Tantalos
| Tantalos | |
|---|---|
 Tantalos, vyobrazil Goya | |
| Choť | Dióna Clytia Euryanassa Eurythemisté |
| Děti | Niobé[1] Pelops[1][2][3] Broteás Dascylus |
| Rodiče | Zeus[1][4] a Tmólos[4][5][6] a Ploutó[1] |
| Příbuzní | Amfíonas, Chloris, Sipylos, Amyclas, Alphenor, Damasichthon, Ismenós, Tantalus, Phaedimus, Ilioneus, Neaera, Amaleus, Archénor, Archemorus, Astycrateia, Astynome, Astyóche, Chias, Kleódoxa, Klytia, Etodáia, Eupinytus, Phthia, Pelopeia a Argeus (vnoučata) |
| Funkce | mytický lýdský král mytický frýgský král |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Tantalos (řecky Τάνταλος, latinsky Tantalus) je v řecké mytologii syn nejvyššího boha Dia. Jeho původ je zpochybňován, jméno matky je uváděno v různých zdrojích různé. Dokonce i o otcovství Dia není názor jednotný. Tantalos byl králem lýdského města Sipylu.
V jednom však báje jsou shodné: Tantalos se dopustil strašných zločinů, za něž musel být potrestán a nestačil pouze pozemský trest, byl odsouzen k věčným mukám.
Tantalos se oženil, ale o jméně jeho manželky také není žádná shoda. Ví se ale, že mu dala tři děti – syna Pelopa, dceru Niobé a poslední byl ošklivý Broteás.
Vše začalo tak, že Tantalos byl nejvyšším bohem Diem milován, stal se jeho přítelem a oblíbencem. Zeus ho zval na Olymp, hodovali spolu, zúčastňoval se různých jednání. Není divu, že Tantalos zpychl, začal se nejprve přirovnávat k bohům, později na ně vyvyšovat. Dokonce kradl na hostinách nektar a ambrózii a o tyto pokrmy nesmrtelných se dělil se svými přáteli smrtelníky. Také prozrazoval tajemství, která se lidé neměli dozvědět. Zeus mu dlouho promíjel, za nic z toho ho nepotrestal. Jenže Tantalos si nevzal ponaučení.
Dopustil se dalšího prohřešku – falešně přísahal, že nemá v paláci zlatého psa, kterého si u něho schoval efeský král Pandareos. (Byla to vzpomínka na Diovo rané dětství, kdy se na Krétě o něj starala a vychovávala ho koza Amaltheia, která ho živila svým mlékem a zlatý pes je oba chránil.) Jenže krádež opravdu Pandareos spáchal a protože se sám bál pomsty bohů, nechal psa v úkrytu na hradě Tantalově. Když Tantalos zapřel, že psa má, poslal Zeus boha Herma, aby se přesvědčil. Pes byl nalezen a Dia tato odhalená lež hrozně rozlítila.
Jeho posledním činem však byla hrozná věc. Pozval k sobě na hostinu několik bohů a aby otestoval jejich vševědoucnost, připravil pro ně hroznou zkoušku. Zabil svého syna Pelopa, rozsekal jeho tělo, upravil z něho vábný pokrm a ten předložil bohům. Bohové okamžitě poznali, co je jim podáváno a jídla se ani nedotkli, jenom bohyně Démétér, plnou hlavu smutku po nedávno unesené dceři Persefoně, bezmyšlenkovitě snědla kousek ramene.
Bohové se strašně rozhněvali, maso znovu dali do kotle, svařili a bůh Hermés ho na Diův příkaz oživil. Chybějící kousek ramene byl nahrazen protézou ze slonoviny. Říká se, že Pelops se z kotlíku vynořil zářivě krásný, bůh Poseidón byl z něho unešený, vzal ho sebou na Olymp a jmenoval ho svým číšníkem.
Za své zločiny byl Tantalos potrestán ztrátou království a byl vyřčen ortel: Tantalos bude svržen do temné podsvětní říše boha Háda a na věky bude trpět nejtěžší muka:
- bude stát v průzračné vodě, ale když se bude chtít napít, voda ustoupí,
- nad ním se sklánějí větve stromu s ovocem, ale když se natáhne, aby si utrhl, větvě se nazvednou do výše, takže na ně nedosáhne,
- bude mít věčný strach z obrovského balvanu, visícího nad ním a hrozícího každým okamžikem spadnout; přesto však nespadne a jeho mukám neudělá konec.
A tato Tantalova muka trvají dodnes a jsou symbolem toho nejhoršího utrpení, které může člověka potkat.
Odraz v umění[editovat | editovat zdroj]
Známé je melodrama Jaroslava Vrchlického a Zdeňka Fibicha Tantalův smír.
Další Tantalové[editovat | editovat zdroj]
V řecké mytologii se vyskytují ještě další nositelé tohoto jména:
- Tantalos, vnuk. Byl synem Tantalova ošklivého syna Brotea,
- Tantalos, syn mykénského krále Thyesta, který byl úkladně zavražděn Thyestovým bratrem Átreem,
- Tantalos, syn thébského krále Amfíóna a jeho manželky Niobé, kterého za matčinu pýchu a zpupnost zabil bůh Apollón.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d Nikolaj Petrovič Obnorskij: Tantal. In: Encyklopedický slovník Brockhaus-Jefron, svazek XXXIIa.
- ↑ Pelops. In: Skutečný slovník klasických starožitností od Lubkera.
- ↑ Nikolaj Petrovič Obnorskij: Pelops. In: Encyklopedický slovník Brockhaus-Jefron, svazek XXIII.
- ↑ a b Tantalus. In: Skutečný slovník klasických starožitností od Lubkera.
- ↑ Nikolaj Petrovič Obnorskij: Тмол. In: Encyklopedický slovník Brockhaus-Jefron, svazek XXXIII.
- ↑ Tmolus. In: Skutečný slovník klasických starožitností od Lubkera.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Slovník antické kultury, nakl. Svoboda, Praha, 1974
- Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí
- Graves, Robert, Řecké mýty, 2004, ISBN 80-7309-153-4
- Houtzager, Guus, Encyklopedie řecké mytologie, ISBN 80-7234-287-8
- Gerhard Löwe, Heindrich Alexander Stoll, ABC Antiky
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Tantalos na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Tantalos v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
