Peliás
| Peliás | |
|---|---|
 | |
| Povolání | panovník |
| Choť | Anaxibia Philomache |
| Děti | Peisidiké[1] Akastos[1][2][3] Pelopeia[1] Hippothoé[1] Alkéstis[1][4][5] Antinoe … více na Wikidatech |
| Rodiče | Poseidón[1][6] a Krétheus[1] a Tyró[1][6] |
| Příbuzní | Néleus[1][7][8] (sourozenec) |
| Funkce | king of Iolcus |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Peliás (latinsky Pelias) byl syn boha moře Poseidóna a jeho milenky Tyró, manželky Kréthea, zakladatele a krále Iólku.
Peliás se zmocnil vlády nad Iólkem silou a protiprávně. Dědice trůnu Aisona sesadil a po létech také neuznal nároky Aisonova syna Iásona. Přímo ho neodmítl, ale jako podmínku si vyžádal získání zlatého rouna z daleké Kolchidy. Vlastnil je král Aiétés, který kdysi přijal mladého Frixa, jehož beran se zlatým rounem přinesl z dalekého Orchomenu. Aiétés zlaté rouno považoval za symbol své královské moci. Aby jej Iásón získal, musel splnit těžký úkol, s divokými býky zorat pole a vojsko z dračích zubů pobít. Iásón však měl silné spojence, bohyně z Olympu a Médeiu, Aiétovu dceru. Ta kouzly pomohla zdolat úkol a ukrást zlaté rouno. Po tomto činu je Aiétés pronásledoval, ztratil při tom svého syna Apsyrta, ale nakonec pronásledování musel vzdát, protože Iásón se s Médeiou oženil a spolu se vrátili do Iólku. Všechny tyto události jsou vylíčeny v rozsáhlé báji o Argonautech.
Po dlouhé strastiplné cestě se Iásón vítězně vrátil do Iólku, avšak ani po splnění těžkého úkolu mu Peliás nechtěl vládu vydat. Po domluvě s Médeiou se rozhodli Pelia zavraždit a za nevědomé pomoci jeho dcer uskutečnila Médeia kouzelný obřad, když dcery svého otce zabily a Médeia pod záminkou jeho omlazení mu vlila do žil odvar, který však kouzelný nebyl, Peliás zemřel. Peliovy dcery z toho zešílely.
Iásón se vládcem v Iólku nestal, za jejich činy je Akastos, Peliův syn oba vyhnal.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e f g h i Pelias. In: Skutečný slovník klasických starožitností od Lubkera.
- ↑ Acastus. In: Skutečný slovník klasických starožitností od Lubkera.
- ↑ Acastus. In: Encyklopedie Britannica 1911.
- ↑ Альцеста. In: Encyklopedický lexikon, svazek 2.
- ↑ Альцеста. In: Encyklopedický slovník Brockhaus-Jefron, svazek Ia.
- ↑ a b Nikolaj Petrovič Obnorskij: Пелий. In: Encyklopedický slovník Brockhaus-Jefron, svazek XXIII.
- ↑ Neleus. In: Skutečný slovník klasických starožitností od Lubkera.
- ↑ EB-11 / Neleus. In: Encyklopedie Britannica 1911.
- Gerhard Löwe, Heindrich Alexander Stoll, ABC Antiky, (ISBN 80-237-3938-7)
- Publius Ovidius Naso, Proměny, Kniha VII.
- Rudolf Mertlík, Starověké báje a pověsti
- Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Peliás na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Pelias v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
