Slavná mše
Slavná mše, slavnostní mše (svatá) nebo latinsky missa solemnis je v některých západokřesťanských církvích označení mše prováděné zvláště slavnostním způsobem. Při jejím vysluhování bývá obvykle přítomno více asistujících duchovních, liturgické texty se zpívají a užívá se kadidlo, procesní svíce a kříž. Obvykle se slavná mše slouží o velkých svátcích a mimořádných příležitostech. Předsedá-li slavné mši biskup, hovoří se o (slavnostní) pontifikální mši, předsedá-li jí papež, jedná se o (slavnostní) papežskou mši.
V liturgii tridentské mše, používané před druhým vatikánským koncilem a nezřídka i dnes, má termín missa solemnis přesně definovaný význam: jde o plnou, nezkrácenou formu mešního ordinaria, které se kromě celebranta (biskupa či kněze) účastní i dva duchovní, jáhen a podjáhen, v praxi často nahrazovaní kněžími. Navíc se používá kadidlo a liturgické texty se zpívají (na rozdíl od jednoduché missa privata, „soukromé mše“, ale podobně jako v missa cantata, „zpívané mši“, která se však obejde bez jáhna a podjáhna). Missa solemnis se chápala jako jediná plnohodnotná forma mše římského ritu a ostatní dvě formy jen jako její zjednodušení, přičemž některé jejich prvky lze vysvětlit právě jen s odkazem na úplný průběh mše podle ritu slavné mše.
Missa solemnis v hudbě[editovat | editovat zdroj]
Missa solemnis je v hudební oblasti chápána jako samostatný útvar, respektive hudební forma - mše, zhudebnění textu ordinaria. Mnoho hudebních skladatelů zhudebnilo mešní liturgický text. Takové zhudebnění obvykle bývá určeno pro velký smíšený sbor a sólisty s bohatým hudebním doprovodem symfonického orchestru. Struktura a textový základ takovéto mše jsou stejné jako u jiných zhudebnění latinského ordinária, hudba však mívá slavnostnější charakter. Známá je například Beethovenova Missa solemnis D dur z roku 1823 (toto dílo bylo poprvé vcelku uvedeno v kostele sv. Petra a Pavla ve Varnsdorfu). Zvláštním případem missy solemnis je také Česká mše vánoční Jakuba Jana Ryby.
Některá zhudebnění Missae solemnes[editovat | editovat zdroj]
- baroko
- Johann Sebastian Bach: Mše h moll BWV 232
- Johann Adolf Hasse: Missa in d
- Alessandro Scarlatti: Messa die Santa Cecilia MV 6
- Jan Dismas Zelenka: Missa circumcisionis ZWV 11
- Johann David Heinichen: Missa Nr. 9 in D
- František Xaver Richter: Missa Hyemalis
- Ignaz Holzbauer: Missa in C
- Jan Václav Stamic: Missa solemnis in D
- klasicismus
- Johann Georg Schürer: Missa in d
- František Xaver Brixi: Nissa integra
- Vincenzo Righini: Missa solemnis in d
- Ludwig van Beethoven Missa solemnis in D
- Joseph Haydn: Missa Cellensis in honorem Beatissimae Virginis Mariae Hob. XXII:5
- Karl Ditters von Dittersdorf: Missa solemnis in C
- Wolfgang Amadeus Mozart: Große Messe in c-Moll KV 427
- Wolfgang Amadeus Mozart: Missa solemnis in C (též „Dvorní“, KV 337)
- Leopold Mozart: Missa solemnis in C
- Václav Emanuel Horák
- Jan Křtitel Vaňhal
- Karel Blažej Kopřiva
- Bedřich Antonín Wiedermann
- romantismus
- Gioacchino Rossini Petite messe solennelle
- Ferenc Liszt: Missa solennis zur Einweihung der Basilika in Gran (tzv. „Granská mše“, první verze je z roku 1855, druhá z let 1857–58)
- moderní a soudobá hudba