Tramvajová doprava v Pchjongjangu
Tramvajová doprava je rovněž zastoupena i v hlavním městě KLDR, Pchjongjangu.
Vzhledem k tomu, že většina obyvatel země nemohou vlastnit automobily[zdroj?], je městská hromadná doprava jejich jedinou možností, jak cestovat po hlavním městě. Tramvaje obsluhují ty části metropole, kde není zajištěna doprava metrem či trolejbusy.
V říjnu 2023 zde bylo provozováno 466 vozů, z toho 430 tramvají Tatra.[1]
Historický vývoj[editovat | editovat zdroj]
První tramvajová síť vznikla v Pchjongjangu v časech japonské okupace. Od roku 1910 se město velmi rychle rozvíjelo, elektrické tramvaje přišly na scénu 23. května 1923, kdy nahradily koňku. Celý systém vydržel fungovat zhruba třicet let, v časech korejské války byl Pchjongjang těžce poškozen a došlo zároveň k likvidaci sítě.
Současný systém tramvajové dopravy má krátkou historii. Slavnostní otevření se konalo k 79. narozeninám hlavy státu, Kim Ir-sena, 12. dubna 1991. O tři dny později začal nový druh dopravy sloužit cestujícím. První trať má délku 20 km, je městského charakteru, spojuje čtvrti Songsan a Songsin, kde se nacházejí dvě ve své době nová sídliště, která potřebovala dopravní obsluhu.
Ve stejný den o rok později následovalo otevření druhé trati, a o čtyři roky později se objevila také nová, zatím poslední, trať; tato je však technicky oddělena od ostatních a má rozchod kolejí 1000 mm (zbytek sítě je klasického 1435mm rozchodu). Spojuje stanici metra Samhung s mauzoleem Kim-Ir Sena. Tratě jsou na sídlištích vedeny mimo hlavní komunikaci po vlastním tělese (každý směr se nachází na jiné straně; vzdáleny jsou od sebe až desítky metrů), ukončeny jsou někdy i provizorními smyčkami (počítalo se s prodlužováním tratí v souvislosti s budováním dalších sídlišť).
Vozový park[editovat | editovat zdroj]
K zahájení provozu byly dodány tramvaje československé výroby typů T6B5K a KT8D5K (koncové písmeno K označuje, že se jde o exportní provedení pro Severní Koreu) a nelicencované čínské kopie vozů KT4. Přestože vozy typu KT4 jsou kloubové, vzhledem k technickým problémům se nakonec klouby odstranily.
Po vybudování třetí a poslední trati se vozový park rozrostl o další ojeté vozy původem ze švýcarského Curychu. Ty jsou nasazené na úzkorozchodné trati (celkem 18 motorových a 18 vlečných vozů). Jejich dodání v roce 1995 bylo přísně utajené.
V letech 1996 a 1998 se objevily ještě též české tramvaje, ojeté z Německa (z Drážďan, Magdeburku a Lipska), typu Tatra T4D s vlečnými vozy Tatra B4D (celkem stovky vozidel).
V roce 2008 byl vozový park doplněn vyřazenými tramvajemi Tatra T3SU a T3SUCS z pražského dopravního podniku.
Tramvaje jsou spojeny do dvouvozových souprav, a vzhledem ke svému již uvedenému významu jsou relativně přeplněné. Jednotný městský nátěr v podstatě neexistuje, tramvaje jezdí v barvách, v jakých byly do města dodány.
Vozovny[editovat | editovat zdroj]
V celé síti existují celkem tři vozovny.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Pyongyang, Tramvaj — Počet vozidel. transphoto.org [online]. [cit. 2023-10-12]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- JUNGE, Martin. Jak se jezdí tramvají a metrem v severokorejském Pchjongjangu?. Československý dopravák. 2014, čís. 5, s. 84–92.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Tramvajová doprava v Pchjongjangu na Wikimedia Commons - (anglicky) Stránka o tramvajích v Pchjongjangu (anglicky)
- (německy) Fotogalerie MHD 2011[nedostupný zdroj]
