1941 - 1945, in: Renáta Gubíková, Markéta Prontekerová (eds.), Josef Opitz a umění na Chomutovsku a Kadaňsku 1350–1590. Sborník z mezinárodní konference pořádané ku příležitosti otevření expozice Všemu světu na útěchu — sochařství a malířství na Chomutovsku a Kadaňsku 1350–1590, Oblastní muzeum Chomutov 2015, s. 55-84. Opitz byl sudetský Němec dosazený nacisty za vedoucího sbírek, v Lapidáriu studoval a o ukrytí pětimetrového pomníku musel vědět, přesto jej nezlikvidoval .
  10. ↑ a b c d e f -ČT24-. Soutěž o novou Wilsonovu sochu provázejí pochybnosti [online]. www.ceskatelevize.cz, 2009-08-03 [cit. 2015-10-13]. Dostupné online. 
  11. ↑ MgA. JIŘÍ KAŠPAR [online]. osobní stránky [cit. 2015-10-15]. Dostupné online. 
  12. ↑ Zdeněk Hošek, ak. soch. [online]. osobní stránky [cit. 2015-10-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-01-13. 
  13. ↑ MgA. Kryštof HOŠEK [online]. osobní stránky [cit. 2015-10-15]. Dostupné online. 
  14. ↑ Architektonický atelier Hulec & Špička [online]. [cit. 2015-10-15]. Dostupné online. 
  15. ↑ ZADRAŽILOVÁ, Lucie. Oldřich Hejtmánek: Boom čínského umění navazuje na tradici [online]. 2012-11-30 [cit. 2015-10-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-04-01. 
  16. ↑ a b -ČT24-. Bitka sochařů: soud potvrdil podmínku [online]. www.ceskatelevize.cz, 2011-01-11 [cit. 2015-10-13]. Dostupné online. 
  17. ↑ -ČT24-. Rvačka pod modelem sochy Woodrowa Wilsona [online]. www.ceskatelevize.cz, 2009-09-07 [cit. 2015-10-15]. Dostupné online. 
  18. ↑ -ČT24-. Za napadení kolegy sochaře padla roční podmínka [online]. www.ceskatelevize.cz, 2010-09-20 [cit. 2015-10-13]. Dostupné online. 
  19. ↑ https://zpravy.aktualne.cz/regiony/praha/podivejte-se-jak-se-do-prahy-vratil-woodrow-wilson/r~i:gallery:22462

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Wilsonova_socha_ve_Vrchlického_sadech&oldid=23434973“