Quintus Servilius Caepio

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Quintus Servilius Caepio
Narození150 př. n. l.
starověký Řím
Úmrtí2. století př. n. l.
Smyrna
Povolánístarořímský politik a starořímský voják
ChoťCaecilia Metella
DětiQuintus Servilius Caepio[1][2]
Servilia[1][3]
RodičeQuintus Servilius Caepio[4][5]
RodServilii Caepiones
PříbuzníServilia[4][6] (sourozenec)
Quintus Servilius Caepio, Servilia Caepionis[7][8], Servilia Minor a Gnaeus Servilius Caepio (vnoučata)
Funkcepraetor (109 př. n. l.)
římský konzul (106 př. n. l.)
Prokonzul (Gallia Narbonensis; 105 př. n. l.)
římský senátor
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Quintus Servilius Caepio byl římským státníkem a vojevůdcem, konzulem v roce 106 př. n. l. a prokonzulem Předalpské Galie v roce 105 př. n. l. Byl otcem Quinta Servilia mladšího a dědečkem Servilie, matky Decima Iunia Bruta Albina.

Konzulát a bitva u Arausia[editovat | editovat zdroj]

Během svého konzulátu v roce 106 př. n. l. prosadil s pomocí slavného řečníka Lucia Licinia Crassa kontroverzní zákon, jímž měli být porotci znovu vybíráni ze senátorů místo z příslušníků jezdeckého stavu.[9][10][11][12] Zdá se však, že tento zákon byl zrušen zákonem Gaia Servilia Glaucii v letech 104 nebo 101 př. n. l.

Po uplynutí konzulátu byl přidělen do Galie, kde dobyl město Tolosu, dnešní Toulouse. Zde nalezl asi 50 tisíc zlatých a 10 tisíc stříbrných ingotů, které Skordiskové při galské invazi na Balkán v roce 279 př. n. l. podle legendy ukradli z chrámu v Delfách.[13] Poklad z Tolosy byl vypraven na cestu zpět do Říma, ale podařilo se dopravit pouze stříbro, zlato bylo ukradeno skupinou lupičů, o nichž se říkalo, že si je najal sám Caepio.[13] Zlato z Tolosy nebylo nikdy nalezeno.

Během migrace kmene Kimbrů na jih byla Caepionovi v roce 105 př. n. l. přidělena armáda, aby tyto migrující kmeny porazil. Tímto úkolem byl však současně pověřen i druhý konzul Gnaeus Mallius Maximus, který byl jen homo novus.[14] Caepio s ním a jeho armádou proto odmítl spolupracovat.[14] Dokonce odmítl vybudovat s Maximem společný vojenský tábor, což ve svém důsledku posléze vyústilo v katastrofální porážku římských vojsk v bitvě u Arausia a  ve smrt 60 až 80 tisíc římských legionářů.[15]

Vyhnanství[editovat | editovat zdroj]

Po svém návratu do Říma byl Caepio rozhodnutím lidového shromáždění zbaven prokonzulského impéria. [16] Zákon, který navrhl tribun lidu Lucius Cassius Longinus, zbavoval jakoukoliv osobu křesla v senátu, pokud jí senát zrušil impérium. Na základě tohoto zákona byl Caepio svého křesla v senátu zbaven.[16] Poté byl souzen za krádež zlata z Tolosy, ale díky vlivu mnoha senátorů v soudní porotě byl osvobozen.[16]

Následně byl obžalován pro “ztrátu své armády” dvěma tribuny lidu, Gaiem Norbanem a Luciem Appuleiem Saturninem. Přestože ho hájil řečník Lucius Licinius Crassus, soud uznal Caepiona vinným[17] a udělil mu nejvyšší přípustný trest: byl zbaven římského občanství, do vzdálenosti osmi set mil[pozn 1] od Říma měl kdokoliv zákaz mu poskytnout přístřeší nebo jídlo[pozn 2], byla mu uložena pokuta ve výši 15 000 talentů[pozn 3] zlata a zakázáno vidět nebo mluvit se svými přáteli nebo rodinou dokud neodejde do vyhnanství. Obrovská pokuta – která výrazně překročila částku v římské státní pokladně – nebyla nikdy zaplacena.

O jeho konci existují dvě verze: podle jedné zemřel Caepio ve vězení a jeho tělo potlučené katem bylo vystaveno na Gemónských schodech, nicméně podle obvykle přijímanější verze opustil Řím a zbytek svého života strávil v exilu v maloasijské Smyrně.[17]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Necelých 1 200 km.
  2. ↑ Aquae et ignis interdictio - zákaz ohně a vody.
  3. ↑ Asi 825 000 římských liber rovnajících se dnešním 270 tunám.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Quintus Servilius Caepio na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b Digital Prosopography of the Roman Republic. Dostupné online. [cit. 2021-06-10]
  2. ↑ Digital Prosopography of the Roman Republic. Dostupné online. [cit. 2021-06-10]
  3. ↑ Digital Prosopography of the Roman Republic. Dostupné online. [cit. 2021-06-10]
  4. ↑ a b Digital Prosopography of the Roman Republic. Dostupné online. [cit. 2021-06-10]
  5. ↑ Digital Prosopography of the Roman Republic. Dostupné online. [cit. 2021-06-10]
  6. ↑ Digital Prosopography of the Roman Republic. Dostupné online. [cit. 2021-06-10]
  7. ↑ Digital Prosopography of the Roman Republic. Dostupné online. [cit. 2021-06-10]
  8. ↑ Digital Prosopography of the Roman Republic. Dostupné online. [cit. 2021-06-10]
  9. ↑ Cicero, De oratore 1.255
  10. ↑ Cicero, Pro Cluentio 140
  11. ↑ Tacitus, XII.60
  12. ↑ Duncan, s. 120
  13. ↑ a b Duncan, s. 121
  14. ↑ a b Duncan, s. 125
  15. ↑ Duncan, s. 126
  16. ↑ a b c Duncan, s. 134
  17. ↑ a b Smith, s. 535

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • DUNCAN, Mike. The Storm Before the Storm: The Beginning of the End of the Roman Republic. New York: PublicAffairs, 2017. Dostupné online. ISBN 978-1-5417-2403-7. (anglicky) 
  • SMITH, William. Dictionary of Greek and Roman Biography and Mythology. Svazek 1. Boston: [s.n.], 1870. (anglicky) 
  • TACITUS, Publius Cornelius. Letopisy (původním názvem: Cornelii Taciti Ab excessu divi Augusti). Praha: Svoboda (nakladatelství), 1975. 556 s. (Antická knihovna). 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Quintus_Servilius_Caepio&oldid=22433746“