Rytířský řád Božího hrobu jeruzalémského
| Rytířský řád svatého Božího hrobu jeruzalémského | |
|---|---|
| Ordo Equestris Sancti Sepulcri Hierosolymitani (la) | |
 | |
| Základní informace | |
| Aktivita | (1099) / 1847 / 1868 |
| Kategorie | rytířský řád |
| Úloha | podpora křesťanů ve Svaté zemi |
| Země původu |  Jeruzalémské království, Palestina (Svatá země) |
| Poslední představený | Fernando kardinál Filoni |
| Předchůdci | Edwin Frederick O'Brien |
| Působnost | původně Blízký východ, nyní celý svět. |
| Motto | Deus lo vult („Bůh to chce“) |
| Počet tříd | 3 |
| Odznak |  |
| Stuha | Černá s miniaturou hodnosti |
 | |
Řád Božího hrobu (latinsky Ordo Equestris Sancti Sepulcri Hierosolymitani, OESSH, česky Rytířský řád svatého Božího hrobu jeruzalémského) je rytířský řád založený podle nedoložené tradice Godefroyem z Bouillonu roku 1099 k ochraně nejvýznamnějšího křesťanského poutního místa ve Svaté zemi, Božího hrobu v Jeruzalémě. Byl řádem strážců, nikoliv bojovníků za křesťanskou víru. V současnosti je řádem pro katolické křesťany, kteří neskládají žádný řeholní slib; řád proto není subjektem mezinárodního práva. Je právnickou osobou podle kanonického práva (mezinárodní veřejné sdružení věřících) a právnickou osobou ve Vatikánském městském státě a je mezinárodně uznaným rytířským řádem. Papežský Svatý stolec uznává a zaručuje pouze dvě instituce rytířských řádů: Maltézských rytířů a právě Rytířů Božího hrobu.[1]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Kanovnický řád Božího hrobu[editovat | editovat zdroj]
Původním titulem Strážci Božího hrobu (Custodes S. Sepulcri dominici) nebo Bratři křižovníci Jeruzalémského hrobu Páně (Fratres Cruciferi dominici sepulchri Hierosolymitani) byli založeni jako řád k ochraně Božího hrobu, v jejich čele stál jako vrchní představený patriarcha jeruzalémský.[2]
Nelze prokázat spojení těchto kanovníků Baziliky Božího hrobu (kteří byli založeni Godefroyem z Bouillonu), který roku 1113 přijal augustiniánskou řeholi s rytíři. Po dobytí Jeruzaléma roku 1191 tento kanovnický řád přesunul své hlavní sídlo do Akkonu, k nejstarším mezi evropskými kláštery patřil pražský křižovnický klášter u kostela sv. Petra Na Zderaze[3], soukromá fundace z doby kolem roku 1188, v jejímž čele stál převor.
Po pádu Akkonu roku 1291 se hlavním sídlem stal dům sv. Lukáše v Perugii v Umbrii, jehož převor užíval titul velmistra. Další rytíři se rozptýlili po Evropě. O nezávislé postavení usiloval například převor významného řádového domu v polském Miechówě. Podle svého znaku – dvojramenného kříže jeruzalémského patriarchy – se nazývali také jako Křižovníci s červeným křížem.
Roku 1489 papež Inocenc VIII. rozhodl bulou Cum solerti meditatione o zrušení křižovnického řádu a krátkodobě jej majetkově i personálně přičlenil k johanitům, aby tak rozšířil křesťanské vojsko v boji proti Osmanským Turkům. Tento záměr nevyšel. Následující papež Alexandr VI. již roku 1496 Řád Božího hrobu obnovil s tím, že velmistrovství řádu je vyhrazeno papeži.
Rytíři pasovaní v bazilice Božího hrobu[editovat | editovat zdroj]
O Boží hrob se od 14. století podle papežské bully Gratiam agimus starali františkáni z Kustodie Svaté země, jejichž představený v Jeruzalémě (kustod Svaté země) měl právo spolu s laickým rytířem pasovat významné poutníky v bazilice Božího hrobu na rytíře.
