Třída Duke of Edinburgh

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Třída Duke of Edinburgh
HMS Duke of Edinburgh
HMS Duke of Edinburgh
Obecné informace
UživatelVlajka Royal Navy Royal Navy
Typpancéřový křižník
Lodě6
Předchůdcetřída Devonshire
Nástupcetřída Minotaur
Technické údaje podtřídy Duke of Edinburgh
Výtlak13 550 t[1]
Délka146,3 m (mezi svislicemi)
154,08 m (max.)
Šířka22,4 m
Ponor7,92 m
Pohon26 kotlů
2 parní stroje s trojnásobnou expanzí
23 000 ihp
Rychlost23 uzlů
Posádka790
Výzbroj6× 234mm kanón (6×1)
10× 152mm kanón (10×1)
22× 47mm kanón (22×1)
3× 457mm torpédomet
Pancířpaluba 19–38 mm
boky 76–152 mm
barbety a kasematy 152 mm
velitelská věž 254 mm
Technické údaje podtřídy Warrior
Výtlak13 550 t
Délka146,3 m (mezi svislicemi)
154,03 m (max.)
Šířka22,4 m
Ponor7,62 m
Pohon25 kotlů
2 parní stroje s trojnásobnou expanzí
23 000 ihp
Rychlost23 uzlů
Posádka712
Výzbroj6× 234mm kanón (6×1)
4× 190mm kanón (4×1)
26× 47mm kanón (26×1)
3× 457mm torpédomet

Třída Duke of Edinburgh byla třída pancéřových křižníků Britského královského námořnictva. Celkem bylo postaveno šest jednotek této třídy. Ve službě byly v letech 1906–1921. První dvě jednotky byly dokončeny podle původního projektu a zbývající čtyři byly upraveny na základě zkušeností z rusko-japonské války. Druhá skupina lodí bývá často pojímána jako samostatná třída.[2][1] Křižníky se účastnily první světové války. Dva byly potopeny v bitvě u Jutska. Další dva byly ztraceny mimo bojové nasazení. Tato třída představovala první plavidla britského námořnictva, která navrhl konstruktér Philip Watts.[1]

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Stavba prvních dvou pancéřových křižníků této třídy byla objednána v rámci stavebního programu pro roky 1902/1903, přičemž další čtyři byly objednány programu 1903/1904. Jejich vývoje se ujal Philip Watts. Oproti předcházejícím třídám Monmouth a Devonshire bylo upuštěno od omezení výtlaku, takže se do výzbroje vrátily těžké 234mm kanóny, čímž došlo k výraznému posílení jejich palebné síly. Dva křižníky první skupiny byly postaveny v letech 1903–1906.[1]

Druhá skupina čtyř křižníků byla v letech 1904–1907 postavena v modifikované podobě. Do jejich konstrukce byly zapracovány poznatky z rusko-japonské války, což se odrazilo především v zesílení jejich výzbroje.[3] Zcela bylo upuštěno od kasematy se 152mm kanóny, naopak posílena byla baterie těžkých kanónů, které mohly díky svému umístění střílet téměř za každého počasí. Křižníky skupiny Warrior navíc měly dobré nautické vlastnosti, takže si obecně získaly velmi dobrou reputaci.[1]

Jednotky třídy Duke of Edinburgh:[1]

Jméno Loděnice Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby Poznámka
Black Prince Thames Iron Works, Blackwall 3. června 1903 8. ledna 1904 17. března 1906 Dne 31. května 1916 potopen v bitvě u Jutska.
Duke of Edinburgh Pembroke Dockyard 11. února 1903 14. června 1904 20. ledna 1906 Prodán do šrotu 1920.
Achilles Armstrongs, Elswick 22. února 1904 17. června 1905 22. dubna 1907 Prodán do šrotu 1921.
Cochrane Fairfield, Govan 24. března 1904 20. května 1905 18. února 1907 Ztroskotal 1918.
Natal Vickers, Barrow 6. ledna 1904 30. září 1905 5. března 1907 Dne 31. prosince 1915 se potopil po vnitřní explozi.
Warrior Pembroke Dockyard 5. listopadu 1903 25. listopadu 1905 12. prosince 1906 Dne 1. června 1916 potopen v bitvě u Jutska.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Schéma výzbroje HMS Warrior. Ukazuje přidané čtyři jednohlavňové věže se 190mm kanóny.
HMS Achilles patřící ke druhé skupině třídy Duke of Edinburgh

Podtřída Duke of Edinburgh[editovat | editovat zdroj]

Přibližně polovinu délky boků chránil 76–152mm silný pancéřový pás. 152mm pancíř kryl i barbety věží a kasematy. Hlavní výzbroj představovalo šest 234mm kanónů, které byly umístěny v jednohlavňových věžích. Dvě věže byly na přídi a zádi v ose lodě, zbylá čtveřice stála po stranách předního a zadního komínu. Sekundární ráži tvořilo deset 152mm kanonů v bočních kasematech. Kasematy ovšem byly nízko nad hladinou, což ztěžovalo použití děl i při mírně zhoršeném počasí.[1] Lehkou výzbrojí bylo dvacet dva 47mm kanónů sloužících k obraně proti torpédovým člunům a jiným lehkým plavidlům. Neseny byly rovněž tři 457mm torpédomety. Pohonný systém tvořilo dvacet vodotrubních kotlů Babcock, šest cylindrických kotlů a dva čtyřválcové parní stroje s trojnásobnou expanzí, o výkonu 23 000 ihp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 23 uzlů.[1]

Podtřída Warrior[editovat | editovat zdroj]

Čtyři křižníky podtřídy Warrior měly změněné složení hlavní výzbroje. Šestice 234mm kanónů zůstala beze změny, původní 152mm kanóny však byly nahrazeny čtyřmi 190mm kanóny v jednohlavňových věžích. Všechna hlavní děla tak byla soustředěna na jedné palubě umístěné vysoko nad hladinou, což umožnilo jejich použití i při neklidném moři. Počet 47mm kanónů byl zvýšen na dvacet šest hlavní, počet torpédometů zůstal nezměněn. Pancéřování bylo mírně upraveno. Pohonný systém zůstal stejný, stejně jako maximální rychlost plavidel.[1]

Osudy[editovat | editovat zdroj]

Duke of Edinburgh

Bllack Prince a Warrior se účastnily pronásledování křižníků Goeben a Breslau. Natal se v prosinci 1915 potopil po vnitřní explozi. Warrior, Duke of Edinburgh, Black Prince a Cochrane byly nasazeny v bitvě u Jutska. Black Prince a Warrior byly v bitvě potopeny.[2] Cochrane ztroskotal v listopadu 1918 v ústí řeky Mersey a byl sešrotován.[2] Zbylé lodě byly sešrotovány na počátku 20. let.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1860–1905. New York: Mayflower Books, 1979. S. 72. (anglicky) 
  2. a b c MILFORD, Darren. Warrior Class Armoured Cruisers [online]. Worldwar1.co.uk, 1998-2006 [cit. 2020-09-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr. Válečné lodě 2: Mezi krymskou a rusko-japonskou válkou. Praha: Naše vojsko, 1986. 28-058-86. S. 132. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr. Válečné lodě 2: Mezi krymskou a rusko-japonskou válkou. Praha: Naše vojsko, 1986. 28-058-86. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]