Sukno
Sukno (anglicky: broadcloth, německy: Tuch) je souhrnný pojem pro tkaniny se zplstěným povrchem dosaženým za určitých výrobních podmínek.[1]
Způsob výroby[editovat | editovat zdroj]
Tkanina se vyrábí v plátnové nebo keprové vazbě, ke tkaní se používá barevná mykaná nebo česaná příze, z jemnější, silně zkadeřené vlny nebo ze směsi vlny s polyesterem.[1]
Zplstnatění tkaniny se dosahuje díky jejímu valchování, počesávání, postřihování, dekatování a kalandrování. Některé stupně úpravy se několikrát opakují, takže než je textilie hotová, prochází až 30 procesy.
V hotovém zboží zakrývá zplstnatěný povrch strukturu vazby tkaniny. Vzhled některých druhů sukna je podobný netkané plsti, se kterou se dá snadno zaměnit.[2]
Použití[editovat | editovat zdroj]
V minulosti se sukno nejčastěji používalo na kalhoty, sukně, saka a pláště uniforem pro armádu, policii, železničáře, lesníky a jiná povolání. Zhruba od poloviny minulého století se však pro tento účel sukno stále více nahrazuje praktičtějšími (a většinou levnějšími) druhy tkanin, takže sukno dnes nachází širší použití jen na kroje (a jejich módní aplikace) v některých regionech Bavorska a Rakouska a pro speciální technické účely (např. potahy kulečníkových stolů).[3]
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu sukno na Wikimedia Commons
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b T. Meyer zur Capellen: Lexikon der Gewebe, Deutscher Fachverlag, Frankfurt/Main 2001, ISBN 3-87150-725-3, str. 351
- ↑ Kießling/Matthes: Textil- Fachwörterbuch, Berlin 1993, ISBN 3-7949-0546-6, str. 386
- ↑ Talavášek: Tkalcovská příručka, SNTL Praha 1980, str. 148
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- GRAUS, František. Český obchod se suknem ve 14. a počátkem 15. století (K otázce významu středověkého obchodu). Praha: Melantrich, 1950. 128 s.
