Skepticismus

Skepticismus (z řeckého slova skeptomai –„pochybuji“) je filozofický směr blízký agnosticismu a nihilismu. Skepticismus navazuje na učení sofistů. První skeptikové ukazovali na relativnost lidského poznání, na jeho formální nedokazatelnost a závislost na různých podmínkách. Běžně se užívá označení skeptik pro osoby, které:

mají nedůvěřivý postoj nebo smýšlení o všech nebo specifikovaných věcech,
tvrdí, že pravdivé poznání je nemožné,
všechno soustavně kriticky posuzují.

Filosofický skepticismus[editovat | editovat zdroj]

Rozsah filosofického skepticismu je od pochybnosti o možnosti filosofického řešení až po agnosticismus a nihilismus. Všichni antičtí filosofičtí skeptici se shodují v názoru, že poznání je možné jen díky apriorním předpokladům, které nelze odvodit ze smyslové zkušenosti, a proto je nutné jeho pravdivost neustále ověřovat. V klasické filosofii odkazuje skepticismus na osobnostní rysy školy „Skeptikoi“ – filosofů, o kterých se říkalo že „nic netvrdili, ale že se jenom domnívali“.[1] V tomto smyslu zastává filosofický skepticismus názor, že je třeba se vyvarovat postulátu konečné pravdy. Jediný systematický zdroj z této doby je od Sexta Empirika, protože většina antických skeptiků nezanechala žádné písemnosti, nebo se jejich spisy nezachovaly.

Vědecký skepticismus[editovat | editovat zdroj]

V moderní době se ve vědeckých kruzích používá pojem skepticismus (též vědecký nebo racionální skepticismus) pro kritické zkoumání jakýchkoliv teorií, kterými se věda zabývá, a vlastně odmítání jejich apriorního přijímání. Základní myšlenkou racionálního skepticismu je, že pokud se neprokáže opak, nelze u jakýchkoliv tvrzení nebo teorií předpokládat pravdivost. Dále racionální skepticismus požaduje, aby byla každá teorie skutečně vědecká, tj. aby měla některé důležité atributy (např. falzifikovatelnost, vnitřní konzistence, shoda s pozorováním). Na veřejnosti je racionální skepticismus prezentován zejména při zkoumání pseudovědeckých a nevědeckých teorií. Celosvětově je toto hnutí reprezentováno např. organizací CSI a v České republice pak klubem Sisyfos.

Náboženský skepticismus[editovat | editovat zdroj]

Náboženský skepticismus se zaměřuje na pochybnosti týkající se víry, například existence božských stvoření nebo zázraků. Náboženští skeptici nemusí být nutně ateisti nebo agnostici.

Pseudoskepticismus[editovat | editovat zdroj]

Termín pseudoskepticismus popisuje myšlení, které se zdá být skeptické, ale skeptické není. Tento termín zpopularizoval Marcello Truzzi a definoval pseudoskeptiky jako osoby, jejichž názory jsou spíše negativní, než agnostické, a přesto se považují za skeptiky.^[1]^[2] Rektor arizonské univerzity Rochus Boerner popisuje pseudoskeptiky spíše jako "bez víry", než "nevěřící",^[3] a fyzik princetonské univerzity Gregory N. Derry popisuje myšlení pseudoskeptiků jako ".. směřující k myšlenkám, které souvisí s jejich předjímaným závěrem.^[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ University of Washington electrical research engineer William J. Beaty describes pseudo-skepticism as "a variety of pseudoscience: the behavior of highly biased 'sneering scoffers' who try to legitimize their prejudice by donning the mantle of science and proper skepticism. They claim to support reason/logic while in fact filling their arguments with plenty of ad-hominems, straw-man, poisoning-the-well, and numerous other emotion-enflaming fallacies and debating tactics."
↑ Steven B. Krivit, The Rebirth of Cold Fusion: Real Science, Real Hope, Real Energy, ISBN 978-0-9760545-8-0, Pacific Oaks Press (October 1, 2004) p.143
↑ Krevit, The Rebirth of Cold Fusion: Real Science, Real Hope, Real Energy, s odkazem na: Rochus Boerner: Some notes on Skepticism Archivováno 26. 10. 2008 na Wayback Machine.
↑ Gregory N. Derry, What Science Is and How It Works, ISBN 978-0-691-09550-9, Princeton University Press (March 4, 2002) p.171

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Sextus Empiricus, Outlines of Pyrrhonism, R.G. Bury (trans.), Prometheus Books, Buffalo, NY, 1990.
ISBN 0-674-99204-0 Diogenes Laertius: Lives of Eminent Philosophers
ISBN 0-7914-3067-7 Grimes John, A Concise Dictionary of Indian Philosophy, SUNY Press 1996, New York
ISBN 978-0-691-09550-9 Gregory N. Derry, What Science Is and How It Works, Princeton University Press 2002
ISBN 80-7198-062-5 Filipský J., Liščák V., Heroldová H. a kol., Lexikon východní moudrosti, Votobia Olomouc 1996

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu skepticismus na Wikimedia Commons
Téma Skeptik ve Wikicitátech
Responses to skepticism
Excerpts from the "Outlines of Pyrrhonism" by Sextus Empiricus
Attempted refutation of external-world scepticism. Recently published books by philosopher Olaf M. Müller
Article: Skepticism and Denial by Stephen Novella MD, The New England Journal of Skepticism
Classical Skepticism Archivováno 3. 2. 2010 na Wayback Machine. by Peter Suber.
On the Impossibility of Real A Priori Knowledge
Český klub SISYFOS - oficiální stránky
Proč jsou skeptici skeptičtí

[1] University of Washington electrical research engineer William J. Beaty describes pseudo-skepticism as "a variety of pseudoscience: the behavior of highly biased 'sneering scoffers' who try to legitimize their prejudice by donning the mantle of science and proper skepticism. They claim to support reason/logic while in fact filling their arguments with plenty of ad-hominems, straw-man, poisoning-the-well, and numerous other emotion-enflaming fallacies and debating tactics."

[2] Steven B. Krivit, The Rebirth of Cold Fusion: Real Science, Real Hope, Real Energy, ISBN 978-0-9760545-8-0, Pacific Oaks Press (October 1, 2004) p.143

[3] Krevit, The Rebirth of Cold Fusion: Real Science, Real Hope, Real Energy, s odkazem na: Rochus Boerner: Some notes on Skepticism Archivováno 26. 10. 2008 na Wayback Machine.

[4] Gregory N. Derry, What Science Is and How It Works, ISBN 978-0-691-09550-9, Princeton University Press (March 4, 2002) p.171

[1]

[2]

[3]

[4]