Jedním z tako pasovaných rytířů byl například budoucí bavorský vévoda Fridrich v roce 1375.[4]
Od roku 1868 do současnosti[editovat | editovat zdroj]
Roku 1847 papež Pius IX. obnovil Latinský jeruzalémský patriarchát, na nějž bylo přeneseno právo františkánů pasovat rytíře Božího hrobu. V roce 1868 tentýž papež reformoval Řád Božího hrobu, takže je nyní mezinárodním katolickým rytířským řádem, který přijímá laiky i duchovní, muže i ženy. Symbolem řádu je červený jeruzalémský kříž. Oděvem rytířů je bílý plášť s červeným jeruzalémským křížem.
Organizační struktura[editovat | editovat zdroj]
Hlavou řádu je kardinál – velmistr, který je jmenován papežem a jemuž pomáhá rada velmistra. Sídlem řádu je Palác della Rovere v blízkosti náměstí sv. Petra v Římě; oficiálním kostelem řádu je kostel sv. Onufria na Janikulu. V současnosti má řád téměř 30 tisíc členů ve 35 zemích. Organizačně je členěn do místodržitelství nebo magistrálních delegací v jednotlivých zemích nebo oblastech. Jeho hlavním úkolem je rozvoj křesťanského života členů řádu a podpora křesťanů ve Svaté zemi, zejména latinského jeruzalémského patriarchátu.
Třídy a stupně řádu a jejich insignie[editovat | editovat zdroj]
Od roku 1949 má řád tři třídy:
- Třída rytířů a dam s kolanou má vždy jen 13 žijících členů (zkratka E.Col.SSH // D.Col.SSH)
- Třída rytířů s následujícími stupni:
- rytíř velkého kříže (zkratka KGCHS nebo EMCSSH)
- komtur s hvězdou (zkratka KC*HS nebo C*SSH)
- komtur (zkratka KCHS nebo CSSH)
- rytíř (zkratka KHS nebo ESSH)
- Třída dam s následujícími stupni:
- dáma velkého kříže (zkratka LGCHS nebo DMCSSH)
- komtur s hvězdou (zkratka DC*HS nebo DC*SSH)
- komtur (zkratka DCHS nebo DCSSH)
- dáma (zkratka DHS nebo DSSH)
Bílá řádová uniforma se zlatými doplňky je v dnešní době používána pouze výjimečně. Pro všechny třídy je společným znamením jeruzalémský kříž, jehož užívání na oděvu či v heraldice je upraveno takto:
| Insignie (způsob nošení na uniformě) | ||||
|---|---|---|---|---|
.svg) | ||||
| Stužky a označení | ||||
Rytíř / Dáma |
 Komtur / Dáma-komtur |
 Komtur s hvězdou / Dáma-komtur s hvězdou |
 Rytíř velkého kříže/ Dáma velkého kříže |
 Rytíř s kolanou/ Dáma s kolanou |
| Znak rytířů a dam (laiků) | ||||
 |
 |
 |
 |
 |
Zvláštní případy v řádové heraldice[editovat | editovat zdroj]
V heraldice existují speciální kombinace honosných kusů pro duchovní, kteří jsou členy řádu, a také pro užívání řádového znamení ve štítu:
| Zvláštní případy v řádové heraldice | ||||
|---|---|---|---|---|
 Kardinál velmistr | ||||
 Patriarcha velkopřevor | ||||
 Arcibiskup asesor | ||||
 Ostatní duchovní | ||||
 Rytíři s kolanou, členové Rady velmistra, místodržící | ||||
Svatí a blahoslavení řádu[editovat | editovat zdroj]
- Panna Maria Královna Svaté země – patronka řádu (svátek 25. října nebo následující neděli)
- Svatý Josef z Arimatie (svátek 31. srpna)
- Svatý Nikodém (svátek 31. srpna)
- Svatá Helena (svátek 18. srpna)
- Svatý Ludvík (svátek 25. srpna)
- Svatý Pius X. – velmistr řádu (svátek 21. srpna)
- Blahoslavený Pius IX. – obnovitel Latinského patriarchátu jeruzalémského (1847) a reformátor řádu (1868) (svátek 7. února)
- Blahoslavený Giuseppe Benedetto Dusmet (Svátek 30. srpna)
- Blahoslavený Andrea Carlo Ferrari (svátek 2. února)
- Blahoslavený Alfredo Ildefonso Schuster (svátek 30. srpna)
- Blahoslavený Bartolo Longo (svátek 5. října)
- Blahoslavený Alojzije Stepinac (svátek 10. února)
Řádové svátky[editovat | editovat zdroj]
- Blahoslavené Panny Marie, Královny Svaté země (25. října) – možnost získat plnomocné odpustky pro členy řádu[5]
- Posvěcení baziliky Božího hrobu (13. září)
- Povýšení Sv. Kříže (14. září) – možnost získat plnomocné odpustky pro členy řádu[5]
- Sv. Pia X. (21. srpna) – možnost získat plnomocné odpustky pro členy řádu[5]
- Sv. Heleny (18. srpna) – možnost získat plnomocné odpustky pro členy řádu[5]
Členové řádu mohou získat plnomocné odpustky i v den řádové investitury.
