Vuk Echtner
| Vuk Echtner | |
|---|---|
| Rodné jméno | Wolfgang Echtner |
| Narození | 10. července 1905 Poběžovice  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 16. února 1994 (ve věku 88 let) nebo 20. ledna 1994 (ve věku 88 let) Domažlice  Česko |
| Povolání | esperantista, redaktor, učitel, vychovatel a překladatel |
| Ocenění | Honorary member of the Czech Esperanto Association |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Vuk Echtner, křtěný Wolfgang (10. července 1905, Poběžovice – 16. února 1994, Domažlice) byl český bahaista, esperantista, učitel nevidomých v Klárově institutu a redaktor esperantské verze časopisu Zora pro nevidomé (esperantsky Aŭroro).
Život[editovat | editovat zdroj]
Podle informací z rodných Poběžovic žil s rodiči a 13 sourozenci v drážní vodárně zvané „pupenhauz“. Své původní křestní jméno si nechal změnit ve slovanskou podobu Vuk, neboť se cítil být Čechem.[1]
Už jako 17letý mladík vyučoval esperanto v Klárově institutu pro nevidomé, jedním z jeho žáků byl i pozdější skladatel Jaroslav Ježek, který byl o rok mladší. Spolupracoval s Karlem Emanuelem Macanem, nevidomým hudebníkem, esperantistou a zakladatelem Knihovny a tiskárny pro nevidomé, který také vydával slepecký časopis Zora. Jeho esperantskou verzi Aŭroro vedl Vuk Echtner, vystřídal ho nevidomý Jiří Vychodil.
V roce 1927 vydal v esperantu bahaistickou brožurku Marthy Rootové o vědeckých důkazech posmrtného života a v následujícím roce vlastní českou brožurku o bahaistickém zjevení, s nímž se setkal v esperantském prostředí již roku 1922.[1] Společně s Julianou Bendovou byl vůdčí osobností tohoto hnutí v Československu. V padesátých letech při pokusu o registraci tohoto náboženského hnutí byl zatčen a odsouzen na tři roky žaláře pro podvracení republiky, propuštěn po 22 měsích. S ženou Antonií se přestěhovali do obce Díly, kde se i nadále věnoval svým třem zájmům: nevidomým, bahaismu a esperantu.
Mezi esperantisty je znám i jako překladatel českých povídek do esperanta, spoluredaktor historie esperantského hnutí v českých zemích, vedoucí pedagogické sekce Českého esperantského svazu a čestný člen této organizace.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
- Bahajské zjevení (1928)
- Svět a my (Svět nevidomých, 2/1946, str. 2-5)
- Čekání na jaro s jeho symboly (V časopise: Domažlicko, 11/1998, str. 6)
Práce v esperantu[editovat | editovat zdroj]
- Aktuala ĉapitro (Aktuální kapitola, časopis Marto1926, str. 48)
- Esperanto kaj blinduloj (Esperanto a nevidomí, časopis La Progreso, 1932, str.. 84-85)
- S-ino Martha L. Root en Praha (Paní Martha Rootová v Praze, časopis La Progreso, 1932, str. 108)
- Cent jaroj de la Blindul-Instituto de Klár en Praha (Sto let slepeckého ústavu Klár v Praze, časopis La Progreso, 1932, str. 108-109)
- Esperanto-Laboro en ĈSR en la jaroj 1918-1945 (Esperantská práce v ČSR v letech 1918-1945 – přednáška pro klub esperantistů v Brně u příležitosti 70 let klubu, psáno v domažlické nemocnici 7.6. 1971)
- Samideano muzika komponisto Jaroslav Ježek (Esperantista hudební skladatel Jaroslav Ježek, časopis Paco, 1983, str. 27-28)
Překlady do esperanta[editovat | editovat zdroj]
- Rudolf Richard Hofmeister: El verko "La dezerto" (Z díla "Poušť", časopis La Progreso, 1933, str. 4-6)
- Jindřich Šimon Baar: Filo (Syn, časopis Literatura Mondo, 1932, str. 198)
- Jindřich Šimon Baar: Jan Cimbura, ĉapitroj Nova servisto, Edziĝpeta donaco (Jan Cimbura, kapitoly Nový čeledín, Požádání o ruku, časopis Ligilo 1938, str. 34-37)
- Alois Jirásek: Cordatus Bohemus (z románu F.L.Věk, v antologii Ĉeĥoslovaka antologio, 1935, str. 83-89)
- Julius Zeyer: Feliĉo en ĝardeno de florantaj persikujoj (Štěstí v zahradě kvetoucích broskvoní, v antologii Ĉeĥoslovaka antologio, 1935, str. 110-114)
- Helena Malířová: La ora puto (Zlatá studna, v antologii Ĉeĥoslovaka antologio, 1935, str. 228-237)
- Fráňa Šrámek: Rompebla feliĉo (Křehké štěstí, v antologii Ĉeĥoslovaka antologio, 1935, str. 238-243)
- Anna Maria Tilschová: Vento (Vítr, v antologii Ĉeĥoslovaka antologio, 1935, str. 280-284)
- Jindřich Šimon Baar: La parueto (Sýkorka, v antologii Ĉeĥoslovaka antologio, 1935, str. 285-291)
- Jan Vrba: Arbhakistoj (Dřevorubci, v antologii Ĉeĥoslovaka antologio, 1935, str. 297-301)
- Jan František Hruška: Salo (Sůl, časopis Ligilo 1938, str. 50-51)
Vydavatel[editovat | editovat zdroj]
- Martha Root: Bahaaj sciencaj pruvoj de vivo post morto (Bahajské vědecké důkazy o posmrtném životě, 1927)
- Shoghi: Světové náboženství: stručný přehled cílů, učení a dějin (1937)
Působil také publicisticky, zejména v týdeníku Masarykův lid a měsíčníku Sbratření vydávaném Přemyslem Pitterem.[1]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Jaroslav Mařík: Vuk Echtner (časopis Starto, 4/1993, str. 17-18)
- Martin Fárek: Posudek vedoucího bakalářské práce Ladislava Špačka: Náboženské skupiny na okraji společnosti. (Katedra religionistiky a filosofie Filozofické fakulty Univerzity Pardubice, srpen 2009)
- Stránky obce Poběžovice: Věděli jste, že v Poběžovicích žil známý esperantista Vuk Echtner?
- Stanislav Kamarýt: Historio de Esperanto-movado en Ĉeĥoslovakio (Historie esperantského hnutí v Československu, Praha 1983)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vuk Echtner
- Rodné Poběžovice o Vuku Echtnerovi
- Tyflopedický lexicon o Vuku Echtnerovi
- Kroužek esperanta v Domažlicích
- Tentýž kroužek na jiných stránkách
- Baháí v Praze se zmínkou o Vuku Echtnerovi
