Racek malý
 Racek malý | |
|---|---|
 Racek malý (Larus minutus) | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neoghathae) |
| Řád | dlouhokřídlí (Charadriiformes) |
| Čeleď | rackovití (Laridae) |
| Rod | Hydrocoloeus |
| Binomické jméno | |
| Hydrocoloeus minutus Pallas, 1776 | |
 Rozšíření racka malého (světle zeleně – hnízdiště, modře – zimoviště, fialově – zatoulanci (závislost na sezóně nejasná) | |
| Synonyma | |
Larus minutus (Pallas, 1776) | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Racek malý (Hydrocoloeus minutus, dříve Larus minutus) je malý racek dříve řazený do rodu Larus, nověji vyčleňovaný do zvláštního rodu Hydrocoloeus. Dospělí ptáci měří jen 25 až 27 cm a mají rozpětí křídel 75 až 80 cm. Je to nejmenší druh racka na světě, o třetinu menší než racek chechtavý.[2]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Podobá se vzdáleně malému racku chechtavému, je však výrazně menší. Dospělí ptáci ve svatebním šatu mají černou kápi na hlavě, šedou svrchní stranu křídel bez černé kresby. Spodina křídel je jednolitě tmavošedá (charakteristický znak). Mladí práci mají svrchu na křídlech tmavou kresbu ve tvaru písmene M.
Rozšíření[editovat | editovat zdroj]
Hnízdí ve vnitrozemí boreálního pásma Evropy a Asie, převážně na území Ruska. Ve druhé polovině dvacátého století se rozšířil i do Severní Ameriky. Je tažný, zimuje na pobřeží západní Evropy, v západním i východním Středozemním moři, mezi další zimoviště patří Černé moře, Kaspické moře a východní Číně.[2]
Výskyt v Česku[editovat | editovat zdroj]
Racek malý českým územím pravidelně protahuje na jaře, převážně od konce dubna do poloviny května. V některých letech se objevují i velká hejna (přes 100 ex.). Podzimní tah je rovněž pravidelný, ale výrazně slabší. Obvykle se objevují jednotliví ptáci, kteří mohou vzácně i přezimovat. Hnízdění na českém území se přes některé domněnky nepodařilo nikdy prokázat.
Výskyt v Evropě[editovat | editovat zdroj]
Evropská populace čítá zhruba 23 000 až 32 000 párů, z toho téměř polovina hnízdí v Rusku. Přehled populace podle států:[2]
- Rusko: 11000-14000 párů
- Finsko: 8000-10000 párů
- Bělorusko: 1800-2300 párů
- Estonsko: 1000-2000 párů
- Lotyšsko: 700-3000 párů
- Švédsko: 500 párů
- Litva: 100-200 párů
- Ukrajina: 100-200 párů
- Polsko: 20-100 párů
- Nizozemsko: 5-40 párů, v současnosti pouze 0-2 páry ročně [2][nedostupný zdroj]
- Norsko: do 10 párů
Nepravidelně hnízdí také v těchto státech: Spojené království, Německo, Dánsko, Francie, Rumunsko.
Výskyt v Severní Americe[editovat | editovat zdroj]
Racek malý byl v Severní Americe poprvé zjištěn v letech 1919-1922. První prokázané hnízdění bylo zaznamenáno v roce 1962 v provincii Ontario (Kanada).[3] Ve Spojených státech hnízdí od roku 1975. Malá americká populace táhne spolu s racky Bonapartovými, zimuje převážně na východním pobřeží od Massachusetts po New York.[2]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
- ↑ a b c d Olsen K. M., Larsson H., 2003: Gulls of North America, Europe and Asia. Princeton University Press, Princeton and Oxford. ISBN 0-691-11327-0
- ↑ Scott G. A., 1963: First nesting of the Little Gull (Larus minutus) in Ontario and in the New World. Auk 80: 548-549. [1] Archivováno 7. 10. 2008 na Wayback Machine.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu racek malý na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo racek malý ve Wikislovníku