Řád Božího hrobu v českých zemích[editovat | editovat zdroj]
V průběhu historie se stala členy řádu Božího hrobu řada významných českých osobností, a to nejméně od 15. století. V roce 1929 vzniklo pod vedením politika a podnikatele Jana Jiřího Rückla československé místodržitelství řádu Božího hrobu, které ovšem zaniklo po druhé světové válce i následkem poválečného politického vývoje. K obnově jeho činnosti došlo až po pádu totalitního režimu v roce 2015, kdy byla ustavena magistrální delegace řádu v českých zemích, jejím velkopřevorem byl jmenován olomoucký arcibiskup Mons. Jan Graubner a magistrálním delegátem Dr. Jiří Pořízka. Za duchovní sídlo české magistrální delegace řádu byla zvolena Kalvárie v Jaroměřicích u Jevíčka, poutní místo a významná národní kulturní památka. Dekretem řádového velmistra kardinála Filoniho byla kde dni 1. ledna 2024 magistrální delegace v ČR povýšena na místodržitelství. Prvním místodržitelem byl jmenován dosavadní magistrální delegát doc. Tomáš Parma.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Svatý stolec o legitimitě rytířských řádů a vyznamenání
- ↑ FOLTÝN, Dušan - SOMMER, Petr - VLČEK Pavel: Encyklopedie českých klášterů. Praha : Libri 1997, s. 137.
- ↑ FOLTÝN, Dušan - SOMMER, Petr - VLČEK Pavel: Encyklopedie českých klášterů. Praha : Libri 1997, s.558.
- ↑ WEISS, Dieter J. Ritterorden vom Heiligen Grab zu Jerusalem [online]. Historisches Lexikon Bayerns [cit. 2022-09-17]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Dekret Apoštolské penitenciárie z 23.9.1967
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- BUBEN, Milan. Encyklopedie řádů a kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích. I. díl. Řády rytířské a křížovníci. Praha: Libri, 2002. 215 s. ISBN 80-7277-085-3. Kapitola Křižovníci s červeným křížem - Strážci Božího hrobu Jeruzalémského, s. 108–121.
- DUDA, Zbyněk M. - SEMRÁD, Otto - Řád Božího hrobu a jeho význam v historii a ve faleristice (příspěvek k 155. výročí obnovení starého duchovně-rytířského řádu), s. 22-53. Drobná plastika č. 1-2 roč. XL, Praha 2001. Časopis pro členy České společnosti přátel drobné plastiky
- FOLTÝN, Dušan - SOMMER, Petr - VLČEK Pavel: Encyklopedie českých klášterů. Praha : Libri 1997, s. 137, 558 - 559.
- PARMA, Tomáš. Rytíři, dámy a poutníci. Dějiny a současnost Rytířského řádu Božího hrobu jeruzalémského a jeho působení v českých zemích. 1. vyd. Olomouc: Vydavatelství FF UP, 2020. 432 s. (Knihovna Řádu Božího hrobu; sv. 2). ISBN 978-80-88278-52-8.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Rytířský řád Božího hrobu jeruzalémského na Wikimedia Commons - Stránky velmistrovství (v angličtině)
- Stránky české magistrální delegace www.oessh.cz.
Související články[editovat | editovat zdroj]
- Jeruzalémský kříž
- Křižovníci s červeným křížem
- Latinský patriarchát jeruzalémský
- Velmistři a členové Rady velmistra Řádu Božího hrobu
- Místodržitelství a delegace Řádu Božího hrobu
- České místodržitelství Řádu Božího hrobu
- Záslužný kříž Božího hrobu
_-_ribbon_bar.png){kind=small}
