Sidonie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek je o osadě v Bílých Karpatech. O křestním jménu pojednává článek Sidonia.
Sidonie
Dělnická kolonie
Dělnická kolonie
Lokalita
Charakterosada
ObecBrumov-Bylnice
OkresZlín
KrajZlínský kraj
Historická zeměMorava + Slovensko
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel236 (2021)[1]
Katastrální územíSidonie (7,52 km²)
PSČ763 34
Počet domů133 (2011)[2]
Sidonie
Sidonie
Další údaje
Kód části obce147796
Kód k. ú.747793
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sidonie (slovensky Sidónia) je osada a katastrální území tvořící část města Brumov-Bylniceokrese Zlín, ležící v Bílých Karpatech v těsném sousedství česko-slovenské státní hranice v nadmořské výšce 355 m n. m. Většina zástavby se nachází v délce 4,5 km v údolí podél toku Vlárky, k Sidonii však patří i oblast Vlárského průsmyku se stejnojmenným nádražím.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Sidonie byla původně, stejně jako sousední Svatý Štěpán, sklářskou vesnicí. Roku 1788 ji zřídil majitel brumovského panství Jan Křtitel Illesházy a pojmenoval ji po své manželce Sidonii Illesházyové. Sklářská huť se nacházela v uherské části osady. Nejprve se osada jmenovala Svatá Sidonie a náležela k obci Bylnici. V letech 1899 až 1908 byla v Sidonii vybudována sklářská dělnická kolonie (domy čp. 65-71). Roku 1933 ukončila zdejší huť svoji činnost a na přelomu let 1937 a 1938 byla zbourána. 1. ledna 1952 se moravská část osady stala samostatnou obcí, formálně však bylo oddělení provedeno až k 1. lednu 1954[3]. Z rozhodnutí gottwaldovského ONV byla obec k 1. červenci 1964 přejmenována na Sidonii. Od roku 1976 je Sidonie součástí města Brumov-Bylnice.

Po zániku Československa na konci roku 1992 byla nová státní hranice původně vedena tokem Vlárky. Většina zástavby osady se nachází na pravém, moravském břehu říčky, skupina několika domů v centrální části vsi, které obývalo devět rodin, však stojí na levém břehu, který připadl Slovensku. Jediná přístupová silnice, vedoucí z Vlárského průsmyku, navíc tok Vlárky několikrát překračuje. Slovenská část osady s názvem Sidónia se stala součástí obce Horné Srnie a místním rodinám se značně zkomplikoval život spjatý se zbytkem vesnice, nacházející se nyní již v jiném státě.[4] Dne 25. července 1997 došlo k úpravě česko-slovenské státní hranice a malé území na levém břehu s několika domy v centru Sidonie se stalo součástí Česka (vyměněnou za osadu U Sabotů u Javorníku). Státní hranice je rovněž od té doby vedena středem silnice z Vlárského průsmyku.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Kaple svatého Martina
  • Chlebová pec – kulturní a technická památka. Sloužila sklářům v Sidonii na pečení chleba i svátečního pečiva. V Sidonii se jich dochovalo pouze 7. V některých se peče i dodnes. Původně pecí bylo 19. Asi nejznámější pec je na takzvané Rajčůrni. Střecha je pokryta šindelem.[5]

Příroda[editovat | editovat zdroj]

V katastru vsi se nachází přírodní rezervace Sidonie s původním, více než 200 let starým bukovým porostem, která byla vyhlášena dne 12. července 1984 k ochraně genofondu zdejších bukových porostů a dále k ochraně brouků střevlíka hrbolatého a tesaříka alpského.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01]
  2. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  3. Úřední list republiky Československé, ročník 1954, částka 105, str. 998, vydáno v Praze dne 21. srpna 1954
  4. FUKSOVÁ, Jana. Osadu Sidonie rozdělila hranice, lidé se k sobě vrátili až po letech [online]. Idnes.cz, 2013-01-02 [cit. 2016-12-30]. Dostupné online. 
  5. Kolonie sklářů a chlebová pec Archivováno 11. 7. 2021 na Wayback Machine., vychodni-morava.cz

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Petr Mašláň, Lenka Plevová: Sidonie – historie a příroda sklářské osad, Museum regionu Valašsko, Vsetín 2014, ISBN 978-80-87614-26-6.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]