Tramvajová doprava v Moskvě
Hlavní město Ruské federace, Moskva, provozuje dvě na sobě nezávislé a oddělené tramvajové sítě. Tramvaje jsou napájené proudem o napětí 550 V. Rozsah celého provozu činí 181,2 km, dopravu zajišťuje 30 – 40 linek, které obsluhují přibližně 420 zastávek.
Popis sítí[editovat | editovat zdroj]
V Moskvě se nacházejí dvě tramvajové sítě, jedna menší na západě města a druhá zhruba třikrát větší na východě a jihu. Rozchod kolejí je standardní ruský, 1524 mm. Přestože Moskva je největším městem v zemi, nemá zároveň i největší tramvajový provoz (tím je Petrohrad), většinu dopravy tak obstarává podzemní dráha.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Tramvajová doprava v carské Moskvě[editovat | editovat zdroj]
První úsek koňky byl v Moskvě otevřen v 22. června 1872. Provozovatelem sítě byla tehdy belgická společnost s názvem Compagnie générale des tramways de Moscou et de Russie. První úsek vedl od Náměstí revoluce k současnému Běloruskému nádraží; byl dlouhý 4,5 km, celý jednokolejný s celkem devíti výhybnami. Rozchod kolejí byl široký, tj. i dnes používaných 1524 mm. Nasazeno bylo celkem 10 vozů, které měly kromě normálního též i horní patro. Vozy jej však neměly zastřešené, což cestující vystavovalo nevhodným podmínkám, zvláště pak v chladnějších měsících. Vozy koňky byly původem z Velké Británie. Celá akce byla v tehdejším tisku prezentována jako velká událost.[1]
Kromě toho také od 22. července 1886 jezdily parní tramvaje. Elektrická trakce se objevila roku 1903; od roku následujícího ji provozovalo město a v roce 1911 již byly všechny tratě elektrifikovány.
Vzrůst významu podzemní dráhy[editovat | editovat zdroj]
Do 50. let 20. století dosáhla síť ohromného rozsahu, přesto v centru začaly první úseky mizet vzhledem k tomu, že se staly souběžnými s metrem. Tramvajová doprava též získala velký význam při velkých akcích, náročných na městskou dopravu, jakými byly například spartakiády. Též prošly modernizací některé starší tramvaje typu KM; v letech 1951 a 1952 to bylo celkem 37 vozů.
V 50. letech se objevily nové tramvaje sovětské výroby RVZ-51 a MTV-82; druhý typ byl dodáván během let 1951 až 1955 ve velkém množství přes 400 tramvají[2]. Toto velké množství nových vozů bylo rozmístěno rovnoměrně do všech vozoven, vyjma Vozovny Krasnopresněnskoje.
Od začátku 60. let byly dováženy vozy koncepce PCC z Československa; nejprve T2 (vyřazovány v 70. letech, poslední vůz v roce 1981[3]), později následovaly velké série (až 100 vozů ročně[4]) tramvají typu T3 (a z něho odvozených, lišily se například počtem dveří). Kloubové tramvaje typu K2 se v provozu neosvědčily. Přesto ještě na začátku 80. let bylo možné se v provozu setkat s vozy typu MTV-82 vyrobenými v roce 1952, ostatně celý vozový park byl velmi různorodý. Sovětští výrobci byli z dodávek nových tramvají téměř vyřazeni.
Moskevské tramvaje na konci 20. a začátku 21. století[editovat | editovat zdroj]
Rostoucí efektivita silniční dopravy však vedla k tomu, že tramvajové tratě začaly být rušeny stále více; nejprve existovala snaha nahradit je trolejbusy, později metrem. Druhý z plánů měl i svůj časový horizont; k likvidaci tramvajové sítě mělo dojít do roku 1980 (tak byla v roce 1973 kolejová síť rozpůlena na dvě nesouvisející části). Stejně jako v jiných městech světa se však ukázalo, že tramvajová doprava je v MHD nezastupitelná, navíc ropné krize a klesající ekonomická síla SSSR plán definitivně odstavily.
V roce 1993 byla zrekonstruována ulice 1. máje, a to novou technologií, založenou na maďarských panelech BKV. Tyto panely se v Moskvě používají již dávno u mnohých tratí, například roku 1986 s nimi byla zrekonstruována trať na třídě Sudostrojitělej směrem do Nagatina. Kromě betonových panelů zde však byly použity i gumové výztuže, které snižují hlučnost (v současné době se používají ve střední a západní Evropě běžně, například roku 2007 s nimi byla v Praze rekonstruována trať přes Náměstí Republiky).
V 90. letech byly rekonstruovány i další mnohé tratě, jednalo se nejprve o jednotky a později i o desítky kilometrů. Při těchto pracích samozřejmě muselo být přesměrováno mnoho linek, některé zase naopak i zrušeny. Mezi lety 1992 až 1995 bylo zrekonstruováno celkem 188 km tramvajových tratí.
Tramvaje Tatra byly dodávány až do roku března 1988 (tehdy byly dodávky zastaveny vzhledem k nedostatku financí; roku 1990 přibyly ještě dvě zkušební tramvaje typu T7B5). První série československých tramvají však začaly koncem 80. let stárnout a bylo proto nutné zajistit nového dodavatele; sovětští výrobci ale nebyli schopni splnit vysoké nároky moskevského dopravního podniku. Nakonec dodávky nových vozů zajistila firma UKVZ z Čeljabinska; od této doby tak byl vozový park obnovován pomocí tramvají KTM-8. První vozy tohoto typu byly dopraveny do Vozovny Rusakova roku 1990.
Vozovny[editovat | editovat zdroj]
Vozový park[editovat | editovat zdroj]
| Obrázek | Typ | Modifikace a podtypy |
|---|---|---|
|
Tatra T3 | Tatra T3, modernizované verze MTTM, MTTE, MTTČ |
|
KTM-23 | |
|
Pesa Twist | Pesa Foxtrot (71-414) |
|
71-931М Viťaz-M | 71-931М Viťaz-M |
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Historie moskevských tramvají - začátky
- ↑ Historie moskevské tramvajové sítě, 50. a 60. léta (rusky)
- ↑ Tramvaje Tatra T2, ISBN 80-903012-7-4
- ↑ http://tram.ruz.net/history/ivanov16.htm Последние годы столетия na stránkách tram.ruz.net
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Tramvajová doprava v Moskvě na Wikimedia Commons - Rozsáhlá fotogalerie jak historických tak i moderních tramvajových vozů v Moskvě
- Stránka o moskevských tramvajích (anglicky)
- Fotogalerie (anglicky)[nedostupný zdroj]
- Informace, novinky v provozu a mapa sítí (anglicky)
- Fotogalerie vozidel různých typů (anglicky)[nedostupný zdroj]
- Fotogalerie a popis moskevských vozů typu Tatra (rusky)
- Fotogalerie různých moskevských tramvají (rusky)
- Moskevské historické tramvaje (1959) (rusky)
- Moskevské historické tramvaje (1959) (rusky)
- Mapa sítě (1959, tramvaje jsou značené červeně)
