Uhlířství

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Německý uhlíř vedle částečně postaveného milíře
Slovinští uhlíři na začátku 20. století
Různé typy milířů a uhlířských pracovišť na ilustraci z francouzské Encyklopedie (1763)

Uhlířství je řemeslo, při kterém je ze dřeva pálením v milířích vyráběno dřevěné uhlí. Jde o jedno z nejstarších řemesel vůbec – výroba dřevěného uhlí byla známa již v pravěku a je pevně spjata s počátky metalurgie v eneolitu. Největší rozmach zažilo uhlířství ve středověku a novověku, dřevěné uhlí bylo nezbytnou surovinou pro výrobu kovů, skla a střelného prachu. Úpadek výroby nastal v 19. století, kdy začalo být uhlí dřevěné nahrazováno uhlím kamenným.[1]

Osoba provozující toto řemeslo je nazývána uhlíř. Jakožto důležití specialisté požívali uhlíři od středověku zvláštních práv a výsad. Díky netypickému způsobu života a obživy tvořili v rámci venkovské společnosti vlastní subkulturu. Profesně se uhlíři organizovali do cechů. V Českých zemích byl významný například Cech kutnohorských uhlířů. V 16. století ale uhlíři své výsady ztratili a ve změněných ekonomických a výrobních podmínkách se z nich stali námezdní dělníci pracující pro hutní provozy. V 18. a 19. století byli uhlíři vnímáni už převážně jako chudí a podivínští lidé z lesů, stali se v podstatě jednou ze sociálně vyloučených skupin. Uhlíř se stal také jedním z typologizovaných hrdinů folklorních příběhů.[1] V Itálii využili uhlířskou terminologii a obyčeje karbonáři, tajná společnost na počátku 19. století.

Z Českých zemí začalo mizet tradiční uhlířství na konci 19. století, kdy železárny začaly používat kamenné uhlí, k úplnému vymizení řemesla došlo během 50. a 60. let 20. století. Většina dřevěného uhlí se do Česka dováží z mimoevropského prostoru nebo se vyrábí industriálním způsobem v tzv. retortových pecích. Tradiční pálení uhlí se občas provozuje jako popularizační či turistická akce, v německy mluvících zemích je uhlířství zapsáno na seznam světového nehmotného dědictví UNESCO. Řemeslo částečně přežívá v jihovýchodní Evropě a v mnoha dalších rozvojových zemích.[1]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HLÁVKA, Jiří; KADERA, Jiří. Historie železářství a uhlířství v Českém lese. Planá: Hornicko-historický spolek, 2010. S. 435. (česky, německy) 
  • KŘIVÁNEK, J. Řemesla, kterým už dávno odzvonilo – Uhlířství. VLS. Červen 2007. 
  • KULHÁNOVÁ, Petra. Uhlíři, máš zaplacené daně?. Lesnická práce. Čís. 5/11. Dostupné online. 

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c WOITSCH, Jiří. Vážení ďáblovi pacholci. Vesmír [online]. 2017-06-05 [cit. 2017-07-12]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]